Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 11. Dozvuky

Severus zadumaně seděl ve svých komnatách. Poté, co se probudil a zjistil, že Harry je pryč, ho Poppy vykázala z ošetřovny s příkazem odpočívat. Řekla mu, že zatímco spal, pro chlapce přišel Black a vzal ho domů.

Povzdechl si, když mu někdo zaklepal na dveře, už nějakou dobu čekal, že Brumbál přijde a začne mu klást otázky. Překvapilo ho, když za dveřmi našel madam Bonesovou.

„Smím vstoupit?“ zeptala se, když na ni zůstal zírat.

Zamrkal, přikývl a otevřel dokořán. „Prosím. Dáte si skleničku, nebo šálek čaje?“

Jakmile se s nápoji usadili v křeslech, začal: „Co pro vás mohu udělat, madam?“

Mírně se usmála a podala mu pergamen: „Toto je oficiální rozhodnutí, že nejste Smrtijed a jste nevinný v případu únosu Harryho Pottera. Ráda bych vám poděkovala za vaši pomoc při znemožnění Voldemortova návratu.“

Severus se nepatrně usmál, když svitek přijímal: „A skutečný důvod vaší návštěvy je?“

Zvedla obočí. „Chtěla bych vědět, co se doopravdy stalo.“

„Jsem si jistý, že vám nerozumím, madam,“ potřásl Severus hlavou.

„Ale prosím vás, Snape; jsem starší bystrozorka a vedoucí oddělení. Určitě dokážu poznat kupu keců, když ji na mě někdo háže.“

Usmála se a zvedla prst. „Za prvé, Brumbál byl v šoku, že se vaše znamení změnilo, ale ani Black, ani Lupin překvapení nebyli. Hádám, že to už věděli. To znamená, že k tomu došlo dlouho předtím, než pan Potter seslal u menhirů to kouzlo.“

Zvedla druhý prst. „Za druhé, kdybyste měl sledovací kouzlo na hadovi, nabídl byste se chlapci, že ho najdete. Zjevně byl z jeho ztráty zoufalý. Za třetí, Brumbál nebyl překvapený, že jste dovolil dítěti chovat evidentně jedovatého hada. Musel mít dost důvodů se domnívat, že by to zvíře nikomu neublížilo. Možná je to jedno z těch tajemství, o která se pan Potter nechtěl podělit?“

Stále netečný Severus odpověděl: „Tajemství pana Pottera náleží jemu, jsem si jistý, že to chápete.“

„No ano, přísaha,“ usmála se široce. „Zjistila jsem, že je těžké nesmát se Brumbálovi, když se snažil obejít přísahu, kterou dal Harrymu. Tak moc mi toužil sdělit, že pan Potter má nějaké temné nadání, aniž by mi to mohl říct přímo.“

Severus na ni šokovaně zamrkal.

„Nu, jestli mi už nic víc neřeknete, měla bych jít. Prosím, dejte vědět panu Potterovi, že schopnost mluvit s hady nepovažuji za temnou, a jestliže má toto nadání, měl by bonusový bod při vstupu do bystrozorského sboru.“

Už vstala, když se ozvalo další klepání. Pak se klika pohnula, dveře se rozlétly, Harry vtrhl dovnitř a křičel: „Pane profesore, jste tady, našli jsme ji! Byla zraněná, ale Hagrid jí dokázal pomoct! Prohlídnete ji taky?“ Zarazil se uprostřed pokoje, když si uvědomil, že Severus není sám.

„Jejda, omlouvám se, nechtěl jsem vyrušovat,“ vyhrkl a svěsil hlavu.

„To je v pořádku, Harry, chtěla jsem s tebou mluvit,“ uklidnila ho madam Bonesová.

„Je zvykem čekat na pozvání, ne prostě vtrhnout dovnitř, pane Pottere,“ řekl Severus přísně. Zrovna když se začal divit, kde jsou chlapcovy přívěsky, se Black a Lupin objevili ve dveřích.

„Jak dokážeš tak rychle utíkat, Harry?“ funěl Black a zapadl do jednoho ze Severusových křesel.

Ten se ušklíbl. „Jako doma, Blacku, udělej si pohodlí.“

„Díky, Seve, starý brachu,“ zazubil se Sirius.

Harry zamířil k Severusovi a zeptal se: „Proč jste se mnou chtěla mluvit, madam Bonesová?“

Vřele se usmála a znovu se posadila. „Víš, co se přihodilo dnes ráno na jednání Starostolce, Harry?“ 

Harry přikývl. „Sirius mi povídal, že profesor Brumbál se snažil všem říct, že jsem příští Pán zla, že jsem agresivní a možná nevyrovnaný a spoustu lží o mně, a že by mě měli vzít Siriusovi a svěřit jemu, aby mě mohl napravit, protože jsem použil temnou magii, abych se zbavil Voldemorta.“

„Řekl ti také, co se stalo potom?“ zeptala se Amélie.

Harry pomalu přikývl. „Vysmáli se mu.“

„Cože, jak to?“ vyhrkl překvapeně Severus.

Sirius i Amélie vypadali samolibě a Lupin se pochechtával.

„Ten starý hlupák nemohl jít nejdřív do své pracovny, zamířil si to rovnou na setkání,“ začal Sirius.  

„Připravila jsem pro členy Starostolce úplnou písemnou zprávu, většina z nich ji měla v rukou, když se Brumbál vřítil dovnitř a začal vykřikovat,“ pokračovala Amélie.

„Jo, to bylo skvělé, Albus tam řval a běsnil, jak Harry temní, používá temná prokletí, zabíjí profesory, vymítá duchy a kdovíco ještě, zatímco oni před sebou měli zprávu s analýzou Odboru záhad, která říkala, že Harryho náhodná magie se spojila s prorokovanou mocí porazit Voldyho,“ prohlásil smějící se Sirius.

„A oni tomu uvěřili?“ ptal se Severus nevěřícně.

„Samozřejmě, že ano, tihle staří srá, ech, páprdové si vůbec nedokážou představit, že by dvanáctiletý mohl znát mocnější kouzla než oni,“ potvrdil Sirius.

„Brumbálovi se pořádně vysmáli. Pak vyjádřili pochybnosti o jeho schopnosti řídit školu. Správní rada teď jedná s McGonagallovou a Kratiknotem,“ dodala Amélie.

„Páni, profesor Brumbál má potíže?“ ptal se Harry.

Amélie přikývla. „Myslím, že ano. Trápí tě to, Harry?“ Zavrtěl hlavou. „Ne, vážně ne, byl tak trochu zlý a opravdu nebyl vůbec milý.“

„Prozradíš mi, kde ses naučil kouzlo, které jsi použil?“ zeptala se Amélie.

Harry na ni dlouze pohlédl. Pak sjel očima k Severusovi. „Co myslíte vy, pane profesore?“

Severus se zamyslel a řekl: „Myslím, že jí můžeme věřit, Harry. Já bych to také rád věděl, ale je to tvoje tajemství.“

Harry se obrátil na Amélii. „Budete přísahat?“

Mírně se usmála. „Nesnažím se být záludná při své přísaze, ale už jsem složila i jiné. Budou stačit slova: neodhalím tajemství Harryho Pottera bez jeho svolení, pokud toto tajemství nezpůsobí nenapravitelnou škodu jinému člověku?“

Poté, co Amélie přísahala, Harry prohlásil: „Kouzlo mě naučil portrét. Je v opravdu starém jazyce a naučil jsem se ho po částech, protože jsem ho nemohl procvičovat, to by se mohly stát špatné věci. Nebyl jsem si jistý, jestli to dokážu, ale věděl jsem, že ho musím zastavit.“

Dospělí chvíli seděli a pomrkávali, pak se ozval Severus. „Harry, portréty nesmí učit kouzla.“

Harry pokrčil rameny. „Tahle mohla, a její přátelé jí pomáhali.“

„Tak nás tedy vezmi k tomu portrétu,“ navrhl Remus.

Harry odvrátil pohled. „Požádala mě, abych to neudělal, nemají rádi, když mnoho lidí ví, kde jsou.“

Severuse se začalo zmocňovat podezření. „Jak jste tedy ten portrét našel, pane Pottere?“

„Ehm, mluvil jsem s některými obrazy, víte, seznamoval jsem se s nimi a tak,“ oznámil Harry.

Severus si povzdechl. „Když jste se snažil lovit hada?“

Harry se zazubil a přikývl.

„Lovit hada? Můžeš tedy mluvit s hady?“ ujišťovala se Amélie.

„To není nic špatného,“ řekl Harry prudce.

„Samozřejmě, že ne,“ souhlasila, „teď pro mě pracují dva lidé, co mluví s ptáky a jeden mluvčí se zvířaty, ráda bych měla také hadího jazyka.“

Severus se uchechtl Harryho výrazu.

„No, tak, hm, měla by tu někde být tajná komnata, a v ní bazilišek. Pan profesor mi slíbil, že tam půjde se mnou, když zjistím, jak se do ní dostat, takže jsem se ptal hadů na obrazech, vědí spoustu skvělých věcí a jeden z nich mě seznámil s Davym, ten mluví jen hadím jazykem. Prostě předstírá, že většinu času spí.“

„Davy?“ ptal se Sirius.

„Jo, je na skrytém schodišti v prvním patře naproti zdi, kde je jen východ.“

Amélie potřásla hlavou. „Na skrytém schodišti?“

„Točité schody ze sklepení do podkroví, předpokládá se, že jsou pouze pro učitele,“ dodal Severus.

Harry pokrčil rameny.

„Nikdo mi nikdy nezakázal, abych tamtudy chodil, každopádně mi Davy řekl, kde najdu portrét jeho dědečka, který tu kdysi dávno učil a mohl by o komnatě vědět. Tak jsem šel a objevil ho a jeho přátele v jejich soukromém pokoji. Chtěli o mně všechno vědět, kdo jsem a tak. Když jsem jim povídal o Voldemortovi, lady Wena mi řekla o soudném kouzlu a naučila mě, jak ho udělat.“

Severus si stiskl kořen nosu a povzdechl si: „Lady Wena? Pro Merlina, Harry, prosím, řekni mi, že nemluvíš o Roweně z Havraspáru a ostatních zakladatelích.“

Harry se zamračil a postěžoval si: „Jak jste to uhodl? Godric říkal, že mají důvod, proč se schovávají. Že je všichni pořád otravovali, aby vyřešili jejich potíže, i když byli jen obrazy. A Sal neměl rád, když si lidé mysleli, že je zlý a neposlouchali, když se jim snažil vysvětlit, jak to bylo.“

Dospělí na něj jen šokovaně zírali.

Než se kdokoli z nich vzchopil natolik, aby se mohl Harryho dál vyptávat, za malým rámem na zdi se ozvaly hlasy a zvuky, jako by tam probíhala potyčka.

„Přestaň se strkat, je to malý rám,“ řekl první.

„Vidíš něco?“ pátral druhý.

„Myslím, že rám byl zakouzlený, a jestli na mě znova šmátneš, utrhnu ti koule!“ ozval se ženský hlas.

„Který paranoidní blb zakouzlí rám obrazu?“ zavrčel druhý hlas.

Všichni v pokoji upřeli zrak na Snapea.

Zamračil se, přešel k rámu, s klepnutím na jeho okraj něco zamumlal a na obraze se objevily tři postavy.

Žena se usmála. „Ach, to je mnohem lepší. Tak tedy, je tu mladý Harry?“

Harry přistoupil blíž. „Lady Weno, co tu děláte?“

Pohlédla na skupinku. „Uvědomili jsme si, že tvoji opatrovníci by možná chtěli nějaké vysvětlení, a rádi bychom, aby ses vyhnul jakémukoli trestu, pokud odmítneš prozradit tvůj vztah k nám.“

Shlédla na shromáždění a dodala: „Možná by bylo dobré se představit, kdybys mohl, Harry.“

Ten se zlehka uklonil a ukázal směrem k dospělým. „Lady Weno, toto je můj kmotr Sirius, lord Black. Můj profesor Severus Snape, mistr lektvarů a ředitel zmijozelské koleje. Profesor Remus Lupin a madam Amélie Bonesová, vedoucí odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Vy všichni, toto je lady Rowena z Havraspáru, Salazar Zmijozel a Godric Nebelvír.“

„Velmi pěkně provedeno, Harry, děkuji,“ řekla Rowena a pak pohlédla na dospělé. „Jsem si jistá, že se chcete ptát.“

Začali mluvit všichni najednou, pak se na sebe podívali, zatímco portréty se smály a Harry se chichotal.

Severus si odkašlal. „Myslel jsem, že portréty nejsou schopné učit magii.“

Rowena se usmála. „To je pravda pro většinu portrétů, ale proč bychom to zakazovali sami sobě?“

„Nenudíte se v úkrytu?“ zajímalo Siriuse.

„Vůbec ne,“ ujistila ho Rowena. „Můžeme cestovat na jakýkoli obraz na hradě a ostatní portréty jsme zakouzlili, aby o nás nemluvily, s jistými výjimkami. To platí i pro portréty ředitelů. Jakékoli nové obrazy obdrží to kouzlo v okamžiku, kdy jsou pověšeny na zeď.“

„Jaké výjimky?“ pátral Severus.

Nebelvír se zazubil: „V první řadě to musí být student, dospělí jsou příliš zajetí ve svých kolejích; odvážný natolik, aby porušil několik pravidel a podíval se na údajně zakázaná místa.“

„Student, který je dostatečně ambiciózní, aby trávil hodiny rozhovory s nudnými portréty, protože tak získá střípky informací,“ pokračoval Zmijozel s úšklebkem.

„Student, který je dost chytrý na to, aby si dal informace dohromady a našel správnou odpověď,“ dodala usmívající se Havraspárka, „a samozřejmě ten, který je dostatečně loajální, aby své objevy neprozradil ostatním.“

Amélie přikývla. „Když už mluvíme o loajalitě, kde je Helga z Mrzimoru?“

Rowena se uchechtla. „Má lázeňský den u Kleo v západním podkroví.“

„Kleo?“ zeptal se Remus s tupým pohledem.

„Egyptská královna Kleopatra, má několik služebných, které jsou vynikající masérky. Ale musíte být zváni a Kleo se rozčílí, když se na ni vykašlete. Možná bude trvat hodně dlouho, než vás zase pozve. Takže Helga by to nevynechala, ani kdyby padal hrad,“ smála se Rowena.

„Bavíme se moc dobře,“ dodal Salazar. „Ve východním podkroví jsou římské lázně, v západním sklepení herna.“

„Tucet bitev, tři lovecké scény a bordel v severní věži,“ přidal se Godric.

„Co je to bordel?“ zeptal se Harry.

Rowena plácla Godrika, který zamumlal něco nesrozumitelného, Remus se zasmál a Sirius se začervenal.

„Místo, kde se muži scházejí, aby se stýkali s dámami,“ řekl hladce Severus.

„No, dobře,“ Harry po něm vrhl podezíravý pohled.

Severus ho už znal a ušklíbl se sám pro sebe. Věděl, že se chlapec dřív nebo později zeptá Grangerové. Myslel si, že to bude povedený rozhovor, který by rád vyslechl, kdyby se naskytla příležitost.

Amélie se zhluboka nadechla a spustila: „Jakkoli zábavné to je, musím se zeptat, proč jste takové kouzlo učili dítě? Proč jste ho nenechali, aby informoval svého učitele nebo opatrovníka o způsobu, jak zničit Vy víte koho?“

Zakladatelé se na sebe podívali a Rowena odpověděla: „Harry potřeboval naši pomoc. Nežádal o to, co jsme mu nabídli, když jsme vyslechli jeho příběh. Harrymu tento zloduch, který nebyl člověkem, velmi ublížil. Kouzlo by možná fungovalo pro kohokoli, komu bylo ublíženo, ale nemůžete říct, že vy jste neublížili nikomu. Je to velmi nebezpečné kouzlo. Můžou zemřít oba, cíl i ten, kdo ho seslal, protože předvolávají svou magii k soudu. Nechceme ho učit dospělé a Harry přísahal, že ho nikoho nenaučí a nepoužije ho proti nikomu, pokud to my čtyři neschválíme.“

Harry přikývl. „Nepoužiju ho proti strýci Vernonovi nebo proti řediteli.“ Pak si zamumlal pod nosem: „I když by si to zasloužili.“

„Dobrá, budete Harryho učit i jiná kouzla?“ ptala se Amélie.

„Možná. Bude to záviset na výsledcích jeho pátrání,“ zazubil se Salazar.

„Pátrání?“ nechápala Amélie.

Severus obrátil oči v sloup, zatímco Sirius s Remusem rozpačitě koukali, Harry se odhodlal: „Hledám obřího hada v Tajemné komnatě.“

Amélie překvapeně namítla: „Ale to je jen pověst, není reálná.“ Zaznamenala výraz tváří tří zakladatelů, fakt, že tři muži od ní odvrátili pohled, i Harryho domýšlivý úsměv, a řekla: „Nevadí, nepotřebuji to vědět. Myslím, že mám informace, které jsem chtěla. Předpokládám, že nechcete, aby se na veřejnosti vědělo, že existujete?“

Zakladatelé zavrtěli hlavami a Salazar dodal: „Ne, děkuji vám.“

Přikývla a vstala. „Děkuji, že jste si se mnou promluvili. Doufám, že se znovu setkáme. Harry, kdybys někdy něco potřeboval, ozvi se mi.“

Jakmile Amélie odešla, Rowena s Godrikem opustili rám a Salazar řekl Severusovi: „Mohu vás přijít zase navštívit, mistře Severusi?“

„Samozřejmě, bude mi ctí,“ přisvědčil Severus.

Zmijozel se rozloučil a Severus znovu poklepal na rám.

„Proč to děláš?“ chtěl vědět Sirius.

„Protože nemám rád, když mě někdo špehuje,“ vysvětlil Severus.

„Mám hlad, mohli bychom si dát něco k jídlu?“ oznámil Harry.

Severus zavolal domácího skřítka a všichni čtyři zasedli k občerstvení a zahálčivému povídání.

Poznámka překladatelky: A tady příběh končí, v poledne vyjde už jen krátký epilog.