Úvaha z
www.lidovky.cz
30. října 2010 - ZTRACENI V PŘEKLADU

Dnes o tom, jak se vypořádat se zdrobnělinami
Jakkoli jsou emoce univerzální, v každém jazyce se vyjadřují jinak. Krásně se to projevuje třeba v něžných osloveních. Tenhle oříšek je pro překladatele denním chlebem. S překladem se musí mazlit stále, natožpak když má některé místo pojednat mazlivě. Hrůzyplný termín hypokoristikum, kterým mazlivé výrazy označuje jazykověda, je pak lépe pustit z hlavy, aby nekazil dobrý tón něhy, a na meliorativa ani nemyslet, aby silou asociace nedošlo k přesmyku myšlenek.

U převodu vlastních jmen v jakkoli zněžnělé obměně je dnes situace dosti jasná. Obecně platí, že se ponechávají v původní podobě, a pokud překladatel přece jen malého Samuela, domácky oslovovaného Sammie, překřtí na Samečka, redaktor tuhle bláhovost snadno uvede na pravou míru. Podstatně víc si překladatel pohraje, když se něha vyjadřuje obecným jménem. Mezi ruštinou a češtinou se taková oslovení dříve převáděla doslova, a tak se starší překlady ruské klasiky jen hemží všelijakými „holoubky“ a „dušinkami“. V 19. století vládla v Rusku móda francouzské konverzace, samé ma chere a mon cher, což se také ponechává v původním znění. Francouzština samozřejmě disponuje mnohem širším repertoárem, od klasického mon amour (má lásko) přes mon chéri (můj drahoušku), resp. ma chérie až po mon chou (mé zelí), což má i zdvojenou variantu v podobě mužské – chouchou – i ženské – chouchoute. Ze zvířátek se v takových situacích největší oblibě těší lapin (králík) a biche (srnka). Na tyhle výrazy pochopitelně doslovný překlad nestačí, a tak překladatel musí podumat, jaká něžnost by asi v dané chvíli zazněla v češtině. Zlatíčko? Sluníčko? Srdíčko? Věc nebývá jednoznačná ani v případech, kdy se pro něžné oslovení nabízí v češtině přímý překlad. Třeba výraz „můj poklade“ nemusí na místo mon trésor vždycky sednout.

Říká se, že překladatel musí vážit na lékárnických vahách, a v tomto směru to platí dvojnásob. Mnohdy totiž slovo nelze nahradit kus za kus a něžný tón je třeba vyjádřit jiným způsobem. Milující anglická maminka nabízí sice dítěti jídlo větou: Eat some soup, sweetie, ovšem doslovný převod „Sněz nějakou polévku, cukroušku“ by vyzněl přinejmenším nepřirozeně. Česká máma by mnohem spíš řekla: „Vem si polívčičku.“ Právě nedostatek zdrobnělin angličtina vyvažuje něžným oslovením. Všelijaké honey a baby u nás zná snad každý, lze ale najít i méně známé roztomilosti jako třeba duck (kachna). Správný překlad se samozřejmě řídí kontextem, takže padne-li oslovení love mezi milenci, lze ho přeložit i doslovně, na rozdíl třeba od situace, kdy starší prodavačka v obchodě familiárně prohodí k mladší zákaznici: You give me five quid, love. V češtině by přes pult nejspíš zaznělo: „Dáte mi pět korunek, děvenko.“ Stejně tak doll (dětská panenka) může zaznít nejen jako mazlivé oslovení, ale i jako obdivné vyjádření o pěkné slečně či lichotná žádost typu: Be a doll and do it for me, tedy „Buď té lásky a udělej to pro mě“. Doll jakožto lichotivé hodnocení se přitom může vztahovat i na hocha. Když se takoví dva potkají, mohou si společně zacukrovat slůvky sugar (cukříku) či lollipop (lízátko). S jistotou lze přitom tušit, že dojde-li na manželství, na místo husband and wife (manžel a manželka) si v něm budou vrkat hubby a wifie s kupkou kiddies.

Autorka: PETRA MARTÍNKOVÁ, překladatelka

----
Elzina poznámka závěrem: když jsem to v sobotních novinách objevila, musela jsem se s vámi podělit. Zvlášť o toho Samečka. Ale Samíček by snad šel, ne? :wink: - Ale na úplně vážnou notu - při čtení mnoha překladů FF (a nejen jich) mne právě často zaráží naprostý nedostatek zdrobnělin, které samozřejmě v původním textu nejsou (protože tam být nemohou, když je originální jazyk nemá), ale do češtiny/slovenštiny přirozeně patří. :o
Překladům zdar!

Krása, díky.

Ručičky, nožičky & nice little ass

Jazykové a emotívne okienko. To najkrajšie a najosobitejšie, čo v našom slovenskom jazyku máme, sú zdrobneniny. V porovnaní s inými jazykmi sú ich tvorba a možnosti používania prepracovanejšie, nehovoriac o elegancii a kráse. Dokonca sa mi vidí, že môžu mať aj terapeutické účinky proti depresiám a pri tlmení agresivity, pretože vedia rozhýbať stroj času a aspoň chvíľu sme schopní pozerať sa na svet znova očami nevinných detí. V závere bude príklad jedného úplne nemožného a absurdného spôsobu použitia zdrobneniny, to už bude fakt hard-core, či aspoň taký maličký hárdkórik. Názov tohto článku (vlastne článočku) som v poslednej sekunde skrátil, aby náhodou nespôsoboval technické problémy; pôvodný názov bol dlhší: „Ručičky, nožičky, Évike kisbaba és Blümchen & nice little ass“.

Iné jazyky zostávajú ďaleko vzadu, dokonca aj slovanské. Kisbaba – to nie je bábätko, to je len také malé bábo. Aj keď Maďari nemálo od západných a južných Slovanov prevzali – Évike už má ručičky skoro ako Evička. Blümchen – tak si pospevujú nemecké kvety? – tiež nesvedčí o bohvieako prepracovaných zdrobneninách, veď my máme viac ako jeden stupeň – kvietky, kvietočky, kvetinky, ba ja kvetiská na smetiskách. Mnohí ľudkovia takmer nevyjdú celé dni z krytých priestorov a takmer nestretnú slniečko, mesiačik, obláčiky, nepocítia pohladenie vetríka svetríka Petríka, ani nepocítia bosými chodidlami hebkú trávičku, trávičku prípadne len v zobáku huliča. Hlavne mužom trebalo by zdrobneniny dávkovať len po kvapkách, prípadne v krehkej rovnováhe na vyváženie nepekných drsných slov. Nevyslovené slová sa ešte vždy dajú presunúť do mysle, do adresára Nevyslovené, a niekedy aj to môže byť na niečo dobré.

Angličtina ako globalizačný dorozumievací prostriedok tiež eleganciou zdrobnenín neoplýva. Nice little asses vlniace sa na 5th Avenue či na Oxford Street, nesiahajú zadočkom, hojdajúcim sa na Štúrových, Partizánskych či Hlinkových uliciach v rytme našej domoviny, ani po lýtočká. Aj keď aj angličtina má svoj šarm a veľa výhod (veď naučiť sa lámané základy is easy), čoraz viac začína pripomínať priamo html, alebo strojový kód. Na vyjadrenie emócií a duchovna je to ten najhorší možný jazyk. Tak to aspoň tvrdí jedna pani, ale keď urobím kukuč do Shakespearových sonetov, vidím že tá jedna pani zavádza ako Jolanin papagáj. „Shall I compare thee to a summer's day? Thou art more lovely and more temperate: Rough winds do shake the darling buds of May“. To je prvý a posledný krát, čo citujem Shakespearea, aj to len preto, že vygooglovať Shakespearea je také ľahké.

U nás ešte stále niekedy „papáme“, aj tí, čo sme už dávno veľkí. Niekedy nejdem autom, ani vlakom, ale vláčikom. Detské výrazy môžu mať podobné terapeutické účinky ako zdrobneniny. Pištinko ... minule ma vytočil tak, že som mal chuť ho kopnúť ... nie, nechcem tým povedať, že aj v takejto situácii sa dajú využiť zdrobneniny alebo nebodaj detské výrazy na tlmenie návalu agresivity. Ale Sonička, mrcha mrchúca, keď v duchu zdrobňujem jej meno, začínam vidieť, že ona vlastne nie je až taká zlá. Depka, keď uvidí slnko alebo mraky, odcupitá ta het. Keby to bolo také jednoduché, však? Viem čo všetko sa vám môže ježiť, keď vám niekto začne prednášať o pozitívnom myslení, ale keď nie je slniečko, sú obláčiky, a oboje je pekné ... v sychravom Anglicku alebo Škandinávii prežívajúci čitatelia, ak sem náhodou zablúdili, ma ľahko pošlú niekam aj s mojimi slniečkami, mráčikmi a pozitívnym myslením. Želám vám čačaný dník už teraz, lebo posledný odstavec nebude chrumkavý.

Zdrobneniny poznajú svoje medze, za ktorými zlyhávajú. V pazúroch extrémneho násilia. V mojom okolí napríklad nachádzam stále viac miest, kde sa už stala nejaká tá vraždička.

Autor: Dušan V. Mikeš, pondelok 7. novembra 2005 09:32

Zdroj: http://mikes.blog.sme.sk/c/24918/Rucicky-nozicky-nice-little-ass.html