Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rozbitá duše

Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl

Rozbitá duše
Vložené: Lupina - 11.04. 2017 Téma: Rozbitá duše
Online preklady nám napísal:

Autor: Aurette                      Překlad: OP     Beta: Mori    Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/17/The-Occluded-Soul

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad: martik, k35

 

Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl

Navzdory neodolatelnému nutkání zalézt do kouta a zůstat tam po zbytek života, se Hermiona druhý den přinutila opustit svou ložnici. Při snídani vládla natolik napjatá atmosféra, že si toho všimli i její rodiče.

Hermiona jedla tak rychle, až ji z toho rozbolelo břicho. Vyskočila od stolu a oznámila, že celý den stráví na Grimmauldově náměstí a bude pracovat s Ginny a Harrym. Snape s pohledem upřeným do čaje jen přikývl.

Popadla poznámky z minulé noci, vyběhla na dvůr a zmizela.

Jakmile se ocitla na ústředí Řádu, nesmírně se jí ulevilo. Hodinu si hrála s malou Lily a Jamesem a přitom klábosila s Ginny, která se věnovala domácím pracím. Během toho dorazili Fred a George a přidali se ke všeobecnému třeštění.

„Tak jak vám to se Snapem jde?“ zeptal se Fred, zatímco sledovali, jak George předvádí draka.

„Dobře. Pár dní nám trvalo, než jsme přišli na to, jak s naším omezeným spojením pracovat, ale už to máme pod kontrolou.“

„Z toho, co jsem slyšel od táty, tak jste s tím potřebovali trochu helfnout.“

Hermiona se začervenala a lehce ho plácla přes paži. „Ani mi to nepřipomínej. Ještě teď se třesu strachy.“

Fred se zasmál, otočil se a sledoval, jak jeho dvojče předstírá, že je právě kuchán Jamesovou fingovanou kletbou.

„Frede, napadlo mě, jestli byste mi kvůli výzkumu nedovolili trochu prozkoumat spojení mezi tebou a Georgem.“

„Jasně! Co přesně máš na mysli?“ zeptal se George, zvedl se z podlahy a přešel k nim.

„Jen mě něco napadlo, když jsem nemohla v noci usnout,“ odpověděla.

ooOOoo

Snape pracoval na zahradě, když k němu přistoupil John Granger a v ruce pohupoval krumpáčem.

„Jak to vypadá?“

„Řekl bych, že jen co ještě trochu prohnojíme půdu, budeme moci sázet,“ odpověděl Snape.

„Výborně,“ řekl pan Granger, až příliš žoviálně. „Výborně, ta práce mě opravdu bavila.“

„To, co jste tady dokázal, je chvályhodné.“

„Že ano? Myslím, že jsem při zahradničení odvedl pořádný kus práce. A také jsem, jestli se můžu pochválit, odvedl dobrou práci jako rodič.“

Snape se, zjevně zaskočený náhlou změnou tématu, na muže podíval.

„Vaše dcera je velmi pozoruhodná bytost. Jsem přesvědčen, že jste ni právem pyšný.“

„Ano, to jsem. Velmi pyšný. A také se ji snažím chránit. Chápu, že v jejím světě musím působit docela bezmocně a bezvýznamně. Koneckonců jsem jen mudla. Vedle mocného kouzelníka, řekněme, jako jste vy, by si jeden mohl myslet, že je pošetilé se vůbec obtěžovat výhružkami.“

„Proč mám pocit, že i přesto se ta výhružka blíží?“ zeptal se Snape pobaveně.

„Protože jste chytrý muž,“ odpověděl pan Granger a nechal krumpáč s žuchnutím dopadnout na zem. „Moje dcera o vás stojí, Severusi. Nuže, já si vás vážím a moje žena si vás docela oblíbila. Ve skutečnosti oba cítíme jakousi potřebu vás chránit. Ale to, co jsem viděl dnes ráno u snídaně, se mi ani trochu nelíbilo. Ať už se mezi vámi stalo cokoliv, bylo zřejmé, že moje dcera se cítí poníženě. Už jsem jednou viděl, jak se kvůli nějakému chlápkovi Hermioně hroutí život. A také jsem musel sledovat, jak si prochází peklem, aby vás zachránila. S tím je konec. Už nebudu jen stát a dívat se, jak se má dcera trápí. Chápu, že je to mezi vámi složitější, a jsem si vědom vašich výhrad. Ve skutečnosti s nimi souhlasím. Ale je jasné, že vás moje dcera miluje. Takže je na čase, abychom si to vyjasnili. Pokud o mou dceru nestojíte, pak byste si měl raději najít k bydlení nějaké jiné místo. Pokud o mou dceru stojíte, tak byste se měl dát do kupy. A pokud si s mou dcerou jen hrajete, no tak v tom případě si, hochu, raději najděte dobrý úkryt. Já vím, že jsem jen mudla, a vím, že mám o pár let víc než vy a že jsem trochu z formy, ale jako otec udělám to, co otec udělat musí. Rozumíme si?“

Snape na muže jen zíral, tvář prostou jakéhokoliv výrazu. „Myslím, že ano,“ řekl po chvíli.

„Dobře. V kůlně je pár pytlů houbového kompostu, nejprve ho zapracujeme do půdy a pak se vrhneme na ten hnůj, co mi včera přinesl Artur.“

Snape několikrát zamrkal, mírně zavrtěl hlavou a vešel do kůlny. Přitom si mumlal něco o tom, že je obklopený jen samými zatracenými Nebelvíry. Druhý muž si dopřál několik hlubokých nádechů.

John Granger se zahleděl do okna od kuchyně, kde stála jeho žena zářící hrdostí. Kývl na ni a cítil se jako John Wayne.

ooOOoo

Hermiona vtrhla do kuchyně, objala matku, zatočila se v kruhu a začala vykřikovat své nadšení do zbytku místnosti.

„Špatný den?“ protáhl Snape, znechuceně odhodil karty a přitom sledoval jejího otce, jak si přitahuje další hromadu žetonů na svou stranu stolu.

Hermiona přihopsala k nim a zarazila se, když uviděla, jak nerovné jsou hromádky. „Tati, ty podvádíš? Nebo ti snad Severus dal náskok?“

„Podvádím! A funguje to dokonale!“

Snape odstrčil balíček, který doposud s nechutí míchal, a zasyčel: „Věděl jsem to.“

Hermiona sledovala, jak její otec vypnul hruď a se škodolibým pochechtáváním udělal ze skládání žetonů do komínků velkou show.

„Takže?“ zeptala se. „Chystáš se podělit o své tajemství? Vždycky se pochlubíš, když najdeš nový způsob, jak podvádět.“

„Použil jsem proti němu jeho vlastní domněnky! Je to přece jeho chyba, že mě podcenil, nebo ne? Vzpomněl jsem si, jak jsi mi říkala, že se mu nemám dívat do očí. No a taky jsem vyslechl, co jste říkali o vytváření falešných obrazů, a rozhodl jsem se to správným způsobem využít! Pokaždé, když jsem se na něj podíval, se ten ubohý prevít pokusil podvádět a číst mi myšlenky, ale já mu ve své mysli lhal. Když jsem měl dobré karty, představoval jsem si špatné, a když jsem měl špatné karty, myslel jsem na dobré. Jakmile jsem začal brát znovu a znovu bank, už jsem ani nemusel lhát, měl jsem ho na lopatkách. Zbytek byl jako sebrat děcku lízátko.“

Severus seděl na židli s rukama zkříženýma na prsou a mračil se.

„To bylo geniální, tati. Jak tě to napadlo?“

„Ale to byl nápad tvé matky. Dnes nás nazval Nebelvíry, tak jsme si řekli, že vyzkoušíme, jaké to je být Zmijolez.“

Zmijozel,“ vyprskl Snape zhnuseně.

„No, ale Zmijozel by nikdy nepřiznal, že podvádí v kartách, natož aby prozradil, jak to dělá, tati. Takže na tom budeš muset, tati, ještě zapracovat.“

„Jasně, jasně, to je fuk. Prozraď nám, co tě tak nadchlo, že jsi sem tak vpadla?“

„Zjistila jsem něco nového o spojeních!“ Obrátila se na Severuse a poplácala ho po rameni. „Bude se vám to líbit, také se to týká podvádění.“

„Pokračujte,“ vybídl ji.

„Tehdy v noci Fred řekl, že on a George jsou spojeni vazbou podobnou našemu spojení duší. Musela jsem na to pořád myslet a napadlo mě, že by mohli být pro náš výzkum užiteční. A měla jsem pravdu. Celý den jsem strávila zkoumáním jejich vazby a pokaždé to fungovalo! Dobře, ne hned napoprvé, ale já jsem byla příliš neohrabaná. Vy budete mnohem lepší než já.“

„Hermiono,“ vzdychl Snape a mnul si spánky. „Kdy se dostaneme k té části, kde pochopím, o čem to vlastně mluvíte?“

„K věci, že? Blábolím. Blábolím od chvíle, kdy se toho ujal Harry a můj výkon zopakoval!“

„Drahoušku,“ napomenula ji matka. „Buď na Severuse hodná.“

„Fajn, takže, udělala jsem tohle. Použila jsem na Freda nitrozpyt, vstoupila prostřednictvím jejich spojení do Georgeovy mysli a odposlouchávala jeho soukromé myšlenky! A ty byly vážně nechutné, jenže George věděl, že je uvidím, takže co se divím.“

Severus vstal od stolu.

„A vy tvrdíte, že to Potter také zvládl?“

„Ano, udělali jsme dvojitě slepý test. Neřekli jsme Fredovi, že Harry už přišel domů, takže když Harry vstoupil do Georgeovy mysli, aby se přes ni dostal do té Fredovy, Fred s tím vůbec nepočítal. Zvlášť když jsem tam stála a celou dobu s ním mluvila. Nic necítil! O ničem netušil, dokud mu Harry neřekl, na co myslel!“ Pustila se do šťastného tanečku, pak se natáhla a chytila Snapea za ruce. „Bylo to jako dívat se na telku! Žádné emocionální spojení, jen blikající obrazy a občas slova, která říkali sami sobě. Uvědomujete si, co to znamená?“

„Ovšem. Velice chytré, Hermiono. Měla byste na sebe být velmi hrdá.“

„Co je tu tak chytrého? S tvou matkou potřebujeme o něco víc informací,“ dožadoval se otec.

Otevřela ústa, aby otci odpověděla, ale něco v tom, jak se na ni Snape podíval, ji zastavilo. Náhle si pod tíhou jeho pohledu připadla podivně rozpačitá. Pustila jeho ruce a usmála se na něj. Teprve poté se obrátila k otci.

„Jakmile ukážu Severusovi, jak na to, bude moci prostřednictvím Harryho mysli špehovat Pána zla.“

„To je úžasné!“ vypískla nadšeně Helen. „To musíme oslavit! Co takhle čínu? Neměli jsme ji už věky a mám dojem, že to v sobě skrývá jakousi symboliku, co říkáte?“

ooOOoo

Dlouhé období nečinnosti Smrtijedů dospělo k tragickému konci. Následující pondělní ráno dorazil mudlorozený zaměstnanec ministerstva do práce pod kletbou Imperius a pustil se do vyvražďování všech svých kolegů z odboru kouzelnických nehod a katastrof. V úterý se objevil další mudlorozený držený pod stejnou kletbou, ale bystrozorové jej zastavili dřív, než mohl způsobit smrt více než jednoho člověka. Ve středu byli dva další pracovníci, tentokrát smíšeného a čistokrevného původu, bohudík odhaleni před tím, než stihli udělat něco horšího, než vzbudit podezření u svých paranoidních spolupracovníků. Po tomto incidentu byla vláda uzavřena.

Pán zla vyhlásil prostřednictvím kletby Imperius válku.

ooOOoo

Přeplněné Grimmauldovo náměstí překypovalo aktivitou, jak se plány daly do pohybu a zabezpečené domy přetékaly vyděšenými lidmi. Hermiona nabídla Dubové nádvoří, které poskytovalo mnohem víc prostoru, než mohli využít čtyři lidé, ale Brumbál tuhle myšlenku zamítnul a odvolával se na potřebu udržet Snapeovu příčetnost před všemi mimo Řád v tajnosti.

Harry a Snape teď byli neustále zavřeni nahoře v náhradní ložnici a Ron jen běhal nahoru a dolů a podával Kingsleymu zprávy o tom, co objevili v mysli Toma Raddlea.

Po třech dnech se začala karta pomalu obracet. Díky Snapeově špionáži myšlenek a rozhovorů Pána zla zadrželi nebo jinak vyřadili z boje dvacet Smrtijedů. Tonksová vyšla z bitky v Prasinkách zraněná a Minerva odstřihla všechny přístupové cesty do školy, aby ochránila studenty. Remus trávil téměř všechen čas se svou smečkou a hledal viteál, který byl, jak tvrdil Harry, vytvořen v posledních dvou letech. Jakmile ho zničí a zneškodní i ten v Harrym, zaměří se v závěrečné bitvě přímo na Pána zla a tím rozhodnou osud celého kouzelnického světa.

Hermiona začala učit Ginny, jak viteál od Harryho oddělit a pak jej odstranit. Potřebovali mít v záloze náhradníka, který to dokáže. Život jejího manžela byl v ohrožení, a proto Ginny brala studium velmi vážně a prakticky už potřebné kouzlo ovládala.

Byl to vysilující týden.

Hermiona se posadila ke kuchyňskému stolu a povzdechla si. Její matka před ni položila šálek čaje a přisedla si k ní.

„Cítím se teď hrozně zbytečná, mami.“

„Zlato, věř mi, dokonale ti rozumím.“

Opřela si hlavu o matčino rameno a stiskla jí ruku. „Já vím, že ano. Ale ty s tátou jste byli obrovskou oporou, to přece víš. Nic z toho by nebylo možné, kdybyste Severuse tehdy v noci, když jsem ho poprvé přivedla, nepřijali. Kdybyste mi nevěřili, nedokázala bych ho zachránit. A kdyby nebyl zachráněn, tak by teď Pán zla nepěnil vzteky při hledání špiona mezi svými věrnými. Mám dojem, že minulý týden zabil víc Smrtijedů, než se Severusovi podařilo v posledních pěti letech.“

„Jak to Severus zvládá?“

„Nevím. Zase vypadá skoro jako zombie – jeho mysl to ubíjí. A Harryho taky. Ani jeden z nich se už několik dní pořádně nevyspal ani nenajedl. Zahlédla jsem ho těsně předtím, než jsem odešla. Vypadal tak ztraceně. Objala jsem ho, ale netuším, jestli vůbec věděl, jak se s tím vypořádat. Zíral na mě, jako by mě nikdy předtím neviděl.“

„No, ty taky vypadáš, že jsi vyřízená, drahoušku. Dopij ten čaj a běž si lehnout.“

„Půjdu. Jen ještě nachystám Severusovi něco k snědku a nechám mu to tady na později. Snad si dá, až se vrátí domů.“

„Jsem si jistá, že to pro něj bude znamenat hodně.“

ooOOoo

Uprostřed noci se Hermiona probudila s tichým povzdechem. Olízla si ze rtů pot a otevřela oči, aby objevila tajemného milence, který jí během snu uchvátil tělo. Ospalý pohled na hodiny jí odhalil, že jsou skoro čtyři hodiny ráno. Přetáhla si přikrývku zpátky přes rameno a snažila se znovu usnout a zachytit svůj sen. Vlna rozkoše se jí přelila přes tělo, zakotvila v jejím klíně a přinutila Hermionu znovu otevřít oči.

Další vlna vzrušujícího blaha ji přinutila vydat dlouhý hluboký sten, který souzněl s tlumeným zavzdycháním z opačné strany zdi.

Bože… Snil? Byl vzhůru? Kousla se do rtu, shodila ze sebe přikrývku a tiše vstala. Podařilo se jí dostat ke dveřím, kde se musela opřít o zeď. Ocitla se na pokraji vyvrcholení, a když vlna rozkoše ustoupila, zanechala ji ještě víc roztouženou. Snil o ní. Zaútočily na ni jeho představy o tom, co by s ní chtěl dělat, a zanechaly ji zcela bez dechu.

Tiše se vykradla ze svého pokoje a plížila se chodbou. Jen nakoukne. Pokud bude Severus spát, vrátí se do postele. Potichu stiskla kliku a pootevřela dveře. Zalapala po dechu, když uviděla, jak leží na posteli nahý, jen zpola přikrytý dekou. Vlasy se mu rozlévaly po polštáři jako inkoust a jeho ruka se v pravidelném rytmu pohybovala pod přikrývkou. Tlumeně zasténal a Hermiona zavrávorala v ozvěně vlastního slastného zaúpění.

Ohlédl se, a když ji spatřil, jejich spojení bylo přerušeno s téměř slyšitelným puknutím. O krok couvla, ale jakmile uviděla v jeho tváři zoufalství, odvážila se pohnout kupředu.

Věnovala mu plachý úsměv a skrze spojení poslala své rostoucí vzrušení. Chytila lem trička a náhle se zarazila: „Řekni mi, abych odešla, a já půjdu.“

Mlčel. Místo toho opět pocítila lavinu touhy, jakmile obnovil jejich spojení, a to ji přemohlo. Pomalu si začala vyhrnovat tričko, až jej přetáhla přes hlavu a vystavila se jeho pohledu. Severus ji upřeně pozoroval a pak se v posteli posunul na stranu, aby jí udělal místo.

Stáhla si kalhotky a nechala je dopadnout na zem. Potom vklouzla k Severusovi pod deku.

Opřel se o loket a pomalu ji jako přílivová vlna přikryl vlastním tělem. Políbil ji a Hermionu začal unášet proud slasti. Jeho polibky ji spalovaly, propalovaly její duši a žhnuly skrze jejich spojení, když si konečně připustil to, co ona chtěla už dávno. Jejich jazyky se proplétaly a bojovaly spolu, a když jeho ruka našla její ňadra, odtáhla se a vykřikla. Vzápětí byly jeho ruce následovány ústy. Laskal její prsa, líbal je a sál a rty dráždil její bradavky. Dotek jeho neoholené tváře na její kůži zaplavoval její mozek šokujícím pocitem potěšení. Přejela rukama po jeho těle při vzpomínce, jak moc se mu líbí, když se ho dotýká. Pohladila jeho štíhlé svaly a sklouzla k bokům, jen aby okamžitě prozkoumala každý milimetr jeho těla. Když pokračovala nahoru po jeho hrudi, unikl jí další hlasitý sten.

Když zjistil, jak je pro něj vlhká, zavrčel vzrušením. Přitáhla si ho, aby ho popohnala k místu, kde ho konečně chtěla cítit. Severus se ale odmítl poddat a dál ji spokojeně prozkoumával. Pak se nad ni znovu naklonil a domáhal se dalšího polibku.

Nadzvedl se a ona se uvolnila, aby mohl snáze vstoupit do jejího připraveného klína.

„Můj bože, Hermiono!“ vykřikl.

Svíjela se pod ním slastí. Vzájemná rozkoš prostupující jejich vazbou narůstala, až dosáhla téměř děsivé intenzity. Užívala si, jak z ní vyklouzává a zase se do ní se zavrčením prudce noří. Obtočila kolem něj nohy, aby ho pobídla – hlouběji, rychleji, tvrději. Cítila, jak pomalu stoupá k vyvrcholení.

Otevřela oči a měsíční svit odhalil jejího temného boha, jehož tvář zkroutila uchvacující trýzeň a vlasy mu poletovaly podél obličeje, když se do ní zhoupl. Odtáhl se a Hermiona vyjekla, když do ní vstoupil z nového úhlu a zasáhl to správné místo hluboko uvnitř. Zadržel dech a se sténáním pokračoval s ještě větší intenzitou. Nezkrotně přirážel a Hermiona zavzdychala ještě hlasitěji, jak se blížila k vrcholu. Rukou sjel k jejímu středu a ona začala pod jeho doteky tát. Zasyčel a se zaúpěním se společně rozpadli na kousky, jejich vlastní uspokojení bylo znásobeno prožitkem toho druhého.

Hermiona vykřikla. Znovu ucítila jeho duši – teplou, hustou, zlatavou melasu, která ji naplňovala. Její vlastní duše mu vyšla vstříc. Severus hlasitě zasténal, jak se přes něj převalily poslední vlny rozkoše, putující skrze jejich pouto. Zhroutil se na ni a prudce se třásl.

Hermiona se po svém výbušném vyvrcholení snažila ze všech sil udržet při vědomí. Přivinula se k Severusovi, hladila jej po zádech, konejšivě broukala a přitom se mrkáním snažila vymazat vznášející se třpytivé jiskry ze svého zastřeného pohledu. Otřásl se a zavrtěl se jí v náručí a Hermiona zvedla hlavu a začala mu odhrnovat vlasy, aby mu viděla do tváře. Jejich spojení se uzavřelo a ona byla příliš vyčerpaná, aby se ho pokusila otevřít. Uslyšela ostré nadechnutí a ztuhla, když ucítila, jak se znovu chvěje.

„Severusi?“

Konečně odhalila jeho obličej, dosud skrytý za záplavou vlasů, a uviděla, že pláče. Jeho tvář byla zkroucená do nešťastné křeče, jak se snažil potlačit vzlyky, které se draly z jeho nitra. Hermiona si ho přitáhla, aby ho mohla lépe utěšit, ale místo toho, aby položil hlavu na její rameno, se odvrátil a stočil se do klubíčka.

„Severusi? Řekni mi… Jak ti mohu pomoci?“

Trhl sebou a zabořil obličej do matrace.

„Co můžu udělat?“ zašeptala a přitiskla se ke křivce jeho zad, jen aby mu projevila svou lásku.

„Je mi to tak líto,“ zachraptěl. „Nechtěl jsem to.“

Hermiona prudce otevřela oči. Měla pocit, jako by ji udeřil pěstí do břicha. Zvedla hlavu a zadívala se na něj v naději, že se přeslechla.

„Nikdy jsem to nechtěl,“ zopakoval.

Na hněv byla až příliš unavená. Po prožitém milování byly její tělo i emoce naprosto vyčerpané a chyběla jí energie, aby se cítila zraněná, ale přesto byla. Stáhla ruce a odtrhla se od něj. Rty se jí začaly chvět, šok ustoupil a tam, tam byl její vztek.

Proboha! Po všem, čím si prošli. Po tom všem, co pro sebe navzájem udělali. To všechno, co sdíleli, každičké nepatrné tajemství, a i přesto ji stále nechtěl. Magie způsobila, že po ní dychtil, a ten pocit byl navíc zesílen vlivem jejich spojení, ale jakmile okouzlení pominulo, byl opět z vlastní touhy znechucený. Nemohla takhle dál. Sklouzla z postele a postavila se.

„Končím,“ prohlásila. „Myslím, že by ses měl přestěhovat na Grimmauldovo náměstí. Je jasné, že my dva nemůžeme zůstat ve stejném domě.“

Zvedl hlavu a zmateně se na ni zahleděl, pak se narovnal a natáhl se po ní. Hermiona se z jeho dosahu odtáhla a popadla své tričko a kalhotky. Snažil se ji zastavit. „Počkej! Nech mě to vysvětlit! Nikdy -“

„Já VÍM! Už jsem to pochopila! Konečně tě slyším, jasně a zřetelně!“ plakala. „Je mi líto, že jsem byla tak zatraceně pitomá! Je mi líto, že jsem nedokázala respektovat tvoje přání! Do hajzlu, je mi to líto, jasné?“

„Hermiono -“

Vstával z postele, ale Hermiona ho zarazila. Už s ním nechtěla mluvit. Nechtěla, aby ji zase jemně odvrhnul. A nemohla ani vystát jeho zatracenou sebelítost. Naplno otevřela spojení a nahrnula přes ně všechno, co cítila. Všechno své ponížení a paniku, své obavy, svůj strach o něj, když byl pryč, svou radost, když ho před mnoha měsíci našla sedět před čínskou restaurací. Viděla, jak se zapotácel a chytil se za hlavu, když na něj vypálila emoce, které ji zaplavovaly při ochraně jeho duše, a vzpomínku na bolest, která ji zachvátila, když si svou duši vzal zpět. Nakonec poslala vlnu všech svých pocitů, které prožívala po každém jejich sexu. Jak si znovu a znovu vyčítala, že ho zneužila, ale nikdy tak moc jako tentokrát. Shromáždila všechen svůj vztek, svou zlost, hanbu, lítost i omluvu. To vše zabalila do poslední laviny svých pocitů, kterou protlačila skrze jejich spojení, a pak je přerušila. Úplně. Trochu klopýtla při fyzickém zpětném nárazu, vyvolaném přetržením duševní vazby. Nebylo návratu. Kdyby ten člověk chtěl snít o sexu s ní, její spánek to nenaruší. Skončila s ním.

Otočila se a odešla z místnosti, zatímco k ní vztahoval ruce a volal za ní.

ooOOoo

Hermiona sledovala sluneční paprsky procházející závěsy okna v koupelně a stále nebyla ochotná vylézt z vany. Nakonec se pod Silenciem vyplakala a teď už jen odevzdaně seděla ve vlažné vodě, zírala na zvrásněné prsty a přemýšlela, proč ji nikdo nemiluje. Ano, byla dobrá kamarádka. Koneckonců víc lidí, než mohla spočítat, ji mělo rádo jako sestru, tetu nebo dceru. Ale mít milence? Spřízněnou duši? Někoho, s kým by stálo za to plánovat budoucnost? Určitě v ní byl nějaký zádrhel a ona se už hodinu snažila na něj přijít, ale marně.

Zavřela pláčem napuchlé oči a ztěžka si povzdechla.

V tom okamžiku jí došlo, že je směšná. No, teď už toho mohla změnit jen pramálo, válka byla v plném proudu. Možná kdyby byl v jejím světě nastolen mír, dokázala by si najít čas na sebeanalýzu a odhalila by způsob, jak se změnit. Teď však nebyla vhodná doba. Nemohla totiž strávit zbytek života skrýváním se ve vaně. Musela vstát. Musela vyjít ven. Musela to napravit, a to hned.

Odhodlaně vyrazila vpřed, vytáhla špunt z vany a vylezla ven. Podala si ručník a neúspěšně se pokusila osušit, než zapadla do županu. Hůlku zasunula do kapsy a otevřela dveře. Vtom si uvědomila, že hledí do Severusových rozzuřených očí.

Otočila se zpět na vodu, která ještě vytékala z vany, a pak zase na něj a přimhouřila oči.

„Ochota, Hermiono. Bylo to pěkné dramatické gesto, ale nebyl jsem ochotný spojení přerušit. Takže mě teď necháš dokončit, co mám na srdci, a jestli i potom budeš trvat na svém, máš mé požehnání.“

Natáhl ruku, chytil ji za loket a mávnutím hůlky ji osušil. Přitom ji vedl do jejího pokoje a posadil ji na postel. Než si přivolal židli, aby si měl na co sednout, zamkl a zakouzlil dveře.

„To takto bude pořád?“ vyštěkl a chvěl se hněvem. „Když se pohádáme, nenecháš mě ani dokončit větu a potom si někam zalezeš a budeš trucovat celé hodiny?“

„Ne, protože už není důvod, abychom se hádali. Nebo dokonce spolu mluvili, když na to přijde,“ odpověděla klidně.

Sakra že není,“ vykřikl.

„Hele, Severusi, já -“ Její slova byla utnuta, když jí kouzlem zavřel pusu. Doširoka otevřela oči, pozvedla ruku, aby si přivolala hůlku, ale vtom si všimla, že se ušklíbl a poplácal kapsu.

„Jak už jsem říkal, měla jsi šanci se vyjádřit a udělala jsi z toho dramatický výstup. Jistě mi odpustíš, když ke svému vysvětlení použiju slova a nezahrnu tě vinou tak velkou, že začneš přemýšlet o skoku pod kola Záchranného autobusu.“

Snažila se něco říct, ale nenacházela slova a omluvy se přetavily v hněv. Proto si jen založila ruce, naklonila hlavu a čekala. Než začal mluvit, prohrábl si vlasy.

„Hermiono, nikdy jsem nechtěl, aby se to stalo. Nikdy jsem neměl v úmyslu ti vzít duši. Nikdy jsem nechtěl zmocnit se tvého života, zničit ti šanci na vztah s mužem, kterého by sis vybrala, zničit tvé ambice nebo zničit tvá přátelství, protože jsi mě musela podvodně skrývat, než jsi nalezla cestu, jak mě zachránit. Ani na chvíli by mě nenapadlo, že celá tvá rodina přijde o domov, o kariéru, že se ocitnou v nebezpečí života, protože jsem chtěl nalézt lepší způsob, jak dořiti zachránit Pottera. Předpokládal jsem, že to bude na pár měsíců, ne na pět let. Chápeš to?“

Přikývla a po tváři jí stékaly potůčky slz.

„Neplánoval jsem to takto, Hermiono. Ani jsem vědomě nepočítal s tebou jako s třetí volbou. Víš, proč jsem v té poslední chvíli myslel na tebe? Protože jsem vždy myslel na tebe. Protože jsi byla tam, před mým kabinetem. V těch posledních okamžicích příčetnosti, když jsem byl vystrašený, že osud nade mnou vyhraje, jsi ke mně natáhla ruku a řekla jsi mi, abych si dával pozor! Věřila jsi mi a záleželo ti na mně. Když jsem cítil, že se moje duše trhá na kusy, snažil jsem se najít jedinou dobrou věc, která by ukázala, že nejsem ďábel. Našel jsem jedinou. Navzdory tomu, jak strašný člověk jsem, tobě jsem stál za starosti! K té poslední myšlence jsem přilnul. Upnul jsem se na představu, že ti opravdu záleží na tom, jestli jsem naživu, nebo jestli jsem zemřel! A potom, jako typický Zmijozel, kterým nepochybně jsem, jsem našel způsob, jak to využít! Proto jsem z tebe udělal třetí volbu, Hermiono. Nezačalo mi na tobě záležet kvůli tomu, co jsi pro mě udělala. Já ti doprdele zničil život, protože mi na tobě záleželo už předtím!

Sledoval jsem tě, Hermiono. Býval jsem hrdý, kolik vědomostí jsi dokázala ukrýt pod tím směšným hnízdem, které nazýváš vlasy. Bylo mi potěšením popichovat tě a navádět tě na užitečný výzkum, který by tě nasměroval k lepší budoucnosti, který by tě podnítil ke stále větším výzvám.

Samozřejmě, že jsem to musel skrývat. Dokonce jsem to někdy skrýval i sám před sebou. Byl jsem špión. Žil jsem hrozný život a dělal jsem věci, ze kterých mi je zle doteď. V těch dnech jsem byl tak sám, Hermiono. Tak zoufale osamělý. Upnul jsem se na tebe. Stále jsem si říkal, že to je jen přirozená pýcha učitele, nebo skryté pobavení nad vlastním neviditelným učitelským oblíbencem. Ale bohužel musím přiznat, že až v tom posledním roce se to v mých snech změnilo na něco mnohem temnějšího a nechutnějšího.“ Prohrábl si vlasy a odvrátil pohled. „Probouzel jsem se tak zahanbený. Byla jsi jen studentka. Byla jsi tak nevinná. Vnímal jsem to, jako bych tě tím ponížil jen proto, že jsem nedokázal kontrolovat své sny.“ Zachvěl se a otočil se k ní, ale pohled upíral na podlahu pod sebou. „A když jsem se vzbudil, když se mysl pročistila a vzpomínky zapadly zpět na svá místa, uvědomil jsem si, že jsem zvrátil směr tvého života a že jsem s tebou spal. Bylo to, jako kdyby se moje nejhorší noční můra stala skutečností. Roky, během nichž jsem se snažil být lepším člověkem, slušným člověkem, zmizely poskvrněním tvé nevinnosti.“

Snažila se mu posunkem něco naznačit, ale nedíval se na ni. Padla před něj na kolena, vzala jeho ruku do svých a prudce kroutila hlavou. Když k ní stočil pohled, pohladil ji po tváři.

„Nejsem ten, za koho mě máš. Stále si myslíš, že jsem ušlechtilý, ale není to tak. Dokud se Lily neocitla v nebezpečí, byl jsem Smrtijedem z vlastní vůle. Byl jsem sobecký, ctižádostivý a plný nenávisti až do chvíle, kdy moje vlastní hloupost málem zničila jedinou osobu, která mi byla drahá. Pyšnil jsem se tím, že se chci kvůli její oběti stát lepším člověkem.“

Mávla rukou a on pomocí hůlky zrušil všechna svá kouzla.

„Ale Lily tě nikdy nemilovala,“ zašeptala.

S úšklebkem zakroutil hlavou.

„Ne, Lily mě nikdy nemilovala. Dal jsem jí svoje všechno. Dal jsem jí všechno svoje dobro, a ona mi nikdy lásku neopětovala.“ Upřel pohled přímo do Hermioniných očí. „Ach, jak já jsem ji miloval. Bylo pro mě neskutečně těžké nechat ji jít. V mládí jsem měl jenom ji. Vzpomínky na ni byly to jediné, co mě během těch dlouhých let plných samoty drželo. Jen kvůli ní jsem se změnil.“ Svěsil hlavu. „Měl jsem strach,“ přiznal, „co se ze mě stane, když se její památky vzdám.

Vím, že mě miluješ, Hermiono. Zneužil jsem tě, manipuloval jsem tebou, zničil jsem ti život a téměř jsem ti ho i vzal – a ty mě stále miluješ. Vím to.“ Přitiskl si ruku na srdce. „To je to, co drží moji duši pohromadě. Potřebuju to. Potřebuju tebe. Tak hanebně tě potřebuju.“ Tvář se mu zkroutila bolestí, ale pokračoval: „Nikdy jsem nechtěl, aby ses chytila do mé pasti. Svým šílenstvím jsem ti vzal všechny možnosti a volby. K smrti jsem se děsil toho, že by mi na tobě mohlo záležet, protože jsem se obával dne, kdy se o mně všechno dozvíš a začneš mě nenávidět. Snažil jsem se, abys mě začala nenávidět co nejdřív, abych to měl co nejdřív za sebou… Ta vina mě ničí. Představa, že mě miluješ i po tom všem, co jsem ti způsobil…“ Přitáhl si k srdci i její ruku. „Že se o mě staráš, když jsem na konci dne vyčerpaný, že přijdu domů a zjistím, žes na mě myslela, žes mi nechala jídlo… je toho příliš. To včerejší objetí mě zlomilo.

Nedokážu ani vyjádřit, jak moc lituji, že jsem tě k sobě připoutal. Ale jsem zlomený člověk. Asi od tebe nedokážu jen tak odejít. Nedokážu se vzdát toho, jak se vedle tebe cítím. Je mi to tak líto, Hermiono. Chci tě. Tolik tě chci, že už se nedokážu ovládat.“

Položila mu hlavu do klína a objala ho.

„Neomlouvej se, Severusi. Prosím, přestaň s tím. V celém tom šílenství jsi mě zranil jen jednou – když jsi mě odstrčil.“ Pohladil ji po zádech a odhrnul jí vlasy z tváře. „Proč by to všechno měla být tvoje chyba? Proč by to, co nás spojilo, muselo být temné a hrozné? Nemohl by to být osud? Co když jsme si vždy byli souzeni? Tak by se mi to líbilo víc.“ Odtáhla se od něj, vstala a vytáhla na nohy i jeho. „Pojď do postele. Minulou noc jsme se ani jeden pořádně nevyspali. Chtěla bych tě jenom držet a strážit tvůj spánek.“

Zhluboka vydechl a ramena mu klesla, jak z něj všechno napětí rázem opadlo. „To bych rád,“ pověděl.

Zvedla se na špičky, políbila ho na čelo a nechala se obejmout zlatavým teplem jeho duše.
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 16.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: MasterFlu - 20.05. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


No zaplatpanbuh konecne to z neho vylezlo. Konecne nas nechal vsechny pochopit. Dekuju!

Bezkonkurenčně jedna z nejlepších povídek, které jsem na jakémkoli HP fanu četla, a to nepočítám jen povídky z ranku SS/HG, který při čtení preferuji. Díky za úžasný překlad.
Jsem nadšená, že se líbí, Lupina měla při výběru šťastnou ruku (jako vždy ;-) Určitě tady, stejně jako já, najdeš ještě spoustu dalších klenotů. Díky za odezvu.

Budu opakovat předchozí komentáře, ale jo - Grangerovi jsou úžasní :) Johnovo podvádění bylo skvělé, ale nejvíc mě dostalo, kterak se cítil jako John Wayne :) luxusní :) Fred s Georgem nepřekvapili - myslet na čuňárny když vím, že se mi v hlavě hrabe hermiona - no, to by asi udělal kdekterý chlap, tak nic :) pokorně přiznávám, že sexuální scénu jsem přejela "rychločtením" - určitě byla pěkná, ale merlin zapla´t, že teď nic takového nemusím ani překládat, ani betit :D Závěr byl strhující. Díky moc, holky (předpokládám), těším se, až si tuhle povídku přečtu znovu na jeden zátah :)
Taky se opakuji - jsou absolutně neskuteční, celou povídku zvedají o několik úrovní výš. Klobouk dolů před Aurette, jak dokonale je vykreslila a díky za to, že jim dala tolik prostoru. Gred a Forge opravdu nepřekvapili. Tomu průletu sexu se nedivím, při překladu jsem tolikrát protočila oči, že jsem měla strach, že začnu šilhat :-D Severus to zvládl perfektně - není nad otevřenost, i když ho to muselo stát opravdu hodně hodně sil. A jsem hrozně ráda, že se nenechal Hermioniným projevem a výčitkami zastrašit. Díky za komentář marci. Doufám, že napodruhé si to užiješ ještě víc.

Snad jim Voldemort nějak nepřijde na to, co dělají. A Severus konečně podlehl. Snad si to ještě nerozmyslí.
No, co na to Voldemort se jistě brzy dozvíme. I kdyby to vzal zpět, pochybuji, že by ho Hermiona po tomto vyznání pustila. Já bych to tedy rozhodně neudělala :-D Děkuji za odezvu.

Pan Granger je dokonalý! Nejdřív Severuse setře jako malého kluka - a právem! - a pak ho ještě mazaně obehraje v kartách a jen tak mimochodem vysvětlí, jak to provedl :-) Zcela jasně prokázal, kdo je pán domu! A nedivím se, že jeho manželka na něj byla hrdá. Severus jako přílivová vlna se taky moc povedl, stejně jako jeho vysvětlování. Moc se mi líbilo, jak Hermioně po jejím dramatickém výstupu a následných hodinách sebelítosti sebral hůlku a zavřel pusu. Je vidět, že už se poučil, jak s ní zacházet a jak řešit problémy dřív, než přerostou v něco obrovského a těžko napravitelného:-D Bezvadná kapitola, díky všem!
Že jo, že jo? Dokonalý otec a manžel. Z toho proslovu jsem si užívala každičké slovo. S Helen by možná zvládli i samotného Voldemorta, kdyby dostali příležitost ;-) A přechytračení Severuse bylo dokonalé - sice je zvláštní, že to Severus jako odborník na nitrobranu a nitrozpyt neprohlédl, už by měl přece vědět, že ty dva není radno podceňovat. No je to taky jen člověk. Při překladu Severuse jako přílivové vlny se mi o té scéně snad i zdálo, ale rozhodně jsem si to neužila jako Hermiona :-) Tak jsem ráda, že se překlad nakonec povedl. Díky Mori. A jeho reakce na její výčitky je dokonalá - žádné cavyky, prostě budeš poslouchat, když už jsem se konečně rozhodl, že se vymáčknu :-D A udělal to krásně, nic nezatajil, žádné skrývání. O to upřímnější a uvěřitelnější to je a jenom je to oba posílí. Děkuji za komentář.

Oprava: tím včera večer jsem myslela dvě hodiny ráno. Zase mám nespavou, tak se mi to kapku plete.

To je tak nádherné!!! Četla jsem to včera večer a bulila a bulila! Teď jsem si to přečetla znovu a zase bulím. Jednak pro pana Grangera, který je tak skvělý manžel a otec, že napůl polykám bulení a napůl se směju, jak si Severuse podal! A zářím hrdostí spolu s Helen! A jednak pro to nádherné vyznání lásky mezi Hermionou a Severusem!! Lítaly přitom sice hromy a blesky a zuřila vichřice a povodeň, ale ustáli to a teď si konečně můžou vychutnávat jeden druhého, co srdce ráčí! Nádhera! Teda čarodějky??!! Už tohleto přeložit musel být zápřah, ale přeložit to takhle, to je parádní kus mistrovství!!! Vašeho mistrovství!!! Klobouk dolů! A veliké díky!! Děkuji!!!
Já vím, že se už opakuji, ale prostě musím - Grangerovi jsou skvělí, naprosto nezapomenutelní, dokonalí a tak všelijak podobně :-D Ten konec překládal(a) k35, takže jsem si ho náležitě vychutnala až teď. Tímto děkuji. Na mě jako obvykle zbyl jen ten sex :-D Severus konečně dal najevo, co ho už dlouho hlodá a co vlastně cítí. A že to byla jízda - Hermionina kapitulace a potom jeho reakce. O to víc se mi to líbí, že to neproběhlo v klidu a s unylým koukáním do očí, ale že to bylo plné vášně - prostě hotová bouře. Krásně se projevily vlastnosti jejich kolejí - hermiona jako rozzuřená lvice a Severus, který dokonale zmijozelsky využil Silencio, aby přiměl Hermionu poslouchat. Krása. Děkuji za úžasný komentář

To bylo krasne! Trochu jsem se obavala jak autorka zpracuje Severusovo vyznani, ale provedla to perfektne. Nadherna, dlouha a predevsim hluboka kapitola! Moc a moc dekuji oboum prekladajicim.
Název dokonale odpovídá - Severus vyložil karty. Konečně. A udělal to dokonale - žádné zatajování, a o to upřímnější to bylo. Za sebe říkám, že mi bylo potěšením.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aurette: ( Online preklady )05.06. 2017Kapitola 20. Spojení spojených
Aurette: ( Online preklady )23.05. 2017Kapitola 19. Konečné vítězství
Aurette: ( Online preklady )02.05. 2017Kapitola18. Had útočí
Aurette: ( Online preklady )11.04. 2017Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl
Aurette: ( Online preklady )31.03. 2017Kapitola 16. Život ohrožující odhodlaní zubaři
Aurette: ( Online preklady )21.03. 2017Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad
Aurette: ( Online preklady )08.03. 2017Kapitola 14. Někam patřit
Aurette: ( Online překlady )28.02. 2017Kapitola 13. Spáč se probouzí
Aurette: ( Online preklady )21.02. 2017Kapitola 12. Sbírání kousků
Aurette: ( Online preklady )14.02. 2017Kapitola 11. Vůle k životu
Aurette: ( Online preklady )07.02. 2017Kapitola 10. Třetí volba
Aurette: ( Online preklady )31.01. 2017Kapitola 9. Utržený z řetězu
Aurette: ( Online preklady )24.01. 2017Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě
Aurette: ( Online preklady )17.01. 2017Kapitola 7. Hlídací pes
Aurette: ( Online preklady )10.01. 2017Kapitola 6. Útočiště
Aurette: ( Online preklady )22.11. 2016Kapitola 5. Smrt Pána zla
Aurette: ( Online preklady )08.11. 2016Kapitola 4. Propuknutí šílenství
Aurette: ( Online preklady )25.10. 2016Kapitola 3. Nekončící vigilie
Aurette: ( Online preklady )11.10. 2016Kapitola 2. Sen začíná
Aurette: ( Online preklady )27.09. 2016Kapitola 1. Chytat se stébel a klacků
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )20.09. 2016Rozbitá duše - úvod