Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Drobné nedorozumění


Vyhľadávanie v tejto téme:
  

ÚVOD

Drobné nedorozumění

A Little Misunderstanding

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding

Autor: redflower

Překlad: denice                      Beta: Jimmi a Sevik99

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Humor/romance

Dramione

Rating: 13+

Kapitol: 14           Slov: 25 584

 

Shrnutí: Když Hermionina matka nesprávně interpretuje setkání své dcery s Dracem Malfoyem, Hermiona se rozhodne pokračovat v předstírání, aby jí nezlomila srdce.

Éra: Po Bradavicích

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží redflower. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

 

PA: Chtěla bych jen poukázat na to, že je to má začátečnická práce, takže je trochu kostrbatá. V notebooku mám více povídek, ale jsem příliš sebekritická na to, abych je sem dala. A  je tu ještě jedna věc, kterou vám chci říct. Prosím, prosím, komentujte. Ať už ji budete milovat nebo nenávidět, nebo ji vůbec nechcete dočíst, dejte mi vědět. Máte-li nápady nebo návrhy, nebo dokonce kritiku… dejte mi vědět.


 

Kapitola 1. Nový úkol - prostě jen další den v práci

 

„Co kdybychom dnes vyrazily na oběd do Děravého kotle?“ zaznělo ode dveří kanceláře. Hermiona Grangerová vzhlédla od zaskládaného stolu a uviděla svou kolegyni a kamarádku Ellu, opírající se o zárubeň.

„Byla bych ráda, kdyby to šlo, Ello,“ řekla zklamaně, „ale Grant mi dnes naplánoval na oběd schůzku a navíc mám před svátky hory kancelářské práce.“

„Vím, jak to myslíš,“ řekla Ella trochu rozčileně. „Cokoli, co nemá chuť dělat, pohodí na můj stůl. Tak zítra?“

Hermiona vyhlédla z okna. Byl chladný, větrný prosincový den a z nebe nad Londýnem se tiše sypal sníh. Pouliční lampy byly ozdobeny girlandami a na ulicích, plných spěchajících lidí, kteří si udělali poslední nákupní volno, bylo živo. S úsměvem se otočila zpět k Elle.

„Samozřejmě. Po téhle schůzce to asi budu potřebovat. Jsem si jistá, že je to jedno z těch ‚nemůžu se s tím obtěžovat, tak to udělejte vy‘ setkání, na něž nás tak rád posílá.“ Zasmála se. „A stejně, když už je řeč o čertu, mám za ním jít na jednání před schůzkou. Ať už je to cokoli.“ Zvedla se od stolu a vzala si kabelku. „Hmm, dej mi minutku, abych to přeložila...“ Ella se odmlčela a pak se usmála, když Hermiona popadla plášť a hodila si ho přes ramena. „Ach jo, Hermiono, myslím, že ztrácím přehled. Opravdu potřebuji oprášit svou schopnost překládat z a do hovadin. Do toho, zeptej se mě na něco.“

Hermiona se zasmála předstíranému šoku na tváři své kamarádky, vystrčila ji ze své kanceláře a zamkla dveře.

„Opravdu bych už měla jít,“ řekla. Její zodpovědná stránka převzala vedení.

„Ale no tak,“ vykřikla Ella, když se Hermiona rozběhla chodbou.

„Tak dobrá. No, co třeba ‚toto je nedávný vývoj‘,“ řekla Hermiona, otočila se ke kamarádce a čekala na překlad.

„Kdy se tohle krucinál stalo?“ zavolala Ella v nejlepší parodii na Granta, aniž by si všímala zvláštních pohledů, kterými ji sledovali ostatní zaměstnanci.

 

xxx

 

Hermiona chvíli strnula s rukou, kterou se chystala zaklepat na dveře, ve vzduchu. Zhluboka se nadechla, tiše zaklepala a ihned uslyšela předpokládané ‚vstupte‘.  Otevřela a vešla. Zastavila se jen pár kroků od prahu kanceláře. Pozorovala svého šéfa, který na ni hleděl přes okraj novin – včerejších, jak si všimla – a rozhodla se promluvit.

„Pane Grante, chtěl jste mne vidět,“ podotkla. Chvíli zíral do novin, než ji vybídl, aby se posadila.

„Ano, chtěl jsem s vámi před schůzkou mluvit,“ řekl, když konečně odtrhl zrak od novin a odložil je. „Nechtěl jsem vám to říkat, ale myslím, že teď už byste to měla vědět. Stejně to dřív či později zjistíte.“ Hermiona těžce polkla. Nebyla si jistá, co uslyší, a bála se toho nejhoršího.

 „Co tím chcete říct, pane?“

„Dobrá, Grangerová, naleju vám čistého vína. Řekněme, že tato společnost nám zaplatí, abychom o ní napsali. Uděláme ji víc, povězme, přátelskou, aby získali nové zakázky. A napadlo mě, že vy jste na to přesně to správné děvče. Jděte udělat interview, napište článek, a jestli bude všechno v pořádku, možná budete psát zprávy na titulní stránku, Grangerová.“

„Chápu,“ řekla opatrně.

„Mohlo by to pro vás mít velký význam, víte.“

„Vím.“

„A uvědomte si,“ v jeho hlase zazněl nebezpečný tón, „že pokud by vám o tomto unikla nějaká informace, ocitnete se v poštovním oddělení.“

„To chápu naprosto přesně, pane Grante.“

 

 

Kapitola 2. Nesprávně pochopené setkání

 

PA: V této kapitole: Duševní zhroucení, interview, můj strašný pokus o cliffhanger a (konečně) Draco Malfoy! Zní to dobře? Fajn, víření bubnů, prosím… A nyní bez dalších okolků druhá kapitola Drobného nedorozumění! Bavte se! A jako vždy, komentujte. To vážně pomáhá.


Hermiona šla ulicí. Třásla se vztekem. Její kaštanové vlasy byly rozevláté větrem a ve vykulených očích měla zděšený výraz. Z rozechvělých rtů jí vycházela šeptaná slova, tiskla si své třesoucí se ruce. Náhle strnula v chůzi, což způsobilo, že do ní lidé vráželi. Mechanicky zamumlala omluvu a opřela se o zeď domu, aby všem uhnula z cesty.

Co mohlo být důvodem pro její naprosté nervové zhroucení? Jen kousek papíru, který jí na cestu dal její šéf. Byla na něm načrtnuta adresa restaurace, kde měla domluvenou schůzku.

 

Modrá nota

Poledne

Pan Draco X. Malfoy z Malfoy International

 

Byla na cestě na interview, interview se samotným zmijozelským princem Dracem Malfoyem.

 

xxx

 

Modrá nota, pomyslela si, ano, to je to pravé místo. Byl to mudlovský podnik. Přední část byla cihlová, s řadou zastíněných oken, takže dovnitř nebylo moc vidět. Název podniku hrdě hlásala tabule s modrými svítícími písmeny. Když vcházela, všimla si, že podobný nápis byl vyleptán do prosklených dveří podniku.

Vstoupila a prohlížela si interiér. Pod okny a u přilehlé zdi byly rozmístěny boxy. Na protější straně se nacházel bar a v prostoru mezi nimi stály stolky. Zdi zdobily zarámované černobílé fotografie slavných hudebníků a jazzové hudební nástroje. Bylo tam velmi živo a Hermiona se rozhlížela kolem, aby zjistila, jestli už Draco dorazil.

Nebyl nikde v dohledu. Dobrá, bude mít víc času na přípravu. Sedla si do volné kóje u okna, aby mohla sledovat okolí. Snažila se ho objevit ve venkovním shonu, ale neměla štěstí. Odvrátila se od okna, jen když k jejímu stolu přišel číšník, aby převzal objednávku.

 „Jen…“ chystala se říct si o máslový ležák, ale zarazila se: „Mohla bych dostat jen vodku s džusem?“ Číšník přikývl a řekl něco jako ‚samozřejmě‘. Dívala se, jak mizí za barem, a vtom si všimla muže s nápadně platinovými vlasy, kráčejícího směrem k jejímu stolu. V první chvíli si neuvědomila, že je to Malfoy. Ale jakmile se dostal trochu blíž, nemohla popřít, že je to skutečně její školní nepřítel.

Čas k němu byl milosrdný, pomyslela si. Stále měl ty stejné vlasy, které vždy do posledního držely na svém místě, a jeho oči byly stejně intenzivně stříbrné, jak si je pamatovala, ale byl… nedokázala to vyjádřit. On… dospěl? Jeho chlapecký vzhled byl ten tam. Nyní měl ostře řezané rysy a všimla si, že rozhodně neztratil svaly, které získal dlouhými tvrdými famfrpálovými tréninky v Bradavicích. Byl bez kravaty, dva horní knoflíčky na košili měl rozepnuté. Rukávy si vyhrnul tak, že odhalily jeho svalnatá předloktí, a přes ramena měl nedbale přehozené sako. Volnou ruku měl v kapse, což mu dodávalo nonšalantní vzhled. Zaznamenala, jak dobře vypadá v mudlovském oblečení. Rozhlédl se po místnosti. Brzy si jí všiml a zamířil k ní.

Když dorazil ke stolu, povedlo se jí vstát a napřáhnout ruku ke stisku, jak bylo obvyklé na začátku rozhovoru. Uchopil její dlaň a pak ztuhl.

„Drahý Merline, Grangerová, jsi to ty?“ zeptal se v šoku, zatímco si znovu sedala.

„Už je to nějaký čas, co?“ řekla. Usrkávala své pití a snažila se udržet klidnou, civilizovanou úroveň. Ano, musí zůstat zdvořilá, aby zachovala integritu a důstojnost novin, a co je důležitější, i sebe samé.

„Ano, myslím, že ano,“ odpověděl. Zjevně se ztrácel ve vzpomínkách a očividně si vůbec neuvědomoval, že stále stojí.  Vrátil ruce do kapes a očima po ní líně přejížděl od hlavy k patě.

Zkrátka nedokázal uvěřit, že dívka před ním je vševědka Hermiona Grangerová. Její vlasy se od školních dnů ukáznily a v sytě rudohnědých vlnách jí spadaly k ramenům. Oči měla stále stejně skořicově hnědé, ale teď se zdálo, že září a žijí vlastním životem. Ze zasnění ho probral její hlas.

„Můžeš se posadit, Malfoyi.“ Ta slova prořízla vzduch jako nůž a najednou si vzpomněl, proč byli ve škole nepřáteli. V duchu se proklel za to, že tam stojí jako blázen, a následoval jejího příkladu.

„Tak jak se ti vede?“ zeptal se zdvořile. Zvláštně se na něj podívala. Kde zůstal zlomyslný komentář? Jízlivá poznámka? Možná se změnil, pomyslela si. Možná už nebyl ten sebestředný, krutý, arogantní, nadutý spratek, kterým býval. Možná dospěl – „Ještě sis nevzala Pottera?“ – nebo taky ne. Protočila oči a znechuceně vydechla. „Jsme s Harrym přátelé,“ odpověděla, překvapená, jak málo mu stačilo, aby se jí dostal pod kůži, a jak dobře si tuto schopnost zachoval. „A mimochodem, už v mém životě nemá tak velkou roli,“ řekla v naději, že její hlas zní klidně.

„Chápu,“ přikývl, a všiml si, jak z jejích očí zmizel lesk, když zmínil Potterovo jméno. Pak si objednal pití a blazeovaně promluvil: „Tak pojďme začít, ano?“

 

xxx


O hodinu a pár drinků později Hermiona skončila se svými otázkami. Nechtěla nic jiného, než už být pryč, takže jakmile přišel číšník, v rekordním čase vylovila peněženku a zaplatila svůj podíl z účtu.

Když opustili restauraci, soustředila se na cestu, zatímco Draco mluvil. Nechtěla na něj pohlédnout, ale musela, když mu odpovídala.

„Takže příští týden ti dám hrubou verzi, a...“ svou větu už nedokončila. Příliš ji rozrušil pohled na nevěřícný výraz v jeho tváři. Přimhouřila oči, když se ohlédla přes rameno ve směru, kam tak zíral.

„Zatraceně,“ mumlal, „proč mě sakra nenechá na pokoji? Jdu do mudlovské čtvrti, abych se zbavil, a ona mě pořád pronásleduje!“

Hermiona se na něj podívala, ve tváři jasně vepsaný zmatek. Pak se znovu ohlédla a zjistila, co nebo spíš kdo se tam skrývá.

Pansy Parkinsonová.

Byla stále snadno rozpoznatelná; místo svých bradavických hábitů byla samozřejmě v mudlovském, i když nevkusném, lacině vypadajícím oblečení. Ale i v normálních šatech byla pořád identifikovatelná jako Mopsličí ksicht Parkinsonová.

Pak se Draco obrátil k Hermioně. A z jeho tváře zmizela zlost právě tak rychle, jako se předtím objevila. Obličej se mu rozzářil tím, co Hermiona považovala za nápad. Než si uvědomila, co se děje, Dracova ústa se přiblížila, jeho rty se přitiskly k jejím a rukou ji objímal kolem pasu. Zaujal ji natolik, že nedokázala střízlivě myslet. Jediné, co dokázala, bylo pokračovat v polibcích.

Nepřestal, ani když koutkem oka zahlédl, jak Pansy odchází. Cítila, jak se mu koutky úst v úsměvu stáčejí vzhůru. A přestože viděl, jak Pansy se zklamaným výrazem ve tváři mizí, za nic na světě nedokázal přestat Hermionu líbat.

Merline, co ho to popadlo? Tohle je vševědka Grangerová. Tohle je ta nechutná, špinavá, malá mudlovská šmejdka z Bradavic. Vůbec netušil, že mohla být tak omamná. Oba potřebovali vzduch, ale jen co se od sebe odtrhli, slyšeli někoho vykřiknout.

„Hermiono!“