Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hermiona Jane Grangerová se chystala do postele a zpočátku nevěděla, co si má myslet. Přesně před týdnem zažila nejzajímavější den svého života. Teď se kamarádila s chlapcem, který žil na jednom z nejděsivějších míst v Británii – v londýnském Toweru!

Dobře si pamatovala, jak dostala vyhubováno od učitele a potom doma od rodičů za to, že se zatoulala mimo prohlídkovou trasu. Neměla v úmyslu to udělat, ale když ji vůbec nezajímalo, co jim strážný vykládal. A John Hadrian trval na tom, že jí toho může ukázat mnohem víc. Nepochybovala, že za všechny ty věci, co ten den prováděli, by se mohli dostat do pořádných potíží, ale to, co viděla, a ten, se kterým to podnikla, stáli za jakékoliv riziko. Děkovala nebi, že ji rodiče nikdy v ničem neomezovali.

Zítra bude velký den. Společně se vydají do Toweru, aby se setkali s Johnem Hadrianem a jeho opatrovníky. Pojedou tam vládní limuzínou s lidmi z kanceláře premiérky! Měla na jazyku tolik otázek, ale jediný otcův pohled jí řekl, že bude mít problémy jako vrata, jestli ty otázky vysloví nahlas, a že nejlepší volbou je zůstat zticha. Hermiona se nemohla dočkat zítřka!

***

Ono ráno vstali Grangerovi velmi časně.

Černá limuzína opatřená vlaječkami splňovala Hermionina očekávání. Dívka byla zároveň nervózní i natěšená, ale její rodiče projevovali ohledně všeho toho utajování provázejícího návštěvu Toweru jistou nervozitu.

Černý vůz opustil obvyklý hustý provoz a namířil si to do zadní ulice za Towerem. Hermionu bavilo hrát si se všemi těmi tlačítky a páčkami, ale pak ji matka usměrnila. Dva muži, kteří seděli proti nim, se jejím skopičinám smáli, ale nic neřekli.

Limuzína zabrzdila před menším soukromým vstupem do Toweru. Když vystoupili, jeden z mužů zkontroloval jejich propustky a poté mohli vejít. Podle Hermionina názoru to bylo velice, převelice podivné.

John Hadrian je nervózně vyhlížel v prostoru před budovou. Když mu Hermiona představila rodiče, zavedl je do útulného bytu v kasárnách Waterloo, kde na jejich příchod čekal postarší manželský pár. Tedy, ona by je označila za postarší, ale její rodiče by patrně řekli, že jsou ve středním věku.

„Jsou tady!" halekal nadšeně chlapec a táhl Hermionu přes práh do bytu.

„Johne Hadriane McIntyre! Co je to za způsoby?" napomenula ho s úsměvem Maggie.

„Jejda, omlouvám se. Nechal jsem se unést. Ještě nikdy jsem neměl stejně starého kamaráda," vysvětlil a na to se otočil k Hermioniným zmateným rodičům.

„Vítejte u mě doma. Toto jsou mí opatrovníci, člen stráže Benjamin McIntyre a jeho žena Maggie. A toto je seržant Wolf, můj soukromý učitel," představil dospělé s náznakem úsměvu. „A tito sympatičtí hosté jsou Dan Granger a jeho milá žena Emma, Hermionini rodiče," dokončil okázale. Královna Anna vždy trvala na tom, aby se choval vybraně, i když byl rozrušený. John nepochyboval, že mu tento přísný ženský přízrak brzy vyčiní.

Grangerovi kývnutím hlavou akceptovali Johnovo představování. Muži si potřásli rukama a Maggie uvedla Emmu ke stolku, kde stál nachystaný starobylý porcelánový servis na pravý anglický čaj. John a Hermiona je následovali.

„Prosím, posaďte se, čaj už je připravený," zvala je Maggie do kuchyně. „Omlouvám se, že nepůjdeme do obývací části, ale máme mnoho věcí k prodiskutování, a to bude snazší zde u stolu."

Dospělí se rozpovídali a probírali se fotkami z Johnova dětství v Toweru. Grangerovi zjišťovali, že je chlapec stejně jako jejich dcera na svých devět let velice inteligentní. A vzhledem k tomu, že ho vzdělávali soukromí učitelé doma, byl v učení před svými vrstevníky už dva roky napřed.

„Rádi bychom se vás zeptali," požádal hosty Ben, „jestli byste dovolili Hermioně, aby studovala tady s Johnem a také čas od času s ním a s jeho učitelem chodila na exkurze."

Ta žádost vyvolala u Grangerových šok. Očekávali jen obvyklý kamarádský vztah mezi dětmi. Byla pravda, že ze sociálních důvodů drželi Hermionu na základní škole, i když protestovala, že se tam nudí. Teď si ale nebyli jistí, jestli to bylo správné rozhodnutí, když viděli chlapce stejně šikovného, jako byla jejich dcera, který ji už o dva roky předstihl!

Dan a Emma se na sebe podívali. Tady šlo o životní příležitost! Pokud to, co jim major Connor řekl, byla pravda, Hermionu tu bude střežená a vzdělávaná pod ochranou Koruny.

„Rádi bychom věděli, o co tu běží," začal opatrně Dan. „Proč všechny ty tajnosti? Major Connor nám něco naznačil, ale je za tím víc, nemám pravdu?"

Ben odložil šálek s čajem a střelil pohledem po Wolfovi. John a Hermiona během naslouchání rozhovoru dospělých už své hrnky dopili.

„Johne, vezmi Hermionu a ukaž jí svou učebnu, ano?"

„Jistě, Bene," souhlasil John, otřel si pusu ubrouskem, složil ho a vstal od stolu. „Můžeme jít, Hermiono? Rád bych ti ukázal, kde studuju."

„Jelikož jde o moji třídu," vložil se do věci Wolf, který si také otřel ústa, „dohlédnu na ně."

John vstal, mírně se Hermioně uklonil a podal jí ruku, zatímco Wolf všechny pozdravil kývnutím.

Emmu upoutala úroveň etikety, kterou John předvedl. Choval se jako pravý anglický lord. Hermiona se slabě zachichotala a uchopila kamaráda za ruku. „Bude mi potěšením."

Jakmile všichni tři odešli, Benův slabý úsměv povadl. „Nejprve je potřeba, abyste podepsali několik dokumentů, pak vám povíme tolik, kolik můžeme. Vaše dcera o tomto nic neví; je to jak pro její ochranu, tak pro vaši." A vytáhl několik formulářů, které připravilo královské námořnictvo.

Po rychlém pročtení oba Grangerovi s trochou nervozity formuláře podepsali a obrátili se na Bena pro další odpovědi.

„A teď," spustil Ben, když uložil formuláře do desek, „skutečné jméno a titul chlapce zní Jeho Výsost lord John Hadrian James Potter McIntyre, chráněnec Koruny. Obávám se, že vám nemůžeme sdělit všechny jeho tituly, ale ujišťujeme vás, že rozhodně patří k britské šlechtě. Hermiona o těchto titulech prozatím neví. Víte, Johnovi rodiče byli zabiti teroristy, když byl ještě dítě, a on byl poslán k matčině sestře."

„Toto nám sdělil major Connor," přerušila ho Emma. „Také nám řekl, že chlapec z onoho nevhodného prostředí utekl a skončil tady v Toweru."

Ben přikývl. „Objevil se tu, když zde bylo Její Veličenstvo na inspekci a všechny nás vylekal – až na Ni. Královna se ten den zachovala brilantně. Několika tahy pera byl John umístěn do naší péče a zahrnut pod ochranu Koruny. Jde o to, že oni teroristé, kteří zabili Johnovy rodiče, jsou stále na svobodě. Vzhledem k titulům, pozemkům a politickému postavení, které John zdědil, je zde pro něj bezpečněji."

„Jenže máme tendenci zapomínat, že je to velmi osamělý chlapec," připojila se Maggie, která začala sklízet ze stolu. „Když byl menší, brali jsme ho za naším vnukem Charleym, ale teď... inu, Charley žije v Manchesteru a chodí do školy. John se vzdělává tady. Zkrátka to nejde dohromady. Všechny nás překvapilo, že oslovil vaši dceru, nikdy dřív nic takového neudělal. Co žije v Toweru, už tu vidět spoustu turistů, které nechal odejít bez jakéhokoliv projevu zájmu. Má v oblibě trávit odpoledne venku tím, že se vmísí do davu návštěvníků, i když by měl být na hodině."

Ben přikývl. „Obvykle ho potrestáme za to, že utekl z vyučování, což provede minimálně jednou za týden. Nechci říct, že je ulejvák, ale někdy udrží pozornost jen po velmi krátkou dobu. Prostě ten den nás jeho chování překvapilo."

***

John vzal Hermionu do třídy, jediné místnosti, kterou jí ten den, kdy nechtěl být chycen a chtěl si užívat svobody, neukázal. Přidal se k nim Wolf a během prohlídky učebny se probíral nějakými papíry.

Hermiona se usmála a zamířila k policím s knihami lemujícím jednu ze stěn. „Ach, Johne, tady se učíš? To je úžasné!" vydechla a pustila se do čtení titulů.

Wolf a John se na sebe podívali a Wolf s úšklebkem podotkl: „Myslím, že jsme o ni přišli, kamaráde."

John si odfrkl: „Asi jo. Platí stále ten víkend?"

„Jasně, že ano, chlape! Všechny týmy jsou nachystané. Měl by to být pořádný mazec!"

„Jaký mazec?" zeptala se Hermiona, která se k nim vracela s knihou v ruce. „Omlouvám se, nechtěla jsem být neomalená."

John se usmál: „Wolf mě bere na paintballový turnaj! Učí mě, jak správně zacházet se zbraní. Není to skvělé?"

Hermiona nakrčila nos: „Ale to je nebezpečné! Ještě jsi moc malý!"

„Slečno Hermiono," bavil se Wolf dívčiným zřetelným zděšením. „Nevěřím, že by se měl čeho bát. Jsem přesvědčený, že až skončíme, bude John pokrytý slávou."

„Pokrytý určitě bude," odfrkla si Hermiona při představě Johna politého množstvím odstínů barev.

„Hermiono, bude to v pořádku. Je to součást mého tréninku. Až vyrostu, půjdu ke královskému námořnictvu, kde je i Wolf," prohlásil John pevně.

Muž se zachechtal. „Ve skutečnosti, slečno, má John už teď dobrou mušku a měl by se v soutěži umístit hodně vysoko." Pak, aby změnil téma, se podíval na Johna a zeptal se: „Tys jí neřekl, jaký je tvůj oblíbený předmět, že ne?"

John se uculil.

„Je to historie, Hermiono! Je fascinující!" prohlásil chlapec, čímž odstartoval debatu, která část historie je lepší, jestli ta, co se líbí jemu, nebo ta, kterou preferuje Hermiona.

O hodinu později se společně vrátili do bytu. Připozdívalo se.

Jak Dan, tak Emma byly potěšeni způsobem, jakým se Hermiona rozplývala nad učebnou a tamějšími knihami.

„No, to je dobře, Hermiono," řekla její matka. „Rozhodli jsme se ti umožnit studovat s Johnem místo toho, abys chodila do školy."

Hermiona vykulila oči a spadla jí brada. „Tady? V Toweru? A co moje známky? Co..."

„Kuš, Hermiono," rozesmála se matka. „Očekáváme, že individuální přístup tvé známky ještě vylepší."

„Jak se sem budu dostávat? Oba pracujete a je to dlouhá cesta," pokračovala v námitkách dívka s rukama zapřenýma v bok.

„To je jednoduché," vložil se do věci Wolf. „Budeš mít k dispozici auto s řidičem. Nachystáš se v době, kdy jsi zvyklá odcházet do školy, a domů se vrátíš akorát na odpolední čaj."

„Ale to bude drahé!" vyhrkla a přejela pohledem ke znepokojenému Johnu Hadrianovi, který se tvářil zoufale.

„Hermiono Jane Grangerová!" rozčílil se otec, čímž ji konečně vyrušil ze soustředění a přiměl ji poslouchat. „Vše bylo vyřešeno k naší spokojenosti. Podrobnosti nechej na dospělým."

Když Grangerovi odcházeli, byly už všechny plány nachystané a prodiskutované. Hermiona obdržela vlastní propustku do Toweru, takže nebude muset používat vchod pro návštěvníky. Měla přicházet každý den ráno na vyučování a odpoledne se vracet domů. Wolf bude dělat ochránce a průvodce jim oběma, Hermioně i Johnovi.

Bude možné, aby ji John navštěvoval, ale tyto výlety budou muset být pečlivě s předstihem naplánovány.

Ten večer šel John spát velice šťastný. Měl novou kamarádku, se kterou se mohl učit a které mohl kdykoliv zatelefonovat. Podíval se ke kouli, ve které se nacházela figurka dívky s kudrnatými vlasy sedící s knihou na lavičce, a usmál se. „Děkuji vám, Paní, za mou novou kamarádku," pronesl tiše a vklouzl pod přikrývku.

***

Poznámka autorek:

Těm, kteří si říkají, že bude Hermiona velmi rozrušená, až zjistí, kdo John ve skutečnosti je, vzkazujeme, že prostě musí počkat a uvidí.