Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.
3. kapitola Host v domě
Následující zbytek týdne byl jednotvárný. Harry a Dudley každé ráno chodili běhat, Harry poté trávil den prací na zahradě, kam s sebou často bral Sandy a povídal si s ní. Po večerech si četl ve svých nových knihách nebo dělal domácí úkoly. Sandy s ním teď byla i v noci. Spával, zatímco ji měl obtočenou kolem paže. Kdykoliv ji na ruce neměl, připadal si podivně.
Když ji poprvé přinesl k sobě do pokoje, byla trošku nervózní, jakmile zahlédla Hedviku.
”Přinesl jsi mě sem, abys mě zabil ?” zeptala se. Harry se na ni podíval.
”Ne, to je moje domácí sova Hedvika. Nosí poštu. Je schopná najít kohokoliv kdekoliv ve světě a dodat mu dopis, i když zrovna nevím, kde se nachází. Všechny poštovní sovy to dovedou.”
”Půsssobivé,” zasyčela nepřesvědčeně Sandy. ”Takže ty už máš domácího mazlíčka,” ozvala se ublíženě.
”No, Hedvika mi zajišťuje spojení a já se na oplátku o ni starám a krmím ji. Takže ona je spíš něco jako zaměstnanec než domácí zvíře.” Náhle ho napadalo, že to není moc odlišné uspořádání, jako mají domácí skřítci, kteří jsou podle Hermiony neprávem zotročeni. ”Myslel jsem si, že nechceš být moje domácí zvířátko?”
”Nechci. Ale nechci být ani zaměstnanec. Takže kdo jsem?”
Harry se na ni zamyšleně díval. ”Co takhle moje spolubydlící?”
”Co je to spolubydlící?” ”To je označení pro lidi, kteří spolu bydlí. Obvykle to jsou přátelé.”
”A co přátelé?”
”Co je s nimi?”
”Proč jsi mi nejdřív nabídl, abych byla tvoje spolubydlící a ne přítel?”
”Já… já nevím. Jsi moje přítelkyně Sandy? Byl bych moc rád.”
”Ano, jsem tvoje přítelkyně, Harry Pottere.”
* * * * *
Asi týden a půl po jeho narozeninách se Harry chystal jít po večeři nahoru, když někdo zazvonil u dveří. Bez přemýšlení vyhrkl ”Já otevřu!” a stiskl kliku.
Byl to Snape.
Harry okamžitě zařval a uskočil, Snape byl ta poslední osoba kterou by očekával na Zobí ulici. Očividně se pokoušel obléct jako mudla – něco, co Harry u něj nikdy neviděl. Bohužel se jeho oblečení do Surrey nehodilo. Byl oblečen jako někdo z afrického safari, od pohorek až po helmu se sítí proti moskytům. U pasu měl dokonce i mačetu, ačkoliv si Harry všiml, že na druhé straně mu visí kouzelnická hůlka. Jeho nohy mezi khaki šortkami a ponožkami byly smrtelně bledé, čímž poukazovali na skutečnost, že nikdy v životě na safari nebyl. Splihlé černé vlasy měl svázané pod helmou do ohonu. Harry zůstal stát a nevěřícně na něj zíral.
”Také Vás rád vidím, Pottere,” zavrčel. Harry rychle o krok ustoupil. Snape opatrně vešel dovnitř, dívaje se nedůvěřivě kolem dokola, jakoby očekával nějaký útok lustru na stropě nebo květin naaranžovaných na stole v hale. Potom ho následoval velký černý pes a Harry si vydechl úlevou.
”Siriusi! Díky bohu!” Ale jeho kmotr se nepřeměnil do lidské podoby. Nedůvěřivě se rozhlédl a pak kývl na Snapa, který šel zpátky ven a vyzval nějaké další lidi stojící v hloučku na zápraží, aby šli dovnitř.
Lidé vešli do domu – byla to Hermiona a její rodiče. Harry byl stejně šokovaný, jako když prve viděl ve dveřích Snapea. ”Hermiono!” bylo to jediné, co byl schopen říct. Celá rodina Grangerových vypadala, jakoby se přes ně přehnalo tornádo. Všichni vrávorali pod tíhou jejich zavazadel, která s sebou pravděpodobně vláčeli z Anglie do Řecka a Bulharska. Všiml si, že Hermiona vypadá zvlášť vyčerpaně, i když se jí nemohl podívat do očí, protože na nich měla černé brýle. Byla oblečena do džínových šortek dosahujících ke kolenům. Do nich měla zastrčené velké bílé tričko s krátkým rukávem s bílo-modrou řeckou vlajkou a na nohách měla obuté prošlapané turistické boty. Všichni vypadali poněkud zaprášeně, jakoby sem šli z Bulharska pěšky.
Harry je uvedl do obývacího pokoje a zavřel přední dveře. Dudley a jeho rodiče nyní stáli v hale, nedůvěřivě zírali na podivnou tlupu, která přepadla jejich dům.
”Podívejte se… ” říkal právě Harryho strýček, když vcházel s tetou Petunií a Dudleym v závěsu do obývacího pokoje. Náhle se Sirius proměnil z černého psa na člověka a teta Petunie se s výkřikem přikrčila za svého manžela. Sirius si ze zad ometl nějaký prach a urovnal rozcuchané vlasy.
”Dovolte mi, abych se představil,” řekl, nabízeje při tom svou ruku Vernonu Dursleymu. ”Jsem Sirius Black, Harryho kmotr. Už jsme se potkali.”
Vernon Dursley se schoulil, odmítaje se dotknout Siriusovy nabízené ruky. Náhle předstoupil Dudley, stiskl mu ruku, pevně jí potřásl a autoritativním hlasem řekl, ”Dudley Dursley” Sirius se na Dudleyho usmál a Harry Dudleymu věnoval uznalé přikývnutí. Pak si všiml, že se Dudley dívá na Hermionu.
”Velice se omlouváme, že jsme k Vám vpadli tak bez ohlášení, ale jedná se o stav nejvyšší nouze. Zatímco byli Grangerovi v Bulharsku, někdo se pokusil o únos. Zlí kouzelníci zkoušeli unést Hermionu.” Harry na ni šokovaně pohlédl - seděla s kamenným obličejem, pořád s tmavými brýlemi na očích. ”Viktoru Krumovi se podařilo překazit jejich plán únosu, ale předtím je Hermiona slyšela mluvit o tom, že instrukce dostanou od někoho jménem Lucius.” Udělal přestávku, aby toto sdělení všichni strávili. ”Myslím, že všichni víme, o koho se jedná.”
Dursleyovi němě zavrtěli hlavami, nemajíce představu o čem Sirius mluví. Vypadali, jako by si přáli, aby Sirius a zbytek těch podivných lidí opustili jejich dům. Hermionina matka seděla hned vedle ní, objímala ji pažemi a pokoušela se ji k sobě přivinout. Hermiona to odmítla a opět se posadila vzpřímeně, aby nevypadala jako ufňukaný rozmazlenec.
”Cestoval jsem s Grangerovými z Řecka do Bulharska, ale poté, co se stal ten únos, jsem se spojil s profesorem Snapem. Mluvili jsme s ředitelem Bradavické školy, který si myslí, že zde je pro Hermionu to nejbezpečnější místo dokud nezačne škola. Její rodiče budou ukryti pro jejich vlastní bezpečí – už byla přijata příslušná opatření.” Grangerovi vypadali, že je to nepotěšilo.
”My… my máme pro Vás šek. K pokrytí nákladů za Hermionin pokoj a stravu na zbytek léta,” řekla Hermionina maminka Dursleyovým. Harry viděl, jak jeho tetě zasvítily oči. Teta Petunie zřídka odmítla peníze a Grangerovi vypadali docela normálně, když pomineme fakt, že cestovali ve společnosti Siriuse a Snapea.
”Může tady zůstat?” zeptal se Sirius Dursleyových. Ti vypadali, že se obávají odmítnout. Vernon Dursley nepatrně přikývl, pan Granger vytáhl šekovou knížku a začal vyplňovat šek. Podal ho Harrymu strýci, který vytřeštil oči a náhle vypadal, jakoby se probudil.
”Harry!” vyštěkl. ”Odnes zavazadla tvé přítelkyně do hostinského pokoje!” prakticky vytrhl panu Grangerovi šek z ruky, čímž ho málem povalil. Harry posbíral Hermionina zavazadla a řekl jí: ”Tvůj pokoj je nahoře.” Přikývla a následovala ho do haly. Sirius se proměnil zpět na psa a vyvolal tím další jekot tety Petunie. Snape a Grangerovi se přesunuli do haly s velkým černým psem.
”Děkuji Vám, pane a paní Dursleyovi,” řekl Snape podlézavým hlasem, jakoby mu konverzování s mudly bylo neobyčejně odporné. ”Nyní Vás opustíme.”
Jakmile se za nimi zavřely dveře, Harry a Hermiona pokračovali nahoru do schodů. Stále držela hlavu vzpřímeně. Harry položil kufry, aby mohl otevřít dveře, potom je zase sebral, rozsvítil světlo a vyzval Hermionu, aby vešla dovnitř. Šel hned za ní, položil zavazadla na postel, obrátil se k ní a opatrně ji pozoroval. V pokoji nastalo ticho.
Najednou Hermiona zašeptala, ”zavři dveře.”
Harry je zavřel a Hermiona si okamžitě strhla tmavé brýle z obličeje, odhalujíc tak oči červené od pláče. ”Ach, Harry!” Přišla k Harrymu, ovinula mu paže kolem pasu a vzlykala na jeho hrudi. Harry si ji k sobě pomalu přitáhl, položil jí bradu na vrcholek hlavy (byl překvapený, když zjistil, že je teď o několik palců vyšší než ona - předtím byli oba stejně vysocí) a začal ji hladit po vlasech, uchvácený jemností jejích kadeří. Naposledy ho políbila na vlakovém nádraží King’s Cross na konci června a tím že mu dala polibek na tvář, ho překvapila. Ještě nikdy předtím to neudělala. Ale tohle nebylo jako pusa na rozloučenou, nikdy se nedrželi jako teď, zatímco plakala. Vypadalo to, že tak budou stát velice dlouho, ale když se mu znovu stulila do náruče a přestala plakat, zvedl jí tvář, aby se na ni podíval a laskavě ji políbil na čelo.
”Jsi unavená. Trochu se vyspi.”
Šel ke dveřím a otevřel je. Dívala se na něj jako vyplašená srnka.
”Dobrou noc, Hermiono.”
”Dobrou noc, Harry.”
Harry opatrně zavřel dveře a v hale narazil na Dudleyho tázavý výraz. Odmítavě zavrtěl hlavou. ”Potřebuje si odpočinout.” Dudley přikývl a vešel do svého pokoje. Harry vklouzl do své ložnice a zavřel dveře. Nachystal se ke spaní, ale předtím než si lehl vzal z poličky obrázek Hermiony na Korfu, přinesl si ho k posteli a posadil se na její okraj. Potom se s ním natáhl k lampě na nočním stolku a dlouho se na něj díval. Nakonec si sundal brýle a zhasl světlo.
* * * * *
Harry ucítil, jak jeho postel poskočila. Leknutím otevřel oči. Slunce už vycházelo, ale ještě ne zcela. Venku se zatím úplně nerozednilo, přírodu halily šedivé stíny a horizont byl olemovaný růžovou barvou. Zašilhal k nohám postele a zjistil, že tam sedí Hermiona. Měla oblečené něco, co považoval za letní pyžamo, jakési světle modré bavlněné šortky a propínací tričko na knoflíky s límečkem a kapsou. Seděla s koleny přitaženými k bradě a nepřítomně hleděla do dálky. Promnul si oči a natáhl se pro brýle. Když si je nasadil, posadil se a pokrývka se mu sesunula k pasu. Dívá se na něj nějak divně, pomyslel si.
”Hermiono?” troufl si. Doufal, že ji vytrhne z jejího zamyšlení. Podívala se mu do očí.
”Vypadáš jinak,” řekla jednoduše.
”Celé léto manuálně pracuju,” vysvětlil a zvedl ruku. ”Moje mozoly mají mozoly.” Ale cítil, že se dívá někam jinam než na jeho ruce.
”Máš taky nižší hlas.”
”Jo, ale můj zpěv se vůbec nezlepšil. Teď se zdá, že jsem tenor, ale možná skončím jako baryton.”
Několik minut neřekla nic. Harry nebyl zvyklý, aby byla tak zticha. Mluvila pořád, pokud náhodou neměla nos zabořený v knížkách. Přelétla očima pokoj. Všiml si, že se dívá na svou fotografii na nočním stolku - teď si přál, aby ji strčil někam do zásuvky nebo tak něco. Pak jí zrak spočinul na Sandy na jeho paži a na baziliščím amuletu, který se mu houpal na prsou.
”Ještě jsi nepoznala Sandy,” rozhodl se říct, aby přerušil ticho. Naklonil se dolů a promluvil k hadovi. ”Sandy? Jsi vzhůru?”
Sandy zvedla hlavu. ”Už ano.”
Podíval se na Hermionu, která měla pusu dokořán. ”Víš,” řekla, ” slyšela jsem tě mluvit hadím jazykem předtím jenom jednou: v soubojnickém klubu v druhém ročníku, když jsi řekl Malfoyovu hadu, kterého vykouzlil, aby nechal Justina na pokoji a každý si myslel, že ho proti němu štveš.”
”Dokud jsem neslyšel Sandy mluvit v zahradě, zapomněl jsem, že to umím. Tráví teď se mnou hodně času. Je prima si s ní popovídat.”
”Ssss tebou je taky prima mluvit,” řekla mu Sandy. ”Naučila jsssem ssse hodně o lidech.”
”Co říkala?” chtěla vědět Hermiona. Bavit se o Sandy se jí zdálo jednodušší, než o čem Harry opravdu chtěl mluvit - pokus o únos.
Usmál se. ”Říkala, že se mnou ráda mluví a taky že se hodně naučila o lidech.”
Chvíli zvažoval, že jí poví o hadích předtuchách. Ale pak si vzpomněl, co by pro něj všechno mohla Sandy udělat ve škole během vyučování, především v hodinách věštění, kdy by mu říkala, co se stane během pár minut… Hermiona by to pravděpodobně považovala za podvádění nedůstojné prefekta nebo, což bylo důležitější, nedůstojné pro něj a nutila by ho to prozradit. Pořád ještě nebyl rozhodnutý, jestli do toho půjde nebo ne… mělo to přece jenom příchuť podvodu.
”Co to je?” zeptala se po té, co se ticho protahovalo, ukazujíc na amulet. Harry sáhl dolů a pohrával si s ním. ”To je dárek k narozeninám. Od Ginny.”
”Aha,” řekla Hermiona, když jí došly souvislosti. Harry si domyslel, že Hermiona by asi nevybrala amulet s Baziliškem, pokud by byla Ginnině místě. Hermiona zjistila jako první, že nestvůra v Tajemné komnatě je Bazilišek a podívala se na něj pomocí zrcadla. To ji však neochránilo a ona upadla do stavu blízkému smrti, hlubokého bezvědomí, ze kterého ji naštěstí vysvobodil nápoj z kořene mandragory. Hermiona neměla ohledně Bazilišků žádné romantické představy.
Náhle se na něj vychytrale zadívala. ”Máš nějaký důvod, proč se tak schováváš pod dekou? Spíš nahý?”
Harry byl šokován. ”Ne! Ale… skoro. Jen ve spodkách. Mohla bys… mohla bys mě omluvit, než se obléknu? Dudley a já chodíme každé ráno běhat.”
Ušklíbla se. ”Boxerky nebo slipy?”
”Boxerky.”
”Barva?”
”Černá.”
”Jako čaroděj. Jenom vylez, stejně to vypadá jako plavky.”
”Hermiono, PROSÍM… ”
”Dobře, dobře, už jdu.” Vstala a šla ke dveřím, znovu se zadívala na svou fotografii na nočním stolku, ale nic neřekla. Když odešla, spustil nohy z postele a šel do šatny najít nějaké oblečení na běhání. Za peníze, které si vydělal prací na zahradě si mohl koupit pár věcí na sebe a aby si to zjednodušil, vybral si všechno černé: černé šortky a tílka bez rukávů, v kterých běhal, ponožky, běžecké boty, černé džíny, roláky a propínací košile, které mohl nosit na podzim pod školní uniformou, pár černých svetrů a triček. Dokonce si, jak už prozradil Hermioně, koupil černé boxerky.
Jakmile vešel do šatny, dveře jeho ložnice se znovu otevřely. Byla to Hermiona. Chvíli zaraženě stála s rukou na klice a smála se, že ho přistihla jen ve spodním prádle.
”Můžu jít běhat s Vámi? Najdu si nějaké vhodné oblečení. Po tom co se stalo v Bulharsku… řekněme, že si raději vylepším fyzickou kondici pro případ, že bych nemohla použít kouzla, víš?”
Harry stál na místě, odmítaje se zakrýt nebo zčervenat. ”Jistě. Potkáme se za pět minut před vchodovými dveřmi.” Přikývla, ale nehýbala se, znovu na sobě cítil její oči. Víc jak minutu hleděli jeden na druhého. Harry pohlédl na její fotku na nočním stolku a pomyslel si: OK, dobře. Je to férové. Já ji viděl oblečenou do tohohle…
Všichni tři se potkali u vchodových dveří, Harry v jeho černém běžeckém oblečení, se Sandy pořád obtočenou okolo ruky (Dudley to věděl, ale Harry se důsledně vyhýbal tomu, aby jeho strýc s tetou hada viděli), Dudley ve svém běžeckém úboru a Hermiona v šedé běžecké podprsence a velice těsných cyklistických šortkách v barvě královské modři. Dudley valil oči a Harry se snažil ho při tom nenapodobit - nevypadala, že by plánovala běžet vedle něj, ale pokud chtěla být vpředu tak mu to vyhovovalo.
Všichni si vzali s sebou vodu a Harry je přinutil udělat pár protahovacích cviků na trávníku poté, co si sundal Sandy z paže a položil ji pod keř, aby tam vyčkala až do jejich návratu. Hermiona nebyla zvyklá dělat tyto zahřívací cviky, ale docela rychle se chytla. Harry se pokoušel na ni nedívat, pokud to nebylo absolutně nezbytné.
Dudley se nenamáhal odvracet oči, ale jakmile začali běžet, chytře se posunul za Hermionu, aby měl dobrý výhled. Běželi do parku a zpět třikrát, Hermiona se ani jednou neotočila nebo neflirtovala.
Po snídani šla Hermiona do zahrady s Harrym dívat se jak pokračuje v práci. Oblékla si jednoduchou blůzku bez rukávů zelené barvy, bílé bavlněné šortky a tenisky. Hnědé kadeře měla stále trošku vlhké ze sprchy a opálení dělalo bělmo jejích očí ještě zářivější. Harry měl svoje obvyklé černé oblečení, tričko s krátkým rukávem, šortky a černé pracovní boty, které používal, protože chránily nohy, kdyby mu na ně náhodou spadl kámen (což se mu stalo už několikrát). Sedla si naproti domovní zdi v pozici, kterou zaujala ráno - paže okolo nohou, kolena přitažená k bradě. Harrymu to připadalo, jakoby se snažila chránit před útokem, jako pevnost v obležení. Napadlo ho, jak ten pokus o únos musel být traumatický… co jí asi ti Luciusovi násilníci provedli?…
Celé dopoledne ho tiše pozorovala. Nosíval si sem přehrávač od Dudleyho, aby si zkrátil čas během práce nebo občas mluvíval se Sandy, ale dnes nechal svůj dárek uvnitř, a když Sandy zvedla hlavu a mluvila na něj, tiše jí zašeptal: ”Promiň, Sandy. Promluvíme si později. Tohle není vhodná doba.” Přijala to bez poznámek, položila si hlavu zpátky na svůj ocas a znovu usnula.
Oběd snědli v zahradě, a jak byl Harry zvyklý, sundal si tričko a položil se na trávu, pochytat trochu sluníčka. Slunce šimralo jeho oční víčka a matně si uvědomil, že se Hermiona pohnula. Ucítil, že se posunula jen pár palců od něj a po několika minutách s očima stále zavřenýma zašeptal její jméno. Nejdřív neodpověděla a tak to zopakoval. Předtím než vyslovil druhou slabiku řekla trochu netrpělivě: ”Já jsem tě slyšela.”
Zmlkl asi na půl minuty a potom řekl, ”promiň. Nebyl jsem si jistý. Napadlo mě, jestli se už cítíš připravená promluvit si o Bulharsku.” Zůstal ležet na zádech se zavřenýma očima, doufal, že když se na sebe nebudou dívat, bude pro ni jednodušší mluvit. Povzdechla si, jakoby se mu chystala znovu říct, že je ještě na tento rozhovor moc brzy, ale místo toho se do toho rovnou pustila.
”Byli jsme na tržišti. Viktorova a moje máma se šly podívat na chleba do pekařství, Viktor s mým tátou kupovali nějaká kuřata a já jsem se měla postarat o zeleninu. Zdálo se to naprosto bezpečné, stánek se zeleninou byl jen o dva dál než prodejce kuřat a já jsem se chystala koupit nějakou cibuli a pepř… Ale najednou jsem se cítila bezstarostně a pohodově jako bych byla pod kletbou Imperius. Pokoušela jsem se s tím bojovat, ale nebylo s čím, nebylo mi řečeno nic, co bych nechtěla udělat. Zjistila jsem, že mám naléhavé nutkání koupit zeleninu, ale to byl důvod, proč jsem tu byla. Vzpomínám si, že jsem byla pěkně zmatená, jako kdybych čekala na instrukce, ale ty nepřicházely.”
”Jako v transu jsem sáhla po červeném pepři a zkoušela jsem se zeptat kolik za něj chtějí za pomocí frází, co mě naučila Viktorova maminka. Ale když jsem to vyslovila, tak to neznělo jako můj hlas. Ta žena u stánku řekla, že nevypadám dobře… znělo to jako z velké dálky… a já jsem si pomyslela, že možná nejsem pod kletbou Imperius, možná jsem nemocná… jsem v cizí zemi, už jsem předtím onemocněla z neznámého jídla a vody, v brašně mám nějaké mudlovské léky, měla bych si něco vzít, abych se cítila lépe. Odvedla mě dovnitř stánku, kde seděla a byla tak milá, hladila mě a mluvila na mě anglicky… teď když o tom přemýšlím, anglicky se mnou mluvit neměla, ne? Žádný bulharský přízvuk.”
”Pak jsem se… zastavila. Naprosto zastavila. Bylo to jako bych byla světlo, co někdo vypnul. Nevzpomínám si, že bych slyšela nějaké zaklínadlo. Nevzpomínám si, že bych něco vypila… nic. Když jsem…se vzpamatovala, byla tma a po každé straně jsem měla muže v šedých kouzelnických hábitech, oba na mě mířili hůlkami. V hlavě jsem zase měla všechno v pořádku, ale snažila jsem se vypadat omámeně, i když jsem už nebyla, protože spolu mluvili a já jsem chtěla slyšet, co říkají. Žena od stánku se zeleninou zmizela. Tržiště bylo prázdné.
Jeden z nich řekl, ‘Lucius bude velice potěšen.’ Mluvili anglicky. Ten další řekl, že o ty čtyři další bude postaráno, další tři dívky z Bradavic a mudlovský chlapec, který byl v mudlovské škole, když to udělali v červnu… ať to bylo cokoliv. Pak mluvili o mě, o tom jak vypadám a že by to mělo být něco…extra… ”
Toho se obával. Harryho to stálo velké úsilí zůstat se zavřenýma očima. Po té, co to překonal, ji vybídl, aby pokračovala.
Zhluboka se nadechla a řekla: ”No, až kam se pamatuju, nedělali nic… extra. Pak oba na mě zároveň namířili svoje hůlky … cítila jsem se jako bych se nemohla pohnout… a vyslovili zaklínadlo, na které si nemůžu vzpomenout. Je možné, že na mě potom použili paměťové kouzlo, což by vysvětlovalo, proč si na nic nevzpomínám. Však víš, mě stačí slyšet zaklínadlo jednou a obvykle si ho zapamatuju… ”
”Já vím,” řekl Harry jemně.
”Potom… jsem se znovu zastavila. A když jsem se zase vzpamatovala, byl den, otevřela jsem oči a ležela jsem na pohovce ve Viktorově domě, on mě zvedl nahoru, zavolal mým rodičům a řekl jim, že jsem zpátky, že jsem v pořádku… ”
”Ale ty o tom nejsi přesvědčená.”
”No, to není tak úplně ono. Je to tak, že prostě nevím. Během toho … celý ten ztracený čas. Kdo ví?”
Harry poslepu natáhl ruku, našel Hermioninu a propletl její prsty se svými. Cítil, jak křečovitě tiskla jeho ruku a zmáčkl jí ji zpátky. Už nemluvili, a jakmile jeho hodinky zapípaly, otevřel oči a dal se zase do práce, jakoby se nic nestalo. Pustil Hermioninu ruku a znovu si oblékl tričko. Pohlédl na ni, stále ležela na zádech, oči zavřené před sluncem a zpod víček jí tekly slzy. Strašně ho to za ni bolelo, to co potřebovala, byla jistota.
Náhle se posadila a netrpělivě zavrtěla hlavou. Rychle si osušila oči, jakoby jí slzy dráždily, potom vyskočila na nohy a řekla: ”Tak to by bylo. Nenecháš mě tu sedět a koukat jak děláš všechnu práci, ne? S čím ti mám pomoci?”
Harry se na ni užasle podíval. Hodlá snad předstírat, že se právě nebavili o tom, co se stalo v Bulharsku… a o jejích obavách z prázdných míst? Očividně ano. ”No,” zaváhal, ”musíme zasadit tyhle růžové keře těsně ke zdi. Jsou popínavé a časem zakryjí tyhle mřížky. Je to v podstatě jako Bylinkářství, ale bez dýmějového hnisu, po kterém ti otečou ruce.”
Hermiona se zasmála. Když to slyšel, tak se mu ulevilo. ”Ach, ten nesmysl! A ty ostatní dopisy! Všichni ti lidé, kteří uvěřili Ritě Holoubkové, když napsala, že si s tebou a s Viktorem pohrávám!”
Harry se taky usmál. ”Mimochodem,” řekl. ”Co se vlastně stalo s Ritou Holoubkovou?”
Hermiona vypadala jako by mu zapomněla říct, že vyhrála v loterii. ”Ach! Harry! Rita Holoubková! Počkej, až to uslyšíš!”
”Já čekám!” odpověděl Harry falzetem, aby ji napodobil. Hodila po něm hroudu.
”Nesměj se mi! Když jsme přijeli do Londýna, vzala jsem si Ritu s sebou domů, ale ještě jsem ji nepustila. Napsala jsem profesorce McGonagallové a celou záležitost jsem jí vysvětlila. Od té doby co je registrovaným Zvěromágem, nemá moc porozumění pro ty, kteří obchází zákon. Tak jak tak se domluvila s Brumbálem a oba se přemístili k nám domů. Máma a táta chudáci nevěděli, co si mají myslet, McGonagallová se tvářila, jako by pokaždé osobně sdělovali studentům, že se stanou prefekty. Jakmile ale táta a máma opustili pokoj, zrušila jsem nerozbitné kouzlo na lahvičce, kam jsem zavřela Ritu a vytáhla jsem ji ven. Byla pěkně neochotná přeměnit se zpátky do své lidské podoby. Myslím si, že doufala, pokud zůstane broukem, McGonagallová a Brumbál si budou myslet, že jsem pitomá a všechno se uhladí. Nakonec ji pohrozili, že ji přinutí se odhalit… však víš, jako Sirius a Lupin Červíčka… tak se rozhodla vzdát se a v dalším okamžiku v pokoji seděla Rita a dívala se na mě. Teda kdyby mohl pohled zabíjet…”
”Držela jsi ji v lahvičce a nutila ji jíst nať celé dva týdny.”
”A ona pošpinila moje, tvoje a Viktorovo dobré jméno - nezapomeňme na Hagrida. Nedostala víc, než si zasloužila. Spíš míň, myslím.”
Harry se pokoušel zachovat vážnou tvář. Opravdu zábavné, teď se Ritě Holoubkové mohl smát. Během turnaje tří škol by tomu nikdy nevěřil. ”Takže… ” vyzval ji.
”Takže,” pokračovala Hermiona, jakoby nepoužil to samé slovo, ”McGonagallová okamžitě začala vysvětlovat důvody, proč se všichni Zvěromágové musí registrovat, ale Brumbál ji přerušil a řekl, že k tajné práci je výhodné mít nějakého neregistrovaného Zvěromága na své straně.”
”Hmm, zřejmě myslel Siriuse.”
”Ano. Ale taky jí předložil návrh. Řekl: ‘Pokud Vám nevadí plnit příkazy zastaralého řádu, měl bych pro Vás práci.’ Nechtěla dostat pokutu nebo jít do žaláře kvůli tomu, že se nezaregistrovala, takže poslouchala, co jí říkal a… ”
”A co? Co jí řekl, že má dělat?”
Tvář se jí zakabonila. ”To je právě to. Nevím. Poslal mě s McGonagallovou ven z místnosti, takže na mě dohlížela a já jsem neměla žádnou možnost tajně poslouchat. Když jsme se vrátili, zpět do obývacího pokoje byli už pryč a potom mi McGonagallová pogratulovala k prefektství, ujistila mě, že bych měla dostat oficiální dopis, a že se uvidíme na podzim.”
”Potom co?”
”Potom nic. Odešla.”
Harry se zamračil. ”A jak Brumbál ví, že Rita Holoubková udělá správnou věc? Protože je neregistrovaný Zvěromág tak může pracovat pro Voldemorta?”
”Podle mě to dělá hlavně proto, že z toho koukají pěkní sólokapři. To je dobrý důvod být mouchou na stěně… nebo spíš broukem. A netuším, jak Brumbál posuzuje její míru loajality. Pořád se divíme, proč věří Snapeovi, ale v obličeji to napsané nemá.”
”Ještě ne.”
”Ach, Harry. Nemáš představu. Snape byl skutečně velice… milý když přijel do Bulharska. Vypadal, že má o mě opravdu strach. Napůl jsem očekávala, že Nebelvíru sebere kvůli mně body za to, jak jsem se nechala tak pitomě unést. Ale vůbec mi nenadával. Opravdu vynadal Viktorovi, že ze mě spustil oči, ačkoli…”
”A proč Sirius řekl, že Viktor zmařil únos? Znělo to jako bys byla vrácena. Jako by tě unesli a potom změnili názor.”
”Och, Viktor řekl, že byl na tržišti a čekal před zeleninovým stánkem, právě když ti dva kouzelníci na mě zamířili svoje hůlky. Na oba použil rychlosvazovací kouzlo a nechal je tam. Vzal mě zpět do domu jeho rodičů, ale trvalo to až do rána, než mě přivedli k sobě. Když se konečně Sirius dostal k zeleninovému stánku, už byli pryč…”
”Nebo přinejmenším to je Viktorova verze.”
Pochmurně přikývla. ”Nebo to je přinejmenším jeho verze. Nemysli si, že jsem nad tím nepřemýšlela, Harry. Chci říct, měla jsem se s Viktorem v Sofii skvěle, on byl… ” sklopila hlavu a zrudla, ”…tak nějak… vždyť víš, můj první kluk… ” Vyhnula se jeho pohledu. ”Ale mám pocit že já… já to k němu necítím stejně jako on ke mě. To je jenom… ” zrudla ještě víc a nedokončila to.
”Jenom co?” Harryho to najednou strašně zajímalo. Hermiona k němu vzhlédla.
”To není důležité. Důležité je, že teď mám velký problém.”
”Větší problém než být skoro unesená zlými čaroději pracujícími pro Luciuse Malfoye?”
”To může být to samé. Jak jsi řekl, Viktorova verze jak to všechno bylo… to je jeho příběh a nikdo ho nemůže potvrdit. Možná přece jenom měli v úmyslu mě vrátit. Možná jsem teď pod nějakou kletbou a nevím o tom. Necítím se jako bych byla, ale nikdy nevíš… Problém, o kterém mluvím je jak se zbavit Viktora.”
”Ty chceš zabít Viktora?” zeptal se šokovaně Harry.
Hodila po něm další hroudu. ”Ne, ty tupče… chci říct… on na nás teď myslí jako na přítelkyni a přítele. Chce přijet do Prasinek, když budeme mít víkendové návštěvy. A já se s ním nechci rozejít a nechci s ním zůstat!”
”Cože?” drmolil Harry zmateně.
”Koukej, pokud se s ním rozejdu, bude naštvaný. Už jsem ho naštvaného viděla. A taky nezapomeň, že studuje černou magii. Nesnesla bych pomyšlení na to, co by mohl udělat, když se s ním rozejdu a on se… rozčílí. Ale nemůžu s ním zůstat, protože mu nevěřím. Taky - pokud se s ním rozejdu a někdo jako Lucius Malfoy bude chtít, aby pro něj pracoval, může být tak naštvaný, že ho nebudou muset nutit. Plus, jak už jsme viděli, není schopen vzdorovat kletbě Imperius. Říkal jsi mi jak Moody… myslím Skrk… na něj použil kletbu Imperius v bludišti a on se otočil a použil Cruciatus na Cedrika. Je velmi lehce ovlivnitelný. A ačkoliv nemám žádný důkaz, to může být to, co se stalo v Bulharsku. Přinejmenším, raději věřím, že to udělal pod kletbou než dobrovolně, jestli spolupracuje s Luciusovými poskoky. Takže jak jsem řekla, s Viktorem se necítím zrovna v bezpečí a dobře chráněná. Tady se cítím bezpečně.”
”Tady?” Harry byl zmatený.
Podívala se na něj zúženýma očima. ”Ty o tom nevíš, co? Od té doby co jsi byl dítě, tu působí kouzla, která chrání dům několik bloků kolem dokola. Je nemožné přemístit se dovnitř a ven, nebo dokonce použít přenášedlo… Snape měl jedno, které jsme použli abychom se dostali k Vám, ale přemístili jsme se víc než na míli daleko odsud. Nejsem přesvědčená, že kouzlo působí až tak daleko, ale chtěl zachovat bezpečnost. To je důvod, proč jsme byli tak zničení, když jsme přišli minulou noc… bylo pozdě, tahala jsem svoje zavazadla, a Snape nechtěl Siriusovi dovolit je očarovat, aby byla lehčí.”
Harry byl rozpačitý. ”Jednou přišli Weasleyovi krbem. Nechali přechodně připojit ohniště v obývacím pokoji do sítě, měli speciální povolení z Ministerstva kouzel. Samozřejmě, moc to nefungovalo, protože ohniště bylo zabedněné… ”
”Ale, vidíš? Museli na to mít speciální povolení. Jsou tu také všude kolem detektory černé magie. Proč si myslíš, že Voldemort nebo jeho Smrtijedi si sem pro tebe ještě nepřišli?”
Harry se zašklebil. ”Vždycky jsem si myslel, že je to proto, že je odradila představa potkat Dursleyovy.” Tomu se oba zasmáli a rozhodli se konečně pustit do práce.
* * * * *
Bylo pěkné po Dickovi znovu pracovat ještě s někým jiným a Hermiona se nebála zašpinit, ani se nevyhýbala těžké práci, ačkoliv se snažil ji ušetřit toho nejhoršího. Po zbytek týdne, Hermiona s nimi každé ráno chodila běhat a zbytek dne pracovala s Harrym na zahradě. Třetí den Dudley uviděl Hermionu na čtyřech v zahradě a dobrovolně se nabídl jim pomoci. Harry dobře věděl proč, ale nevšímal si toho. Opravdu to nemohl mít Dudleymu za zlé. Ačkoliv to bylo víc než malé vyrušení, když s ním Hermiona začala flirtovat. Harry ji při tom ještě nikdy neviděl. Sice se chovala poněkud pošetile, když se točila okolo Zlatoslava Lockharta během druhého ročníku, ale to jí tehdy bylo jenom 12 let.
Jakmile se všichni tři pustili do práce, zahrada byla brzy hotová a Harry od tety vyinkasoval svých posledních 5 liber. Teď po ranním běhání chodil do zahrady dělat jen základní údržbu jako zalévání a plení, ale zbytek dne měl volno. S Hermionou pracovali na prázdninových úlohách, seděli na lavičkách v novém altánku, zatímco se nedaleko poflakoval Dudley a hrál videohry na svém gameboyi. Čas od času ho půjčil Harrymu nebo Hermioně, to když už byli unaveni psaním úkolů a vypadalo to, že když hrála Hermiona bylo naprosto nezbytné, aby ji jednou rukou objímal okolo ramen.
Koncem třetího srpnového týdne byla teta Petunie během večeře docela rozmrzelá. Začala si mumlat sama pro sebe, jak je obtížné vařit pro další osobu a ostře při tom sledovala Hermionu. Vzhledem k tomu, že Harry už dostal všechny peníze za práci na zahradě (a většinu jich už utratil) cítil povinnost Hermionu bránit.
”Uklízí si svůj pokoj a sama si pere. A taky ti její rodiče dali pěkně tučný šek… ”
Ale najednou Dudley zle matku okřikl, ”Nech Hermionu na pokoji! Ona je tak… tak… ”
”Dudley!” vykřikla jeho matka vyčítavě. Otec se na něj zamračil.
”Nezapomeň, chlapče!” zavrčel. ”Možná vypadá normálně, ale je… je… jednou z nich!” vyprskl.
”Jen to řekni, tati! Řekni to! Je čarodějka! Čarodějka! Proč se o tom nedokážeš bavit normálně? Harry je čaroděj, Hermiona je čarodějka a říkají nám mudlové! Lítají kolem na košťatech a… a… a ona není nic, co začíná na R (rádodajka) a rýmuje se s čarodějkou!” dokončil a předtím než jako velká voda opustil místnost, ostře se zadíval na svou matku.
”Dudley!” vykřikli oba rodiče.
Po Dudleyho odchodu panovalo ticho. Harry s Hermionou kradmo pohlédli jeden na druhého a snažili se co nejdříve dojíst. Ticho bylo ohlušující. Harry si nepříjemně připomenul svoje narozeniny. Co je to v poslední době s Dudleyem? divil se. To nebylo jenom Hermioniným příjezdem, trvalo to už celé léto. No jasně, pomyslel si Harry. Většina patnáctiletých chlapců se nějak bouří proti rodičům. Zkoušel si představit, jaké by to bylo, kdyby ho vychovali vlastní rodiče - jak by s nimi teď vycházel. Zkoušel to ze všech sil, ale nedokázal si představit nic než úlevu, kdyby byli naživu. Možná to je ten problém, přemýšlel dál. Většina puberťáků neví jaké to je. Ačkoliv v Dudleyho případě podle Harryho názoru by bylo spíš štěstí to zjistit. Zkusil si představit situaci, o které se zmiňoval Dudley; Harryho rodiče by byli živí a starali by se o Dudleyho poté, co se něco stalo s Vernonem a Petunií. Nedokázal vymyslet nic lepšího, než jak se hádá s rodiči, které v životě nepoznal.
Možná proto, že měli hosta… ačkoliv Petunie se k ní chovala sprostě… Harryho teta a strýc už neřekli ani slovo. Předtím, než vstali od stolu Hermiona promluvila.
”O úklid se nestarejte paní Dursleyová. Harry a já to uděláme. A také bych mohla poslední den tady uvařit speciální večeři, jako poděkování za to, že jste mě tu nechali. Když jsme byli v červenci v Řecku, dělala jsem tam kurz vaření s vynikajícím šéfkuchařem … prosím řekněte ano,” řekla sladce a smířlivě se na ně zadívala. Harryho strýc se nepohodlně zavrtěl a podíval se na svou ženu.
”Dobře,” řekl, když vstal od stolu. Petunie Dursleyová ho následovala z místnosti, stále raněná Dudleyho výbuchem. Harry a Hermiona uklidili stůl a postavili se ke dřezu, aby umyli a utřeli nádobí. Harry uslyšel z obývacího pokoje televizi.
”Kurz vaření během prázdnin? Nechodila jsi vůbec někdy do školy?” zeptal se jí. Zasmála se a postříkala ho mydlinkami. Stříkl na ni zpátky a začalo to vypadat na rozpoutání války všichni proti všem, ale Sandy (pod rukávem jeho košile, kde ji jeho strýc s tetou nemohli objevit) řekla, že jeho teta přichází do pokoje a tak Harry okamžitě přestala a zašeptal Hermioně: ”Teta Petunie se vrací.”
Škádlivě se na něj zašklebila, pak se otočila a podívala se ke dveřím. Nic se nedělo. ”Jsi si jistý?” zeptala se.
”Počkej minutku,” zašeptal Harry, zatímco utíral nádobí. Hermiona polohlasně počítala do šedesáti a když se dostala k číslu šedesát jedna, teta Petunie vešla do kuchyně. Znovu se podívala na Harryho, skoro polekaně.
”Jak jsi věděl, že… ” začala šeptem, ale teta Petunie si to vyložila po svém.
”Vy dva si dávejte pozor, abyste tady nic nerozbili!” zakřičela pronikavě s rukama v bok. Oba na ni hleděli s vyvalenýma očima, ujišťovali ji, že budou velice opatrní, a když se otočila a znovu odešla, zhluboka si oddechli. Hermiona se na Harryho upřeně zadívala. Vyhnul se jejímu pohledu, pokračoval v utírání nádobí, zatímco mu běželo hlavou: Nesmím ji říct, že Sandy má předtuchy… to bylo těsně…
Další den, po ranním běhu a sprše, Hermiona a Harry seděli v zahradním altánku s Dudleyem opodál, který opět hrál svoje počítačové hry. Hermiona měla s sebou svůj notebook s recepty z Řecka a listovala jimi, zatímco hledala ten nejlepší recept na jídlo, které chtěla podávat před odjezdem. Kuličkovým perem si dělala poznámky na kousek linkovaného papíru, což Harrymu připomnělo, že to je poprvé, co ji vidí psát něčím jiným než brkem na pergamenový svitek. Občas zapomínal, že stejně jako on má mudlovskou výchovu.
V jeden moment Dudley vstal, aby si vzal jinou hru a Harry se spokojeně protáhl, vychutnávajíc si letní pohodu. ”Víš,” řekl jí, ”S tebou tady a s Dudleyem chovajícím se ke mně tak přátelsky si skoro připadám, jako bych měl bratra a sestru. Je to skvělé.”
Zmátlo ho, když uviděl výraz zděšeného úleku na Hermionině tváři. ”Sestru?” řekla tiše. ”Sestru?” opakovala. Harry nevěděl, co si má myslet. Když se Dudley vrátil, Hermiona zaklapla svůj notebook s recepty a zrudla, řekla že si jde číst dovnitř.
Harry ji pozoroval, jak odchází, marně si lámajíc hlavu co mohl říct špatně…
Po obědě šel Dudley nakupovat s rodiči věci do školy. Jak odcházeli, Harryho strýc se najednou podezřele chytře zahleděl na Harryho a Hermionu. ”Nejsem si jistý, jestli Vás tu můžeme nechat pohromadě samotné… ” začal říkat. Hermiona k němu bystře vzhlédla.
”Ach, nemějte obavy, pane Dursley. Oba jsme prefekti. A víme, jak vážné následky by mělo porušení zákona… však víte… ”
Zadíval se na ni zpod přivřených očí. ”To není to, o čem jsem mluvil,” procedil přes zuby. Harry si všiml jak Hermiona před tím než opustila místnost, pod svým opálením zrudla.”Ty!” vyštěkl najednou jeho strýc. ”Co budeš dělat?”
”Musím vyplít zahradu. Zabere to dost času - všude kolem jsou pampelišky, zkouším se jich zbavit,” řekl mu Harry.
Jeho strýc se na něj podezíravě podíval. ”V pořádku,” zavrčel a brzy všichni Dursleyovi vyrazili pryč, koupit Dudleymu jeho nové učebnice do Smeltingské školy a novou uniformu (ta stará mu už byla velká, poté co začal s běháním).
Harry se převlékl do pracovních šatů a šel do zahradní kůlny pro lopatku a podložku na klečení. Hermiona se objevila u zadních dveří. ”Nevadilo by ti, kdybych se opalovala, zatímco budeš pracovat? Už pěkně dlouho jsem se k tomu nedostala a možná se k tomu do konce léta už ani nedostanu.”
Harry pokrčil rameny. ”Jistě. K plení pomoc nepotřebuju.” Vrátila se zpátky do domu a Harry si vybral místo odkud by mohl začít, klekl si na podložku, natáhl si zahradní rukavice a začal vydloubávat pampeliškové kořeny. (Nerad používal k likvidaci plevelu chemické prostředky.) Zanedlouho slyšel, jak se kuchyňské dveře znovu otevřely a Hermiona se vrátila. Nepodíval se ke dveřím, byl skloněný a zarputile vydolovával pampelišky, které vypadaly jako zdroje jejich rozšíření po celé zahradě. Potom vzhlédl a vytřeštil oči.
Oblékla si bikiny. Roztáhla si ručník na trávník a sedla si na něj, potom zvedla lahvičku s opalovacím olejem, aby si ochránila kůži. Zkoušel se dívat jinam, ale vždycky ji viděl alespoň koutkem oka. Nedokázal říct, jestli se na něj dívá, znovu měla nasazené tmavé brýle. Pokud si myslel, že na obrázku v jeho pokoji vypadá dobře, nebylo to nic ve srovnání se skutečností.
Když byla hotová, lehla si na záda a vypadalo to, že zavřela oči. Paže měla položené vedle těla, celé tělo se jí na slunci lesklo a Harry cítil, jak mu vyschlo v puse. Odtrhl od ní oči a znovu se zadíval na pampeliškový kořen.
Zkoušel se koncentrovat na práci, ale nebylo to nijak lehké. Několikrát místo plevele vytrhl květinu a nenápadně ji zkoušel zase zasadit pro případ, že se na něj dívala. Po chvíli se posadila a zvedla si brýle z očí. ”Harry? Myslíš, že bys mi mohl pomoci s natřením zad?”
Harry se na ni zděšeně podíval. ”Zad?”
Přikývla. ”Nedosáhnu si tam.” Poté se převrátila na břicho a hlavu si podložila pažemi. Harry si sundal zahradnické rukavice a obezřetně ji obešel. Klekl si vedle ní, zvedl lahvičku s opalovacím olejem, nalil si trošku do dlaně a začal jí natírat záda. Zatímco ho roztíral, zadržoval dech, pokoušel se vzpamatovat a snažil se nemyslet na to, jak je její kůže příjemná na dotyk. Stálo ho velkou námahu nedat najevo úlevu, jakmile skončil, ačkoliv úleva to byla obrovská. Vstal a chtěl odejít, ale zadržela ho: ”Potřebovala bych pomoci také se zadní stranou nohou.”
Harry žalostně pohlédl dolů na její nohy…měl pocit jako by se topil. Možná bych mohl začít předstírat, že mě rozbolela jizva, přemýšlel. To by mě vysvobodilo. Přesto k ní znovu úslužně poklekl a začal jí roztírat olej na zadní stranu nohou. Jakmile se jeho prsty dotkly kolenní jamky, trhla sebou a zavzdychala. Harry se lekl a stáhl se.
”Pokračuj,” zašeptala.
”Jsi v pořádku?” odvážil se.
”Moje kolení jamky jsou… citlivé.”
Rychle roztíral olej na zbývající část nohou, přičemž zkoušel nevnímat její vzdechy, které z ní vycházely, jakmile se dotkl koleních jamek. Nutil se na ni nedívat a nezastavovat prsty na její kůži…
Byl opravdu potěšen, když skončil a vrátil se zpátky k pletí, ale šlo to pomalu. Slunce pálilo, cítil se hloupě a zmámeně, to všechno kvůli Hermioniným vzdechům a tomu, jak ležela na ručníku jen v malých bikinách. Měl v úmyslu se nedívat, ale většinu času stejně trávil pohledem na ni.
Konečně mohl odložit nářadí, v zahradě nebylo po pampeliškách ani památky. ”Jdu dovnitř,” řekl, když zamkl kůlnu. Otevřel kuchyňské dveře, aby utekl do domu - ale když se ohlédl, viděl, že se Hermiona zvedla, obtočila si ručník kolem pasu, překontrolovala, jestli je lahvička s olejem dobře zavřená a vydala se za ním. Její krátké kudrny se ve slunci leskly, zlaté záblesky se míhali uprostřed hnědé záplavy. V kuchyni oba sáhly zároveň v ledničce po studeném pití a Hermiona si natruc stoupla velice blízko něj, když zavíral dveře. Její tvář byla od té jeho jen centimetr, Harry sklopil pohled, potom provinile vzhlédl k její tváři. Její oči se zdály být velice blízko těch jeho, bělmo tak bílé, až se zdálo do modra.
”Pořád na mě myslíš jako na sestru?” řekla skoro šeptem. Otočila se, takže nemohla vidět, jak Harrymu spadla čelist - stál na místě jako přimražený, zkoušeje se ji pochopit.
Sedl si na kuchyňský stůl, poslouchal sprchu v poschodí a snažil se na ni nemyslet… Vypil několik sklenic vody, aby se vyhnul dehydraci a pokoušel se vůbec o ničem nepřemýšlet, což se mu podařilo kromě myšlenek na ni. Když Hermiona sešla zpátky dolů, měla oblečené džíny s jednoduchou modrou halenkou a vypadala teď jako ta Hermiona kterou znal ze školy - kromě nového sestřihu a opálení. Její kůže zářila, vlasy svítily a Harry přemýšlel, jak si jenom kdy mohl myslet, že je Cho Changová krásná? Ale pak ho něco nepříjemně vyrušilo: proč flirtovala s Dudleyem?
Sedla si naproti němu ke stolu a než se usadila, zjistil, že z něj vypadlo: ”Proč jsi flirtovala s Dudleyem?”
Usmála se a zadívala se dolů na ruce. ”Jenom abych se ujistila, že je to další spojenec. Když mi Snape řekl, že Brumbál navrhl, abychom šli sem, myslela jsem si, že by to mohl být dobrý způsob jak ho… převychovat.“
Harry přitakal, ale nemohl se ovládnout, aby se ještě nezeptal. ”Chápeš, že Ron žárlí na Kruma, nebo ne?” Ne že já ne, řekl si v duchu. Ne že já ne, ne že já ne…
Žalostně se usmála. ”Ron je nedospělý mizera. Nechápej mě špatně, miluju ho jako… ” a upřeně se na Harryho zadívala ”…bratra. Jestli žárlí na Viktora, dobře… ani teď nemůžu zapomenout, jak se choval před vánočním plesem. Způsob jakým mě požádal… pokud se tomu vůbec dá říkat žádost. Hermiono, ty jsi holka… Jak lichotivé, že si toho všiml! Ty jsi alespoň šel k dívce, která se ti líbila, a pozvals ji, pak ses domluvil s Parvati, aby šla s tebou a Ronovi, jsi zařídil Padmu…. On není schopný si ani domluvit schůzku! Myslím si, že s dívkami nebude chodit ještě pěkně dlouho… Je pořád jako velké dítě, co nedokáže mluvit o citech…” dokončila, jako by jí to mrzelo, ale pokoušela se o tom nepřemýšlet.
Najednou k němu vzhlédla. ”Myslíš si, že ještě někdy pozveš Cho Changovou?”
Harry se zašklebil. ”Děláš si legraci? Když jsem na ni tohle léto myslel, viděl jsem ji pořád jak pláče na slavnostním zakončení, když jsme připíjeli Diggorymu. Proudy slz stékající jí po tváři. Jednou jsem měl sen, že máme rande a ona řekla něco jako: ‘Ach, Harry, nebylo to skvělé nechat Cedrika zabít, takže můžeme být dnes spolu?’ Ne, nemyslím si, že bych byl schopný ji zase někam pozvat, dokud neodezní ta strašná vina, kterou cítím ohledně Diggoryho… což nebude pravděpodobně nikdy.”
Hermione pokývala. ”Uvažovala jsem, jestli se cítíš za to co se stalo odpovědný. Věř mi, Harry, nikdo ti to nevyčítá, ani jeho rodiče ne…”
Položil svou ruku na její. ”Šetři dechem, Hermiono. Vinu kvůli němu budu cítit až do konce života, tak to prostě je. Konec příběhu.”
Polkla a položila ruku přes jeho. ”Pořád tě to ničí, co?” Přitakal a odvrátil oči. ”No, musíme tě rozptýlit něčím jiným, jako například pomoci mi zbavit se Viktora… nebo alespoň udělat opatření, abychom spolu nezůstali sami. Už vím, půjdeš do Prasinek s námi!”
”Ty chceš, abych šel s tebou na rande s Viktorem?” zděsil se.
”Hmm, to by vypadalo divně. Ron by mohl jít taky. A Ginny. Možná Parvati a Levandule a George s Fredem. Můžeme udělat velkou skupinu. Těžko bude odporovat, když řeknu, že to tak bude, tak to tak bude.”
Harry slíbil, že půjde a ona se k němu naklonila a políbila ho na tvář, aby mu poděkovala. Jejich tváře byly velice blízko. Najednou Harry vstal, málem při tom porazil židli. ”Já… hmm… musím si dát sprchu. Zahradničení… pot a špína… však víš… ” Prakticky utekl z místnosti, zatímco sám sebe přesvědčoval, že není nedospělý jako Ron, když se takto chová.
Právě když míjel halu, Dursleyovi se vrátili. Harry jim sdělil, že si jde před večeří dát sprchu, zahrada je hotová a Dudley řekl: ”Znamená to, že Hermiona nic nedělá? Hermiono! Chceš si zahrát na mém počítači Hvězdné války?”
Hermiona přišla do haly a teple se na Dudleyho usmála. ”Moc ráda.”
Všichni tři šli nahoru, Dudley a Hermiona do jeho pokoje a Harry do koupelny. Jak stál pod sprchou, Harry znovu myslel na Hermionu slunící se v bikinách, jak se dotýkal její pokožky, zatímco ji mazal olejem… ale pak si uvědomil, že pokud se o něj bude Hermiona zajímat tímto způsobem (a všechno nasvědčovalo tomu, že ano) moc bezpečí jí to neskýtá - už byla v ohrožení kvůli tomu, že je jeho kamarádka, o kolik vážnější by bylo, kdyby byla jeho přítelkyně? A konec konců pořád tu byl Viktor Krum. A taky Ron… Hermiona si myslí, že je otravný a nedospělý, ale mohl by se z něj obratem stát úhlavní nepřítel, pokud by ho naštavalo, že Harry a Hermiona jsou spolu… a jak měl Harry podezření, tak by ho to opravdu naštvalo, kdyby se to stalo a on by na to přišel. Pak by Harry měl místo dvou přátel jednu přítelkyni a dalšího smrtelného nepřítele…
Harry vyšel ven ze sprchy s hlavou vířící myšlenkami. Oblékl se a vešel do Dudleyho pokoje, posadil se na postel a beze slova pozoroval Hermionu s Dudleyem u počítače. Cítil se jako by byl v transu, pokoušel se vyznat se ve svých pocitech a touhách, zkoušel rozpoznat, jestli by jí to, co k ní cítí, ještě víc neohrozilo než doposud. Když byl čas k večeři, sešel dolů a dobrovolně se přihlásil k umývání nádobí s Hermionou, takže si s ní mohl promluvit, ale vypadalo to, že jí kromě věcí týkající se úklidu nemá co říct. Ani ona moc nemluvila, jenom jednou najednou poznamenala, ”Víš, Harry, nikdy jsem ti neřekla, jak jsem byla pyšná, když ses postavil Voldemortovi. Tolik dospělých to nedokázalo… nebo nemohlo.” Znělo to jako by citovala Siriusův dopis Dursleyovým… Sirius pravděpodobně řekl Hermioně to samé, domníval se. Měl dojem, jakoby mluvila o Viktorovi jako o jednom z těch, kteří by to nedokázali.
Poté, co uklidili nádobí, hráli v obývacím pokoji šachy, zatímco zbytek rodiny v televizi sledoval nějakou americkou komedii - jejich smích zaplňoval mezery v konverzaci, takže se nikdo necítil nucen mluvit. Je to divné, hrát šachy bez toho, aby se figurky samy hýbaly, napadlo Harryho.
Jak dohráli (Harry vyhrál; sehrál už hodně šachových partií společně s Ronem, takže uměl hrát tvrdě, ale zatím se mu moc nedařilo) popřáli ostatním dobrou noc a vydali se nahoru po schodech. Na chodbě oddělující jejich pokoje se Hermiona k němu najednou naklonila a znovu ho políbila ho na tvář. Harry polkl, dívaje se na ní s úzkostí, pak se k ní naklonil a také ji políbil. Povzdechla.
“Domnívám se, že pokud na mě chceš myslet jako na svou sestru… ” zkoušela ho. Harry se na ni zašklebil a zašeptal: “příliš pozdě,” přinutil se vejít do svého pokoje, potom však zahlédl na její tváři spokojený úsměv s ruměncem a měl co dělat, aby nepřešel chodbu a neukázal jí poněkud méně bratrské chování…
Další den byl poslední před jejich odjezdem do Doupěte. Po ranním běhání, se Hermiona, Harry a Dudley vydali do obchodu nakoupit ingredience, které potřebovala k uvaření večeře. Chtěla, aby jí to pomohli dopravit v pořádku do domu. Po svačině všechny vyhodila z kuchyně a začala připravovat jídlo. Jakmile nastal čas, Harry a Dudley přesunuli na její pokyn stůl a židle do zahrady, aby se mohli najíst pod širým nebem. Když je Hermiona konečně svolala k jídlu, byli ohromeni. Uvařila smažené houby na pepři, plněné olivy, pesto a tavený sýr Gruyere, zeleninový salát se speciálním dresingem, jehněčí kýtu s restovaným špenátem a lanýžovým rizotem a jako dezert čokoládový dort s Tureckou kávou, včetně ovoce a sýra.
Bylo to zdaleka to nejlepší jídlo, jaké kdokoliv z nich jedl. Petunie a Vernon vypadali, že zapomněli na to, kdo ho uvařil, a s nadšením se cpali. Dudley byl uchvácen, že se zbavil celeru a hlávkového salátu a Harryho napadlo, že by klidně mohla naučit domácí skřítky ve škole, jak tohle uvařit…pak se snažil nesmát nad představou domácích skřítků, kteří umožňují té šílené reformátorce Hermioně Grangerové, jež mezi nimi budí pohoršení pokaždé, když popisuje jejich situaci jako zotročení, aby je vyučovala.
Po večeři Harry a Hermiona znovu uklidili nádobí. Vypadalo to, jakoby použila všechny hrnce v kuchyni. Když byli konečně hotovi, zrovna se začalo stmívat a tak se šli posadit do zahradního altánu na lavičku. Harrymu připadlo úplně přirozené položit svou ruku za ni podél opěradla lavičky, potom ji zlehka přesunul na její nahé rameno, hladil jemnou kůži a prsty na ní bezmyšlenkovitě kreslil kroužky. Hermiona sklonila hlavu k jeho pravému rameni a položila mu levou ruku na stehno, zatímco pozorovali zářící růžovou oblohu pomalu přecházející v sametově temnou modř. Harry si nebyl jistý jak dlouho tu takto seděli - když se najednou podíval dolů na ni a zjistil, že ho pozoruje. Nemohl přijít na nic, co by řekl - nechtělo se mu mluvit a doufal, že jí také ne. Najednou věděl, co chce udělat, chtěl to tak moc, jako ještě nic předtím. Jejich ústa byla blíž a blíž, už cítil její horký dech vonící po čokoládě a kávě a ucítil jak se její rty otírají o jeho.
“Blíží se velký černý pes.”
Harry zpozorněl a odtáhl se od ní. Sandy promluvila pod rukávem jeho trička. Rozhlédl se po zahradě, vpravo, vlevo a za sebe. Pak se obrátil zpátky k Hermioně, která vypadala víc než naštvaně.
“Co se děje?” řekla a v hlase jí zaznělo ostří.
“Sirius jde,” řekl jednoduše, stále se ohlížel, zkoušeje zahlédnout svého kmotra, zvědavý jestli tam už někde je a jestli je viděl. Sundal svou ruku z jejích ramen a obě paže zkřížil přes prsa. Hermiona si je zamračeně zkřížila taky. Možná si myslí, napadlo ho, že se vymlouvám. Ale jakmile uběhla další minuta, u rohu kůlny se zatřpytily oči a tiše se k nim blížil velký černý pes. Hermiona se znovu podívala na Harryho, rozčilená a znepokojená.
“Už to děláš zase!”
Vitajte, ste prihlásený ako Neprihlásený
Členstvo:
Najnovšie: Brambram
Nových užívateľov dnes: 0
Nových užívateľov včera: 1
Celkom zaregistrovaných užívateľov: 4633
Online návštevníkov:
Návštevníkov: 360
Užívateľov: 22
Spolu: 382
Online:
