Archivované komentáre
To je pravý Malfoy, je galantní, je v pravý čas na správném místě, aby pomohl dámě v nesnázích, je-li to dáma jeho srdce, už neřeším, je-li tam schválně, nebo hraje že šel náhodou okolo, to jistě dokáže hravě vysvětlit, ovšem neopomene si rýpnout.
Z Rona udělal chudáka bez šancí, jenže v tom se asi projevuje něco jako stavovská čest, nebo rytířskost, či úroveň, které Ronald nikdy nedosáhne, ani kdyby vymetl Bradavice s Levandulí, Susan, paní Norrisovou, či dokonce Rowenou. Možná by si Ron mohl postavit pletací stroj, sehnat klubko koudele, kolovrátek a vřetánko a pomáhat mamince štrikovat. Byl by užitečný. ;)
Máš pravdu, Draco je pravý Malfoy, jde si rovnou za svým a rády vidíme, když mu to vychází.
Děkuji.
Krása! Romantiky (i té skryté) není nikdy dost. Ron to, pravda, odnesl, ale co už. Hlavně, že se Draco stará.
(Ale margareto, neměl by koukat po všech! :-D)
Díky za rozzáření dopoledne!
Romantika je prostě věčná. Chudák Ron to odnese vždycky - ale proč kouká po jiných, že. Draco se bude usmívat třeba i na obří oliheň, jen když tím znemožní Rona :-)
Děkuji.
Re: Proč Od: luisakralickova - 11.10. 2018
Paráda, čokoláda- zase:)
Margareta to zase dorazila, tak mu třeba.
Díky děvčata, opět jste mne dostaly:)
Čokolády nemůže být nikdy dost :-)
Děkujeme.
Proč jsem vlastně brečela, dumala Hermiona, když si cpala do pusy další čokoládový bonbón z bonboniéry, kterou jí toho rána spustil do klína majestátní výr, od prvního pohledu majetek Malfoyů. Jednak tak exkluzivního tvora ani nemohl vlastnit nikdo jiný, a pak také, že na krabičce v zeleném saténu byla stříbrná kartička s monogramem DM v záhlaví a s textem: Zastavuje to i slzy. Vyzkoušeno.
Uchichtla se. Skutečně zastavilo. Ale hlavně ten pohled na úplně zmateného Rona, kterému Levandule právě hlasitě sdělila, aby šel, odkud přišel, protože se na ni v tu chvíli usmál Draco!
A Susan, ke které se v nouzi snažil přitočit, mu ještě hlasitěji doporučila, aby po sobě zavřel zvenčí, protože na ni právě zamrkal Draco!
A když konečně upřel žalostný pohled na Hermionu, vůbec si toho nevšimla, protože se právě dívala na Draca, který se na ni taky díval, a to tak, že už nebylo co řešit.
V ten večer to byl Ron, kterého bylo možno zastihnout, jak v koutě brečí. A nebylo, kdo by se ho zeptal, proč. Akorát mu začali říkat Uršulák a hromadně ho posílat do h... na WC.
Děkuji za rozjasněné ráno, denice!!
Druhý den odpoledne se Ginny ostražitě rozhlédla a pak rychle vklouzla do prázdné učebny studia mudlů. Posadila se na katedru vedle Hermiony, která na dveře seslala tišící a odpuzující kouzlo, společně zpracovávaly zbytek kilové bonboniéry a hlasitě se chechtaly, když si připomínaly různé výjevy předchozího dne. Když si konečně utřely prsty do profesorčina zapomenutého svetru a nechaly zmizet prázdný obal, Hermiona se na kamarádku významně podívala a natáhla ruku, do níž Ginny vložila hrst srpců.
"Dobře, vyhrálas, ale teď mi prozradíš, jak jsi to udělala."
Hermiona s úsměvem vytáhla z kapsy malou lahvičku: "Stačí kápnout na sebe tři kapky. Ale pozor, působí okamžitě - rozbrečíš se a zároveň to k tobě přitáhne toho, kdo je ti nejblíž. Takže si sedni na zadní schody, ať máš dobrý výhled. Pošlu tam Harryho hledat můj zapomenutý úkol do lektvarů, tomu neodolá. Dál už je to jen na tobě. A teď promiň, Draco už dost dlouho čeká před vchodem do naší koleje."
Já děkuji, margareto :-)
Chechechéé!!!
Ten den se Ginny už neobjevila a Hermiona byla spokojená. Ovšem jen do okamžiku, než se do jídelny přivalil rozesmátý Harry.
,,Hermi, to musíš vidět! Prchej k zadním schodům! Kdybys mě neposlala pro ten sešit, tak jsem to zmeškal! Tomu neuvěříš! "
S neblahým tušením se vyřítila z jídelny.
Na zadních schodech, olizovaná Paní Norrisovou a olepená kočičími chlupy, seděla vzlykající Ginny. Kolem ní kulhavě kroužil pan Filch, třímající v rukách starou, vyšeplalou citeru a vrzavým hlasem falešně zpívající milostnou baladu, podle obsahu tak z doby Zakladatelů. Hermiona postřehla akorát něco, co znělo jako - utři si séélzy, ať zlíbám tě béérzy..
,, Co...co..Ginny, co se stalo?"
A Ginny, neustále brečíc, jen vyškytala ,, To- to Paní No- Norrisová. Vrazila mi do ru- ruky a já to na sebe vy-chrstla celý..."
Hermiona nezaváhala a bleskově seslala na nešťastné trio Aquamenti. Kočka vztekle zaprskala a utekla; pan Filch nejenže neutekl, ale zuřivě prskal ještě dobré půl hodiny, dokud obě studentky nevytřely chodbu do leskla a dokud si nevyslechly, co všechno si o nich myslí. Za rámeček by si to nemohla dát ani jedna.
Později večer byla nicméně Ginny spatřena, jak se ruku v ruce s Harrym prochází kolem jezera a jak ji Harry každou chvíli žhavě utěšuje, i když vůbec nebrečí, ale culí se na celé kolo.
Díky, denice! Spravila jsi mi náladu a taky se culím na celé kolo!
Moc díky!
Poté, co holky opustily učebnu, vynořil se zpod katedry Draco (který tam zašel nastražit pěknou kletbičku na profesorku vyučující tento obskurní předmět), zrušil zastírací kouzlo a uvažoval, jestli má skřípat zuby nebo obdivovat Hermioninu přímo zmijozelskou lstivost.
Rozhodl se, že to vezme sportovně, ale přece jen si přihřeje svou vlastní polívčičku. Šel a podplatil Paní Norrisovou megaporcí tuňáka, aby se v pravý čas objevila na scéně a vrazila Ginny do ruky. Sám výjev sledoval z bezpečné vzdálenosti, opět pod zastíracím kouzlem a pro jistotu pod Silenciem.
Když divadlo skončilo, posbíral se ze země, kam upadl v křečích ze smíchu, a vydal se hledat urousanou Paní Norrisovou. Ta mezitím narazila na Rona, hledajícího v chodbách zbytek zlatého tria, a vybila si na něm svou frustraci. Když se zkrvavený, zdrápaný a orvaný ubožák pokoušel zběsile vřeštícímu tvoru bránit, objevil se, přilákán zvukovými efekty - a těsně následován Dracem - profesor Snape. Než se stačil nadechnout, Draco vyčítavě zaječel: "Fuj, ty hnusáku, že se nestydíš takhle mučit zvíře!"
Ten večer nebyli Ginny s Harrym jedinou dvojicí, která se toulala kolem jezera - a Draco si dal velice záležet, aby s Hermionou byli dobře viditelní z té chodby, kde si Ron leštěním rezivých brnění odbýval první z řady školních trestů.
Nejhůře ovšem dopadl pan Filch, celou noc přikládal chladivé obklady na břicho totálně přežrané paní Norrisové - nedokázala chudinka odolat další obří porci tuňáka od svého spojence...
Jsem ráda, že se bavíš - to je účel!
Ty jsi ale kruťák, denice! Ron má xicht nadranc a Paní Norrisová úpí!! To přece nejde!
Když Draco zavedl už třetí den po sobě Hermionu na procházku opět do blízkosti Rona, zpozorněla. Pak si všimla, jak po sobě koukají - a měla jasno. Ty nyvé, lítostivé a vroucí pohledy... Čtvrtý den jí dokonce Draco odešel z rande o hodinu dřív - prý musí ještě dokončit esej do Věštění!
Schovaná za brněním, čekala jen chvilku. Potom se už jen dívala, jak se oba usilovně snaží pucovat a pusovat zároveň a bylo jí jich líto. Tak proto byli oba tak přelétaví, neschopní navázat trvalý vztah s jakoukoliv dívkou!
Večer ji zastihl opět na zadních schodech, opět osamělou a v slzách.
Tak ji tam při své kontrolní obchůzce ale načapal profesor Snape a v domnění, že už si zase vyrobila nějaký podezřelý dryák, oddirigoval ji k pohovoru do svého kabinetu.
A tam, po dlouhém a oboustranně fundovaném dialogu o lektvarech a jejich účincích, si oba uvědomili, jak mnoho mají společného, jak dobře si rozumí, jak je jim spolu příjemně...
Druhý den plakal v Bradavicích jenom pan Filch, jehož kočka už nebyla s to strávit další dvě porce tuňáka - jednu od Hermiony a jednu od profesora Snapea - a blaženě se odebrala do tuňákového nebe.
Amen.
Dámy, a teď tuto povídku tandemu Margareta-Denice laskavě uložte do archívu, ať nezapadne. :-D
Ganlum, pořád říkám - a zdaleka ne jen já - že margareta by měla psát, jen ona se pořád brání...
A pak že já jsem kruťák - copak ti udělala ubohá Paní Norrisová, že ji necháš zemřít na přežrání, ba možná přímo puknout? Věřím, že by nepřenesla přes srdce opustit ubohého pana Filche, a jako duch bude v Bradavicích pronásledovat studenty věčně.
Mimochodem, ty Draca opravdu nemáš ráda, že?
Tak tohle aspoň skončilo mým oblíbeným párem :D
Děvčata,toto se musí archivovat!
Jste geniální!!!
Margareta je prostě živá inspirace :-D
Vitajte, ste prihlásený ako Neprihlásený
