Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani, Lutadora, martik

PA: Nevlastním Harryho Pottera.

Kapitola 16.

Harry se krátce zastavil v Komnatě nejvyšší potřeby vyzvednout diadém, a pak se vypravil k Chroptící chýši na spicha se Siriusem.

„Červíček je zpátky?“ přešel Sirius rovnou k věci.

Harry přikývl. „Myslím, že ano. Každopádně Tajemná komnata je otevřená a paní Norrisová zkameněla.“

„Paní Norrisová?“ ujišťoval se Sirius zmateně. „To je Filchova nová kočka?“ Po Harryho přikývnutí se zakřenil. „Skvělé. Tak to vypadá, že Červíček není nakonec tak špatný. Jasně, pořád bych ho nejraději zakousl na první dobrou, ale aspoň něco nepatrně zmírňuje jeho zradu.“

„Uvědomuješ si, že Pettigrewa posedl Voldemort, že jo?“ ubezpečil se Harry. „Takže ve skutečnosti to byl on, kdo paní Norrisovou proměnil v hromadu kamení.“

Sirius se zahloubal. „Víš, nikdy bych si nemyslel, že to řeknu, ale možná Voldemort není –“

„Ani se neopovažuj to doříct,“ přerušil ho Harry. „A krom toho jsem ji skoro okamžitě vyléčil.“

Sirius zkoprněl a zatvářil se k smrti vyděšeně. „Proč bys dělal něco tak ohavného?“

Harry protočil očima. „Podívej, Siriusi, vím, že nemáš rád Filche ani žádnou z jeho koček –“

„To je eufemismus roku,“ utrousil Sirius. „Jsou ztělesněním zla!“

„Ale podívej se na to z mého pohledu. V létě jsem nakoupil galony odvaru z mandragory, a kdybych na té kočce nedokázal, že funguje, nikdo by mi nedovolil ho použít. Nevěřili by mi, protože by si mysleli, že jsem Zmijozelův dědic,“ poukázal Harry.

„Asi chápu, kam tím míříš,“ připustil Sirius neochotně. „Ale pro Merlina, Harry, jenom Lily byla tak paranoidní, že se předzásobovala léky pro případ potenciální katastrofy.“

Harry si odfrkl. „Abychom byli fér, strávila spoustu času s tebou a tvými kamarády.“

„Detaily, detaily…“ mávl nad tím Sirius rukou. Pak vyvalil oči. „Počkej… oni si mysleli, že jsi Zmijozelův dědic?“ Harry přikývl. „A tentokrát si to nemyslí?“ Další kývnutí. „Detaily! Detaily!“

„Jen jsem je přesvědčil, že pokud bych měl schopnost přeměnit lidi v kámen, už bych toho dávno využil. Vypadá to, že jsem strávil až příliš mnoho času s Lockhartem, protože mi uvěřili,” vysvětlil Harry a pokrčil rameny. „A řeknu ti, opravdu si celé to ‚nebýt podezírán z útoků na mudlorozené, přestože moje matka i nejlepší kamarádka jsou mudlorozené‘ užívám.“

„To je… nemám slov,” Sirius v úžasu zavrtěl hlavou.

„Vím, jsem úžasný,” naparoval se Harry. „Ale k věci – vyzvedl jsem diadém z Komnaty nejvyšší potřeby. Předpokládám, že jsi zvládl seslání Zložáru?”

Sirius sebou škubnul. „Tak nějak.“

„Siriusi!”

„Co je? Špatně jsi mne pochopil, dokážu Zložárem zničit viteál a víceméně i zacílit, jen mi chvíli trvá, než to kouzlo ukončím.”

„Merlinova prostato,” zvolal Harry otráveně. „Měl jsi na to tři měsíce!”

„Náhodou je to úspěch; plně nedoceňuješ, jak těžké je Zložár ovládat,” hájil se Sirius.

Harry si vzpomněl, že když viděl Zložár poprvé, na jeden zátah zničil Voldemortův viteál, zabil Crabbeho a z Draca udělal jeho doživotního dlužníka, a zakroutil hlavou. „Ne, máš pravdu. Promiň, jenomže… nekontrolovatelný Zložár na bradavických pozemcích? To zní jako fakt blbý nápad.”

Sirius pokrčil rameny. „Hm, možná. Ale aspoň to výrazně snižuje šanci, že se někdo přemění ve vlka jako při jiných našich hrdinských kouscích.“

„To jo,“ souhlasil Harry. „Takže to je všechno, co jsi celou tu dobu dělal? Trénoval Zložár?“

„Ne tak docela. Taky jsem anonymně prodal Kráturu – ani se neptej – Greengrassovým, myslím, že jsem našel ten správný medailon, a Lupinovi jsem posílal dvakrát týdně dopisy. Neodpověděl na ně, ale ani je nepředal Bystrozorům,” osvětlil Sirius.

„Tak to už snad něco o něčem svědčí. Ukaž mi ten medailon.” Sirius natáhl ruku a Harry šperk opatrně prozkoumal. „Jo, tohle je určitě ten pravý. Než jsi Kráturu prodal, měl jsi mu aspoň říct, že se ho chystáš zničit. Krátura vážně není až tak špatný.”

Sirius si odfrknul. „Uvěřím, až to uvidím.”

„Neuvidíš, byls jak hrom do police a prodal jsi ho!” obvinil jej Harry.

„Měl šanci. Zkoušel jsem to s ním celý týden, než jsem došel k tomuto drastickému opatření,” štěkl Sirius.

„Jak velkorysé,” procedil Harry uštěpačně.

„Proč ho vůbec ten medailon tak zajímá?“ nadhodil Sirius nezaujatě. „Nebo je jen posedlý temnými předměty z čistokrevných rodin?“

„Protože tvůj bratr položil život, aby ho Voldemortovi ukradl, a těsně před svou smrtí pověřil Kráturu jeho zničením?“ napověděl mu Harry.

Sirius na něj jen vyjeveně civěl.

„Copak jsem se o tom zapomněl v létě zmínit?“ tázal se Harry a rozpačitě si třel zátylek.

„Jo, mám ten dojem,“ ohromeně ze sebe vypravil Sirius. „Můj bráška se snažil sejmout Voldemorta a objevil viteály. Nejspíš si myslel, že má Voldemort jen jeden, ale i tak… Neměl jsem ponětí…“

Když se Sirius trochu sebral, položil Harry na podlahu Chroptící chýše diadém i medailon. „Můžeme?“

Sirius ke dvěma zakletým předmětům přidal pohár a seslal Zložár. Celá chatrč i okolní krajina lehla popelem. Nebylo to zrovna praktické, ale zcela jistě nadmíru očistné.

ooOOoo

„Harry!“ Ron vtáhl Harryho do nepoužívané učebny.

„Proč mě přepadáváte?“ zajímal se Harry a podezíravě si prohlížel Hermionu a Nevilla, kteří už čekali uvnitř.

„Nepřepadáváme tě,“ protočila Hermiona očima.

„Takže mě teď necháte jen tak odejít?“ zeptal se Harry a zamířil ke dveřím.

„Promiň, kámo, ale nejdřív si nás vyslechni,“ zablokoval mu Ron východ.

„Ptám se znova – proč jste mě přepadli?“

„Protože máš sklony být přehnaně dramatický a všechny do všeho zatahovat a my tohle potřebujeme udržet v tajnosti,“ vysvětlila mu Hermiona.

„Navíc se ti nebude líbit, s čím přišli,“ dodal Neville.

„S čím přišli?“ zopakoval Harry. „Tím chceš říct, že ty s tím nesouhlasíš.“

„Ne-e,“ prohodil vesele Neville. „Protože na rozdíl od nich k tobě chovám ždibec důvěry.“

„Ždibec?“ Ron vypadal zmateně.

„Velmi malé množství,“ vysvětlila mu automaticky Hermiona. „A my náhodou máme v Harryho spoustu důvěry!“

Harry i Neville na ni skepticky pohlédli.

Zčervenala. „Co? To, že odmítám přijmout všechno, co řekneš, ještě neznamená, že ti nevěřím! Pro Merlina, minulý týden jsi Percymu tvrdil, že Ron chce podstoupit změnu pohlaví!“

„Nevím, kam tím míříš,“ ohradil se Harry natvrdo.

„To je jedno,“ odfrkla podrážděně. „Neříkám, že zpochybňuju mimořádné znalosti tvé jizvy o těch útocích, ale možná ten, jak že to bylo? Neregistrovaný domněle mrtvý krysí zvěromág –“

„Neregistrovaný domněle mrtvý krysí zvěromág a zrádce mých rodičů,“ doplnil ji Harry.

„Správně, ten,“ souhlasila Hermiona nepřítomně. „Nejspíš mu pomáhá někdo z hradu. I když profesor Brumbál nemá vždycky úplně tu nejšťastnější ruku při náboru zaměstnanců, většinou bývá problém jen s učitelem Obrany proti černé magii a Lockhart nevypadá jako ten typ, co by byl něčeho takového schopen.“

„A proto si myslíme, že je to Malfoy,“ dokončil Ron.

Harry se podíval na jejich vážné výrazy a pak se rozřehtal.

„Fakticky? Tak takhle to je?“ čertila se Hermiona. „Bavíš se Velkými Dýňáky a spiknutím zahradních trpaslíků, ale útoky na školu brát vážně nehodláš?“

Harry se s velkou námahou přestal smát. „Promiň, Hermiono, beru tě vážně, ale fakt? Draco? Jak vás tohle napadlo?“

„Myslí si, že mudlorození jsou chamraď, a řekl: ‚Příště je řada na vás, vy mudlovští šmejdi!‘, když viděl ten nápis na zdi o Halloweenu,“ prohlásil Ron, jako by to všechno vysvětlovalo. Opravdu i Harry dřív dělal tak unáhlené závěry? To byla docela depresivní myšlenka. „Co víc bys chtěl?“

„Důkaz?“ navrhl Harry.

Neville vedle něj zasténal: „Tohle jsi vážně neměl říkat…“

Harry se zarazil. „Proč?“

„Mají v plánu uvařit Mnoholičný lektvar, abychom se dostali do zmijozelské společenské místnosti, vydávali se za Crabbeho a Goyla a přímo se Malfoye zeptali, jestli za to může on. Evidentně totálně ignorují skutečnost, že nikdo příčetný by se těm dvěma s ničím nesvěřil. A navíc chtějí ukrást nějaké přísady ze Snapeových soukromých zásob tak, že vyhodí do vzduchu kotlík, aby odvedli pozornost – a potenciálně tím zraní nebo zabijí všechny v blízkém okolí podle toho, co budeme vařit a jestli někdo trochu toho lektvaru spolkne.“ Neville pokýval hlavou: „Řekl jsem jim, že ani ty bys do něčeho takového nešel.“

„Samozřejmě, že ne,“ přitakal šokovaně Harry. „Takový hazard je nepřípustný. K čemu nám bude potvrzení, že je v tom Draco namočený, když tím sice ušetříme pár hodin zkameňování, ale zabijeme půlku nebelvírských a zmijozelských prváků?“

„Tak vymysli jiný způsob, jak ty přísady získat,“ trvala Hermiona neoblomně na svém. „Protože tak či onak jdeme do toho. Jestli je nějaká šance, že v tom Malfoy jede, musíme to zjistit. Vím, že je to tvůj kamarád a tak, ale podívej se na to objektivně –“

„Koukám,“ odpověděl Harry. „To vy dva jste zaslepení svojí nenávistí k němu. Seženu vám ten váš zpropadený lektvar, ale říkám vám, Draco to není.“

„Jak to víš?“ dožadoval se Ron. „Jenom proto, že je k tobě milý, ještě nemusí –“

„Vím to,“ přerušil ho znovu Harry. „Jak by vůbec mohl být Zmijozelovým dědicem? Jeho matka je Blacková a do Bradavic chodí spousta lidí, co jsou s Blackovými taky příbuzní, i když naživu s tímto jménem je jenom Sirius.“

„Možná je Zmijozelovým dědicem tvůj kmotr!“ našel si Ron novou teorii.

„Proč by se můj uprchlý kmotr vloupával do Bradavic, jen aby vypustil na lidi hada? Jsou přece mnohem efektivnější způsoby zabíjení.“

„Říkal jsi, že ten viník je posedlý zlým deníkem,“ připomněl mu Neville, který tu zastával hlas rozumu.

Harry po něm střelil zdrcujícím pohledem. „Mnohokrát děkuju.“

„Snaha byla.“

„Můj kmotr by se deníčku nedotkl ani dvoumetrovým klackem. Má za to, že vlastnictví deníku snižuje index drsňáctví minimálně o dvacet procent,“ vysvětlil Harry.

„Jak to můžeš vědět?“ vyzvídala se Hermiona.

Harry se ušklíbl a nadechl se.

„A jestli řekneš, že ti to řekla tvá jizva, tak ti Merlin pomáhej,“ pohrozila mu.

Harry pokrčil rameny. „Tak to nic. Jo a ještě je tu jedna věc, která Dracovi nahrává – profesor Snape nemá hadí jazyk.“

„Jak to s tím souvisí?“ zeptala se Hermiona popuzeně.

„Protože hadí jazyk je dědičná vlastnost. Jestliže jím profesor Snape nemluví, čímž nemůže být Zmijozelův dědic, jak by jím potom mohl být Draco?“ zeptal se Harry nevinně.

„Vždycky je tu ta možnost, že Malfoy je, však víš, Malfoy,“ promluvil Ron.

Harry na něj nechápavě zíral.

„Dobře, tak nám nepomáhej,“ odfrkla si Hermiona. „Ron a já to zvládneme sami, když jsme očividně jediní, kdo bere bezpečnost této školy vážně. Seženeš nám aspoň ten lektvar?“

„Jasně,“ souhlasil Harry. „Jen se ujisti, že ten vlas skutečně pochází z člověka, ve kterého se chceš proměnit, a ne z jeho kočky.“

„Co-?“ začala Hermiona.

„Ále to nic. No a teď, vzhledem k tomu, že vy dva jste se patrně pomátli, Neville a já jdeme najít Lenku.“

ooOOoo

„Pane Pottere,“ zastavila Harryho McGonagallová, když se vracel po famfrpálovém tréninku do hradu. Vypadala neobyčejně zachmuřeně.

„Ano?“ zeptal se Harry a zapřemýšlel, co z věcí, které spáchal a které by ji mohly vytočit, se k ní doneslo. Vyšel naprázdno.

„Další student byl přeměněný v kámen, takže bychom velmi ocenili, kdybyste donesl trochu odvaru z mandragory na ošetřovnu,“ sdělila mu.

„Určitě, hned to udělám,“ souhlasil Harry a následoval ji na ošetřovnu. „O koho vůbec jde?“

„Nejspíš ho neznáte. Jde o Zachariáše Smithe z Mrzimoru,“ informovala ho profesorka.

Harry zaklonil hlavu a zaúpěl. „Nemohli bychom ho tak nechat?“

„Pane Pottere!“ zvolala McGonagallová pobouřeně. „Dvacet bodů z Nebelvíru za vaši bezohlednou poznámku.“

„Jo!“ zajásal Harry.

„Pane Pottere?“

ooOOoo

„Harry!“ zakřičel na něj Draco, jen co ho spatřil.

„Hups,“ vyjekl Harry a v duchu si spílal, že se nechal chytit. Důsledně se Dracovi vyhýbal, ale teď byl všemu skrývání zřejmě konec.

„Když jsem tě teď konečně po dvou měsících zastihl, byl bys tak laskavý a vysvětlil mi to?“ požadoval Draco a mrštil po něm poměrně tlustou knihou.

Harry sebral bichli, která ho praštila do hlavy, a zahleděl se na ni. „Vypadá to jako Lockhartova autobiografie Mé kouzelné já. Co na tom nechápeš? Zapomněl jsi číst nebo jsi oslepl nebo co?“

„Ne, nic takového,“ zavrčel Draco. „Viděl jsi tu část ohledně mého původu?“

„Ne,“ odpověděl mu Harry popravdě. Neobtěžoval se číst jakoukoliv Lockhartovu knihu, jelikož byl stále nucen dávat pozor na hodinách, když ho Lockhart nutil přehrávat s ním různé scény. Na rozdíl od minule mu to ale nevadilo – jeho už tak špičkové herecké výkony se rapidně zlepšovaly úměrně k množství rozmanitých rolí. „Ne každý je posedlý tím, kdo jsou tvoji rodiče, Draco.“

„Věnoval celou kapitolu tomu, jak mu ‚dojemný příběh‘ vztahu mé matky s profesorem Snapem změnil život!“ zaječel Draco.

„Tvoje matka měla vztah s profesorem Snapem?“ zeptal se ho překvapeně Harry.

„Ne, neměla,“ zamračil se Draco.

„Ale vždyť jsi právě řekl –“ začal Harry.

„Lockhart zaslechl tuhle směšnou historku, kterou sis vymyslel, publikoval ji a teď tomu všechny jeho vypatlané fanynky věří a nikdy to neskončí,“ stěžoval si Draco. „Doufám, že jsi spokojený.“

„Já jsem vždycky spokojený,“ prohodil Harry bezstarostně. „A nechápu, jak mě z toho vůbec můžeš vinit. Jasně, začal jsem s tou fámou, ale zmínil jsem ji jen jednou, za zbytek můžou Fred s Georgem!“

„A tenkrát v létě v knihkupectví, když ses chtěl vyhnout focení?“ připomněl Draco. „A to jsou jen ty případy, o kterých vím…“

„Dobře,“ připustil Harry, „tak jen dvakrát. Ale vážně, není to moje vina –“

„Řekl jsi to přímo před ním!“ zdůraznil Draco.

„Víš,“ Harry si založil ruce, „tohle je přesně ten důvod, proč jsem se ti vyhýbal.“

„Prostě jenom přestaň šířit ty fámy, jo?“ zaprosil ho Draco. „Dříve či později to někdo řekne mému otci.“

„On o tom ještě neví?“ zeptal se Harry šokovaně. „Ale už se to šíří měsíce. A byl v tom knihkupectví, když jsem to zmínil podruhé.“

„Nikdo si nechce proti sobě poštvat mého otce tím, že by naznačil, že mu matka byla nevěrná s jeho blízkým přítelem,“ vysvětlil Draco. „Hodně lidí se jeho a jeho peněz bojí. Nejsem si úplně jistý, proč mu unikl ten incident v knihkupectví, ale byl ten den nějak mimo. Nevím, co se dělo.“

„Pokusím se. Vážně,“ slíbil mu Harry.

Draco si povzdechl. „No, ve víc asi doufat nemůžu…“

PP: Části tučně jsou převzaty z knihy Harry Potter a Tajemná komnata, v překladu od Vladimíra Medka.