Preklady fanfiction Harryho Pottera

Meow

Napsala: Byaghro

Přeložila: Rapidez

I do not own the characters, they all belong to Rowling!

Povídku v originálním znění naleznete na adrese:

http://byaghro.livejournal.com/7316.html#cutid1
Také si ji můžete poslechnout ve formátu MP3.

Drarry
Rating: G / PG
Shrnutí: Draco poněkud nezvládá být zvěromágem.

Poznámečka: Na tenhle drabble sice navazuje celý příběh, ale nevím, jestli stojí za to jej překládat??? Autorka to původně psala bez jakéhokoliv sequelu.

Upozornenie: Kapitola obsahuje zvukovú nahrávku.

Mňau

Harry bezcílně bloumal hradními chodbami. Když uslyšel kroky a vzhlédl, spatřil, jak se k němu blíží Malfoy. Zvažoval, zda se před ním nemá schovat v nějaké učebně. Rozhodl se ale, že by to příští setkání s blonďákem jen zhoršilo.

Odhodlaně se proto vlekl dál. Dostal se k Zmijozelskému chlapci blíž a povšiml si něčeho .... podivného.

Zastavili se tak tři stopy od sebe a než se mohl zarazit, Harry vyhrkl: „Co jsi dělal?“

Draco si odfrkl, ušklíbl se a potom protáhl sebevědomým hlasem: „Pracoval jsem na své formě zvěromága, Pottere.“

Namísto toho, aby vypadal ohromeně (a byl si jistý, že právě to Zmijozelák chtěl), se Harry pousmál. „Nech mě hádat - nějaký druh kočky.“

Draco na něj chvíli zíral, než zadrmolil: „Jak... jak to víš?“

„Ještě pořád máš,... no..“ Harry mu ukázal na hlavu a snažil se potlačit smích.

Malfoy si okamžitě prohrábl rukama své blonďaté vlasy a strnul, když se jeho prsty střetly s dvojicí chlupatých kočičích oušek, trčících mu po obou stranách hlavy. Jeho naprosto otřesený pohled byl k nezaplacení.

„Jsou nádherně šedavá, to se ti musí nechat,“ řekl Harry, založil si ruce a koukal na Malfoye, jako by ho hodnotil. „Prozraď, máš taky ocásek?“ Zkoušel nakouknout nervově otřesenému chlapci přes rameno.

Po té otázce se Dracovy oči zděšeně rozšířily a rychle si sáhl za záda. Jeho následné překvapené vyjeknutí zodpovědělo Harryho otázku.

„Asi,.. no.. asi bys s tím měl jít za Madam Pomfreyovou,“ řekl mu opatrně. Bojoval s nutkáním zřítit se k podlaze v záchvatu smíchu a s touhou přitáhnout si ho blíž a ukonejšit zoufalého Zmijozeláka. Odkud se k čertu vzalo tohle nutkání?

Draco jen nepřítomně přikývl, než se rozběhl směrem k nemocničnímu křídlu. Už byl skoro na konci chodby, když na něj Harry zavolal.

„Hej, Malfoy!“

Kupodivu se Draco zastavil a otočil. Jeho tvář byla všelijaká, jen ne rozmrzelá.

„Jsi zatraceně přitažlivý kočičák.“ 

Draco zčervenal snad až po špičky těch jeho šedavých oušek, a pak zmizel z dohledu. Spěšné kroky ještě chvíli doznívaly chodbou.

Harry se sám pro sebe usmál. Pokračoval ve své původní cestě a pohvizdoval si.

>^.^<