Preklady fanfiction Harryho Pottera

Varování: Všichni na scéně. Opravdu všichni. Velké finále. Velké odhalení. Vlastně několik.

Hermiona spolu s ostatními stála na okraji plošiny a hleděla dolů do černoty. Při záblesku výbuchu hluboko pod nimi zaječela a Draco ji popadl za ruku a odtáhl ji od okraje. Zeď popraskala, skála se začala hroutit a všude kolem nich vylétaly do vzduchu škrkny.

"Honem! Všichni nahoru!" křičel Ron chňapající po Lence a všichni společně utíkali ke dveřím. Jeskyně se otřásala.

Funící skupinka vtrhla do Dracova obývacího pokoje trochu odřená, trochu špinavá a trochu rozjařená.

"Jsou Potter a ten chlápek v pořádku?" zeptal Draco.

"Měli přenášedlo," pokrčil rameny Ron. "A Harryho nedokáže nic zabít, takže vím, že je v pohodě."

Hermiona chapavě přikývla: "Strýček Dan přežije všechno."

"A co ty tvoje, ehm, kamarádky škrkny?" ošil se nepohodlně Ron.

Draco se usmál nad šťastným cvrlikáním svých rozjásaných kamarádek, které se mu rozléhalo v hlavě. "Jsou v pohodě. Umí změnit tvar na silný kov nebo se stát nehmotnými. Takový výbuch jim neublíží."

"Škrkny, Draco!" vyrazila ze sebe Hermiona. "Škrkny! Skutečné živé škrkny! To je úžasný objev! Nemůžu se dočkat, až je budu studovat..."

"Ne!" přerušil ji Draco a uchopil ji za ruce. "Ne, prosím, nikomu o nich neříkej. Kouzelnický svět už je jednou vyhladil. Budou je lovit a zabijí je. Nedokážu ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby se o nich lidé znovu dozvěděli. Nechci ti vymazat paměť, Hermiono, ale budu je chránit."

"Ááách," vydechla rdící se Hermiona s vykulenýma oči. "To je tak sladké."

Naklonila se a něžně Draca políbila.

"Á," vzdychla Lenka. "Škrkny jsou stvoření lásky."

"Myslel jsem, že jsi ho zabila," brblal Ron a kabonil se, protože se cítil podvedený. "Přišel jsem sem v naději, že budu schovávat jeho tělo, a ty se s ním teď dáváš dohromady?"

"Běž pryč, Weasley," zamumlal Draco varovně, když ho Hermiona objala.

"CO MÁ BÝT TOHLE?" ozval se rozzuřený hlas Luciuse Malfoye.

Draco se při pohledu na naprosto rozlíceného otce, který vpadl do místnosti, napřímil. Za ním následovala jeho vyděšená matka s Mansym a ostatními. Draco uvažoval, jak bez něj byli schopni projít železnými dveřmi. Museli kvůli alternativnímu vstupu propátrat dům.

"Tohle nedovolím!" zaburácel Lucius. "Opustil jsi Bradavice! Nemáš práci! Rozházel jsi svůj svěřenecký fond! Milostivě jsem to všechno ignoroval! Ale tohle, tuhle ostudu ignorovat nebudu! Nebudu ignorovat ji!"

"Máš nějaký problém s mou neteří, hajzle?" zavrčel strýc Dan, který vtrhl do místnosti s Harrym v patách. Přenášedlo je dopravilo před dům.

Lucius se otočil a naprosto omráčeně se zadíval na Dana, a poté měl Draco možnost pozorovat otcovu podivnou proměnu. Mužův spodní ret se zachvěl a vytřeštěné oči získaly skelný lesk.

"Mmvh," zakoktal se Lucius, ve tváři bílý jako list papíru.

Hromový výraz strýce Dana se stal ještě temnější a hrozivější.

"M-mořský vlku?" zašeptal Lucius slabě. "J-jsi to ty?"

Strýc Dan znechuceně zasténal, protočil oči a rozevřel náruč. Lucius se k němu vrhl a pevně ho objal. Plačící Narcisa za ním nezůstala dlouho pozadu. Dan je oba s výrazem děsu přivinul k hrudi, ale pod vším tím pobouřením byl i náznak potěšení.

"Ach, drahý Vlku," vzlykala Narcisa, "myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím."

"Můj příteli!" vykřikoval Lucius. "Tolik jsi mi chyběl!"

"No, nechováš se tak, když říkáš o mé neteři takové věci," podotkl Dan nevrle.

Lucius spustil: "Tvoje neteř?" Odtáhl se, aby se podíval na Hermionu. "Tahle malá kouzelnice je z tvé tlupy? J-jsem poctěn! Dcero!" zvolal a Hermiona vyjekla, protože byla zahrnuta do objetí.

"Draco, pomoc!" zasyčela a snažila se nevzpomínat na nahé tělo, které před pár hodinami viděla.

"Jo, jo, poctěn. Skvělé. Souhlas. Fajn, díky, tati," kýval Draco a jal se vysvobozovat Hermionu z otcova sevření, zatímco tento jí sázel na obě tváře hlasité mlaskavé polibky.

Když Lucius opět zaměřil svou pozornost na Mořského vlka, Draco se rozhlédl po kamarádech a položil ruku Hermioně kolem pasu. "Chce k tomu někdo něco říct?"

"Ehm, slečno Hermiono," oslovila podivně otřesená a vyděšená Tracey bývalou spolužačku. "Ehm, tohle vám právě přinesla sova."

Hermiona, trochu se mračící nad jejím chováním, sáhla po těžké pergamenové obálce a při spatření zpáteční adresy zalapala po dechu. Hbitými prsty ji otevřela a rychle si přečetla doručenou zprávu.

"Propánakrále," vydechla a opřela se o Draca.

"Co to je, Hermiono?" zeptal se Harry.

"Právě jsem obdržela pozvání ke studiu na Akademii Zvůle."

Rozprostřelo se ticho.

"Coooo?" Tohle byl ten nejpodivnější zvuk, který kdy slyšela Luciuse Malfoye ze sebe vyloudit.

Podala pozvánku Harrymu, který ji rychle přejel očima, než mu ji sebral Ron, aby se na ni taky mrkl. Goyle, Nott a ten další mladík, kterého Hermiona stále ještě neidentifikovala, se bleskově stáhli blíž. "Píšou... píšou, že jsou ohromeni tím, čeho jsem dosud dosáhla, a že titul Pána zla mi otevře některé zatím tvrdohlavě vzdorující dveře. Jak mohou... Já opravdu... Copak je to, co dělám, opravdu... trochu zlé?"

"Eh," nakousl Harry nervózně.

"To sakra jo," potvrdil Ron neotesaně. "V hrůze očekávám den, kdy se rozhodneš, že potřebuju další školu, abych završil svoje vzdělání, a pošleš mě proti mé vůli na postgraduál."

"A já den, kdy se rozhodneš, že se stanu ministrem kouzel," dodal Harry, čímž způsobil, že zrudla a začala cosi mumlat.

"Že by varovné zvonění?" nadhodil Draco a krátce ji stiskl. "Možná teď věci trochu přehodnotíš, hm?"

"Co? Ne!" Hermona se na něj dívala, jako kdyby se pomátl.

Ostatní sebou překvapeně trhli.

"Chci tím říct, jak bych to mohla odmítnout? Je to famózní příležitost! A taková čest! Budu první mudlorozená osoba, kterou pozvali. Je snad lepší způsob, jak se předvést kouzelnickému světu, než být naprosto první mudlorozená Paní zla? Je statisticky doloženo, že v oboru Pánů zla muži neporovnatelně převažují nad ženami a čistokrevní přečíslují ty s mudlovskou krví ještě víc. Myslím, že mít mudlovskou Paní zla bude pro naši společnost velký krok vpřed."

Ron hleděl v panice na Harryho. Harry hleděl na Draca a očima žadonil, aby něco udělal. Draco se divoce rozhlížel po inspiraci. Pak jeho oči zavadily o Nottovo potlučené čelo a on se pomalu, zákeřně usmál.

"Her-mi-o-no," zanotoval.

Jeho hlas přerušil její blouznění a ona se po něm překvapeně ohlédla.

Zeširoka se zazubil a pronesl: "Vznáším obvinění."

Epilog

Hermiona Grangerová strávila tři měsíce v Azkabanu ve vězeňské cele s nízkou ostrahou za vloupání, napadení a pokus o vraždu. Harry a Ron byli absolutně k ničemu, dokonce i poté, co Dan vytáhl svůj kinžál a začal bodat do všech okolo.

Soud byl držen v naprosté tichosti, aby neupozornil její v čase cestující já na probíhající nesnáze, ale skutečnost, jak málo lidí bylo zapojeno a všichni se dali označit za její ´přátele´, vedla k nízkému trestu. Hermiona si opožděně uvědomila, že ti mizerové z oddělení záhad o soudu věděli a strávili týdny zaneprázdňováním jejího v čase cestujícího minulého já v budoucnosti. Ti hlupáci měli dokonce tolik drzosti, že po jejím odsouzení bouchli lahve se šampaňským.

Naštěstí pro ni se před lety věnovala renovaci a modernizaci Azkabanu. Mozkomoři už se jako stráže nepoužívali a každý vězeň měl ve své cele postel, záchod a regulovatelné topení.

Harry a Ron ji často navštěvovali, i když první měsíc s nimi nemluvila a druhý měsíc je proklínala. Někdy přivedli na návštěvu její rodiče. Mamka a taťka předstírali, že je na dovolené a nikoliv uvězněná za kriminální přečiny. Když se nikdo nedíval, matka ji přes mříže uchopila za ruce a šeptala, že dobře ví, že jde jen o dočasný neúspěch a že její holčička je jednou přiměje litovat dne, kdy takhle zametli s právoplatným vládcem světa.

Jednou se na chvilku zastavili také Lucius a Narcisa a tvářili se, že jsou na ni absurdně pyšní. Strýc Dan se ji pokusil dvakrát osvobodit. Hermiona pojala podezření, že ve skutečnosti pobývá na Malfoy manor.

Draco přicházel každý den.

Někdy jí přinesl jídlo od Rosaldy. Někdy jí předčítal velmi špatně napsané básně. Někdy se ji snažil přimět ke ´zdokonalování jejího umění vizualizace´ vykreslováním představy jich dvou na líbánkách.

Hermiona mu chladně připomněla, že ještě ani nebyli na druhém rande.

Mazaně se ušklíbl: "Takže připouštíš, že tamto bylo první rande."

Když Hermionino uvěznění skončilo, cítila se podivně klidná a odpočatá.

Země se stále otáčela. Nikdo neumřel, když nepracovala. Její zlověstné plány byly poněkud narušeny, když místo jejího pobytu vyšlo ve všeobecnou známost. Jo, pozvání do Akademie Zvůle stále platilo, ale měla na triku pokus o vraždu, takže ji odvolali ze správní rady. Už také nemohla učit v Bradavicích a Kingsley snížil počet komisí, ve kterých mohla působit, a za žádnou z nich už nenesla zodpovědnost.

Kdyby teď chtěla ovládnout kouzelnický svět, musela by to udělat silou. Na něco takového neměla zrovna žaludek.

Její dům byl příjemně chladný a svěže voněl, ačkoliv tam tři měsíce nebyla. Někdo tu vyvětral a na kuchyňském stole na ni čekala kytice spolu se dvěma vstupenkami na jakousi módní show nebo cosi takového.

Hermiona si povzdechla, sáhla do tajné skuliny na dně šatníku a vylovila odtud dlouhý zlatý řetízek s obracečem času.

Se slabým úsměvem si ho prohlédla a pak s ním začala otáčet.

Takže ji přiměli trčet tři měsíce v Azkabanu. Neuvědomili si, že si ty měsíce může vzít zpět? Konec konců měla hodně věcí na práci.

Například telefonovat.

Aby sama sobě sdělila, že se má sejít s Dracem Malfoyem a ukázat mu pár domů.

*KONEC*

PA: Vtipná povídka, ačkoliv ne tak dobrá jako ty delší. Snažila jsem se zachovat jistou vážnost. A pak se z ´trochu veselého´ stalo poněkud praštěné.

PP: Zaplaťmerlin za to. Jinak bychom se tak nepobavili :-D

Ráda bych ještě jednou poděkovala Jimmi za to, že mi tuhle povídku dala na hraní, protože jsem si to náramně užila. Rovněž děkuju arabesce za kouzelný banner, který nenápadně naznačoval a zároveň čtenáře krásně mátl. A v neposlední řadě obrovitánsky děkuju mým betám Calwen a Ivet, že opravily všechny mé chyby a úlety. Díky vám všem je svět české fanfiction obohacen o další perlu od nedostižné autorky Gravidy.