Preklady fanfiction Harryho Pottera

Poznámka překladatelky: Taková jednohubka, něčím mě to zaujalo a sedlo mi to do nálady. Vnímám to jako preslash tak to raději označuju, ale může to být klidně prostě jen nový začátek.  

Shrnutí: Harry se stěhuje do zahraničí, aby začal znovu, ale není jediný, koho to napadlo.

Harry zrovna nastupoval do nového zaměstnání, když ve vstupní hale Rakouského výzkumného institutu spatřil Malfoye poprvé. Byl v Rakousku necelou hodinu a dokonce si ještě ani nestihl odložit zmenšený kufr v bytě, který pro něj institut zařídil. Kvůli sněhu se klepal zimou, po použití přenášedla měl žaludek jako na vodě a z bzukotu cizího jazyka mu hučelo v uších.

Recepční přetrpěla jeho chabý pokus o němčinu a poté mu – bezchybnou angličtinou – sdělila, že si ho tu někdo z Magických předmětů vyzvedne. Následně pokynula směrem k pohovkám před velkým kamenným krbem.

A tam seděl. Harry Malfoye neviděl celé roky, a tak ho překvapilo, že při pohledu na povědomý, ostrý profil a téměř bílé vlasy cítil hlavně zvědavost a možná dokonce i pocit bezpečí.

Malfoy zvedl hlavu a jejich pohledy se setkaly. V krbu za nimi praskal oheň a oni na sebe bez hnutí zírali.

Tohle je směšné.

Harry se posadil na pohovku proti Malfoyovi. Měl by něco říct. Napadalo ho tolik otázek. Jenom potřeboval jednu z nich vyjádřit slovy – opatrnými slovy – a zeptat se –

„Pane Pottere?“ Vedle Harryho se objevil hubený chlápek a pozdravil ho kývnutím. „Pojďte se mnou, prosím.“

Harry ho následoval a Malfoye tam nechal sedět, aniž by se zmohl na jediné slovo.

Při dalším setkání byl Malfoy zabraný do hovoru s někým jiným, a když Harryho míjel, ani nezvedl hlavu. Harry šel co nejpomaleji, hypnotizoval Malfoye očima, ale jeho pohled zachytit nedokázal.

Potřetí byl Malfoy zahloubaný do knihy. Harry ho zoufale toužil vyrušit, ale doprovázela ho kolegyně z Magických předmětů a on nechtěl vysvětlovat svůj vztah s Malfoyem čarodějce, kterou sotva znal.

Příště si s Malfoyem už ale určitě promluví.

Využíval každé příležitosti, kdy se mohl potloukat po vstupní hale, ale Malfoye už tam nepotkal.

Nevěděl, kde Malfoy pracuje, a proto si ve volných chvílích zvykl toulat se po budově a číst jmenovky na všech kancelářích. Trvalo několik dní, než objevil málo používanou chodbu se dvěma dveřmi, kde na prvních bylo napsáno Draco Malfoy, Kouzelná přeprava. Den už se ale chýlil ke konci, dveře byly zavřené a neprosvítalo pod nimi žádné světlo.

Harry před nimi čekal hned druhý den ráno.

Malfoy vypadal překvapeně, že ho vidí, ale zdvořile Harryho pozdravil jménem – příjmením – a zeptal se, jak mu může pomoci. Harry si přál, aby si pro své postávání před Malfoyovou pracovnou býval připravil výmluvu, která by nějak souvisela s prací, nakonec však přiznal, že by chtěl, aby se z nich stali přátelé. V tu chvíli Malfoyovi vyklouzl z ruky pergamen. Harry ho chytil.

„Přátelé? Po takové době?“ Malfoy neskrýval překvapení a Harrymu se ulevilo, že není naštvaný.

„Proč ne? Jsme tu jediní Britové. Můžeme se sbližovat nad čajem a rozvařeným hráškem.“

Malfoyovi zacukalo v koutcích úst, ale ovládnul se. „Henderson je z Anglie.“

„Henderson je úchyl.“

Malfoy souhlasně přikývl a na kratičkou chvíli se mu na rtech mihnul nepatrný úsměv. Stačilo to ale k tomu, aby se Harry okamžitě rozhodl, že to musí vidět znovu. Po delší dobu. Úsměv od ucha k uchu. Možná dokonce smích.

Harry přestal vyhledávat Malfoye na chodbách a začal se poflakovat po jeho kanceláři. Malfoy ho překvapivě nikdy nevykopnul a po nějaké době dokonce sehnal druhou židli. Sedávali v jeho malé pracovně, porovnávali Británii s Rakouskem a občas se bavili i o práci. Přenášedla se stala Harryho novou posedlostí, protože byla průsečíkem jeho i Malfoyova výzkumu.

„Proč jsi se vlastně přestěhoval do Rakouska?“ Na tohle se chtěl Harry zeptat už alespoň stokrát, ale řeč na to přišla až v polovině února, právě když pili čaj.

„Chtěl jsem se schovat před svou minulostí.“

Harrymu se sevřel žaludek. „Aha.“ Najednou se nedokázal Malfoyovi podívat do očí a uvažoval, jestli je zde jeho přítomnost nevítaná a jestli Malfoy tyhle každodenní návštěvy nenávidí.

Z myšlenek ho vytrhla hřejivá ruka na rameni.

Dracovy oči byly jemné a laskavé, usmíval se. „Teď jsem ale rád, že si mě část mé minulosti našla.“