Albus Potter and the Year of the Badger
Albus Potter a Rok jezevce
Originál: https://www.fanfiction.net/s/4256837/15/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger
Autor: Bartimus Crotchety
Překlad: denice
Beta: Jimmi a Lupina
Banner: Inverarity
Souboj dřív, než se nadějete
Poznámka autora: Dnes pro vás mám dlouhou kapitolu. Doufám, že stojí za o den delší čekání! Také nerad inzeruji jiný příběh, ale vydal jsem ‚Vrčizubův zákon získání‘ a myslím si, že je to bomba. Je to cesta do pokroucené mysli námi všemi oblíbeného pomocného školníka. Upozorňuji vás, že po přečtení budete potřebovat sprchu!
Jako vždycky, když přečtete kapitolu a zalíbí se vám, dejte mi to vědět!
K tomu slouží to tlačítko ‚Vložit komentář‘ dole.
Jakmile skončily famfrpálové zkoušky, Albusův život konečně vjel do těch správných kolejí.
Chystal se do hodin, dělal si domácí úkoly ve sklepní společenské místnosti, v pátek večer po Zmijozelu trénoval famfrpál. K Albusově mrzutosti se ukázalo, že Roq MacNast je zmijozelským kapitánem. MacNast si plácal odrážečskou pálkou do dlaně, když sděloval Albusovi, že na hřišti ho Teddy chránit nebude.
Violet s Valencií se líně vznášely kolem. „Ty ses už uzdravit z loni praštěný potloukem do hlavy, da? Ne víc máš dvojité vidění?“ zeptala se ho Violet sladce.
Roq beze slova odešel.
Albus později zjistil, že Valencia s úžasnou přesností vyřezává na svou odrážečskou pálku lebky podobné tvářím všech, které kdy srazila z koštěte. Dokázal rozeznat Roqovu oholenou lebku a bradku v této zneklidňující sbírce. Obsahovala také tvář velmi se podobající bratranci Fredovi.
Diana se ukázala být mimořádným stratégem a velmi důkladně jim ze svého průzkumu podala fakta, o nichž si myslela, že si je Albus a Scorpius musí zapamatovat. Ten dokument nebyl příliš povzbuzující!
Havraspárský famfrpálový tým:
Havraspár je vítěz loňského famfrpálového poháru. Mají sestavu prakticky jen z veteránů, dobrou týmovou spolupráci a chytré formace. Letos jim to dobře šlape, protože mají vyrovnaný tým.
Obrana:
Brankářem a kapitánem je Eleanor Ferrarová. Je úspěšný vůdce a má solidní znalosti. Odrážeči jsou Ashton Gully a Isla Petitová. Na tak velkého mužského je Ashton trochu pod pantoflem, a to bez ohledu na to, co mu Eleanor nebo Isla řeknou, aby udělal, což způsobuje, že je trochu váhavý. Isla je páteří havraspárského týmu, má hlavní slovo v mnoha formacích. Protože je tak drobná, nemá silný úder, ale je přesná.
Útok:
Střelci jsou Elliot Durnin, Jay Usher a Holly Wareová. Jay s brýlemi a ježatými vlasy může vypadat divně, ale má nejvíc nastřílených branek. Je velmi útočný a nevadí mu blokování tělem, chová se spíš jako další odrážeč. Holly je ošidná, zdá se být úplně mimo hru, ale pak se objeví s camrálem a skóruje třikrát po sobě.
Chytač:
Jmenuje se Lilith LeBlancová. Je mlčenlivá a zdá se, že se spíš vznáší, než chodí, už několikrát jí kontrolovali puls, jestli vůbec dýchá. Když vidí zlatonku, pronikavě zaječí, než se po ní střemhlav vrhne. Je to rozčilující, ale poslouchej, až se ozve. Budeš mít vteřiny, aby ses dostal ke zlatonce dřív než ona. Její přezdívka je ‚bánší‘.
Zmijozelský famfrpálový tým:
Tým efektivní spolupráce: čtvrté místo v posledních třech letech a nezdá se, že by se o to starali. Tento tým je brutální, kontaktní a násilnický. Hra s nimi je válka. Jediný tým, který byl v minulých létech schopný oplácet ránu ránou, jsme byli my, Mrzimoři. Když jsme se utkali, byl to boj s nejvíce tresty v historii Bradavic. Stále nevědí, jak dvě malá světlovlasá děvčátka vyřadila úvodní formaci střelců, ale protože letos skórují ještě víc, touží se pomstít.
Obrana:
Brankář Max Gates. Je hodně vysoký a má dlouhé paže, zablokuje camrál už jen tím, že ho zastraší; je známý tím, že sráží k zemi přilétající střelce. Odrážeči jsou Roq MacNast a Aiden Gallo. Roq je kapitánem zmijozelského týmu a je přesně tak odporný, jak vypadá. Aiden je smrtelně přesný a létá jako sup, z obou odrážečů je ten nebezpečnější.
Útok:
Střelci jsou Paige Hawkinsová, Jakob Ackerman a Oliver Huer. Kvůli Paige si Zmijozel myslí, že letos zahýbe pořadím. Když Chertovovy vyřadily první linii střelců v tom zatraceném posledním zápasu, zaskočila jako náhradnice a třikrát skórovala. Jakob se rád vrhá do akce. Někdy bývá skoro vyloučený ze hry, jeho oblíbený zmijozelský manévr je vrhnout se přímo mezi nepřátelskou formaci odrážečů a někdy brankáře, ostatní střelci letí za ním. Oliver se moc nestará o střílení, spíš chce někoho srazit z koštěte, má pěknou vzpomínku na loňský zápas, kdy ho Violet a Valencia trefily do hlavy dvěma potlouky zároveň.
Chytač:
Leon Sloan je chytač a nejmenší člen zmijozelského týmu. I přes svou drobnou postavu má svaly. Sám nebude hledat zlatonku, bude sledovat druhého chytače a neúnavně se snažit ho zdržet a chytit zlatonku; je známý tím, že chytá soupeře za hábit.
Nebelvírský famfrpálový tým:
Silný tým Weasleyů, vedou v posledních několika letech, s výjimkou loňského roku. S Potterem jako chytačem, třemi Weasleyovými jako střelci, a oživlému potlouku jako jednomu z odrážečů jsou vyrovnaní a připravení vydrápat se znovu na vrchol. Není jisté, že půjdou zastavit!
Obrana:
Nový brankář je Grayson Wood. Brankáři byli v posledních letech nebelvírskou slabinou. Graysonův otec je jedním z nejlepších profesionálních brankářů nedávné historie. Jsem překvapená, že hraje, první tři roky neměl o famfrpál zvláštní zájem.
Odrážeči jsou Fred Weasley a Fergus Finnegan. Fred je kapitánem týmu. Je totálně nebezpečný s odrážečskou pálkou, na začátku našeho loňského zápasu s Nebelvírem jej srazili z koštěte, ale znovu nasedl a zápas dokončil. Je jediný odrážeč, kterého kdy sestry respektovaly. Fergus je hyperaktivní a velmi přesný. U Freda je pravděpodobnější, že si budete přát, abyste se nikdy nenarodili, ale Fergus vám může urazit hlavu na vzdálenost poloviny hrací plochy.
Obrana:
Střelci jsou Molly a Lucy, a pak Dominique Weasleyovy. Molly a Lucy jsem dala dohromady, protože jsou jako jedna. Nikdy jsem neviděla dva střelce spolupracovat tak jako tyto dívky, protáhnou se uchem jehly a někdy se někam dostaneš a ony už tam jsou! Z těchto střelců nás letos bude hlava bolet nejvíc! Dominique je neznámá. Nejsem si jistá, jak je dobrá. Ale je Weasleyová. Budu muset zjistit, jestli ji Fred nedostal do týmu nějakou protekcí.
Chytač:
James Potter je další neznámá, ale u Merlina, koho zajímá, jestli je dobrý? Má zatracený Nebeský blesk!
Když Albus při snídani četl tuto zprávu, Rose byla zděšená. „Dominique je střelec? Ale ona nemůže vystát Freda a Jamese!“
Albus viděl svou sestřenici sedět naproti v síni s Molly a Lucy; vzhlédla a setkala se s jeho očima, pak se rychle odvrátila.
„Na její obranu, nevypadá, že je na sebe hrdá,“ odpověděl.
Jak týdny plynuly a září se přehouplo do října, v hradu začalo táhnout. V některých třídách viděl při výdechu mrazivé obláčky; byly tu jen dvě výjimky.
V bylinkářství měli regulované podnebí a v historii kouzel s olejovými lampami a zakrytými okny bylo téměř dusno. Teplo v té místnosti spolu s měkkými pohovkami způsobilo, že poklesla nejedna hlava. Když se člověk probral, zíral na něj profesor Hemophilias. To zpravidla zahnalo jakékoli pomyšlení na zdřímnutí.
Některé pitomé spolužačky byly upírem oslněny a nechaly kolovat petici, aby dostal více volnosti. Říkaly si hemophiličky.
Albusovi stačil jeden pobavený pohled na petici, a pak řekl dychtivé dívce, která ho žádala, aby ji podepsal: „Zbláznily jste se všecky? Vycucl by vás jako máslový ležák!“
V očích se jí objevil zasněný výraz: „Opravdu si to myslíš?“
Když odcházela, Scorpius zíral na její vzdalující se postavu: „To bylo znepokojivé.“
Rose se usmála. „No, nevím. Hemophilias je typ romantického hrdiny.“
Albus se Scorpiusem na ni zírali.
„Myslím typ krvesavého nočního zloducha,“ doplnila.
To se odehrálo nedlouho před tím, než se se trojice usadila v pohodlné rutině ohledně domácích úkolů. Albus byl pán lektvarů, Rose královna přeměňování a Scorpius častokrát umlčel zírající Rose poukazem na to, že on je jednička v kouzelných formulích.
Všichni tři milovali bylinkářství.
Albus nikdy nevěděl, co ho čeká v arboretu, ale vždycky si mohl být jistý, že to bude zajímavé. Zmijozelští se nad vším ušklíbali a Kian Kerry ještě zlostně zahlížel, ale oni stejně kulili oči, když profesor Longbottom vytáhl nový vzorek nebo je vzal do nového prostředí.
Cormac Collins se v krátkém čase stal Longbottomovým oblíbeným studentem, s jeho přirozeným pochopením pro předmět. Cormacův noční stolek v ložnici brzy zabraly vzácné rostliny, za což získával zvláštní body.
Albus pořád bojoval s přeměňováním a kouzelnými formulemi, ale neustále se zlepšoval. Když ve svém snu přijal hůlku, udělal rozhodnutí, které jej ovlivnilo i ve skutečném světě. Už se jí nebál, necítil strach z chvění, které cítil v paži, jíž ji třímal. Vskutku ji začal každodenně leštit, se všemi těmi řezbami to nebyla snadná práce. Při tom si uvědomil, že kolem její spodní části jsou vyryty jakési drobné postavy. Rose mu řekla, že jsou to runy, ale ani poté, co se Scorpiusem pročesala knihovnu, nemohla zjistit, jakého jsou druhu.
Obrana proti černé magii se stala postrachem třídy. Profesor Pharrel se zřejmě přesně držel osnov a oni se nikdy ani nedotkli svých hůlek. Učili se o některých obranných kouzlech, ale většinou šlo o suchou teorii. Proto se jim páteční odpoledne dál nekonečně vlekla.
Vztahy mezi Albusem a Nebelvíry se nezlepšily. Pořád slýchal spoustu jedovatých poznámek a přetrpěl několik žertíků. Zmijozelové byli samozřejmě Zmijozely, nepřátelili se s nikým. Nicméně Havraspáři byli docela slušná parta a s mrzimorskými se poměrně dobře snášeli.
Albus dokonce dostal nějaké módní tipy od jedné z francouzských dívek, Aimée Coutureové, která se po dostudování chtěla stát návrhářkou oděvů.
„Víš, Mrzimor používá žlutou jako základní barvu na famfrpálový hábit, ale černá by byla mnohem lepší, ne?“
Albus zmínil tento fakt Dianě Delaneyové při tréninku. Nepřítomně přikývla a poslala ho zpátky do formace.
Tři kamarádi několikrát navštívili Hagrida a jeden pátek dostali příležitost povečeřet v soukromých pokojích profesora Longbottoma, kde se lépe seznámili s Olivií Abbotovou. Byla to milá dívka, ale trochu plachá. Rose se s ní začala setkávat u ranní tabule, ale ona jen zřídkakdy něčím přispěla k rozhovoru. Gas byl obvykle úplně jiný.
Huláky pro Scorpiuse se staly zřídkavějšími a několikrát dostal balíček od maminky. Stále ještě nedostal zprávy od svého otce. Snažil se nedat nic najevo, ale pokaždé, když Rose s Albusem dostali dopisy z domova, stal se trochu zádumčivým.
Jeden pátek dorazili na hodinu obrany a našli na nástěnce oznámení.
„Dnes večer začíná Soubojnický klub, zaregistrujte se nyní!“
Profesor Pharrel se o něm zmínil při hodině, než začal další nudný monolog o sedmi využitích štítového kouzla.
„Přijali mě do Bradavic pro mou odbornou kvalifikaci v soubojích. Jsem mistrem soubojnického klubu. Pokud chcete získat trochu víc praktických poznatků o kouzlech, o nichž jsme se učili, neváhejte se zapsat. Dokonce i když ještě skoro nic neznáte, dám vás do dvojice s někým vaší úrovně.“
Albus, Rose a Scorpius si vyměnili vzrušené pohledy. Jejich jména se na seznamu ocitla jako první.
Večer přišli přesně v sedm. Velký sál, rozkládající se ve čtvrtém podlaží východního křídla, se již zaplnil. Bylo tam dost spolužáků z vyšších tříd, ale ne tolik, kolik Albus očekával. Viděli však několik studentů jeho ročníku. Nebelvíři – včetně dvou plavovlasých kluků, kteří se stali jeho hlavními trapiči, Allena Baldwina a Calluma Weiganda - na něj hrozivě zírali, hůlky už měli vytažené.
Albus si pamatoval otcova poslední slova na nástupišti King’s Cross. Nevyzývej nikoho na souboj, dokud se to nenaučíš. Přemýšlel, jestli bude moci poslechnout radu svého otce.
Jako obvykle přišel profesor Pharrel pozdě a začal spojovat prvňáky do dvojic. Starší studenti už vytvořili dvojice a začali si zkoušet pohyby hůlkou.
Rose a Scorpius zůstali spolu, protože Albuse dalece předčili v práci s hůlkou. Cormac a Gas stáli vedle sebe. Proti své vůli zůstal Albus sám. Zdálo se, že zvěsti o ničivém potenciálu jeho hůlky způsobily, že se kolem něj vytvořil volný prostor. Profesor Pharrel se chystal poslat ho stranou, když jakýsi hlas zvolal: „Půjdu do dvojice s Potterem.“
Albus se obrátil a jeho útroby se sevřely. Sebejistě k nim mířil Liam Donovan.
„Ehm, profesore, nevadí mi jen přihlížet.“
Profesor Pharrel se rozzářil. „Nesmysl, chlapče, půjde vám to spolu.“
Lekce rychle začala, když profesor předvedl Expelliarmus! Všichni cvičili pohyb hůlkou za doprovodu zvuků soubojů starších studentů.
Albus hleděl kupředu, když si mumlal zaklínání a zkoušel pohyb hůlkou. Při nacvičování tátova příznačného kouzla se cítil trochu rozpačitě. Liam Donovan jen zíral přímo před sebe, ani se neobtěžoval s nácvikem. Paže měl založené před sebou a zdálo se, že na něco čeká.
Profesor Pharrel zapískal na píšťalku, aby si získal pozornost.
„Teď vy tady zkoušejte se vzájemně odzbrojit. Ještě od vás neočekávám souboj, v žádném případě. Ale pokud byste náhodou měli být úspěšní, uvidíme, jestli nejdřív dokážete svého partnera odzbrojit. To je první krok v nácviku souboje. Kdyby mě někdo potřeboval, budu tady, zhodnotím situaci. Hodně štěstí.“
Odspěchal na opačnou stranu sálu.
Protože Liam zpočátku nejevil zájem, Albus jen sledoval, jak se druzí studenti snaží navzájem se odzbrojit. Gasovi se to povedlo poměrně rychle, ale odvracel hůlku od Cormaca a snažil se ho povzbuzovat. Rose a Scorpius dokázali vzájemně zakývat svými hůlkami, ale nic víc. Ostatní pracovali se střídavým úspěchem.
Albus mlčky čekal, až Liam začne. Nehodlal si chlapce znepřátelit, pokud nebude muset. Náhle se k němu Liam otočil hlavou, jeho děsivé stříbřité oči Albuse studovaly, jako by byl hmyz určený k zašlápnutí.
„Jsi připraven, Pottere?“
„Albusi.“
„Cože?“
„Jmenuji se Albus.“
„Vím.“
„Proč mi říkáš Pottere?“
„Nejsme přátelé.“
„A chceš, abychom byli?“
„Ne.“
Liam se k němu otočil; svou prostou hůlku z černého dřeva držel v ruce. „Připrav se na souboj, Pottere.“
Albusovi v šoku klesla brada. „Máme se snažit odzbrojit jeden druhého.“
Jeho soupeř mu věnoval děsivý úsměv. „Tohle je soubojnický klub, Pottere, a já jsem tu, abych bojoval.“
Albus neústupně zakroutil hlavou. „Ne. Nevím, jak na to. Mohli bychom si ublížit.“
Liamův výraz mrazil. „Možná si ublížíme. Braň se.“
Liam zaujal podobnou soubojovou pozici, jakou Albus obvykle viděl u starších žáků. Chtěl zavolat profesora, ale věděl, že na to už je pozdě. V duchu hledal jakékoli obranné kouzlo, které by mohl použít. Pomyslel na Rose a její Protego. Vzpomněl si, jak pohnula rukou ve směru hodinových ručiček před tím, než hůlkou švihla, když to předváděla Gasovi ten den s potlouky. Měl na to jen jeden pokus.
„Impedimenta!“ zařval Liam.
Albus vypískl: „Protego!“
Proud zeleného světla zasáhl jeho štít a roztříštil se.
Zdálo se, že místo aby se Liam uklidnil, ještě ho to rozzuřilo. Albuse zaskočila smršť zaklínadel a kleteb, které vrhal proti jeho štítu; mohl se jen snažit jej udržet.
Studenti kolem nich utvořili kruh a povzbuzovali je.
Rose se Scorpiusem se snažili Albusovi pomoci, ale nemohli se dostat dost blízko kvůli všem těm odraženým kouzlům.
Slyšel píšťalku profesora Pharrela po celou dobu, kdy se blížil přes sál. Volal na ně něco, když se snažil protlačit se k nim davem studentů, ale Albus se příliš soustředil na udržení svého štítu.
Výbušný vztek, který se v těchto dnech zdál být Albusovým stálým společníkem, vytryskl z hloubi jeho duše. Připravil se, snížil svůj štít a kouzlem Reducto praštil s Liamem o zem před sebou. Viděl sám sebe odzbrojit ho Expelliarmem. Vrhl se k němu přes sutiny, zabodl obě hůlky do Liamovy tváře a žádal, aby se vzdal. Divoce se usmál, když se chystal zajistit, aby si Liam přál nikdy si nezačínat s Albusem Potterem!
Liamova hůlka mu vylétla z ruky.
Profesor se ocitl v jejich zorném poli. „Myslím, že tento večer jsme udělali dost. Můžete odejít, s výjimkou pánů Pottera a Donovana.“ Mužova zarudlá tvář nezvykle zbledla. „Chlapci, musím s vámi mluvit.“
Albus neviděl odejít Scorpiuse a Rose. Hleděl na hůlku ve své chvějící se ruce, v hlavě mu rezonovala jediná otázka.
Pokud by mě profesor Pharrel nezastavil, co bych udělal?
Seděli v ředitelově kanceláři.
Všechny portréty byly vzhůru a klábosily spolu, kromě Albuse Brumbála a Snapea, kteří si prohlíželi oba chlapce. Začínal mít dojem, že Snape se nikdy neúčastní, pokud nemluví s Brumbálem.
Albus se zabořil do křesla, když sledoval profesora, jak se potlouká kanceláří a nervózně si přitom pro sebe pobrukuje. Přál si, aby toho nechal; když to trvalo dlouho, otravovalo to.
Pohlédl stranou na Liama. Druhý chlapec nehybně seděl v křesle se založenýma rukama a zíral před sebe se spokojeným úsměvem na tváři. Dokonce i to, jak seděl, bylo děsivé!
Albuse nejvíc nelekalo to, že ho Liam napadl, ale že on sám mu to skoro oplatil. Nemyslel si, že druhý kluk ví, jak blízko byl tomu, aby ho z podlahy seškrabával Vrčizub. Otázka, kterou si kladl v tom podivném snu, se znovu vplížila do jeho mysli.
Kým se stávám?
Tentokrát to ovšem bylo provázeno další otázkou.
Líbí se mi, kým se stávám?
„Pánové, omlouvám se, že jste museli čekat.“
Všichni se otočili, když se přihnal profesor Pastorek. V patách mu kráčeli všichni vyučující prvních ročníků. Profesorka Bastová se na Albuse laskavě podívala. Strýc Neville si s ním jen vyměnil pohled.
Pastorek se pozdravil s portréty, zatímco čekal, až se všichni usadí.
Jeho hluboký zvučný hlas zazněl do ticha: „Máme zde vážný problém. Dva studenti byli nebezpečím pro sebe i pro okolí, ať už to zamýšleli nebo ne. Musíme to zastavit právě teď, než se další žáci vyšších ročníků nebo jiní prvňáci rozhodnou také zkusit štěstí.“
Profesoři souhlasně přikývli.
Pastorek se na chvíli odmlčel. „Očekávám vaše návrhy.“
Jako první se ozval profesor Flint. „Nu, očividně nemáme jinou volbu než odebrat jim hůlky.“
Albusovo srdce pokleslo. Zrovna si na svou hůlku zvykl a byl na ni hrdý. Stala se jeho součástí, stejně jako jeho ruka.
Liam vypadal, že se mu dělá špatně.
Profesorka Bastová prolomila ticho. „Viděla jsem u pana Pottera příliš velký pokrok, než abych s vámi mohla být zajedno. Myslím si, že by to poškodilo jeho výuku. Koneckonců bylo útočeno na něj.“
Albus se podíval na Liama. Všiml si, že rezignovaně hledí na zem. Na Albuse přišel jeden z jeho ‚strašidelný chlapec‘ okamžiků. Došlo mu, že Liam nečeká, že by se někdo postavil na jeho obranu.
Albus si odkašlal. Profesoři se k němu obrátili.
„Vlastně,“ vypískl, pak si odkašlal a začal znovu: „Myslím, že kdyby profesor Pharrel nezasáhl, špatně by to dopadlo.“
Profesor Pharrel promluvil: „Špatně? Jak to myslíš?“
Albus cítil srdce až v krku. „Mívám nekontrolovatelné záchvaty vzteku. A jeden jsem měl těsně předtím, než profesor zasáhl. Chtěl jsem mu to vrátit.“
Liam se ušklíbl.
Pastorek zabodl oči do Liamových. „Když jsem souhlasil, že tě přijmu do Bradavic, bylo podmínkou, že se přizpůsobíš a nenaděláš žádné potíže. Některá z tebou použitých odražených kouzel a prokletí mohla někomu ublížit.“
Liam sklopil oči, zíral na své ruce.
„Jak může student prvního ročníku znát toto všechno?“ ptal se profesor Pharrel.
Pastorek zakroutil hlavou, aby naznačil, že o tom bude mluvit v soukromí.
Strýc Neville se poprvé ozval: „Myslím, že tu máme dva různé problémy, vyžadující odlišná řešení.“
„Mluv dál.“
Neville studenty chvíli zkoumal, než znovu promluvil: „Máme tady chlapce, který umí příliš mnoho, a dalšího, který umí příliš málo; oba budou nyní cílem pro každého, kdo si je bude chtít vyzkoušet. Navrhuji, aby na každého z nich dohlížel jeden profesor. Albus se musí naučit, jak se bránit. Liam, jak řešit své konflikty bez hůlky v ruce. Příslušný profesor bude opatrovat jejich hůlky mezi hodinami a dohlížet, jestli ho student mezi nimi nepotřebuje. Později, pokud profesor rozhodne, že se zlepšil, může mu vrátit hůlku. Dáme vědět celé škole, že jelikož tito dva studenti nejsou schopni se bránit, všechny útoky na jejich osoby budou přísně potrestány.“
Pastorek se opřel v křesle. Vzhlédl k centrálnímu obrazu a viděl, že Albus Brumbál přikyvuje. „Dobrá, kdo budou ti profesoři?“
Profesorka Patilová promluvila jako první: „Ráda bych byla poradcem Liama, pokud souhlasíte.“
Profesor Pharrel se snažil promluvit na Albuse, ale ten si představoval dny plné nudných, suchopárných hodin a čtení knih, po nichž by skončil právě tam, kde předtím začal.
„Kdyby mě mohl vést profesor Longbottom, jestli souhlasí,“ vyhrkl.
Viděl, jak tváří profesora Pharrela přelétlo podráždění, než se na ni vrátil obvyklý úsměv.
Pastorek si s Nevillem vyměnil pohled. Pak oba přikývli.
Ředitel unaveně povzdechl: „Tito dva profesoři budou rozhodovat o vašem rozvrhu a dnes večer převezmou vaše hůlky. Jakékoli nedodržení jejich pokynů bude mít za následek okamžité vyloučení. Já prostě nemohu riskovat, abyste tu vy dva volně pobíhali a nekontrolovali své schopnosti. Rozumíte mi?“
Albus i Liam přikývli.
Oba se zvedli, podali své hůlky profesorům a odešli.
Mlčky procházeli chodbou. Albus to musel zjistit.
„Proč jsi mě napadl?“ zeptal se.
Liam ho obdařil dalším znepokojivým úsměvem. „Při zařazování jsi byl jediný z těch ovcí, kdo si uvědomil, že v jejich středu je vlk. Jednoho dne možná budu potřebovat někoho, kdo mě zastaví; chtěl jsem vědět, jestli jsi to ty.“
S tím se otočil a odešel druhou chodbou.
Omráčený Albus sledoval, jak se vzdaluje.
Myšlenka pro tento den: Vypadá to, že v našem světě je vždy rovnováha. Svět JK se v ničem neliší. Proti každému zlu stojí dobro, jež mu čelí. Grindelwald měl Brumbála, Voldemort Harryho. Neříkám, že Liam má Albuse, ale když vidíte, jak silný je Albus v jedenácti letech, naskočí vám husí kůže, když si uvědomíte, kdo by mu byl určený jako protivník…