Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 15.

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Sevik99

Škrábanice

Petunie x Lily

Lily se sklonila nad stolem. Zářivě rudé kadeře jí spadly podél tváří, když popadla fialovou pastelku a pokračovala ve vybarvování vánočního přání.

„Myslíš, že se to Petty bude líbit?“ zeptala se matky, usazené v židli na druhé straně stolu, jedním okem sledující Lily a její kresbu soba, druhým bulvární plátek, v němž pátrala po nejnovějších skandálech.

„Samozřejmě,“ odpověděla, vzhlédla od časopisu a skepticky se zahleděla na Lilyin výtvor. Sob vypadal jako něco ze sci-fi filmu a hnědá barva stékala přes obrysy kresby jako čokoláda. „Je to krásné,“ dodala, natáhla se a poplácala Lily po zádíčkách, „Petunie se do toho zamiluje.“

Lily se zazubila, úsměv jí zkrášlil už tak okouzlující tvář, obrátila se zpět k přání a pevněji sevřela v ruce červenou pastelku. Rychle dokreslila zářivě rudé srdce z lásky, pak za něj naškrábala své jméno. Náhodné čáry přesáhly obrys srdce a rozběhly se po listu papíru. Kreslení nebylo Lilyinou silnou stránkou. Hrdě své dílo předložila matce, znovu se usmála a šťastně řekla: „Petty se do toho zamiluje.“

Na Boží hod Lily seběhla ze schodů, zamířila přímo ke stromku, vytáhla přání, schované pod větvemi, a strčila je Petunii do rukou, natahujících se po dárcích.

„Veselé Vánoce, Petunie,“ řekla jásavě, zatímco si pohrávala s velkou třpytivě stříbrnou mašlí ve vlasech. Petunie se pohrdavě zahleděla na její výtvor, malé korálkové oči zaměřené na vše, co bylo špatně, a pominula, že to bylo nakreslené z lásky. Zkoumala modrou oblohu, skvrnitou tam, kde pastelka zadrhla, a klikaté čáry, které měly zřejmě představovat soba, ale spíš připomínaly silně se třesoucího psa.

„Líbí se ti to?“

„Lily,“ řekla Petunie tónem hlasu velmi blahosklonným na desetiletou, „nedokázala jsi to srdce ani pořádně vybarvit. Podívej, ta barva je všude.“

Její sestra přikývla, neschopná skrýt bolest, která zaplavila její neobyčejně zelené oči. „Ale je to hezké, Petty, udělala jsem pro tebe soba a všecko ostatní.“

Petunia potřásla hlavou, takže hlavy obou sester se skoro srazily.

„To je sob?“ zeptala se nevěřícně.

„Jo.“

„To není sob, Lily, to je čmáranice, stejně jako tvé hloupé srdce je velká červená čmáranice.“

V Lilyiných očích se objevily slzy, zadržované jen jejím odhodláním neplakat před sestrou.

„Ale tak moc jsem se snažila, Petty,“ namítala. „Ani trochu se ti to nelíbí? Protože…“

Její slova přerušilo zaúpění.

„Vezmi si svoje pitomé malé srdíčko a jdi, Lily. Prostě zmiz. Nechci to, když jsi to nedokázala ani pořádně vybarvit.“

„Snažila jsem se, Tuney, vážně jsem se snažila,“ vzlykala Lily a po tvářích jí začaly stékat první slzy. „Jenom jsem ti chtěla k Vánocům udělat něco hezkého.“

„Tak se nauč vybarvovat,“ odsekla Petunie a hodila přání přes stůl. „Vezmi si to a jdi.“

Lily přání sebrala a vyběhla ven. Držela ho nad odpadkovým košem, vzlykala silněji a silněji, zatímco trhala tenký list papíru, z něhož se pomalu stávaly jen cáry na dně koše. Všechna její práce, zničená několika krutými slovy a chvějícími se prstíky.

„Chtěla jsem jenom, aby se to Petty líbilo,“ vykřikla a cítila, jako by se její srdce lámalo do tolika kousků jako to, co nakreslila a zničila.