Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola první

Klášter svatého Cynderyna, Llanelwy, Severní Wales

Noc, stejně temná jako celý tento rok Léta Páně 596, se chýlí ke konci, a já ve svém srdci vím, že se nedožiji zrození dalšího dne. Můj život řádového mnicha tohoto svatostánku se uzavírá a já trávím poslední dny na lůžku v péči svých bratrů. Bratr Athanasius, ošetřovatel, mi poskytl luxus malého psacího stolku a na něm teď píšu toto, svůj testament.

Viděl jsem toho tolik za svého dlouhého života a v těch dobách, kdy jsem byl válečníkem, hříšníkem, učencem, služebníkem těch, kteří kráčeli po boku králů, a nyní, na konci, jsem mnichem tohoto řádu, z jehož domu se vydám na poslední cestu, až nadejde můj čas. Modlím se, aby Bůh shovívavě shlédl na mé hříchy a přijal mě do své náruče.

Musím však přiznat, že tato nejdražší naděje je zároveň i mou největší obavou.

Neboť pokud budu po pobytu v Očistci přijat do náruče našeho Pána, jak se potom znovu setkám se svým starým mistrem, když takoví jako on nebudou nikdy uvítáni v Nebeské bráně Svatého Petra? Avšak Náš Pán možná odmítne mou duši hříšníka a můj stín se bude volně toulat s mým starým mistrem a sdílet dobrodružství s oněmi statečnými společníky, jak jsme byli zvyklí, než se rozhodl následovat svého největšího přítele a krále do země stínů, kde čekají, až jich bude nejvíce zapotřebí.

Pokud není mým osudem ho znovu spatřit, pak se modlím (a doufám, že mi Dobrotivý Bůh takové rouhání odpustí), aby můj mistr zvěděl, že jsem ho nezklamal. Že onen velký poklad, jež mi svěřil, zdroj veškeré jeho obrovské moci, byl uložen na ostrově, jež je pro jeho lid tak posvátný, že zde bude spočívat v bezpečí, pod dohledem strážných duchů zabitých, protože se obávám o osud tohoto světa, kdyby tak strašlivá moc měla padnout do špatných rukou…

Někde ve východní Evropě, září 2010

Taková sbírka neexistovala od dob velké alexandrijské knihovny. Další a další podzemní trezory, s tlumeným osvětlením a ostrůvky ostrého světla nad každým pracovním místem, stolem a počítačem. Na těchto policích se nacházel každičký dokument světově historického významu a nástup digitálních archivů vedl pouze k dalšímu rozšiřování sbírky, protože systémy po celém světě byly diskrétně napadány hackery a kopírovány nejlepšími odborníky z jednotlivých odvětví.

Cedna Yablonsky, skloněná nad jedním z velkých dřevěných pracovních stolů a obklopená hromadami rukopisů, přepisů a dalších ručně psaných textů, si dovolila malé triumfální zavýsknutí nad pergamenem psaným obzvlášť drobným písmem, což přitáhlo pozornost jejího bezprostředního nadřízeného Kurta Zeppera.

„Vy jste něco našla, Yablonsky?” Cedna se při jeho tónu naježila a záda jí ztuhla jako prkno. Kontrolor pro výzkum artefaktů a zahajování projektů byl malý zavalitý mužík blížící se střednímu věku, vědomý si své vlastní důležitosti. Zatímco Cedna zastávala svůj post na základě doktorandského titulu z rané středověké latiny a raných severoevropských jazyků, Zepper se toho svého držel výlučně díky svým rozsáhlým schopnostem přitakávače a dokonalého vlezdoprdelky vůči těm, kteří byli u moci.

Cedna se napřímila do své plné výšky překonávající Zeppera o celou stopu a probodla ho pohledem. „Jsem doktorka Yablonsky, s laskavým dovolením, pane kontrolore. A ano… něco mám…”

Zepper po velmi dlouhou dobu studoval stránky poznámek na jejím stole. Pak se prudce otočil, proběhl místností jako prchající krysa a sáhl po zabezpečeném telefonu na svém stole.

„Operátor… ano. Tady Zepper ze stanice R. Potřebuji mluvit s baronem Wolfgangem von Struckerem…

Je to naléhavé? Samozřejmě, že je to naléhavé. Obtěžoval bych snad barona maličkostmi…?

Ano… děkuji vám. Hail Hydra.”

Sever Anglie (o pár dní později)

Bystrozor Malfias Meeks si ukousl ze šunkové rolky a nespokojeně se rozhlédl po zbytcích sklepa. „Proč dostáváme samé takovéhle divné věci, pane? No vážně. Koho by napadlo chovat v řadovém domě v Macclesfieldu draky? Nedává to smysl. A navíc, není tohle práce odboru pro regulaci a kontrolu nad magickými tvory?”

Harry Potter, velitel Oddílu Fénix, nového nejtajnějšího týmu ministerstva kouzel pro „Kouzelníky bez portfolia” se na něj zamračil, ztěžka si povzdechl a přinutil se potřetí rozhlédnout. „Byla by, Meeksi, až na to, že tenhle trouba se snažil vytvořit ve sklepě paralelní dimenzi, kde by umožnil těm bestiím dorůst do plné velikosti bez zdemolování nebo zapálení domu.” Harry bezmocně rozpřáhl ruce nad polorozpadlým domem, ze kterého se na několika místech kouřilo. „Oukej, to zjevně nefungovalo, ale taky to znamená, že kromě hašteřících se draků a jejich dementního majitele, nemluvě o celé spoustě nástrah, zrak odklánějících kouzel, magických alarmů a hysterických mudlů, musíme taky rozebrat tu paralelní dimenzi – ideálně bez vytvoření zatraceně velké díry v samotné struktuře času a prostoru, popřípadě likvidace světa, jak ho známe.

Takže kdybyste laskavě zmlkl, odložil tu svou zatracenou rolku a nechal mě se soustředit, dost by to pomohlo.”

Bystrozor Meeks počkal, až se jeho šéf obrátí zády, významně protočil oči a dopřál si ještě jedno sousto ze svého oběda. Tohle bude velmi dlouhý den…

New York

Právě když Harry zápasil s nepořádkem v Macclesfieldu, kráčel velitel Nick Fury do své kanceláře v objektu SHIELDu v New Yorku, v ruce kelímek s kávou z jednoho ze šesti obchodů, kde obvykle nakupoval. Kývnutím a zabručením pozdravil svou už dlouho trpící osobní asistentku, otevřel dveře do své kanceláře a ztuhl, protože u okna spatřil černě oděnou postavu.

„Coulsone. Rád vás vidím. Jak se máte? Myslel jsem, že jste na té své nové fantastické základně někde na samém konci světa. Co vás přivádí zpátky do velkoměsta?” Mrkl na hodinky, které ukazovali pár minut před sedmou ráno. „Zejména takhle brzy po ránu.”

Agent Phil Coulson vřele stiskl svému šéfovi ruku. „Zachytili jsme něco od našich přátel v Hydře, pane. Myslím si, že to nemůže počkat. Znáte jejich posedlost hledáním mocných artefaktů, díky níž Schmidt našel Teserakt?” Fury přikývl a vyzval Coulsona, ať se posadí. „No, myslíme si, že možná jdou po něčem dalším, pane…”

Fury se zhluboka napil kávy a opřel se v křesle. „Začněte od začátku, Coulsone…”

Téměř o hodinu později Furyho asistentka vzhlédla, když Coulson a její šéf opouštěli kancelář. Agent už měl telefon u ucha. „Tady Coulson. Ano. Něco se objevilo, potřebuju vás teď ráno v letadle do Londýna. Dostaňte se na Ministro Pistarini v 11:45 vašeho času a bude tam na vás čekat letadlo. Ano, jsem si vědom, že je deset hodin… Ano, Natašo, vím přesně, jaký je v Buenos Aires ranní provoz… Ano. Je to důležité. Podívejte, stále čekáme, až se vyjasní několik dalších věcí. Zavolejte mi, až budete na cestě, a já vám řeknu další informace. Dobře. Promluvíme si později…”

Fury se ke konci Coulsonova telefonátu nevesele usmál, obrátil se k asistentce a podal jí vizitku. „Potřebuju, abyste zavolala na toto číslo ve Woolworth Building. Sežeňte mi tohoto muže a nikoho jiného… Dejte mi ho rovnou na mou zabezpečenou linku, rozumíte?”

Žena přikývla a nejistě se zadívala na kartičku. „Samuel G. Orgo…?”

„Orgonit… Samuel G. Orgonit.”

S vykulenýma očima vzhlédla: „Někdo takový opravdu existuje, pane?”

„To potřebuju vědět, Skye. Potřebuju to vědět.”

„Ano, pane.”

Vizitka, potištěná písmem napodobujícím rukopis, tak odlišným od strohého bezpatkového typu oblíbeného v SHIELDu, hlásala:

Samuel G. Orgonit
Předseda Magického kongresu Spojených států amerických 

Londýn

Bystrozor Meeks měl pravdu, byl to VELMI dlouhý den.

Než byli draci pochytáni a odvezeni – Harry v duchu blahořečil Charliemu Weasleymu a jeho týmu, který dorazil právě včas, aby zabránil Harrymu, Meeksovi a dalším dvěma členům týmu shořet na popel – byla už téměř půlnoc. I tak čtyři z Harryho oddílu stráví noc u Svatého Munga léčbou popálenin a další dva čekali na odstranění podivných výrůstků – výsledek dvou poněkud nestálých linií v pastech a ochranných kouzlech toho blba majitele domu. Draco Malfoy, Harryho pravá ruka, si nechal ošetřit popáleniny a byl poslán domů, ať si odpočine a dá se do kupy.

Z množství papírování, které díky tomu vzniklo, bolela Harryho hlava, už když na to jen pomyslel.

Ale neúplný pokus o zahrávání si s časem a vesmírem byl uspokojivě ukončen bez jakýchkoliv dlouhodobých vedlejších následků; mudlovští svědci měli upravené vzpomínky a tisku se dostalo vysvětlení, že ve sklepě uskladněné rezavé kanystry protekly a způsobily výbuch.

Nakonec to nebyl až tak špatný den, pomyslel si Harry unaveně. Jen teď fakt potřeboval hrnek čaje.

Když mířil do jídelny a stále si vyklepával z vlasů sádru a popel, zastavila ho interní zpráva bzučící mu kolem uší.

„Teď ne…” zavrčel podrážděně. „Počkej u mě na stole.”

Ale otravný kus papíru to nevzdal. Chňapl po něm s úmyslem strčit ho do kapsy a třeba na něj spokojeně zapomenout, jenže zahlédl adresu a ztuhl.

Kancelář ministra kouzel: Naléhavé a důvěrné – jen do vašich rukou.

Harry probodl nevinnou zprávu takovým pohledem, jako kdyby byla osobně zodpovědná za všechny nemoci a neštěstí světa.

„Teď? Vážně? Máš ponětí, kolik je hodin?”

Zpráva na něj jen dotěrně zamávala.

„Dobře, dobře.” Otevřel obálku, rychle přejel text očima a mrkl na hodinky. Pak tiše zaklel a namířil si to k nejbližšímu výtahu.

„Kancelář ministra kouzel… a pospěš si!”

***

V předpokoji ministrovy svatyně se nenacházeli žádní asistenti, sekretářky a tajemníci a tak Harry rovnou zaklepal na dubové dveře. Místo odpovědi se před ním jen tiše otevřely.

„Á, Harry. Pojď dál. Posaď se…” Kingsley Pastorek se navzdory svému neuspořádanému vzhledu široce se usmíval. „Omlouvám se, že jsem tě zavolal tak pozdě, zejména když to vypadá, že jsi měl náročný den. Můžu ti nabídnout šálek čaje – nebo něco silnějšího?”

O Kingsleym se vědělo, že má ve spodním šuplíku láhev výtečné Ohnivé whisky, ale Harry se obával, že v tuto chvíli by ho alkohol pravděpodobně dorazil.

„Čaj bude fajn, pane ministře.”

Kingsley odmítavě mávl velkou rukou. „Jen Kingsley, Harry – prosím. Už je po úředních hodinách. Seď, seď. Odpočívej.”

Čaj, který strčil Harrymu do ruky, byl merlindíky silný a nalitý v hrnku větším než obvyklý miniaturní čínský porcelán. Harry ho uchopil oběma rukama, vychutnával si jeho teplo a vyčkával, až se dozví, o co tu jde. Jakmile se Kingsley vrátil ke stolu, sepjal ruce a zamžoural na Harryho přes horní okraj brýlí.

„Tak jak si vede Oddíl Fénix, Harry? Slyším samou chválu.”

Harry si dobře uvědomoval, že jde jen o předehru, a přistoupil na to. „Funguje skvěle, pane. Někteří jsou stále ještě trochu zelenáči, ale stará garda to víc než vynahrazuje. Dnes odvedli skvělou práci za obtížných okolností.”

Kingsley přikývl. „Slyšel jsem, Harry. Jak se osvědčuje mladý Malfoy coby tvoje pravá ruka?”

Harry se usmál, ale když promluvil, byla v jeho hlase ostražitost, protože si uvědomoval, že když Draca zmiňuje, je v určitých klíčových územích ministerstva pozvedáno obočí. „Prvotřídně, pane. Chlapi byli ohledně něj ze začátku trochu ostražití, ale teď už zapadl, poslouchají ho stejně dobře jako mě. Tvoříme dobrý tým.”

„Klídek, Harry. Já o mladém panu Malfoyovi nepochyboval. Jestli má tvou důvěru, na ničem jiném nezáleží. Zajímalo by mě, jestli by ti nevadilo mu to tu na chvíli nechat na starost?”

Harry trochu protáhl obličej. „Tak do toho.”

Kingsley se napil čaje. „Dostal jsem dnes velmi podivnou zprávu od mého protějšku v USA, Harry. Zdá se, že se objevuje ‘významná hrozba’ od nějaké zločinecké organizace – zapomněl jsem jméno – něco mytologického. Každopádně to zjevně vyžaduje zahájení mezinárodního mudlovsko-kouzelnického vyšetřování.”

Harryho obočí vystřelilo vzhůru. „Mudlovsko-kouzelnického, pane? Není to v rozporu se zákonem o utajení?”

Kingsley se rozesmál. „Ale, Harry. Zákon o utajení je pavučina. Zachytává malé problémy, ale ty opravdu velké věci projdou skrz. Vždycky se dá obejít, když dojde na fráze jako ‘mezinárodní bezpečnost’. A teď – kde je ten dopis?” Vylovil svitek pergamenu s působivě vyhlížející pečetí, krátce do něj nahlédl a pak se obrátil zpět k Harrymu.

„Prosím, mohl bys otevřít ty druhé dveře a pozvat sem toho podivně vyhlížejícího mudlu, kterého tam najdeš?”

Harry stiskl kliku dveří, které vedly do Kingsleyho „veřejné” kanceláře, používané pro významné návštěvníky, zástupce tisku a důležité rozhovory. Jediný muž, který tam seděl, byl navzdory své všednosti působivý. Harry znal lidi, kteří povýšili splynutí s pozadím na umění, ale tento muž je všechny zastiňoval. Dokonce i v černém mudlovském obleku a černé kravatě dokázal vypadat v kanceláři ministra kouzel nenápadně.

Na Harryho to udělalo dojem. I když byl tento chlápek zodpovědný za to, že je ještě stále v práci, když by měl ležet doma v posteli, ohromilo ho to.

„Račte tudy… pane…?”

Muž vstal a s opatrným úsměvem natáhl ruku: „Coulson. Agent Phil Coulson.”

***

Harry uvedl agenta Coulsona do Kingsleyho kanceláře a překvapeně sledoval, jak Kingsley přidává ochranná kouzla k už tak zabezpečené kanceláři. Ať šlo o cokoliv, bylo to vážné, jestliže byla v tuto část noci nutná další opatření.

Jakmile si odbyli představování a usadili se, agent Coulson vytáhl z aktovky složku a zahleděl se Kingsleymu zpříma do očí.

„Děkuji, že jste se se mnou sešli, pane ministře a pane Pottere. Zastupuji určité klíčové agentury se zájmy globální bezpečnosti, které v současné době dostávají velmi znepokojivé informace, jež by mohly…”

„Agente Coulsone. Je pozdě, takže přeskočme tyhle kraviny…” přerušil ho Kingsley. „Zastupujete tady Strategicko-humanitární intervenční elitní logistickou divizi, mnohem známější jako SHIELD, a přes ni Světovou radu bezpečnosti, což je stínová organizace tak tajná, že dokonce ani váš šéf Nick Fury neví, kdo všechno v ní sedí. Samotný SHIELD je něco jako vojenská zpravodajská organizace, která je tak podezřelá, že bych se jí za normálních okolností nedotkl ani dvoumetrovým koštětem.

Nicméně už jen to, že jste vůbec tady, znamená, že se děje něco velmi vážného. Takže bych vám doporučoval přeskočit tyhle kecy a povědět nám, v čem přesně je problém a jak vám můžeme pomoct…”

Harry zaklonil hlavu, zavřel oči a široce se usmál. Dobře, tak byl už vzhůru téměř dvacet hodin, stále byl špinavý, všechno ho bolelo a po návratu ke stolu ho čekala hora papírování, ale někdy opravdu, opravdu zbožňoval Kingsleyho Pastorka.

Coulson naklonil hlavu na stranu a mírně s ní zavrtěl. Harry pojal vážné podezření, že se velmi přemáhá, aby se nerozesmál, a jeho názor na tohoto muže se nepatrně vylepšil. Nakonec se Coulson upřeně zahleděl na Kingsleyho.

„Pane ministře… Slyšel jste někdy o organizaci zvané Hydra?”

Kingsley pomalu, zamyšleně zakroutil hlavou. „Až do vaší dnešní ranní zprávy ne. Co nám o nich můžete říct?”

Coulson otevřel složku, kterou měl položenou na kolenou. „Dobře, trocha historie. Hydra začala jako výzkumná divize Hitlerovy Třetí říše. Tehdy stál za touto organizací muž se smyšleným jménem Johann Schmidt. Patřil do Hitlerova nejbližšího kruhu, sdíleli posedlost okultismem a germánskými mýty. Schmidt považoval tyto mýty za skutečné a byl posedlý přesvědčením, že stále existují zdroje nesmírné síly a mohou být nalezeny. Jeden z výsledků Schmidtovy obsese se před časem objevil v New Yorku s několika velmi nepříjemnými a potenciálně globálními následky, které jsme naštěstí zvládli v poslední minutě zadusit v zárodku.

Nakonec se Schmidt a brilantní vědec doktor Arnin Zola od nacistů oddělili a pustili se do toho sami. Ve snaze získat další moc si Schmidt vzal pokusný vzorek látky, která z něj měla vytvořit něco na způsob supermana, ve skutečnosti ho ale proměnila v monstrum. Začal si říkat Red Skull – Rudá lebka – a nakonec byl poražen a zničen elitní jednotkou americké armády. Ale i když byl Red Skull mrtvý, Zola přistoupil na dohodu a dostal se do Spojených států díky Operaci Paperclip. Jejich organizace tak nadále existovala až do současnosti. Hydra byla založena na přesvědčení, že lidstvu nelze ohledně jeho vlastní svobody důvěřovat. Sedmdesát let rostla jako parazit uvnitř SHIELDu, operovala skrytě pod radarem. Pracujeme na jejím odstranění, ale je jako ona bájná Hydra; když jí useknete jednu hlavu, narostou dvě další.”

Kingsley odložil svůj hrnek s čajem. „To je všechno velmi zajímavé, agente Coulsone, ale co má noční můra bezpečnosti SHIELDu společného s námi?”

„Právě jsme prostřednictvím přísně utajeného dvojitého agenta v Hydře zachytili neúplnou komunikaci. Když jsme ji rozluštili, obsahovala jméno a číslo,” řekl Coulson a podal Kingsleymu útržek papíru. Ministr ho hned přesunul k Harrymu. „Caron of Llanelwy 596.”

„Víte, co to znamená?”

Harry se zamračil. „Llanelwy leží v severním Walesu. Je tam malá katedrála, víc nevím.”

Coulsonův mírný výraz ztvrdl. „Je to důležité. Podle našeho zdroje jsou něčím nesmírně nadšení. Hydra je stále posedlá stopováním mytických a náboženských artefaktů kvůli moci, kterou by jim eventuálně mohly přinést.”

Harry se nevěřícně uchechtl. „Musíte si ze mě dělat srandu. Jste si jistí, že jsme se nějak nepropadli do filmu o Indianu Jonesovi? Náckové pátrající po Arše úmluvy?” Kingsley se zatvářil nechápavě, protože mudlovskou analogii nerozpoznal.

Coulson ho probodl pohledem: „Pokud jde o mě, pane Pottere, na Hydře není nic vtipného. Pokud jsou tady a slídí po něčem, co považují za důležité, musíme spolupracovat, abychom setsakra rychle zjistili, co hledají, a zatraceně pořádně se postarat, aby to nenašli. Protože, jestli ano, pak nám Bůh pomáhej.

Musíme být opatrní. Pokud zjistí, že po nich jdeme, zaprvé bude náš dvojitý agent ve velkém nebezpečí a za druhé na to oni nasadí všechno, co mají. Nebudeme mít šanci.”

Kingsley přikývl. „Dobře, agente Coulsone. Přistoupím na to, že nějaká přísně tajná organizace – samozřejmě jiná než ta vaše – pobíhá po Británii a něco hledá. Ale pořád nerozumím, proč s tím jdete za kouzelnickou komunitou. Proč nevyužijete například mudlovskou tajnou službu?”

„V té zprávě bylo ještě jedno slovo. Museli jsme trochu šťourat, ale nakonec jsme ho vystopovali. To slovo je Emrys. Mně to nic neříká – zřejmě to nepatří k ‘nutným znalostem’, ale naši odborníci si musí být naprosto jistí, že vám to něco řekne…”

Harry na Kingsleyho vyvalil oči: „Emrys?”

„Pusť se do toho, Harry.”

„Emrys…” Harry se zpříma zahleděl Coulsonovi do očí. „Dobře, agente Coulsone, podíváme se na to. Jestli hledají něco magického, možná vám budeme schopni pomoct. Budeme vás informovat.”

Coulson se usmál a zavrtěl hlavou: „Ne, ne, pane Pottere. Možná jste odborník na magii, ale my jsme jediní, kdo ví o Hydře. Takže budete pracovat s jedním z našich agentů. Setkáte se tady…” podal Harrymu list papíru.

Harry ho projel očima a přikývl na souhlas. „S kým se setkám?”

„S jedním z našich nejlepších. S agentkou Natašou Romanovovou…”

Krátce poté doprovodil Harry agenta Coulsona zpátky na mudlovskou ulici a posadil ho do taxíku. Místo, aby se vrátil ke svému pracovnímu stolu a papírům, jak původně zamýšlel, zamířil k nočnímu letaxu. Ráno bude muset zaplatit za brzký ranní hovor se svou pravou rukou v týmu. Draco nebude nic namítat, když dostane oddíl na čas na starosti, ale rozhodně ho namíchne, že začne papírováním k akci z předchozího dne.