Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Co jiného?


Vyhľadávanie v tejto téme:
  

Co jiného?

originál: What else?

autor: Xeres Malfoy; překlad: arabeska

humor

Dramione

13+

18 000 slov

shrnutí: Jak se tak sedmákům blíží poslední Vánoce v Bradavicích, z Malfoye se stává čím dál větší osina v zadku. Ale může za těmi urážkami být i něco víc?

období: Bradavice

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Xeres Malfoy, která překlad povolila. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

 

 


*

 

 

 

Ne… taky ne… ne… ani tahle…“

Hermiona Grangerová, geniální studentka sedmého ročníku bradavické školy čar a kouzel, hřadovala asi metr nad zemí na žebříku a zkoumala tituly knih o bylinkářství. Sevřela příčku, jako by na tom závisel její život, což také závisel, a naklonila se, aby dohlédla na titul poslední knihy na konci police.

Ta, co hledám, musí být ještě výš,“ zakňučela a zvedla hlavu k horním policím.

Jestli existovalo něco, co Hermiona nenáviděla nade vše ostatní, byly to výšky. Ať už na koštěti nebo na stoličce, nebo jen na mostě nad řekou, nikdy to nebyla pevná země pod nohama. A z jediného letmého pohledu dolů se jí podlamovala kolena. Nemluvě o situacích, jako bylo šplhání nahoru a dolů po žebříku.

Otočila hlavu kolmo dolů na Rona, který se tvářil značně nepřátelsky. Žádný div, vždyť trvala na tom, že tu knihu musí najít ještě před obědem. Neskutečná muka pro ten chodící žaludek.

Rone, podržel bys ten žebřík? Musím ještě popolézt,“ poprosila jej a poté vystoupala – vyplazila se – o další tři příčky výš. Ron procítěně převrátil oči v sloup, opřel se o polici a poněkud ochable položil ruku na žebřík těsně vedle její nohy.

V pohodě?“ vysoukala ze sebe nejistým hlasem a Ron jen zamručel cosi, co připomínalo souhlas, s pohledem přivařeným na hodinky.

Nebelvírka sevřela prsty kolem dřeva ještě pevněji, přikrčila se, natáhla třesoucí se ruku, a až když se chytila police, trochu se narovnala.

Proč že nepoužiješ kouzlo?“ zafuněl Ron podrážděně. „Bylo by to mnohem rychlejší.“

Rozhořčeně vzdychla. „Jelikož si nevzpomínám na název, Ronalde!“ zahlásila. Bylo to nejméně podesáté, co jí tu otázku položil, a podesáté, co mu identicky odpovídala: „Četla jsem ji ve druhém ročníku, pamatuju si jen to, že měla na hřbetě nakresleného mloka. A nehodlám přivolat všechny knihy z police, madam Pinceová by mě na místě zabila…“ zamumlala si pod nosem.

Tichou uličkou zaznělo hromové zakručení žaludku a jeho majitel něco zamrmlal.

Prosím, Rone, buď trpělivý. Určitě je tady,“ přemlouvala ho a očima přejížděla po knihách.

Fajn, vyhrála jsi, pojď dolů. Já ti tu zatracenou knihu najdu,“ pokynul jí napružený zrzek.

Hermiona rozvážně pohnula nohou, připravená k sestupu, a tu chvíli si vybral Dean Thomas, aby zprostřed knihovny udiveně zvolal: „Hej, starouši! Co že ještě nejsi ve Velké síni? V poledne mají přece nejvíc hranolek.“

Ron, jenž dosud postával pod žebříkem, vytřeštil oči na Hermionu. Neexistovala možnost nevyslyšet volání brambor vykoupaných v tuku.

Víš co, Hermiono,“ spustil, ještě než se dá na úprk, „vrátím se za chvíli a podržím tě pak. Do té doby to určitě zvládneš sama.“

Hermiona ztuhla a okamžitě se podívala směrem k Ronovi, který skutečně už nedržel na žebříku ani prst.

Proč ses pustil?“ zpanikařila a zoufale zaryla nehty do police.

Poslyš,“ pokračoval Ron a začal ustupovat. „Jestli se brzo nenajím, dostanu hypoglaukomický záchvat -“

Glykemický,“ zahučel Dean. „Říká se hypoglykemický.“

Nebuď blázen, Rone!“ kárala ho panikou zastřeným hlasem. „Nedostaneš hypoglykemický záchvat jen z toho, že se najíš o tři čtvrtě hodiny později než obvykle!“

No, možná ne,“ uznal nejmladší Weasley a zvedl ukazováček, „nicméně, Hermiono, nastal čas, abys začala čelit svým strachům. Jako dospělá. Věř mi, později mi poděkuješ.“

A bez dalších okolků vystřelil z knihovny.

Rone! Rone!“ Hermiona se držela, seč mohla, a zároveň se snažila neřvat na plné pecky, ale po Ronaldovi Weasleym se slehla zem. A jak zjistila, když odvážně pohlédla opět k zemi, Dean vzal ty zrádcovské nohy na ramena taky. Zatracení ignoranti, zasténala v duchu. Jestli se mi ten trouba dostane do ruky, hodím ho do jámy plné pavouků, a pak si můžeme povědět něco o čelení strachu.

Vynervovaně zafučela a rozhlédla se, jak jen jí to odvaha dovolila, ale knihovna zela prázdnotou a volat o pomoc jako princezna v nesnázích neznělo zrovna rozumně. Dobře, hezky jedno po druhém. Nejdřív kniha, potom se uvidí.

S hlubokým nádechem vylezla o další stupínek a začala prohlížet poslední řadu, prsty zaryté do dřeva, až to muselo bolet i tu polici. A pak ho uviděla. Grimoár, který hledala, i se salamandrem na hřbetě, na ni vykukoval jako kur z bidla. Kdyby jen Dean nepřišel s těmi zpropadenými hranolkami… stěžovala si pod nosem. Rozvážně natáhla ruku, uchopila knihu a opatrně ji povytáhla. Úspěšně ji osvobodila z police a v tom se jako na potvoru ozval ten důvěrně známý úlisný hlas, kterého se v tu chvíli málem k smrti lekla.

Tak co, kluci, vsadíme se? Staré bavlněné nebo sexy krajky?“

Dracovu otázku doprovodila salva smíchu a Hermiona, knihu v bezpečí mezi tělem a žebříkem, shlédla na toho zmetka a jeho partu. Bavlna nebo krajky? Ale o čem – aha.

Jistěže. Při jejich pozici stačilo přistoupit o dva kroky k žebříku a zvednout oči, a pak by Malfoy, Zabini, Goyle i Crabbe rychle odhalili, co skrývá pod sukní. Ačkoliv tato byla součástí školní uniformy a sahala jí pod kolena, přesně podle interních požadavků.

Blázníš?“ Blaise ukázal na Hermionu. „Je to Grangerová. Grangerové spodní prádlo nemůže být nic odvážnějšího než pás cudnosti. S hřebíky a ostnatým drátem.“

Další zmijozelský smích.

Vy jste ale vážně pitomci,“ zavrčela na ně Hermiona a co nejpevněji stiskla sukni mezi stehny.

Ale to nic Grangerová, už mlčíme,“ mávl Blaise rukou. „Pojďte, jdeme…“

Zabini v závěsu s dvěma gorilami se ušklíbl na rozloučenou a zmizel za sousedním regálem. Hermiona úlevně vydechla a zrovna se chystala na mučivě pomalý sestup na pevnou zem, když si znenadání všimla, že Malfoy zůstal na místě a sleduje ji s děsivě podlým úsměvem na rtech.

Na co čekáš, Malfoyi? Běž si za tou svojí sebrankou a nech mě na pokoji,“ ohradila se Hermiona, stále napjatá jako struna, protože se neodvažovala pohnout ani o píď, dokud bude jemu v dohledu. Kdoví co by ho mohlo napadnout, kdyby zjistil, proč má strach slézt ze žebříku bez pomoci.

Na co čekáš ty?“ zeptal se tím nesnesitelným posměvačným tónem. Opřel se o protější regál, složil ruce na hrudi a zvedl obočí, jako by jí chtěl naznačit, že má všechen čas světa. „Do toho, Grangerová. Polez dolů.“

Pevně sevřela rty, proklela Ronovy, Deanovy i Malfoyovy potomky na deset generací dopředu a pohnula se o stupínek níž. V tu chvíli Malfoy hbitě přikročil a nebelvírka zamrzla. Proč to udělal? vyjekla v duchu. Malfoyův úsměv se na druhou stranu rozrostl, až se mu mezi bledými rty zableskly zuby. Ten ničemný… ách!

Opřela se tělem o žebřík, aby jí kniha nevypadla, a zašátrala velice nejistou rukou u pasu sukně. Hůlka nikde. Jistěže, byla přece moudře schovaná v brašně tamhle na zemi. Do háje!

Dej mi tu knihu, vypadá to, že ti překáží,“ řekl Malfoy a jeho oči vypadaly jako dvě úzké štěrbiny, skrz které mohl sotva něco vidět – ačkoliv pod sukni by zcela jistě viděl i se zavřenými víčky. Zvedl ruku jejím směrem, ale když Hermiona nijak nezareagovala, pohnul se k dalšímu kroku.

Zůstaň na místě!“ zasyčela. Stále měla na paměti původní poznámky o jejím spodním prádle. Ani na chvíli nepochybovala, že Malfoy rozjel strategii, jak vyhrát tu pochybnou sázku a odhalit pravdu o tajemném pásu cudnosti Hermiony Grangerové. A to nepřicházelo v úvahu.

Malfoy vydal zvuk, jako když zmije sykne smíchem. Nicméně už nevykročil jejím směrem a jen mávl rukou k Hermionině bichli.

Nebelvírčin mozek se rozběhl na plné obrátky. Shrňme si to. V jedné ruce mám knihu, tu druhou na žebříku a musím slézt dolů tak, aby ten had sprostého neštěstí nedostal ani příležitost byť jen zahlédnout, co mám pod sukní. Odmítnu jeho pomoc a on tu zůstane, dokud neslezu. Dám mu tu knihu a on tu zůstane stejně tak, ale aspoň budu moci slézt s posledními zbytky důstojnosti. Jenže problém je v tom, že určitě bude mít pocit, že mu něco dlužím. A dluhy si Malfoy vybírá i s úroky.

Mezitím z ní Malfoy nespouštěl pohled, stál si pevně na zemi a tvářil se, že mu neušlo jediné slovo z jejího vnitřního monologu.

Neuvěřitelné,“ usoudil a potřásl hlavou. „Hermiona Grangerová se bojí žebříku. Až tohle řeknu – JAU!“

Protože se konečně rozhodla, mrskla Hermiona vší silou těžkou knihu za sebe a využila příležitostného zmatku, aby takřka sjela po příčkách dolů. Bez dechu a zborcená potem se odpotácela od toho ďábelského dřevěného zařízení a snažila se uklidnit srdeční tep. Udělala jsem to… Merline, dokázala jsem to… Ó, Ronalde, jak ty to schytáš…

Stále se ještě třásla, když si uvědomila, že zmije je stále přítomna. Držel knihu v rukách a posměšně se na ni díval. Posbírala chatrné zbytky sebejistoty, narovnala se a pokusila se o přísný pohled. „Dáš mi teď tu knihu?“

Malfoy jí bichli beze slova podal a ona se po ní beze slova vrhla. Narazila na odpor. Nechtěl ji pustit. Uchopila ji oběma rukama, ale on ji napodobil, takže se nikam nedostali.

Co ještě?“ vyprskla a skoro si dupla nohou. Už absorbovala denní dávku debility a měla dost.

Kouzelné slůvko,“ zašeptal provokativně.

Děláš si srandu?“ vyštěkla zostra. Musela nicméně pohlédnout pravdě do očí. Jinak jí to nikdy nedá. S povzdychem zavřela oči, ale když je znovu otevřela, Malfoy nezmizel, namísto toho tam pořád stál a čekal. „Fajn… děkuju…“ zavrčela a Malfoyovy ruce jako kouzlem povolily stisk.

Hermiona se bleskově otočila a sehnula pro svoji brašnu. Další priorita – prodloužit vzdálenost mezi sebou a tou proklatou peroxidovou urážkou aristokratů co nejvíc to půjde.

Vsadím se, že nemáš ani jedny,“ utrousil Malfoy, když vykročila k východu. Otočila hlavu jeho směrem a zamračila se.

Ani jedny co?“ vyštěkla znovu, než si konečně připomněla, že se nachází na posvátném místě a že to nejposvátnější, co se v knihovně zkrátka musí za každých okolností dodržovat, je ticho. Blonďákovy rty se znovu roztáhly a pokrčil rameny, jako by byla odpověď zcela zřejmá.

Krajky, Grangerová… co jiného?“ dořekl, než strčil ruce do kapes a se vší grácií zmizel za rohem.

Hermiona chvíli nehybně stála s ústy dokořán. Ty prachsprostý… „Ghhh!“ A otočila se na podpatku a vystřelila, až se jí za patami prášilo.

Pevně si tiskla knihu k hrudi a spěchala k Velké síni a trousila za sebou pestré kletby, urážky a toužebná přání kohosi zavraždit. Rozezlení ji neopustilo, ani když usedla ke stolu, co nejdále od Rona, který se dosud neúnavně cpal, a hned vedle Ginny, která o poznání kultivovaněji obědvala naproti Lence. Ač byla Lenka studentkou Havraspáru, docela často se zvala ke stolu lvů. Nestěžovali si. Zvláště ne Neville, který jí nikdy nezapomněl pochválit karotkové náušnice, prohozené boty či nový kus oblečení.

Á, tady jsi!“ zvolala Ginny, když si její starší kamarádka konečně natáhla nohy pod stolem. „Našla jsi, cos hledala?“

Jak to víš?“ V tom ale Hermioně svitlo. „Jistěže. Ronald hned u vchodu nezapomněl zařvat, že jsem mu chladnokrevně bránila v jídle kvůli knize.“

Lenka naproti nim vykouzlila lítostivé pousmání. Neville vedle ní nasadil falešně odmítavý výraz a energicky zavrtěl hlavou.

No tak, Hermiono,“ ohradil se ironicky. „Jak jsi to mohla udělat? Hranolky! Co jsi to za monstrum?“

Obrátila oči v sloup a natáhla se po poháru s dýňovou šťávou, když jí pohled přistál na vstupních dveřích, kterými právě procházel Malfoy se svým gangem. Přimhouřila oči a hrdelně zavrčela.

Kluci. Osiny v zadku!“ Pak se gestem omluvila Lenčině sousedovi. „Tím nemyslím tebe, Neville.“

Tím si je Neville určitě jistý,“ utrousila Ginny pobaveně. „Ale mě by zajímalo, proč jsi řekla ‚kluci‛ namísto ‚Ron‛. Mluv. To je rozkaz.“

Hermiona zakroutila hlavou. „To nic…“ Vzdychla. „Prostě se ti rození imbecilové zase zatoulali do knihovny. Nic zajímavého, vážně.“

Nevídaně hlasitý dramatický povzdech je všechny donutil otočit hlavy k Levanduli Brownové, jejíž extrémně citlivé uši měly schopnost zachytit drb až na vzdálenost jednoho kilometru. Přiblížila se k nim a bez ostychu se usadila hned vedle Hermiony, která na ni jen zvědavě hleděla.

Smím-li ti poradit, Hermiono,“ pronesla Levandule odporně blahosklonným tónem. „Ty jsi expert na knihy. Já na chlapy. Takže mě pozorně poslouchej. Velice často dochází k tomu, že když se chlapec pokouší vytočit dívku do nepříčetnosti, nepředstavuje jeho dotěrnost nenávist k dotyčné, nýbrž…?“ Levandule důležitě zvedla obočí a pokynula jim, aby dokončili větu.

Čtveřice na ni mrkala a ani jeden z nich nevypadal, že by se chystal cokoliv naznačit. Levandule nad jejich beznadějností protočila očima.

Nýbrž touhu zaujmout její pozornost!“ dořekla, jako by to bylo zcela evidentní. „Je to vlastně taková klučičí vývojová fáze. Ve školce zvedají sukně, ve škole tahají za copy… a v Bradavicích mají kecy.“

Lenka otočila svou půvabnou nevinnou tvář k Nevillovi a tichým hlasem podotkla: „Tys mi nikdy sukni nezvedl, Neville.“

Neville rázem nabral odstín poctivého rajčatového kečupu, zatímco Levandule, Ginny a Hermiona svorně vytřeštily oči. Kdysi přísahaly, že jednou tu vílu odnaučí říkat divné věci. Ale stále to odkládaly.

Ve zkratce,“ pokračovala Levandule, když odtrhla pobouřený pohled od Lenčina nepřítomného výrazu. „Zkrátka tím chci říct, že ty osiny v zadku, jak jsi je trefně nazvala… se o tebe zajímají,“ dořekla, ačkoliv značně pochybovačně. Tak pochybovačně, že se Hermiona málem urazila. Jako by snad nemohla nikoho zajímat vyjma toho, aby mu pomohla s domácím úkolem.

Ginny sežehla Levanduli pohledem a otočila se na Hermionu. „Kdo to byl?“

Hermiona protáhla obličej. „Malfoy, Zabini, Crabbe a Goyle.“

Padlo mezi ně nepříjemné ticho a Levandule se váhavě zvedla. „Zapomeň, co jsem řekla. Fakt tě nenávidí.“ A odkráčela.

Ginny se za ní v sedě otočila. „Skvěle, fakt díky, Levandule! Až tě zase nebudeme potřebovat, určitě tě zavoláme!“ zakřičela za ní rozezleně. „Blbka.“ Pak zrzka ucítila po své pravé straně pohyb a obrátila se. Hermiona vstala, tvář jako z kamene. „Kam jdeš?“

Na vzduch,“ odvětila Hermiona a posbírala si věci.

Ještě jsi nic nesnědla!“ protestovala Ginny a taky se zvedla.

Nemám hlad.“

Trojice zachmuřeně sledovala její záda, dokud se neztratila z dohledu.

Ten parchant Malfoy. Až se mi dostane do ruky…“ Vypadalo to, že v Nevillovi bublá vztek.

Co když měla Levandule pravdu?“ tázala se Lenka svým obvyklým zasněným hlasem. „Co když je do Hermiony zamilovaný?“

Ginny s Nevillem si vyměnili nechápavé pohledy. „Ne, Lenko,“ vzdychla Ginny. „Malfoy je jenom chudinka. Někdy dokonce uvažuju, jestli ho nestvořila skupinka démonického druhu škrken čistě jen proto, aby nám ztrpčoval život…“

To je vlastně možné,“ usoudila Lenka rozvážně a vzala si další hranolku.

 

Xeres Malfoy: ( arabeska )18.12. 2017 Co jiného? 6/6
Xeres Malfoy: ( arabeska )17.12. 2017 Co jiného? 5/6
Xeres Malfoy: ( arabeska )16.12. 2017 Co jiného? 4/6
Xeres Malfoy: ( arabeska )15.12. 2017 Co jiného? 3/6
Xeres Malfoy: ( arabeska )14.12. 2017 Co jiného? 2/6
Xeres Malfoy: ( arabeska )13.12. 2017 Co jiného? 1/6