Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 9. Bolestivé následky

Březen 2005

Hermiona vytřeštila oči a prudce se posadila. Hruď se jí divoce zvedala, jak se rozhlížela kolem. Štípla se. Poplácala postel. Musela se ujistit, že je zpět tam, kde měla být, a nedívá se na tu strašnou scénu. Julius byl osina v zadku. To bylo jasné. Těšilo ji její minulé já, které se s ním dohadovalo beze strachu. Ale přesto, nikdo si nezasloužil umřít tak, jako on. Měla husí kůži, když si vybavila jeho křik. Jak se jeho tělo svíjelo a napínalo. Jak se jeho cévy snažily prorvat svaly.

Pak Amelia, či Elena, jak jí tehdy říkali. Byla naživu a vypadala stejně mladá, jako když zabila Matyldu. Hermiona přemýšlela, jak asi mohla žít. S největší pravděpodobností sto let v tichosti, v ústraní, než podruhé potkala Malfoye a zamilovala se do něho. Už jen z toho krvesmilstva byla Hermiona znechucená. Chtělo se jí z toho zvracet.

A pak tu byl prsten. Proklel ho Juliusův otec, aby zabránil potenciální lásce mezi Malfoyem a mudlorozenou. Hermiona si to dokázala představit. Prsten se předával z otce na syna a s ním sny i vidiny, které by vyděsily čistokrevné milence a jejich partnerky. To a vymývání mozku. S tím vším začal Roland. Ano, mudlorození už měli jakési stigma, ale nestačilo to, protože Julius tak dychtivě pozval Gianu s manželem do svého domu. Ne, to Roland byl tím, kdo začal do své rodiny vtloukat strašné názory na mudlorozené a jejich méněcennost. Neviděla žádnou možnost, jak by teď mohla Draca obviňovat za všechna ta léta jeho povýšeneckých a nenávistných poznámek. Byly důsledkem strachu jednoho muže o budoucí generace. Ne že by to všechno omlouvalo…

Pak se ohlédla vlevo. Úplně zapomněla, že Draco leží na posteli vedle ní. Když na něj pohlédla, srdce jí zase začalo nepravidelně bušit. Nevzbudil se ze snu. Místo toho se svíjel v křeči, stejně jako Julius, když byl zasažen kletbou Cruciatus.

„Malfoyi!“ vykřikla. Naklonila se a několikrát ho plácla po tváři. „Malfoyi! Malfoyi, krucinál, odpověz mi!“

Když mu zatřásla rameny, cítila pod kůží jeho žíly. Brzy mu zapadne jazyk a popraskají cévy, jestli se jeho tělo nepřestane divoce prohýbat do oblouků. Hermiona zpanikařila. Zahlédla prsten na jeho prstu a stáhla mu ho holou rukou, aniž by pomyslela na následky toho dotyku. Tím následkem byl jeden, dlouhý, zásah Cruciatem, který projel jejím tělem. Svalila se zpět na postel, hlava sebou šíleně škubala do stran, když se bolest rozšířila z břicha do hrudníku a končetin. Pevně stiskla zuby, tvrdě, a uvolnila je, až když bolest pominula.

Dýchala mělce, obtížně. Bojovala s mimovolnými záškuby, kterými se otřásalo její tělo, když se opět naklonila k Dracovi. Přestal se chvět. Byl tak nehybný, že se obávala nejhoršího. Rychlá kontrola jeho pulsu ji přesvědčila, že tomu tak není, ale neujistila ji, že nemá žádná vnitřní zranění. S velkými obtížemi slezla z postele. Ihned  upadla na zem, protože ji nohy neudržely, ale o chvíli později už ji unesly. Levitovala Dracovo tělo za sebou a vyrazila hledat krb. Jeden objevila o dvoje dveře dál a pečlivě ho do něj uložila. Vstoupila za ním, a když vykřikla: „Svatý Mungo!“ oba zmizeli.

Vypadnout z nemocničního vchodu pro návštěvníky Hermioně neprospělo. V okamžiku, kdy dopadla na podlahu, se převalila a nekontrolovatelně sebou škubala. Dovedla si představit, jak to vypadá s Dracem poté, co schytal... kolik Cruciatů? Léčitel ji levitoval pryč. Zdálky viděla, že Draca také zvedají do vzduchu, třásl se tak moc, jak předpokládala. Zběsile se modlila, aby byl v pořádku.

Duben 2005

Hermiona strávila v nemocnici pět dní. Měla dvě naštípnutá žebra, jedno skoro zlomené, a utrpěla hyperflexi krku. To vše z jednoho Cruciatu. Cítila se slabší, než ve skutečnosti byla, když se ptala léčitele na Dracův stav. S vážnou tváří odpověděl: „Pan Malfoy je v... kritickém stavu. Stabilizovaném, ale kritickém.“

Třetí den ji přišli navštívit bystrozoři. Když viděli, že dva z nich sem přijali v tak zoufalém stavu, ptali se, co se stalo.

Co jim mohla říct? Prokletý prsten jí a Dracovi ve vzpomínkách z minulosti přivodil Cruciaty? Mohla to udělat, ale pak by došlo na otázky ohledně původu prstenu a na skutečnost, že měl být v zabezpečené místnosti na ministerstvu. Místo toho potlačila pocit viny a lhala. Řekla, že spolu s Dracem pozdě v noci opouštěla ministerstvo, a když se dostali k přemísťovacímu bodu (ve velmi dobře ukryté uličce), byli napadeni někým, koho nezahlédli. Bystrozoři neviděli důvod, proč by jim lhala, a tak její historku přijali.

V pondělí následujícího týdne, pod podmínkou, že bude mít doma dostatek odpočinku, podepsala Hermiona svou propouštěcí zprávu. Ministerstvo jí po zvážení závažnosti jejího zranění dalo měsíc dovolené, a kdyby měla dojem, že to potřebuje, mohla by si ji prodloužit. Přes příkaz jít domů a odpočívat strávila většinu času hledáním pohodlné polohy na tvrdé židli vedle Dracovy postele. Kdykoli na něj pohlédla, zabolelo ji u srdce. Jeho stav zůstával den po dni nezměněný. Léčitelé ho přicházeli umýt. Krmili ho speciálními magickými trubičkami. Masírovali necitlivé části jeho těla, aby udrželi správný krevní oběh. Tato část péče nikdy nezabrala moc času, protože většina jeho těla byla kvůli poškození považována za citlivou oblast.

A jaká to byla poškození! Nejdříve jí léčitelé nechtěli říct, jak špatné to s ním je – léčitelské tajemství a fakt, že nebyla z rodiny. Hádala se s nimi, že jako bystrozorka má právo to vědět, protože to může pomoci s vyšetřováním útoku na ně. Bylo to pěkně vychytralé zneužití jejího postavení, ale zabralo to. Draco měl zlomené tři páry žeber, dva páry zhmožděné. Hrozilo zvýšené riziko výskytu sraženin v cévách. To byla jedna z věcí, které léčitelé nepřetržitě monitorovali. Měl vykloubená obě ramena, zlomených šest prstů na rukou a čtyři na nohou. Nejhorší bylo, že poté, co byl přijat k Mungovi, mu dvakrát selhalo srdce.

Hermiona se cítila k smrti vyčerpaná. Už nemohla spát. Pokaždé, když se o to snažila, zdálo se jí o Juliusovi s Dracovou tváří, mučeném Cruciatem. Jeho výkřiky jí zněly v uších ještě dlouho po probuzení, což způsobilo, že se jí znovu vrátily příznaky postcruciatového syndromu. Někdy byly tak zlé, že ať se držela čehokoli, upadla na zem s třesoucíma se rukama a škubajícíma se nohama. Poté, co o svých potížích řekla léčiteli, povedlo se je o něco zmírnit. Nemohla se jich zbavit pomocí lektvaru, musely odeznít přirozenou cestou. „Mysl nad hmotou,“ jak jí řekl léčitel. Měla něco jako poválečné trauma, vysvětloval jí dál, a ona se na něj usmála. Pouze někdo s mudlovským kulturním zázemím by se pokusil její stav vysvětlit jako „poválečné trauma“.

Jak se dny měnily v týdny, ty v měsíc a pár dalších dnů, Hermiona přemýšlela o Amelii. Jak u Merlina dokázala přežít tak dlouho? A bez stárnutí? Jediná odpověď, a také jediné řešení, které dokázala najít, bylo něco na způsob kamene mudrců. Alchymie byla v její době stále intenzivně provozována, takže to bylo možné. Ale s první otázkou vyvstala druhá, proč by Amelia chtěla žít takhle? Jaká v tom byla výhoda? Jen sledovat zoufalství Corneliových budoucích vtělení?

Povzdechla si, neschopná přemýšlet a zajistit si další odpovědi; zvlášť bez Draca, když přístup ke knihovnám a deníkům vyžadoval jeho dotyk. Pořád ještě zbýval prsten, ale zakázala si se k němu ještě někdy přiblížit.

„Hermiono?“

„Harry?“ řekla překvapeně. Hleděla na svého přítele přes Dracovo tělo a zkoumala jeho tvář. Vypadal stejně vyčerpaně jako ona, a to už něco znamenalo. „Co tu děláš?“

„Hledám tě.“ Vstoupil a zavřel za sebou dveře. „Šel jsem k tobě, ale nebyla jsi tam, ani s nikým jiným, o kom jsem věděl. Myslel jsem si...“

„Správně,“ povzdechla a promnula si oči. „Tvé deduktivní schopnosti jsou na výši jako vždy.“

„No, ne úplně. Svatý Mungo se stal tvým třetím domovem. A když už je řeč o domově, měla bys odpočívat.“

„Už je to déle než měsíc, Harry. Jsem v pořádku.“

Harryho oči instinktivně sklouzly k jejím třesoucím se rukám. Pokud se konverzace nezvrtla nějakým nechutným směrem, bývaly vždy klidné. Sedět vedle Draca v kómatu situaci určitě nepomáhalo. Všimla si směru jeho pohledu a sevřela ruce.

„Chtěl jsi se mnou mluvit o něčem konkrétním?“

„No, vlastně, chtěl jsem jen říct, že je mi to líto. Tvůj a Malfoyův případ vychladl. Nemůžeme získat jedinou stopu. Hodně by pomohlo, kdybychom měli svědka, ale žádný tu není. Jednoduše nemáme kam pokračovat.“

Hermiona nepřítomně zírala a nervózně si mnula ruce. „Aha...“

„Víš, Miono,“ začal Harry a moudře si dal pozor, aby dobře volil slova. „Je tu něco, co prostě nedokážu dostat z hlavy. Zdá se mi trochu divné, že jsi pozdě do noci pracovala s Malfoyem a odešli jste spolu. Vím, že vy dva sami o sobě nejste nepřátelé, ale upřímně řečeno, nejlepší kamarádi taky nejste.“

Hermiona se posunula na židli, rozhodnutá dívat se spíš na Draca než na Harryho. „Malfoy měl nějaké zbytkové účinky artefaktu, s nímž zacházel, a já jsem mu pomáhala. Trvalo to déle, než jsme čekali, to je vše.“

„Jistě...“ zahučel „Poslechni, když mi to nechceš říct, v pořádku, ale nelži mi o tom.“

Zaplavil ji pocit viny. S tlumeným zaúpěním vzhlédla k příteli, který spíš vypadal, že má o ni starost, než že se zlobí.

„Promiň. Tahle věc je spíš Malfoyova záležitost a já jsem se do ní připletla. Nebylo by mi příjemné mluvit s tebou o ní, dokud s tím Malfoy nebude souhlasit. Ale prosím, Harry, věř mi. Máme to pod kontrolou.“

Harryho oči sjely k Dracovi a pak zvedl obočí.

„Tomuhle říkáš mít to pod kontrolou?“

Hermioně se opět začaly třást ruce. Pevně si je stiskla, aby je udržela v klidu. „Věř tomu nebo ne, je to tak.“

Harry si povzdechl. Věděl, jak pracuje mozek jeho kamarádky. „Když to říkáš. Víš, že jsem tady, když budeš potřebovat pomoc.“

Usmála se na něj a přikývla, když se otáčel ke dveřím. Než stačil odejít, zavolala ho zpět.

„Elena Malfoyová,“ řekla. „Mohl bys prohledat záznamy o sčítání lidu a zjistit, co se s ní stalo? Nevím, v kterých letech mohla žít, ale můžeš to zúžit na plus minus devatenácté století.“

„Devatenácté století? Tomu říkáš zúžit to?“

Hermiona pokrčila rameny. „Byla provdaná za Juliuse Malfoye, jestli to pomůže.“

Harry se usmál a promasíroval si hřbet nosu. „Jo... tohle fakt pomůže. Ale jistě, uvidím, co se dá dělat.“

„Děkuji.“