Patoložka
Throwing Caution
originál: http://archiveofourown.org/works/1770103
autor: lumosed_quill
překlad: arabeska
beta: LadyF
Autorem příběhu je lumosed_quill, která zatím nereagovala na žádost o překlad. Duševní vlastnictví patří JKR a pánům Medkům. Překlad nevznikl za účelem finančního zisku.
Snarry (preslash) - Lupino, jen směle do toho! :)
humor
600 slov
přístupné všem
PP: Z archivu naší drahé LadyF, která je tak úžasná, že mi poskytla odkaz na originál, neboť ano, přesně tak, snarry svět je pro mě jak španělská vesnice. Stručné shrnutí: Pozvánka na rande. Stačí, řekla bych. I "neslešař" si zgustne. A Patoložko, čarodějko, všechno nejkrásnější!
Když do sborovny dolétl vzkaz od ředitele a narazil Harrymu přímo do čela, kde neomylně zasáhl jizvu, než mu spadl do klína, Harry se podíval na Hermionu, která seděla vedle něj na pohovce, a povzdychl si: „No, to nevěstí nic dobrého.“
Když ho Severus Snape nevyzval, aby se posadil, nenabídl mu nápoj a nevynaložil žádnou snahu, aby se cítil pohodlněji, Harry si znovu povzdychl a očekával to nejhorší.
Že dostane padáka, protože začal s druháky pracovat na výbušné kletbě.
Že dostane padáka kvůli katastrofálnímu stavu území, které nazýval svým kabinetem.
Že dostane padáka za otevřenou kritiku ředitelovy politiky dvouhodinovek lektvarů, kterých měly všechny ročníky plný rozvrh.
Harry se duševně připravil na padáka. Nezáleželo na tom, proč se to stane, prostě se to fakticky stane.
„Usoudil jsem,“ začal Severus Snape, „že během výletů do Prasinek už se událo dost vylomenin a studenti potřebují doprovod.“ Konečně vzhlédl od pergamenů na stole a setkal se s Harryho vytřeštěnýma očima. „Konkrétně dva doprovody. Vás a mne.“
Harrymu spadla čelist, a když ji zpacifikoval, spadla znovu. Jediné, co z něj vyšlo, bylo: „Ale vy jste ředitel.“
„Jsem si naprosto vědom svého postu na této škole,“ informoval jej Snape.
„Aha,“ Harry nato. „No, tak fajn.“
„Očekávám, že před následujícím výletem do Prasinek budete ve vstupní hale, odkud vás doprovodím ke Třem košťatům.“
„Doprovodíte,“ tlumočil Harry.
„Ano.“
„Ke Třem košťatům.“
„Musím použít Sonorus, abyste mi rozuměl?“
Harry se zamračil, ačkoliv uvnitř se náhle cítil lehčí, svobodnější. „Takže… až tam budeme, U Tří košťat,“ uvažoval, „koupíte mi máslový ležák?“
Snape svraštil obočí. „Zřejmě budeme mít oba žízeň.“
Harry přikývl. „Jasně. A domníváte se, že tam budeme… konverzovat?“
„Jsem si jist, že nebude možné se tomu vyhnout,“ potvrdil Snape.
„Jasně,“ odvětil Harry. „Takže… je to rande.“
„Promiňte?“
„To „doprovázení“. Je to rande. Zvete mě na rande.“
Zamračení na tváři Severuse Snapea bylo stejně komické jako děsivé.
Harry si však stál pevně za svým. „Fajn,“ řekl.
„Fajn co?“ kabonil se Snape.
„Půjdu s vámi na rande.“
„Půjdete?“
Harry pokrčil rameny. „Proč ne?“
Patrně byla řada na Snapeovi, aby užasl. Byl na něj zajímavý pohled a Harry potlačil úsměv. Rozhodně nebylo radno usmívat se v ředitelově kanceláři.
„Takže je to všechno, profesore?“ otázal se Harry a sepjal ruce za zády, aby skryl chvění.
„Ano, Pottere, mám za to, že je to vše,“ prohlásil Snape a Harry byl přesvědčen, že to lehké zachvění v jeho hlase a to, jak se vyhýbal jeho očím, nebylo jen v jeho představách.
„Dobrá,“ řekl Harry. „Tak jo.“ Otočil se k odchodu, ale ve dveřích se zastavil. „Profesore?“
„Ano, Pottere?“
„Jakmile budeme za zdmi hradu, vy jste Severus a já jsem Harry. Rozumíme si?“ Merline, jak se mu třásly ruce…
Nekonečné ticho, radikálně zvednuté obočí. Harrymu vyrazil po těle pot.
Ale potom ředitel z nevysvětlitelných důvodů úsečně přikývl. „Platí,“ protáhl, srovnal na stole pergameny a urovnal je způsobem, který by Hermiona jistě nesmírně nadšeně ocenila.
„Dobře,“ souhlasil Harry. „A profesore?“
„Ano… Pottere?“ zanotoval Snape.
Harry hodil všechno za hlavu a oslnil ho úsměvem. „Těším se.“
Otevřel dveře a byl pryč, a ačkoliv třes v jeho rukou odezněl v průběhu hodiny, dne, týdne, který zbýval do jejich „doprovázení“, ten úsměv už mu zůstal.