(Tento článek byl původně psán pro jiný server (díky, DTL!), ale za stejným účelem a tak jej z piety vkládám ve víceméně původním znění a jak doufám, i zde najde své čtenáře, které osloví a hlavně takové, kteří jím osloveni i zůstanou...
Prostě... se to hodí.
)
Proč se vůbec zabývat zrovna přímou řečí?
Předně asi proto, že se bez ní neobejdete prakticky v žádné povídce. Velká spousta lidí dělá v psaní přímé řeči chyby - přitom používat ji správně není nijak zvlášť složité, stačí jen věnovat trochu času prostudování příslušných pravidel. Během chvíle to pak budete bez problémů zvládat - působivý efekt, na který vynaložíte jen malou námahu.
Jak můžete v psaném projevu zprostředkovat projev mluvený? Nebo, stručněji řečeno - jak napíšete, jak někdo mluví?
Asi je dobré připomenout, že kromě řeči přímé se dá použít ještě řeč nepřímá a polopřímá. V nepřímé řeči se ovšem (na rozdíl třeba od angličtiny) nesetkáte se žádnými zákeřnostmi, a polopřímá se zase skoro nepoužívá. Proto se dál potřebujeme zabývat jen řečí přímou.
Pro vysvětlení pravidel je dobré znát ještě jeden termín, kterým vás také určitě mořili ve škole - věta uvozovací. Ano, to je taková ta, co s přímou řečí bezprostředně souvisí, dává představu o tom, kdo mluví a co přitom dělá, případně jak to vypadá kolem. Jen pro pořádek dodávám, co je vám asi úplně jasné, a to sice že uvozovací věta nemusí být u přímé řeči pokaždé.
A teď to důležité - kam a co napsat?
___
Varianta 1 - přímá řeč je samostatná větaObecné schéma (OS):
"Přímá řeč."Příklad:
Anna se vzdorovitě zahleděla z okna. "Nikdy to neudělám!" Vztekle praštila dlaní do skla, až to zadrnčelo.Čeho si všimnout:
- celá přímá řeč včetně interpukčního znaménka (zde vykřičník) je
v uvozovkách.
- protože je tu přímá řeč samostatná věta, začíná
velkým písmenem
- na pravopis ostatních vět okolo nemá přímá řeč žádný vliv
___
Varianta 2 - věta uvozovací, přímá řeč následujeOS:
Věta uvozovací: "Přímá řeč."Příklad:
Richard se pousmál: "Mluvit o tom je zbytečné." Zaklapl desky a vstal od stolu.Čeho si všimnout:
- věta uvozovací začíná jako běžná věta, ale končí
dvojtečkou- pak následuje
mezera (tu prosím nevynechávat. Je to stejné, jako když píšete mezeru za tečkou či čárkou.)
- pak přijdou
uvozovky. Správně by měly být ty první dole, ale protože na obyčejné klávesnici vám takové věci půjdou jen těžko, je přijatelné udělat je i nahoře.
- následuje samotná přímá řeč (nezapomenout na
velké písmeno na začátku). Končí interpunkčním znaménkem (zde tečkou), po ní zase
uvozovky, tentokrát v každém případě nahoře.
- další věta se už zase píše úplně normálně
___
Varianta 3 - přímá řeč, po ní věta uvozovacíOS:
"Přímá řeč," věta uvozovací. Příklad A
"Nenávidím tě," zašeptala Anna a dál zírala z okna.Příklad B
"Nenávidím tě!" vykřikla Anna a prudce se obrátila čelem k Richardovi.Čeho si všimnout:
- první jde přímá řeč, takže zase
uvozovky a
velké písmeno.
- na konci přímé řeči pozor - pokud by končila sama o sobě tečkou, jako v příkladu A, napište místo ní
čárku. Pokud končí jiným znaménkem (vykřičník, otazník, tři tečky), napište ho normálně, tak jako v příkladu B.
- věta uvozovací začíná malým písmenem. Končí jako běžná věta.
___
Varianta 4 - přímá řeč, věta uvozovací, přímá řeč (nic horšího už se vám nestane)OS:
"Přímá řeč," věta uvozovací, "přímá řeč."Příklad:
"Jak jsem řekla," pronesla Anna tiše, "neudělám to."Čeho si všimnout:
- začátek je úplně stejný jako varianta 3.
Uvozovky, přímá řeč s
velkým písmenem, na konci
čárka nebo jiné znaménko (ale nikdy ne tečka). Pak přijde věta uvozovací s
malým písmenem na začátku.
- na konec věty uvozovací napíšete
čárku- následují
uvozovky, přímá řeč s
malým písmenem (protože to vlastně není začátek nové věty, ale pokračování staré), na konci interpunkční znaménko (jakékoliv se vám tam hodí) a
uvozovky.
___
Tak, a to je všechno, pěkně prosím. Žádné další varianty už se v jazyce českém nevyskytují, pokud je mi známo.
Také se chci omluvit všem, kteří snad mají pocit, že tenhle článek - nebo některá jeho konkrétní část - urážejí jejich inteligenci. Věřte, nechci nikoho podceňovat nebo z něj dělat idiota. Za tu dobu, co jsem opravovala články, jsem ovšem viděla mnoho způsobů, jak se vypořádat s přímou řečí, a některé z nich byly opravdu svérázné. Navíc, co jednomu může připadat samozřejmé, druhého nemusí napadnout vůbec - není to známka snížené inteligence, jen rozdílných způsobů uvažování. Proto jsem vysvětlování pojala takhle - podrobně a (hluboce doufám, že) srozumitelně.
Pokud kdokoliv přijde na způsob, jak by se to dalo napsat srozumitelněji, budu mu velmi vděčná a příslušný autorův článek (či co z toho autor udělá) sem určitě bez otálení vyvěsíme.
A nakonec, pro kreativní jedince, kteří si chtějí hned vyzkoušet přímou řeč v praxi, nebo je prostě jen napadlo, jak by to mohlo být dál...
Výzva!
Co takhle navázat na situaci v příkladech a rozvinout příběh Anny a Richarda? Napište své krátké pokračování jako komentář ke článku. O co těm dvěma vlastně jde, co? 