Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rozbitá duše

Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad

Rozbitá duše
Vložené: Lupina - 21.03. 2017 Téma: Rozbitá duše
Online preklady nám napísal:

Autor: Aurette                      Překlad: OP           Beta: Mori          Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/15/The-Occluded-Soul

Rating: 16+

 

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad: Martik

 

Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad

Hermiona se přemístila do uličky nedaleko knihkupectví a dopřála si hluboký uklidňující nádech. Aniž by se ohlížela na možné nebezpečí, spustila štíty nitrobrany. Dokud bude mít hlavu zakrytou kapucí, k žádnému očnímu kontaktu stejně nedojde. Nedokázala svou mysl nepřetržitě chránit tak snadno jako Snape, udržování štítů pro ni představovalo až hmatatelnou zátěž. Jakmile štíty zmizely, měla pocit, že by mohla vzlétnout.

Stáhla si kápi hlouběji do očí a přesunula se na rušnou ulici plnou nakupujících. Spěchala do knihkupectví a pohledem i myšlenkou zabloudila ke krejčovství, které právě míjela.

Život byl tak zvláštní. Představa, že by nostalgicky vzpomínala na toho ošklivého trollího krejčího, protože právě on šil pro jejího nevyzpytatelného bastarda profesorské hábity ještě předtím, než se vůbec narodila, se zdála příliš spletitá, aby v ní mohl člověk najít alespoň špetku logiky. A přesto jejímu bláhovému srdci dávala dokonalý smysl.

Proč jí na něm pořád záleželo? Co přesně na Severusi Snapeovi bylo, že uvízl v jejím srdci jako špína za nehty? Jistě, už od začátku ji potřeboval. Když se jeho mysl roztříštila, zůstal na ní naprosto závislý. Nejenže cítila potřebu o něj pečovat, ale také jí připadal roztomilý. Jenže tehdy byl psychotickým zabijákem, takže nešlo, jak si musela připomenout, tak docela o líbánky.

Nemohla pochopit, proč se nedokáže oprostit od své pošetilé náklonosti. Věděl, že k němu stále něco cítí. Mohla si připadat ještě víc poníženě? Kolik toho ještě snese, než to konečně nechá plavat?

A když už spojení ukončila, byl to on, kdo nebyl spokojený. Ať už to udělal nevědomky, byl to on, kdo obnovil jejich pouto. Víčka se jí zachvěla při vzpomínce, jak ji držel v náručí. Nešlo o nic romantického, stejně tak mohlo jít o otcovské nebo dokonce bratrské objetí, ale Hermiona cítila, jak se její vlastní duše radostně tetelí. Našla své místo… vedle jeho duše.

A tady se nacházelo jádro věci. Hermiona nemohla zapudit své pocity ani naděje. Ať už byl Snape bastard nebo ne, poznala jeho duši. Hermiona byla obklopena jejím teplem a chovala ji v sobě jako drahé břemeno, kterým také byla. Jak by na to mohla zapomenout? Severus Snape byl mnohem láskyplnější, než kdy ukázal světu, a ona byla jediná, kdo to viděl. Chtěla to. Chtěla cítit, že ji potřebuje, že ji chce, že ji ochraňuje, že ji miluje. Chtěla, aby jednal v souladu se svou touhou. Touhou po ní.

Ale to se nikdy nestane.

Musí své city k němu zbavit sexuální touhy. Stále by mohli být přátelé, blízcí přátelé, kdyby se jí podařilo dostat své libido z cesty. Už to udělala s Ronem, mohla to udělat znovu. Šlo o jediný možný kompromis. Uvízli spolu.

Proklestila si cestu do knihkupectví a za použití síly svého nově nabytého odhodlání zamířila k zadním policím.

Přejela prsty po hřbetech knih a zhluboka se nadechla, aby plně zachytila jejich vůni. S malým šťastným vzdychnutím vydechla a pustila se do hledání Omixova výtisku.

„Znám jen jednu dívku, která provádí tento malý rituál, než si vybere knihu,“ ozval se za ní známý hlas. „Ahoj, Hermiono.“

ooOOoo

John Granger byl nesmírně šťastný, že může pracovat na dvorku. Ryl půdu na místě, kde měla být lektvarová zahrádka. Posledních pár týdnů se cítil poněkud zbytečný a jako ve vězení a měl pocit, že nudou poleze po zdi, když se konečně začalo měnit počasí. Poté co mu Snape vysvětlil, že potřebuje záhonky připravené bez magie, aby mohl vypěstovat přísady do lektvarů, přijal tento úkol jako nadmíru vítanou výzvu.

Snape nakreslil požadované rozvržení a John se s nadšením vrhl do práce, odkrokoval nejlepší část dvorku a odklidil z něj listí a spadané větve.

Pracoval od rána a s prodlužujícími se odpoledními stíny už začínal pociťovat únavu. Pohlédl na Snapea, který na druhém konci rytmickými pohyby motyky převracel jílovitou zem. Přidal se k němu teprve před chvílí, hned jak dokončil dnešní dávku lektvarů, a vypadal, že nutně potřebuje zapřáhnout do něčeho fortelnějšího.

Snape pracoval metodicky – nápřah, švih, nápřah, švih – a bylo zřejmé, že se jeho myšlenky toulají daleko odtud. John odložil rýč, zakroužil rameny a otřel si čelo do rukávu. Chystal se sdělit druhému muži, že pro dnešek končí, když uviděl, jak Snape náhle ztuhl, otočil se a zahleděl se do dáli. Přitom šátral pod límcem po medailonu, o kterém John věděl, že je tam ukrytý.

John cítil, jak mu v žilách stydne krev, a vyrazil směrem k němu.

Snape se zarazil v pohybu, ve tváři zmatený výraz, a pak se obrátil k Johnovi, který se zastavil vedle něho. „Co pro vaši dceru znamená Oliver Wood?“ zeptal se.

ooOOoo

„Olivere!“ vyhrkla Hermiona překvapeně. Na okamžik ji zachvátila ryzí panika, když pohledem prohledávala své okolí, aby zjistila, jestli mohl někdo zaslechnout její jméno.

„Nedělej si starosti. Už jsem to ověřil. Vzpomínám si, jaké bylo být s tebou na veřejnosti.“

Napřímila se, knihu svírala na hrudi jako ochranný štít.

„Vypadáš dobře, Oli,“ řekla. Opravdu vypadal. Každým coulem vypadal jako ten pohledný mladík, do kterého se zamilovala, se všemi těmi mužnými rysy a statnými rameny. Podle toho, co zaslechla, když se o něj naposledy zajímala, patřilo teď to všechno Katie Bellové.

„Děkuju. I ty jsi jako vždy půvabná,“ vrátil jí poklonu a přistoupil k ní blíž. „Jak se máš? Jsem překvapený, že tě tu vidím.“

„V knihkupectví?“ zeptala se zmateně.

„Ne,“ zasmál se. „V Příčné ulici. V kouzelnickém světě. Ke konci jsi bývala vůči magii a všemu s ní spojenému dost odmítavá.“

„No, věci se změnily. Přišel čas vrátit se,“ odpověděla vyhýbavě.

„Chyběla jsi mi, Mi.“ Zadržela dech, když v jeho ořechově hnědých očích spatřila vážný výraz. „Celou dobu na tebe myslím.“

„Jo, jasně,“ odvětila a odtrhla od něj svůj pohled, aby ho mohla zapíchnout do podlahy. „Ale jak si vzpomínám, odejít byl tvůj nápad.“ Veškerými silami se snažila, aby její hlas nezněl podrážděně a zraněně. Vidět ho najednou znovu takhle jí však nedalo žádnou šanci na vybudování jakékoliv obrany.

„Nemohu říct, že by to patřilo k nejlepším rozhodnutím, jaká jsem kdy udělal,“ řekl smutně. „Je mi líto, že jsem ti ublížil.“ Natáhl ruku a uchopil pramínek vlasů, který jí unikl zpod kapuce. Zatahal za něj, pustil a sledoval, jak se zkroutil zpět. „Takže, vídáš se s někým? Máš nějakého jiného chlápka?“

ooOOoo

„Oliver Wood? S Hermionou uvažovali o zásnubách,“ odpověděl John Granger. „Žili spolu několik let. Dal jí kopačky někdy v té době, kdy jste se dostal do nemocnice. Proč se ptáte? Je s Hermionou něco v nepořádku?“

Snape se na chvíli podíval skrze něj a pak pomalu zavrtěl hlavou. „Potkala se s ním,“ odpověděl. „Zachytil jsem její emoce a potřeboval jsem vědět, jestli jí nehrozí nebezpečí.“

„Aha. No, raději půjdu a řeknu to Helen. Jestli se setkala s Oliverem, bude potřebovat trochu ženského pochopení, až se vrátí. Ten chlapec jí málem navždy zlomil srdce.“

Snape neodpověděl, jen se zadíval do dálky, jako kdyby mohl ze zahrady spatřit, co se děje v Londýně.

John sebral nářadí a uklidil je do blízké kůlny. Když se vrátil, Snape pořád stál jako socha a zíral přes plot, až se z toho Johnovi ježily chloupky na rukou. Došel ke Snapeovi a nějak očekával, že znovu spatří jeho oči mrtvé a ploché, ale místo toho spatřil stopu zlomyslného třpytu, který vždy předpovídá něco strašného.

„Severusi? Jste v pořádku?“

Snape pomalu natočil hlavu k Johnovi, ale očima se neohlédl. Zůstaly upřené na něco, co viděly za obzorem. „Naprosto,“ odpověděl mrazivým hlasem.

John Granger přikývl a pak zamířil zpátky k domu, přitom se několikrát ohlédl přes rameno, jen aby viděl, jak Snape pokračuje v zírání.

ooOOoo

Hermiona hleděla na svého bývalého milence a byla ohromena emocemi, které náhle probublávaly z jejího nitra. V pozvolném tempu, jako by se zastavil čas, se před ní odvíjely všechny vzpomínky na její soužití s Oliverem. Poprvé spatřila, jak dokonale neslučitelní vždy byli. Jistě, zažili i dobré časy, a ano, milovala ho, ale pochopila, znovu a jasněji než kdy dřív, jak žalostný byl. Hlavně jeho sobectví, což se nakonec ukázalo v den, kdy odešel. Znovu ucítila, jen na chvíli, absolutní a zdrcující bolest, jako když se vrátila domů z práce a zjistila, že se odstěhoval. Cítila, jak ji naplňuje vztek, potřeba potrestat ho za bolest, kterou jí způsobil. Za všechny nekončící noci, které strávila ve své prázdné posteli přemýšlením nad tím, co je na ní špatného, proč je tak nesympatická. Všechno to byla Oliverova chyba.

Zamrkala.

Ne, nebyla.

Jak ji to napadlo? To ona ho vytáhla z jediného světa, kterému rozuměl. Byl čistokrevný a mudlovský svět ho mátl a probouzel v něm strach. Začalo to Hermioniným přetrvávajícím nezájmem. Nebyla to Oliho vina, mohl za to Snape. Spojení s jejím šíleným profesorem ochromilo její schopnost cítit, až jednoho dne odehnala Olivera úplně. To Snape ovlivnil její rozhodnutí a nechal ji po všechny ty noci ležet samotnou v posteli. Nechal ji po celé tři roky ztracenou, stejně jako byl on sám, dokud konečně v den, kdy utekl z nemocnice, nezaměřila myšlenky na svou esej. Oli s tím neměl nic společného.

S touto myšlenkou zvedla štíty a vyčistila svou mysl. Snape. Jak to udělal? Podívala se na Olivera a uvědomila si, že čeká na její odpověď.

„Tak nějak. Těžko se to vysvětluje, ale zřejmě je v tom zapletená majetnickost,“ řekla. „Hele, bylo fajn tě vidět, opravdu, ale už musím jít. Pořád v mé blízkosti není moc bezpečno, Oli.“

Vypadal zklamaně, když mumlali svá trapná ahoj, ale věnoval jí vřelý úsměv a rozevřel náruč. Objala ho a přijala jeho políbení na tvář, pak si stáhla kapuci do tváře a spěchala k pokladně.

ooOOoo

Helen a John Grangerovi seděli v kuchyni, když Snape konečně vešel. Připomínal jim kluka, kterému se ztratil pes.

„Vaše dcera je na cestě domů,“ pronesl záhadně.

„Je rozrušená?“ zeptala se Helen. „Můžete mi říct, jak se cítí?“

Snape se ušklíbl a upřel pohled k podlaze. „Zlobí se,“ odpověděl, než vyšel z kuchyně a zamířil do svých pokojů.

ooOOoo

„Kde je?“ naštvaně se zeptala.

Matka ukázala prstem k její a Snapeově části domu, Hermiona se otočila a odklusala. Rodiče nechala v kuchyni pohroužené do zmatku a obav.

Když vyběhla po schodišti, udeřila pěstí do jeho dveří. Její čin zůstal bez odezvy, což ji přinutilo vytáhnout hůlku.

Dveře se rozrazily a Hermiona vstoupila do místnosti. Zvedla ruku, aby dveře zachytila, a třískla jimi.

„Co to ksakru bylo?“ zaječela.

Snape seděl na židli odsunuté od psacího stolu, lokty se opíral o kolena, hlavu měl svěšenou. Neodpověděl a ani nemusel. Cítila všechny ty vlny studu, zmateného hněvu a intenzivního sebepohrdání, které předtím na nějakou dobu zmizely.

„Zvedněte obrany. Nemůžu jasně myslet, když vaše pocity poskakují po místnosti,“ odsekla.

Zvedl hlavu a poskytl jí pohled na tak silný vztek a zášť, až se jí z toho podlomila kolena a musela si sednout na okraj postele. „Jsou nahoře,“ pronesl tvrdým hlasem.

„Co jste to sakra udělal, Snape? Jak jste překonal takovou vzdálenost? Proč teď ve vás můžu číst jako v otevřené knize? Cítím vás, jako byste nebyl jen v této místnosti, ale zase přímo v mé mysli.“ Pohlédla na knihu, která zůstala otevřená na stole. „Posílil jste pouto,“ zašeptala. Vzhlédla od knihy k jeho obličeji. „Proč?“

„Kvůli Potterovi. Musíme zjistit, jestli neexistují nějaké nové viteály. Dala jste mi to za úkol, když jste mi předávala tu knihu.“

„A nic jste mi neřekl, aby to nemělo vliv na výsledek.“

Vyhýbavě mávl rukou a odvrátil se od ní.

„Teď už mi nedokážete lhát, že?“ zašeptala. „Proč? Zdá se, že nemáte problémy lhát sám sobě, Severusi. To nebylo kvůli Harrymu. Zachvátila vás panika. Nějak jste věděl, že jsem narazila na svého bývalého milence, a to vás dožralo, že ano? Můžete tady sedět a ospravedlňovat si to, jak chcete. Jak vás znám, zítra touhle dobou tomu už budete skutečně věřit. Ale já jsem tady. Nemůžete se přede mnou skrýt. Přiznejte to. Udělal jste něco dokonale hloupého, protože jste se bál, že byste mě mohl ztratit. Nebylo to tak? Vy mě sice nechcete, ale nebude mě mít ani nikdo jiný? Jak otřepané. Proč si prostě nemůžete přiznat, že vám na mně záleží?“

S obličejem naplněným vztekem vyskočil ze židle a vztyčil se nad ní. „Vzdej to, holčičko! To, co chceš, se nikdy nestane! Udělal jsem to kvůli Potterovi! Všechno dělám kvůli Potterovi! Pro tebe a tvé ubohé malé fantazie tu není místo! Dospěj, Hermiono!“

Pod nečekaným náporem nenávisti a hněvu zavrávorala. Nenávist. Nenáviděl ji. Cítila, jako by ji obklopil jedovatý plyn. Vyskočila z postele a utekla z místnosti.

Její matka čekala v kuchyni s rozevřenou náručí. A buď proto, nebo natruc jeho kritice její nezralosti vběhla Hermiona rovnou do matčina objetí. Přestala se ovládat a propukla v pláč, zatímco ji matka hladila po zádech.

„Mami, on mě nenávidí,“ kňučela žalostně.

„Ne, beruško. Nenávidí sám sebe. Nemůžeš s tím nic dělat. Nemůžeš ho předělat, Hermiono. Můžeš ho jedině přijmout takového, jaký je, a pokud ti to nestačí, musíš jít dál.“ Helen si přitáhla Hermionu těsněji. „Chápu, co na něm vidíš, drahoušku, ale je prostě příliš rozbitý. Myslím, že chce, abys ho nenáviděla, protože by to bylo jednodušší. Tomuhle jedinému rozumí. Ale tohle není zdravé. Dokonce ani tvůj otec neví, o koho z vás má mít větší obavy.“

„Máš pravdu,“ Hermiona couvla a otírala si rukávem tvář, zatímco jí matka uhlazovala vlasy. „Potřebuju prostor. Jdu na chvíli ven.“

„Kam jdeš?“

„Najít Drozdov patřící Grangerovým,“ odpověděla Hermiona.

ooOOoo

Hermiona se přemístila ke skupině stromů u hřbitova v Haworthu. Ještě jako dítě tady byla několikrát s matkou a potom i v dospělosti kvůli své zálibě v příbězích sester Brontëových. Chvíli se procházela mezi náhrobky, obešla faru a pak zamířila do polí mimo město, aby našla místo, kde se odehrávaly její sny.

Protože se jí večerní chlad začínal zavrtávat až do morku kostí, použila ohřívací kouzlo. Ale až dlouhá túra zimu zahnala. Při chůzi kolem ní tančil vítr a ona neustále sledovala obzor a snažila se najít něco povědomého, nějaký orientační bod ze svých snů. Rozhodla se pokračovat, dokud jej nenajde.

Překonávala jednu míli za druhou, marně prohledávala vřesoviště, a jak slunce klesalo, začala se vytrácet i její naděje. Na vrcholu osamělého kopce se zastavila a rozhlédla se, slzy jí stékaly po tváři a i bolest, která klíčila v její hrudi, přetekla a s ochromující agónií ji opustila. Sklonila hlavu k zemi a se vzlykáním se schoulila.

Ve chvíli, kdy poslední sluneční paprsky kreslily na zem krvavé pruhy, ji přinutil zvuk kroků narovnat se. Otočila se a naplnila ji iracionální naděje. Srdce se jí zastavilo, když uviděla, jak k ní kráčí Snape, vítr mu čechrá vlasy a pohrává si s jeho pláštěm. Odhrnula si vlasy z obličeje a sledovala zmučený výraz v jeho tváři.

„Co tu děláte?“ zeptal se, když se přiblížil.

„Oplakávám něco krásného,“ odpověděla. „Proč jste tady vy? Proč jste mě sem sledoval?“

Zvedl ruku a dotkl se své hrudi. „Nesnesu vaši bolest.“ Zastavil se před ní, hleděli na sebe, jejich zoufalství a trýzeň vířily kolem nich. Nedalo se rozlišit, co ke komu patří. Udělal poslední krok, zvedl ruce k její tváři, jemně ji natočil a sám se sklonil blíž. Pohled upíral do jejích očí a Hermiona pocítila úzkost a rozhořčení válčící s jeho touhou a potřebou.

Políbil ji.

Se zachvěním zavřela oči a srdce se jí prudce rozbušilo, když mu polibek opětovala. Natáhla ruku a dotkla se jeho tváře. Ucítila hrubé strniště a teplo.

Teplo…

Prýštilo z něj, ovíjelo se kolem ní a přimělo Hermionu kňourat rozkoší. Cítila, jak narůstá i jeho požitek, a věděla, že se dostali do smyčky, její emoce poháněly jeho vlastní a ty na oplátku znovu zesilovaly ty její. Rukama pevně svíral její tvář a prohloubil polibek. Jazykem vklouzl do jejích úst a dožadoval se jejího. Užívala si zvuků jeho přerývavého dechu, občasného zavrčení rodícího se v jeho hrdle z potěšení z jejího doteku. ‚Líbí se mi, když se mě dotýkáte.‘ Nemohla se ho nabažit. Vklouzla mu jednou rukou do vlasů a postavila se na špičky. Stáhl ruce z jejího obličeje a objal ji kolem pasu, aby si ji přitáhl ještě blíž. Jeho potřeba je přemohla. Oba se začali třást a polibek se stával zběsilejším a zoufalejším. Cítila, jak jeho prsty bloudí po jejím boku vzhůru k ňadrům, a v očekávání příštích doteků se od jeho rtů odtáhla.

Nepřišly.

Rukou sevřel její žebra, těsně pod místem, kde toužila cítit jeho dlaně, prsty… Odtrhl rty od linie její čelisti a s výkřikem od ní odstoupil. Otevřela oči a uviděla, jak stojí před ní, hruď se mu prudce zvedá a tvář má naplněnou bolestí.

„Tohle si myslíte, že chcete?“ zeptal se trhaně, jak stále lapal po dechu.

„Ano!“ vydechla.

Zavrtěl hlavou, jeho obličej zahalila maska zoufalství. „Vy to nechápete,“ vykřikl. „Tohle ne! Tohle rozhodně nechcete!“

„Jak to vůbec můžete říct? Jak se můžete se mnou takhle líbat a přitom si stále myslet, že vás nechci?“

„Protože jsem vás poškodil! Má duše vás pošpinila!“ Zvedl třesoucí se ruku a prohrábl si vlasy, oči upřené na potemnělé vřesoviště. „Rozhlédněte se, kam jste utekla, slečno Grangerová. To není sen. Váš sen neexistuje.“

„Proč! Proč neexistuje? Protože to nechcete?“

„Protože to je špatně, sakra!“

Proč?“

„Protože jsem příliš starý! Protože vy jste příliš mladá. Protože mám pocit, že bych zradil něco, co mi bylo léta svaté. Protože představa, že spím s jednou ze svých studentek, mě znechucuje. Hermiono, jsou tu stovky důvodů. Tohle nejsme my. Tohle je magie duše. Já nejsem to, co opravdu chcete. Nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu.“

„Nejsem vaše studentka,“ namítla smutně. „Nemohu vyvrátit všechny vaše argumenty, ale tento mohu. Vaše studentka nejsem už skoro šest let. Řekněte mi, Severusi, co jste prožíval v době, kdy vám bylo čtyřiadvacet? Jak by se vám líbilo, kdyby s vámi zacházeli, jako byste neměl ponětí, co to znamená být dospělý?“ Předtím, než na něj znovu pohlédla, si odhrnula vlasy z obličeje a zavrtěla hlavou. „Vím, že si myslíte, že nemáme jinou možnost, ale mýlíte se. Kdybyste –“

„Nemýlím se! Vidíte jen to, co vidět chcete!“ Zvedl ruku, jako by se chtěl pokusit vzít svá slova zpět, ale poté ji znovu spustil. Něžným, téměř smutným hlasem řekl: „Prosím, Hermiono. Zamyslete se nad tím. Zjistíte, že mám pravdu. Tohle,“ mávl rukou do prostoru mezi nimi, „není skutečné.“

S posledním záchvěvem lítosti ve tváři ustoupil a přemístil se. Nechal ji samotnou v šeru, obklopenou padající mlhou.

ooOOoo

Následující odpoledne vstoupila Hermiona do Snapeovy laboratoře s hromadou poznámek. Jak se k němu přiblížila, ramena mu ztuhla a Hermiona se snažila ze všech sil udržet své myšlenky klidné a neutrální, aby ho zbytečně nedráždila.

„Musíte si přečíst mé poznámky,“ řekla a položila je na stůl. „Tím, že jste mě minulou noc našel, jste dokázal, že Harryho spojení může být posíleno a pak by mohlo posloužit k nalezení Pána zla nebo jakékoli části jeho duše. Můžeme to využít. Než se však do toho pustíte, musíte si vyjasnit veškeré své chybné závěry, jinak váš pohled na situaci bude beznadějně zkreslený a pak byste přestal být pro celý výzkum přínosem.“

Otočil se, podíval se na ni a ona ucítila, jak jeho zvědavost přerůstá přes jeho obranný postoj a nyní již setrvalé sebemrskačství.

„Už jsem označila příslušné pasáže, takže by se vám v textu mělo jednodušeji hledat. Teď se chystám na Grimmauldovo náměstí. Mám schůzku s Harrym a nastíním mu, na co jsme přišli. Ocenila bych, kdybyste si to mohl pročíst co nejdříve, abyste mu pomohl s nasměrováním jeho studia. Vy i Harry jste v nitrobraně mnohem lepší než já, a tak byste na tom měli pracovat spolu.“

Sklonil hlavu a pohlédl na stoh pergamenů, než se jeho pohled přesunul zpátky k ní.

„Hned jak tohle dokončím, budu tomu věnovat plnou pozornost,“ odpověděl.

Přikývla, otočila se a odešla dřív, než jeho blízkost rozvíří její emoce a všechno zničí. Stačilo, že souhlasil s přečtením jejích poznámek. Později se budou muset vyrovnat s důsledky toho, co obsahují. Věděla, že bude špatně reagovat, až bude konfrontován s důkazy, že jeho přitažlivost k ní pocházela od něj a že za ní nestál nějaký magický nátlak. Doufala, že bude ještě pryč, až na to přijde.

ooOOoo

Když se Hermiona kolem půlnoci přemístila zpátky na dvorek, byla hladová a na pokraji vyčerpaní. Setkání proběhlo výborně. Harry odvedl skvělou práci, když zhmotnil své spojení s Voldemortem. Šel dokonce tak daleko, že popadl brk a zaznamenal všechno, co viděl. Ochotně nasával teorii a byl oddaný myšlence využít spojení pro větší dobro. Zbývala ještě spousta práce, než je budou moci začít používat, ale ten den se přiblížil. Závěrečný souboj přichází. Bylo to cítit ve vzduchu.

Otevřela dveře do kuchyně a zastavila se. Prostor se chvěl pod tíhou očekávání. Znovu vytáhla hůlku a rozhlédla se, jestli neuvidí něco, co by vysvětlovalo ten pocit. Napnula všechny smysly a našla tenké vlákno jejího spojení se Severusem. Následovala je ke zdroji, který byl zatížen obvyklou vířící úzkostí a sebeobviňováním. Kromě toho našla malinký záblesk naděje, skrytý mezi jeho pocity akademického zájmu.

Tak. Byl to test, ale také šlo o něco víc. Vstoupila dál do místnosti a zašeptala: „Lumos.“ Pod stázovým kouzlem tam ležel talíř s jídlem. Při tom pohledu se jí žaludek zkroutil hlady. S Harrym byli celou noc příliš zaneprázdnění, než aby se stihli najíst, a spatřit jídlo, připravené jen pro ni, jí vehnalo slzy do očí. Když při ochutnání prvního sousta matčina pečeného kuřete slastně přivřela oči, pocítila vlnu uspokojení, které nebylo její.

Nejen, že byla schopná rozpoznat jeho magii a zaměřit se na ni, ona ji dokonce dokázala sledovat zpět ke zdroji, k němu. Vyvíjelo se to úžasně. Ukázalo se, že Harry nemusel být v blízkosti Pána zla, aby ho mohl sledovat, stačilo mít po ruce něco, co bylo zasažené jeho magií.

Právě se prokázaly dvě věci. Kromě úspěšného pokusu o jejich propojení zde byl prostý fakt, že věděl, že má hlad, a záleželo mu na tom natolik, aby s tím něco udělal. Kdyby ho rozčílily jasné výsledky jejího výzkumu, pravděpodobně by ji nechal vesele hladovět. Usmála se a pohlédla směrem k jeho pokoji. Tohle byl začátek.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.01. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: MasterFlu - 20.05. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Huraaa! Uz byl s tou slepou tvrdohlavosti fakt otravny :-) Diky za preklad :-)
Já bych ještě radostí neskákala. Ale pokrok tam určitě je. Děkuji za komentář :-)

Ano, ano, ano!!! Pres tentokrat ciste nesnesitelneho Severuse citim nadech nadeje a... kdy jsem se vlastne na teto povidce stala tak zavislou? :-) Dekuji vsem prekladajicim, za tuto kapitolu Martikovi!
Zatím nám ten plamínek naděje jen doutná, tak snad ho něco (někdo) neuhasí :-) Závislost mě, jako správnou dealerku, těší. Tak snad vydrží až do konce. Popravdě, já si taky vypěstovala závislost a to velice rychle. Jé, já si vůbec nevšimla, že tuhle celou kapitolu mám na triku já. Děkuji.

Kapitola plná úžasných emocí a bojů - máš pravdu, Hermiono, tohle byl začátek. Díky.
Jen to neuspěchat. Že, Hermiono?! ;-) Děkuji.

Nejak nevim, co rict, takze se jen podepisuji pod margaretin komentar, bo ten me pocity docela dobre shrnuje. :) Dekujiii!
Margareta jasně vyjádřila své rozpolcené pocity. Je prostě nesnesitelný a zároveň se ho nemůžeme vzdát. Prostě Severus. Úplně to chápu. Děkuji za komentář.

OH, to zas byla houpačka pocitů. Severusi, už si to připusť. Něco k ní cítíš. Těším se, jak se to bude vyvíjet dál. Děkuji
Severus je trošku tvrdohlavý, takže i když se blýská na lepší časy, ještě není vyhráno. Já děkuji za odezvu.

Severus se mi tady jeví jako čítankový vzor maniodepresivní psychózy! Zmítá se ve vlastních pocitech jako ryba v síti, ale k ní se chová, jako by v té síti byla ona a on byl tím, kdo ji musí zachraňovat! A přitom je to vždycky on, kdo ty emoční epizody rozpoutá! Nejhorší lež je vždycky ta, kterou člověk vsugeruje sám sobě! To je ověřená pravda!! Já už k němu mám taky rozpolcené pocity! Chvílemi bych ho láskou snědla, chvílemi vzteky sežrala!!! A to si o tom jenom čtu; být Hermionou, tak bych ho nakopala do brňavky, vzala pánví a vysypala mu do kalhot pytlík mražené zeleniny!!! Přinejmenším by se jí pak snažil vyhýbat a nechodil se za ní tulit na vřesoviště, když je z toho potom údajně tak špatnej!!! Teda, jestli mě z téhle povídky taky něco mentálně postihne, nechám na papírku bonz, že za všechno můžou čarodějky z OP na kiži!! Jelikož se ale ještě držím, zbývá mi jenom poděkovat za kapitolu a urgovat další!!! Udělaly jste ze mně závisláka, takže teď už jenom vyhlížím dealera s další dávkou!! Už aby tady byl!!!! Děkuji za krásné, i když bolavé čtení!!
Ještě se v tom chvilku plácat budou. Severus holt neví co sám se sebou natož, aby si ještě dokázal poradit s Hermionou. A to, že cítí všechny její pocity mu vůbec nepomáhá. Ale však on to zvládne a doufám, že si tvou přízeň znovu získá. Možná jen potřebují nějak impuls z vnějšku ;-) Hrdě oznamuji, že všechny dávky jsou připravené k expedici, jen čekají až Mori a Lupina zkontrolují kvalitu, než to půjde do oběhu :-D A rozhodně je na co se těšit. Tak snad ty abstinenční příznaky přečkáš. Za všechny děkuji za krásný komentář.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aurette: ( Online preklady )05.06. 2017Kapitola 20. Spojení spojených
Aurette: ( Online preklady )23.05. 2017Kapitola 19. Konečné vítězství
Aurette: ( Online preklady )02.05. 2017Kapitola18. Had útočí
Aurette: ( Online preklady )11.04. 2017Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl
Aurette: ( Online preklady )31.03. 2017Kapitola 16. Život ohrožující odhodlaní zubaři
Aurette: ( Online preklady )21.03. 2017Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad
Aurette: ( Online preklady )08.03. 2017Kapitola 14. Někam patřit
Aurette: ( Online překlady )28.02. 2017Kapitola 13. Spáč se probouzí
Aurette: ( Online preklady )21.02. 2017Kapitola 12. Sbírání kousků
Aurette: ( Online preklady )14.02. 2017Kapitola 11. Vůle k životu
Aurette: ( Online preklady )07.02. 2017Kapitola 10. Třetí volba
Aurette: ( Online preklady )31.01. 2017Kapitola 9. Utržený z řetězu
Aurette: ( Online preklady )24.01. 2017Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě
Aurette: ( Online preklady )17.01. 2017Kapitola 7. Hlídací pes
Aurette: ( Online preklady )10.01. 2017Kapitola 6. Útočiště
Aurette: ( Online preklady )22.11. 2016Kapitola 5. Smrt Pána zla
Aurette: ( Online preklady )08.11. 2016Kapitola 4. Propuknutí šílenství
Aurette: ( Online preklady )25.10. 2016Kapitola 3. Nekončící vigilie
Aurette: ( Online preklady )11.10. 2016Kapitola 2. Sen začíná
Aurette: ( Online preklady )27.09. 2016Kapitola 1. Chytat se stébel a klacků
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )20.09. 2016Rozbitá duše - úvod