Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nejvyšší čas na změnu, kapitola 12., část 2.

Hermiona si přehodila přes hlavu kápi, poodešla od přemísťovacího bodu a zamířila přímo ke Třem košťatům. Možná neznala nikoho, kdo by úspěšně překonal problém s pitím, ale znala odborníka na pití. Bylo to stejně dobré místo, kde začít, jako každé jiné.

Nechala si kápi staženou, když se posadila k baru a čekala, až se k ní madam Rosmerta dostane. Bar byl povětšinou prázdný, což bylo příznivé znamení.

„Dobrý den, co vám nabídnu?“

„Dala bych si máslový ležák, prosím. A jestli to není moc velký problém, ocenila bych vaši radu, pokud nějakou máte.“

Rosmerta zvedla obočí a pak je pokrčila. Sklonila hlavu a nakoukla pod kápi. „Myslela jsem, že by to mohl být váš hlas,“ řekla. „Jak se vám daří, slečno Grangerová? Neviděla jsem vás už celou věčnost. Pořád se skrýváte ve Snapeově domě?“

Hermiona si odhrnula kapuci a usmála se. „Jo.“

„Skvělé! Jste šťastná dívka, víte to? Snape se mi dlouho líbil, ne že by si toho někdy všiml.“ Nalila máslový ležák, utvořila na něm pěknou vrstvu pěny a postavila ho před Hermionu. „Tady máte. Tenhle je na účet podniku, za to, že jste měla odvahu nandat to Věštci. Mimochodem, gratuluju,“ řekla a ukázala na Hermionin prsten. „A teď, s čím vám může Rosmerta poradit? Nejste snad nejchytřejší čarodějka své generace?“

Hermiona se ušklíbla. „Jen v určitých oblastech. Někdy dokážu být vyloženě natvrdlá. Musím vás požádat o diskrétnost, to téma je trochu choulostivé, a kdyby Věštec začal šířit pomluvy, mohla bych se dostat do pěkných potíží.“

„Máte mé slovo,“ ujistila ji Rosmerta. „Nesnáším ten plátek. Zvlášť po těch drbech, co o mně otiskli po Katie Bellové. Nebýt učitelů ze školy, kteří ke mně chodili o víkendech, přišla bych o podnik.“

„Máte mé hluboké sympatie a porozumění,“ řekla Hermiona a usrkla ze své sklenice.

„Jak vám mohu pomoci?“

„No, vzhledem k tomu, co děláte, to možná bude znít trochu jako protimluv, ale potřebuji vědět, jak někoho odnaučit pít, a napadlo mě, že byste mě mohla navést správným směrem.“

Hermiona nebyla připravena na výraz hlubokého smutku a lítosti, který zaplavil tvář ženy na druhé straně baru.

„Ach, drahoušku,“ řekla a položila jí ruku na paži. „Nemůžete nic dělat. Vůbec nic.“

Hermiona se od ní odvrátila, ale hostinská ji stále držela za paži a odmítala ji pustit.

„Jste chytrá holka, Hermiono. Neodvracejte se od pravdy jen proto, že se vám nelíbí.“ Počkala, až se Hermiona znovu usadí, popadla čistou barovou utěrku a podala jí ji, aby si setřela slzy, které jí náhle vytryskly. „Jde o Severuse, že? Vždycky jsem se bála, že podlehne. Nejde o to, kolik toho vypijí, víte. Jde o způsob, jakým to dělají. Řekněte mi, dokázala byste se mi svěřit s tím, co vás dnes přimělo přijít?“

Hermiona jí řekla všechno. Od začátku. Vyprávěla jí o tom, jak se jí vždycky snažil jenom pomáhat, a o strašné ceně, kterou zaplatili kvůli Ritě Holoubkové a jejím lžím. Mluvila o svých starostech, když pro něj jen pracovala, a o návycích, kterých si všimla. Svěřila se jí, že jediné chvíle, kdy ho viděla pít, byly ty, kdy se vetřela do jeho domu ve dnech volna. Vyprávěla jí o tom, jak si teprve před několika týdny přiznali, že se milují, a o jejich spěšném rozhodnutí nastěhovat se k sobě. A pak promluvila o láhvi na lednici a o tom, jak si teprve v posledních dnech dala všechny střípky dohromady. Řekla jí o jeho třesu a podrážděnosti, která trvala až příliš dlouho na to, aby se dala přičíst na vrub jeho povaze. Vyprávěla jí o tom, jak jeho pleť v posledních dnech někdy nabírala nažloutlý nádech a jindy měla vysušený, pergamenový vzhled. Mluvila o tom, jak zrovna teď přišla na to, co před ní skrývá, a jak zoufale to potřebuje napravit.

„Je tak blízko tomu, aby byl šťastný, Rosmerto. Je to poslední překážka. Musím s tím něco udělat!“

„Ne, miláčku. Nemůžete udělat nic jiného než ho milovat. Žádný kouzelník ani čarodějka nikdy nepřestali pít, protože je někdo sekýroval, poučoval nebo jim dával najevo, že by se měli cítit hodně provinile. Ale vypadá to, že se snaží. To je obrovský krok. Budete si s ním muset promluvit. Právě tajnosti to mnohem zhoršují. Ty a otrava střízlivějícím lektvarem. To je to, co vidíte. Musí toho vypít kýble. To se nám kouzelníkům stává. Pijeme, dokud nám není špatně, a pak si vezmeme lektvar a pokračujeme, jako by se nic nestalo. Ale jakmile se vás alkohol zmocní, tak se začínáte točit v začarovaném kruhu opíjení se a vytrhávání se z něj, jen abyste byla za chvíli zase opilá. Na játra to působí rychleji než u mudlů se stejným problémem. Nakonec se z nažloutlosti stane žloutenka a pak bude mít vážné potíže.

Existují lidé, kteří vám mohou pomoct, a existuje několik knih na toto téma. Doporučuji vám, abyste je přečetla, než s ním začnete mluvit. Je toho málo, co můžete udělat, abyste mu pomohla, ale je milion věcí, kterými můžete situaci vás obou zhoršit. Musíte pochopit, s čím máte co do činění.“

xxx

Když se vrátila domů, Severus se s ní setkal ve dveřích. Pevně ji objal a vypadal jako ztracené štěně. Naklonila se k němu a políbila ho na rty, přičemž ochutnala střízlivějící lektvar, který musel právě vypít. Řekla mu, že čaj nádherně voní, omluvila se, že zapomněla na koláč, a poprosila ho o chvilku, aby si mohla uklidit věci a umýt se. Brašnu plnou knih uložila do volné ložnice, která byla už dávno přeměněna na skladiště. Uložila je ke svým stále ještě plným krabicím s věcmi a nalíčila se, aby zakryla slzami nateklá víčka.

xxx

PA: Někteří z vás to čekali…