Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola devátá, v níž se usadí

PA: Jsme asi v jedné třetině - zbývá toho ještě hodně! Moc vám děkuji za přečtení a za krásné komentáře - moc si jich vážím!

Po několika dnech si vytvořili jakousi rutinu. Každé ráno dostávala noviny a společně je procházeli, občas poukázali na podezřelou zmínku nebo zaznamenali nějaký nový důkaz o hlouposti lidstva obecně (Snape) či zajímavost (Hermiona). Zabralo jim to asi dvě a půl hodiny, ani jeden z nich se nechtěl vzdát plné vlády nad svými oblíbenými tématy ve prospěch toho druhého.

Po obědě šla Hermiona do knihovny, aby vyhledávala případné nové směry pátrání, zatímco Snape odpočíval, a při večeři společně probírali, co zjistili. Obvykle toho bylo depresivně málo.

Po první noci jí bylo jasné, že musí najít nějaké vhodnější místo k pobytu. Ani jednomu z nich nebylo příliš příjemné sdílet pokoj. Podařilo se jí sehnat maličký byt se dvěma ložnicemi v Huddersfieldu za sto padesát liber týdně, kde pronajímatel přijímal hotovost, a když zaplatila vysokou kauci, příliš se nestaral o průkazy totožnosti. Na bankovním účtu jí zbývalo pár tisíc liber, a kdyby se potřebovala dostat k bankomatu, vždycky by mohla zajet někam daleko a použít tam kartu, ale jejich společné prostředky byly dost skromné. Zatímco si dělala starosti s financemi, Snape se bál o bezpečnost. Oba byli bez magie nesmírně zranitelní. Nemyslel si, že by mnoho lidí vědělo, že přežil. Většina z těch, kteří ho v bitvě poznali, byli smrtijedi, které čekalo krátké, ale smrtící překvapení, když si uvědomili, s kým bojují. Bylo nepravděpodobné, aby někdo předpokládal, že jsou spolu, zvlášť pokud by si byl vědom povahy kletby, která je zasáhla. Logika proto velela, aby Snape zůstal v úkrytu a Hermiona se držela při zemi.

Zažili několik děsivých situací. Jednou Hermiona uviděla na ulici někoho, kdo se neuvěřitelně podobal Dolohovovi. Jakmile se Snapeovi konečně podařilo přesvědčit ji, že ho viděl klesat k zemi poté, co ho profesor Kratiknot zasáhl kletbou Avada Kedavra, a že neexistuje žádná možnost, aby se z ní kdokoli kromě Pottera dostal, uklidnila se a začala si váhavě vybalovat.

Jedno deštivé úterní ráno zaslechli dusot těžkých bot stoupajících po schodech a na okamžik ztuhli, téměř nevěřili, že jejich poklidná existence by mohla být konečně narušena. Snape se vzpamatoval jako první, s překvapivou silou ji šoupl do skříně v ložnici a za pochodu čistil pokoj od všech viditelných dívčích drobností (naštěstí jich měla jen velmi málo).

„Zůstanete tady,“ zasyčel. „Za žádných okolností neopustíte skříň, jinak toho budete litovat, i kdybych se měl vrátit jako duch.“ Dveře se s cvaknutím zavřely a ona zůstala ve tmě. Naslouchala zvukům, vydávaných botami dupajícími k jejich podestě… a pak pokračujícími dál nahoru. Jakmile se Snape ujistil, že instalatér má určité obchodní jednání se sousedem v nejvyšším patře, pustil Hermionu ven a naprosto bez omluvy čelil jejímu rozhořčení, že ji odsunul do úkrytu.

V následujících dnech si všimla, že vždy učinil opatření, aby zajistil její bezpečnost, ale na tu svou bral ohled jen do té míry, do jaké to ovlivňovalo ji.

Nechala si ostříhat vlasy. Sice se duševně hroutila nad cenou, ale přesto šla k pořádnému kadeřníkovi, aby si byla jistá, že bude vypadat alespoň slušně. Bylo to na jeho návrh, mělo to zaručit, že nebude na první pohled k poznání. Kdyby měl sílu, postaral by se o jejich interakci s vnějším světem, ale rychle se vyčerpal. Hermiona si o něj dělala starosti. Vzpomněla si, jak blízko smrti byl pan Weasley, než se dostal ke svatému Mungovi, a opravdu věřila, že na vlastní oči viděla Snapea umírat v Chroptící chýši. Poskytl jí několik lákavých pohledů na prostředky, kterými sám sebe léčil. Myslela si, že by se mu možná vrátila plná síla, kdyby měl přístup ke kouzelným lektvarům místo přípravků z mudlovské lékárny a svých vlastních, nemagických odvarů, ale jak se zdálo, měl potíže.

Přimět ho, aby přijal mudlovskou lékařskou péči, se ukázalo být neskutečně obtížné. Brzdilo je Snapeovo naléhání, aby zatajili, co se vlastně stalo, zatímco Hermiona požadovala, aby se podrobil alespoň důkladnému vyšetření. Aby ho dostala k praktickému lékaři dole v ulici, musela se málem uchýlit k slzám a poukázat na fakt, že on je momentálně jediný člověk na světě, kterému záleží na tom, jestli je živá nebo mrtvá, a že by ho raději měla naživu, děkuje za optání. Pokud je jemu jedno, jestli zemře, ona si vybrala a rozhodla se, že bude žít dál. Měl by raději pohnout zadkem do ordinace, jinak mu ze života udělá peklo a on pak bude mít to nejhorší z obou možností. S několika mudlovskými recepty, získanými za pomoci bezostyšných lží a značně snapeovského zastrašování vyčerpaného praktického lékaře, který chtěl jen přejít k dalšímu pacientovi, se jeho zdravotní stav začal pomalu zlepšovat.

Jednoho dne koncem června přišla Hermiona domů rozzářená radostí a vybalila předplacený mobilní telefon, který si koupila. „Teď můžeme psát dopisy s naším telefonním číslem, pane, a lidé nám mohou volat, aniž by věděli, kde jsme!“ Poté, co jí vyprávěl o motácích, kteří se z Voldemortova pověření infiltrovali do mudlovské vlády a státní správy, byla ještě paranoidnější. Bylo jich příliš málo na to, aby poskytovali podrobné zpravodajské informace, a Voldemort jimi jako zdrojem informací standardně pohrdal, ale jejich existence znamenala, že jakýkoli dopis mudlovskému premiérovi by je mohl dostat do problémů. Napsat mudlovskému předsedovi vlády napadlo Hermionu poté, co ho viděla v televizi a vzpomněla si na Kingsleyho Pastorka, který se před několika lety objevil po jeho boku, ale neochotně souhlasila, že by to nebylo moudré.

Rozeslala několik dopisů, v nichž psala, že je Justinovou (nebo Kingsleyho) přítelkyní, a zda by se s ní mohli spojit na uvedeném mobilním čísle, protože ji znepokojují zprávy o nepokojích v jejich bývalé škole. Snape jí připomněl, že nikdo neví, že je s ním, takže není třeba prozrazovat tuto konkrétní informaci. Tvrdil, že je mnohem pravděpodobnější, že se ozvou spíše jí než jemu, a ona to musela uznat.

„Myslím, že bych chtěla studovat psychologii… pokud se mi nevrátí magie,“ řekla tiše jednoho večera, když si dávala šálek čaje a dívala se na nekonečný televizní seriál EastEnders, který se ukázal být Snapeovým utajovaným potěšením. „Jestli kouzelnický svět něco zoufale potřebuje, je to pár dobrých psychiatrů a psychologů.“

„Svatý Mungo je plný léčitelů, takže pochybuji o nutnosti importovat mudlovské teorie, které jsou často vědecky nepodložené.“

„Je sice příjemné, když vám někdo odstraní parohy, které vám náhle vyrašily z čela, ale co takhle zjistit, proč tam vůbec jsou?“

„Jak jsem zjistil, většinou to vyplývá z faktu, že člověk za nimi je tupec.“

„A po válce,“ pokračovala, zdánlivě aniž by vnímala jeho poznámku, ale přesto sama pro sebe ohrnula rty, „bude tolik smutku a ztrát… a od lidí se bude očekávat, že to zvládnou s hlavou vzhůru. To nebude stačit. Tentokrát ne, pokud nechceme opakovat to samé pořád dokola.“ Zmlkla a předstírala, že si nevšímá mračícího se zosobnění potlačování emocí vedle sebe. Vzpomněla si na ztracené chlapce, kteří našli domov v Bradavicích; kolik jich jen poznala za svých krátkých šest let tam.

Harry, Snape, Neville a Tom Raddle. Kolik jich ještě bylo, a co dívky? Při vzpomínce na Lenčin zádumčivý úsměv ji napadlo, kolik studentů vidí testrály, a jestli se pro ně něco dělá. Ne poprvé by Brumbála, kdyby ho měla po ruce, pomstychtivě roztrhala na kusy za to, že nechal studenty, které měl na starosti, napospas osudu. Stejně jako Harryho u Dursleyových, i když ředitel musel přesně vědět, do jaké domácnosti Harryho předal. Pomyslela na mladého Severuse Snapea, doma zjevně zanedbávaného a šikanovaného poberty, a zabolelo ji pro něj srdce. K čertu s tím, pomyslela si, natáhla se a chytila ho za ruku. K jejímu úžasu ji tak nechal sedět několik minut, než se zvedl ze židle a jejich kontakt přerušil.

„Jestli je Harry naživu…“ řekla další večer. Statečně odložila stranou zoufalství z toho, že tomu tak nemusí být, a soustředila se na snahu přesvědčit Snapea, že nestráví zbytek života v Azkabanu, kdyby jejich strana vyhrála.

„Touhle dobou bude otravovat, aby vám nový ministr kouzel udělil Merlinův řád. První třídy. Znám Harryho, pane, a on bude zděšený, že vás tak špatně odhadl. Nejspíš si myslí, že jste mrtvý, takže pro něj bude ještě důležitější, aby očistil vaše jméno a aby byly uznány vaše zásluhy. Možná mi to nebudete věřit, ale Harry nesnáší nespravedlnost.“

„Nedalo by se očekávat, že pan Potter vynaloží přebytečnou energii na to, aby vás našel, slečno Grangerová?“

„Stále na vás bude myslet. Slyšela jsem ho, než nás zasáhla ta kletba, a on nezapomene na to, co jste udělal. Už jsme se shodli, že najít nás pomocí magických prostředků bude téměř nemožné, takže by měl mít spoustu volného času mezi poskytováním rozhovorů pro Denního věštce a schůzkami s Ginny.“ Nechtěla si připouštět myšlenku, že by místo toho mohl ležet v chladné zemi.

Snape vypadal zcela nepřesvědčeně.

„No tak si vezměte například Draca Malfoye.“ Nevěděla, jak ho přimět, aby Harryho viděl jako jeho samotného a ne jako jeho otce, ale buď to zvládne, nebo při tom pokusu zemře, pokud se k ní Voldemort nedostane dřív.

„Jistě víte, že se ke mně od našeho prvního setkání nechoval jinak než jako k naprostému hadru na podlahu.“ To, že mu ve třetím ročníku dala facku, byl nejspíš vrchol jejich vztahu.

„Nazval mě mu… méně lichotivými slovy víckrát, než si pamatuji.“ Vzpomněla si na Snapeovu historii s Lily Potterovou a na poslední chvíli se té urážce vyhnula. Jeho tvář se i tak stáhla, jako by ho někdo uhodil, a ona se v duchu nakopla. Potřebovala, aby se soustředil na to, co mu říká. „Ani na konci zrovna nezazářil, i když nás v Malfoyově sídle Voldemortovi nezradil.“ Podvědomě se dotkla jizvy na paži, která hlásala, co si o ní Malfoyovi myslí. Přesto přežila a Belatrix byla mrtvá. Tak, a máš to, ty mrcho.

„Přes to všechno uznávám, že v něm může být něco dobrého, protože Brumbál i vy si zřejmě myslíte, že stojí za záchranu.“

„Co tím chcete říct?“

„Kdybyste byl ochotný se stejně zachovat k Harrymu, zjistil byste, že je loajální, skromný a laskavý.“

„Znám pana Pottera sedm let a s vaším hodnocením bych nesouhlasil. Jste zjevně zaujatá. Ten kluk je úplně stejný jako jeho otec!“ Když mluvil o Harrym, v očích se mu objevil známý, téměř maniakální záblesk. Obrnila se k tomu, co se chystala udělat. Bylo to pod pás, ale podle jejích pozorování by to mohlo fungovat.

„Jste hodně podobný svému otci, pane?“

„Ne!“ Odpověď vystřelila jako kulka z pistole, hlasitá v tiché místnosti. Podle rozrušení v jeho tváři poznala, že je vyvedený z rovnováhy, pravděpodobně by neodpověděl, kdyby se lépe ovládal.

„Harry také ne. Než přišel do Bradavic, bydlel v přístěnku pod schody u své příšerné tety a strýce, proboha! Neměl ani ponětí, kdo byli jeho rodiče a jak zemřeli, dokud mu to Hagrid neřekl, a dokonce ani nevěděl o magii! Z toho, co jsem o něm slyšela, se zdá, že James Potter byl rozmazlený čistokrevný spratek, než dospěl. Zdá se, že se k vám choval odporně a taky mu to procházelo. To ale neznamená, že Harry je stejný.“ Zíral na ni s mírně pootevřenými ústy, než je s klapnutím zavřel, ještě jednou na ni pohlédl a věnoval se sudoku v Guardianu.

Hermiona si pořídila učebnice a začala se připravovat na maturitu z přírodopisu, chemie, psychologie a biologie. Snape jí potvrdil to, co už věděla; bradavické OVCE se s velkou dávkou obezliček, byrokracie a dřiny daly převést na maturitu z angličtiny, matematiky, tělocviku a přírodních věd. Protože měla o přírodních vědách spíše povrchní znalosti díky letní četbě v průběhu let než kvůli skutečným učebním osnovám, rozhodla se, že se jim bude věnovat, i když přísně vzato nemusela. Snape souhlasil s jejím názorem, že je lepší získat v tomto předmětu základy, než si mezery ve znalostech doplnit za pochodu, čímž potvrdil, že musel být ve svých studentských letech stejný šprt jako ona.

Bohužel péče o kouzelné tvory a další esoteričtější předměty z Bradavic se do mudlovského světa příliš nepromítaly, takže by měla co dohánět, kdyby chtěla jít studovat psychologii na Oxford. Snape měl překvapivé znalosti, pokud šlo o fyziku, organickou chemii a biologii v oblastech, které se překrývaly s lektvary. Zajímalo ji, co dělal  o letních prázdninách v letech mezi Voldemortovým pádem a jeho návratem, a nebyla překvapená, když jí prozradil, že v osmdesátých letech navštěvoval letní přednášky na Edinburské univerzitě.

Jak pomalu polevoval v ostražitosti a začal do jejich rozhovorů přispívat osobnějšími informacemi, v malém prostoru se lépe sžívali a jak na sebe vzájemně naráželi, dávala si dohromady střípky z jeho minulosti.

K paní Malfoyové choval upřímnou úctu a zdálo se, že k Malfoyovi staršímu přistupuje s náklonností zmírněnou opatrností. Draca měl rád. Zdálo se, že s ostatními smrtijedy nemá společného nic kromě toho, co mu ukládala povinnost, s výjimkou Selwyna, s nímž udržoval odbornou korespondenci, dokud je Voldemort opět nepřivedl do užšího kontaktu. O personálu Bradavic mluvil jen velmi málo. Podle toho, co za ta léta vypozorovala u ředitelského stolu, a jak vídala své profesory v Bradavicích, usoudila, že se musel skutečně přátelit s McGonagallovou. Možná se špičkovali a uráželi kolej toho druhého, ale teď, když ho znala lépe, dokázala rozeznat, kdy skrývá za ostrými slovy náklonnost. Zdálo se také, že s profesorem Kratiknotem, Prýtovou a profesorkou věštění z čísel Vektorovou si v Bradavicích vyměňoval více než obvyklou upjatou zdvořilost, ale s ostatními zaměstnanci zůstával ledově zdvořilý a odtažitý.

Muselo ho bolet, že poté, co zabil Brumbála, ho kolegové odvrhli a považovali za zrádce a vraha, který dlouhá léta čekal na svou příležitost, šťastný, že se u nich mohl ukrýt, dokud nedostal příležitost udeřit tam, kde to jeho přátele ranilo nejvíc. Jak beznadějné muselo být snášet, a dokonce podporovat jejich nenávist vůči němu, upevňovat si postavení, které ho přišlo tak draho.

Osamělost jí nebyla cizí, poté co byla s Harrym a Ronem za ta léta tolikrát na kordy, zejména ve třetím ročníku kvůli tomu zatracenému koštěti, a před odchodem do Bradavic nikdy neměla mnoho přátel. Když si vzpomněla na záblesky ze Snapeova dospívání, které Harry viděl, jak ho jeho vrstevníci šikanovali a stranili se ho, napadlo ji, kolik z jeho důvodů, proč se přidal ke smrtijedům, souviselo s čirou osamělostí.

Z nutnosti se v Huddersfieldu drželi stranou a vyhýbali se sousedům. Snape si nikdy nepotrpěl na povídání, ale Hermiona zjistila, že si váží i letmého kontaktu se stařenou, která bydlela v přízemí, nebo s netečnou knihovnicí, která si zvykla vídat ji téměř každý den s taškou k prasknutí plnou knih přehozenou přes rameno, jak zkoumá svůj „zvláštní projekt“. I když se nedokázala zbavit plíživého strachu z toho, že se k ní přemístí Voldemortovy kohorty a násilím naruší tichý poklid britského všedního rána, ráda se procházela v prořídlém davu po ulicích poklidného předměstí, kde se nacházel jejich byt. Nebylo to nic tak odcizujícího, jako děsit davy, když se pod Mnoholičným lektvarem procházela po Příčné ulici jako Belatrix Lestrangeová (stále měla problém uvěřit, že je konečně mrtvá, ale Snape to viděl také, takže to musela být pravda). Byla prostě jednou z nich, i když o něco podivnější, než se navenek zdálo, se svými obnošenými botami a oblečením z druhé ruky.

Rozhodla se, že pokud bude mít někdy na výběr, bude držet krok s mudlovským světem. Chtělo by to hodně práce, zejména být v obraze ohledně nových technologií (ačkoli Snape zvládl svůj první mobil v neuvěřitelně krátkém čase). V mudlovském světě se zkrátka dělo příliš mnoho věcí, než aby o nich kouzelníci zůstávali v nevědomosti, mimo Ministerstvo kouzel, které, jak jí Snape řekl, za normálních okolností mudlovský svět pečlivě monitorovalo. Vzhledem k tomu, že Hermiona pochybovala, že by ministerstvo, dokonce i před převzetím moci Voldemortem, dokázalo úspěšně najít vlastní zadek, ji to moc neuklidňovalo. Snape, který nikdy nespěchal někoho chválit, byl překvapivě ochotný připustit, že na ministerstvu pracuje několik velmi inteligentních čarodějek a kouzelníků, a většinu viny za mnohé průšvihy svaloval spíše na vedení než na zaměstnance. Síť starých kamarádů čisté krve (a zmijozelů, dobírala si ho) zajišťovala, že se vždycky našlo místo pro rodinného idiota, a tím místem byla často pozice nižšího vedoucího na ministerstvu. „Přímo vidím,“ řekla, „jak Gregory Goyle s nohama na stole odmítá už několikátou žádost o koupi počítače, protože v tom nevidí smysl! Nemohl jste ho přece učit s větší radostí než toho nejtupějšího nebelvíra, pane, to v žádném případě!“

„Stejně byl lepší než vy,“ odsekl na obranu svého zmijozela. „Nemusel jsem žít ve strachu, že mu ruka trvale uvízne ve vzduchu, nebo ne?“

Ukázalo se, že i Snape se potýkal s problémy, když byl jednou nohou v kouzelnickém a druhou v mudlovském světě. V minulých stoletích, kdy byl mudlovský pokrok pomalejší a svět méně byrokratický, to bylo snazší. V dnešní době se dalo najít jen velmi málo míst, kde se mudlovský a kouzelnický svět protínaly, a dokonce i v době míru mezi nimi přelétávalo relativně nemnoho kouzelníků. Zpravidla si vybírali kouzelnický svět a vazby na ten mudlovský postupně slábly, zejména proto, že žili déle než mudlovští přátelé a rodina. Motáci si buď našli skulinu v kouzelnickém světě, nebo se rozhodli, že bude lepší, když se přidají k majoritní společnosti. Existovalo několik výjimek, jako například Voldemortovi vysoce postavení špióni, i když jak zjistili, většina důvěryhodných motáků, které Snape znal, měla o kouzelnickém světě dostatek informací na to, aby se před ním dokázala ukrýt.

PA: Pro případ, že nežijete v Británii, EastEnders je britská telenovela, která běží čtyři dny v týdnu už asi pětadvacet let. Je to trochu hloupé, ale návykové…