Úvaha z
www.lidovky.cz
30. října 2010 - ZTRACENI V PŘEKLADU
Dnes o tom, jak se vypořádat se zdrobnělinamiJakkoli jsou emoce univerzální, v každém jazyce se vyjadřují jinak. Krásně se to projevuje třeba v něžných osloveních. Tenhle oříšek je pro překladatele denním chlebem. S překladem se musí mazlit stále, natožpak když má některé místo pojednat mazlivě. Hrůzyplný termín hypokoristikum, kterým mazlivé výrazy označuje jazykověda, je pak lépe pustit z hlavy, aby nekazil dobrý tón něhy, a na meliorativa ani nemyslet, aby silou asociace nedošlo k přesmyku myšlenek.
U převodu vlastních jmen v jakkoli zněžnělé obměně je dnes situace dosti jasná. Obecně platí, že se ponechávají v původní podobě, a pokud překladatel přece jen malého
Samuela, domácky oslovovaného
Sammie, překřtí na
Samečka, redaktor tuhle bláhovost snadno uvede na pravou míru. Podstatně víc si překladatel pohraje, když se něha vyjadřuje obecným jménem. Mezi ruštinou a češtinou se taková oslovení dříve převáděla doslova, a tak se starší překlady ruské klasiky jen hemží všelijakými
„holoubky“ a
„dušinkami“. V 19. století vládla v Rusku móda francouzské konverzace, samé
ma chere a
mon cher, což se také ponechává v původním znění. Francouzština samozřejmě disponuje mnohem širším repertoárem, od klasického
mon amour (má lásko) přes
mon chéri (můj drahoušku), resp.
ma chérie až po
mon chou (mé zelí), což má i zdvojenou variantu v podobě mužské –
chouchou – i ženské –
chouchoute. Ze zvířátek se v takových situacích největší oblibě těší
lapin (králík) a
biche (srnka). Na tyhle výrazy pochopitelně doslovný překlad nestačí, a tak překladatel musí podumat, jaká něžnost by asi v dané chvíli zazněla v češtině.
Zlatíčko? Sluníčko? Srdíčko? Věc nebývá jednoznačná ani v případech, kdy se pro něžné oslovení nabízí v češtině přímý překlad. Třeba výraz
„můj poklade“ nemusí na místo
mon trésor vždycky sednout.
Říká se, že překladatel musí vážit na lékárnických vahách, a v tomto směru to platí dvojnásob. Mnohdy totiž slovo nelze nahradit kus za kus a něžný tón je třeba vyjádřit jiným způsobem. Milující anglická maminka nabízí sice dítěti jídlo větou:
Eat some soup, sweetie, ovšem doslovný převod
„Sněz nějakou polévku, cukroušku“ by vyzněl přinejmenším nepřirozeně. Česká máma by mnohem spíš řekla:
„Vem si polívčičku.“ Právě nedostatek zdrobnělin angličtina vyvažuje něžným oslovením. Všelijaké
honey a
baby u nás zná snad každý, lze ale najít i méně známé roztomilosti jako třeba
duck (kachna). Správný překlad se samozřejmě řídí kontextem, takže padne-li oslovení
love mezi milenci, lze ho přeložit i doslovně, na rozdíl třeba od situace, kdy starší prodavačka v obchodě familiárně prohodí k mladší zákaznici:
You give me five quid, love. V češtině by přes pult nejspíš zaznělo:
„Dáte mi pět korunek, děvenko.“ Stejně tak
doll (dětská panenka) může zaznít nejen jako mazlivé oslovení, ale i jako obdivné vyjádření o pěkné slečně či lichotná žádost typu:
Be a doll and do it for me, tedy
„Buď té lásky a udělej to pro mě“. Doll jakožto lichotivé hodnocení se přitom může vztahovat i na hocha. Když se takoví dva potkají, mohou si společně zacukrovat slůvky
sugar (cukříku) či
lollipop (lízátko). S jistotou lze přitom tušit, že dojde-li na manželství, na místo husband and wife (manžel a manželka) si v něm budou vrkat
hubby a
wifie s kupkou
kiddies.
Autorka: PETRA MARTÍNKOVÁ, překladatelka----
Elzina poznámka závěrem: když jsem to v sobotních novinách objevila, musela jsem se s vámi podělit. Zvlášť o toho
Samečka.

Ale
Samíček by snad šel, ne? :wink: - Ale na úplně vážnou notu - při čtení mnoha překladů FF (a nejen jich) mne právě často zaráží naprostý
nedostatek zdrobnělin, které samozřejmě v původním textu nejsou (protože tam být nemohou, když je originální jazyk nemá), ale do češtiny/slovenštiny přirozeně patří. :o
Překladům zdar!