BUS STOP
AUTOR: Marmelade Fever
ORIGININÁL: http://www.fanfiction.net/s/3268063/1/Bus_Stop
PŘEKLAD: Florence
AUTOBUSOVÁ ZASTÁVKA
ČÁST ČTVRTÁ
Ta malá stařenka pobíhala po bytě mnohem rychleji, než by do ní člověk řekl. Té ženě už bylo osmdesát sedm, měla artritidu a vypadala docela slabě. „No,“ řekla Hermiona potom, co sledovala, jak její teta Hattie hodila do koše opotřebovanou houbičku, „myslím, že už asi půjdu.“
Její teta se usmála. „To je velmi milé, drahá. Můžeš jít.“ Legračně se usmála a Hermiona si nebyla jistá, jak by si ten úsměv měla vyložit. Byla zmatená ještě o trochu víc, když zjistila, že se její teta neslyšně chichotá.
„Je tu něco vtipného, co mi uniká?“ zeptala se Hermiona. Na svoji malou prošedivělou tetu se podívala se zvědavostí.
Na chvíli se zdálo, že její teta o tom uvažuje. Potom nevinně prohlásila: „Ten mladý gentleman, se kterým jsi čekala na autobus… vypadal docela dobře, že?“
Hermiona byla tou otázkou ohromena, jen tam tak tři sekundy stála. „No, eh…“ raději na to odpověděla.
„Ty máš ale samozřejmě oči, takže budu předpokládat, že sis toho všimla,“ Hattie vypadala nevinně jako malý beránek.
„Jak jsi…“ Hermionin hlas se zmateně vytratil.
„To je jednoduché. Pozorovala jsem tě z okna. Je docela vysoký, že?“ Něco Hermioně říkalo, že její teta ještě neřekla všechno.
„Je vysoký,“ podřídila se Hermiona.
„A ty vlasy,“ pokračovala teta. „Neviděla jsem tak dokonale platinové vlasy od doby, kdy můj drahý Harold zemřel… Každopádně už můžeš jít!“ s překvapivou silou zatlačila Hermionu ke dveřím.
„Počkej chvíli,“ namítla Hermiona.
„Ano?“ nevinnost v tom hlase skoro zakryla všechnu vinu.
„Neviděla jsi ho předtím, než jsem tě začala ráno navštěvovat, že?“
Hattie neodpověděla přímo: „Je to velmi dobře vypadající muž. Musí být gentleman, když ti nabídl deštník. Vždycky jsem si myslela, že ženy by se v určitém věku měly usadit.“
Hermiona nevěděla, jak by na to měla odpovědět, tak prostě vyšla ze dveří. Jestli se nemýlila, její teta chtěla, aby se usadila s Malfoyem. Co se stalo se světem?
Nejistým krokem šla po chodníku. Slabě mrholilo, což znamenalo, že Malfoy určitě čeká s deštníkem v ruce.
„Jak se máš v dnešním letním dnu?“ zeptal se a ustoupil stranou, aby měla pod deštníkem nějaké místo.
Nejdřív neodpovídala, ale nakonec řekla: „Fajn.“
„Dobře,“ řekl a ušklíbl se na ni. „Teď by ses měla zeptat ty. Určitě tě to někdo učil. Musíš navazovat na větu toho druhého bez delší pauzy.“
„Jak se máš?“ zeptala se nenuceně.
„Nemohl bych se mít líp!“ odpověděl. Pak ztišil hlas do šepotu: „Teď by ses měla zeptat proč.“
Převrátila očima. „Proč?“
„Protože jsem tě přesvědčil, aby ses mě zeptala, jak mi je.“
Hermiona jen chvíli beze slova stála. „A jsi duševně zdravý? Nemáš výpadky paměti? Kamarády, které nikdo jiný nevidí?“
Zasmál se. „Grangerová, to bylo dobrý.“ A poplácal ji po rameni, potom ruku odtáhl, ale Hermioně se zdálo, že ji tam nechal delší dobu, než bylo potřeba. „Takže máš dneska v plánu něco zajímavého?“
Povzdechla si, byla ráda, že se věci vrátily alespoň trochu do normálu. „Nic zajímavého, budu dělat jen nějaké domácí práce a pak půjdu do práce.“
Pokrčil rameny. „Není nic špatného na dobré poctivé práci.“
„Jsi si jistý, že nejsi duševně nemocný?“
Odfrkl si. „Jsem si jistý, děkuji za optání.“ Odmlčel se. „Nějaké plány na víkend?“
Vytáhla obočí. „Ne… proč?“
„Jsem jen zvědavý,“ odpověděl. Hermiona prudce vydechla vzduch, ani nevěděla, že ho zadržuje. „Co? Myslela sis, že ti nabídnu, abychom dělali něco společně, co?“ dřív než si stačila všimnout, že se zamračil, ušklíbl se. Ušklíbl se ale přátelsky, jako kdyby se jen škádlili.
„Ne, samozřejmě jsem si to nemyslela,“ řekla. Ve snaze rychle změnit téma vyhrkla první věc, která ji napadla. „Jaká je tvoje oblíbená báseň?“
Teď se zamračil určitě. „Nejsem moc na poezii,“ odmlčel se. „Víš, mohli bychom…“
„Moje oblíbená je Ozymandias, napsal ji Percy Bysshe Shelley. Chvíli trvá, než se do ní člověk dostane, ale pak je velmi…“
„Nepřerušuj mě, Grangerová. Je to velmi nevychované,“ snažil se vypadat smutně, ale místo toho vypadal, jako kdyby si měl kýchnout.
Teď se odmlčela Hermiona. „Co jsi chtěl říct?“
Překřížil si ruce a to, i když v jedné z nich stále držel deštník. Nos zdvihl nahoru. „Nemyslím si, že ti to teď řeknu.“
Předstírala, že bude trucovat. „V tom případě mě nepřerušuj, jo?“
Sroloval ret: „Fajn, tak co jsi říkala o té Ozy-blbosti?“
„Ozymandias. Je to o soše mezi ruinami.“ Čekala na jeho reakci.
„Ano?“
„Ta socha je Ozymandias. To byl starověký domýšlivý vládce, který měl ješitnou radost z toho, co všechno postavil. Ale všechno…“
„Bylo zničeno, to už jsi řekla,“ přerušil ji Malfoy. „Snažíš se mi tím příběhem vštípit morální zásady?“
Zatvářila se provinile. „Ehrm, ne. Ne ne, přesně. Já jsem ti jen…“
„Vyprávěla o své oblíbené básni?“ Přikývla. „Dobře, protože já nesnáším ty bláboly o morálce.“
Zasmála se. „To si dovedu představit.“
„Ani s tím nezačínej, Grangerová,“ řekl. „A taky se nepokoušej sednout si tam, kde bych si nemohl sednout vedle tebe.“
„Nikdy?“ zeptala se vesele.
Převrátil očima. „Jsi si jistá, že jsi byla nejchytřejší čarodějkou v ročníku?“
Usmála se. „Jsem si docela jistá.“
S pohledem na silnici se ušklíbl. „Áá, padesát dvojka.“
„A brzy se tě budu moct zbavit,“ prozpěvovala si.
„Pochybuji,“ zamumlal. Hermiona si povzdechla.
„Takže,“ řekl, když nastoupili do autobusu a sedli si dozadu „jak je na tom tvoje teta? Je pořád nemocná?“ zmínka o tetě, zvláště od něj, ji donutila povyskočit. „Ehm, Grangerová? To měl být výkřik ‚Jupí‘?“ zamával jí rukou před obličejem.
„Dobře. Má se dobře,“ odpověděla a snažila se u toho moc neošívat. Malfoy si toho nicméně všiml.
„Co je?“ ušklíbl se ďábelsky. „Je tu něco, co bys mi ráda řekla, vidím, že tou touhou přímo umíráš.“
Zavrtěla hlavou: „Ne, ne. Nic to není.“
„To?“ zeptal se. „Takže je tu nějaké ‚to‘? Pořád se to zlepšuje!“ neopodstatněně zářil radostí.
„Není,“ uzemnila ho.
„Když mi to neřekneš,“ začal, „zlechtám tě!“ Hermiona neměla o jeho slovech nejmenší pochybnosti.
„Posunu se,“ řekla a začala si stoupat. Stáhl ji dolů. K její hrůze ji chytil za zápěstí. „Dobře,“ vyprskla a povzdechla si. „Myslím, že teta se nás snaží spojit.“
„Spojit nás?“ očividně tomu nerozuměl. „Je přece mudla! Jak by to mohla udělat?“
Vzhlédla k nebi. „Ne takhle, ty velký idiote. Myslela jsem… romanticky.“
Chvíli mu trvalo, než tu novou informaci zpracoval. Pak se začal smát jako maniak. Upřímně si za celou dobu, co chodili do školy, nepamatovala, že by se smál tolikrát jako za poslední čtyři dny. Lidé se po nich začínali otáčet. Ruku měl pořád na jejím zápěstí. „Ona…“ zalapal po dechu, „jak?“
Pokrčila rameny, cítila se docela nepříjemně. „Asi tě viděla stát na zastávce z okna.“
Stále se smál, volnou rukou ji v nadšení poplácal po noze. „To je skvělé,“ řekl, když konečně získal kontrolu nad svými plícemi. Konečně pustil její zápěstí, ale udělal to jen proto, aby jí mohl dát ruku kolem ramena. Zrudla do zářivě červené. „Oh, Grangerová. Moje malá přítelkyně.“
To se stalo přesně v okamžiku, kdy autobus zastavil. Hermiona vyskočila a vyběhla z autobusu bez toho, aby se na něj otočila.
Poznámka překladatelky: Za prvé, děkuji Kaitlin a za druhé, příště nás čeká Hermionina náhlá chuť nejezdit 52, co ještě nevybuchla a Dracovo velké přiznání.
Marmalade Fever: ( Florence ) | 20.11. 2012 | ČÁST DEVÁTÁ- Čtvrtek (závěr) | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 15.11. 2012 | ČÁST OSMÁ - Středa | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 11.11. 2012 | ČÁST SEDMÁ - Úterý | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 10.11. 2012 | ČÁST ŠESTÁ - Pondělí | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 08.11. 2012 | ČÁST PÁTÁ | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 26.10. 2012 | ČÁST ČTVRTÁ | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 22.10. 2012 | ČÁST TŘETÍ | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 20.10. 2012 | ČÁST DRUHÁ | |
Marmalade Fever: ( Florence ) | 13.10. 2012 | ČÁST PRVNÍ | |
. Úvod k poviedkam: ( Florence ) | 09.10. 2012 | Úvod do poviedky | |