Preklady fanfiction Harryho Pottera

Pátek, 30. prosince

16:30 – Doufám, že si uklidním nervy nějakou důležitou sebereflexí, ale ve skutečnosti je mi dokonale jasné, že bídně selžu

Tedy, asi půjde o poslední zápis tohoto deníku. Bude poslední, protože končí prosincem a mám už jen dvě a půl stránky volné. Dobrý bože – skutečně jsem zaplnil celou knihu zákruty svých myšlenek.

Zvažoval jsem, že si do dalšího roku koupím nový deník, ale… už si nejsem jistý, zda v této praxi pokračovat.

Abych byl upřímný, ten děsivý zážitek se zabezpečením, jehož se účastnila Grangerová, mě odrazuje. Nemyslím, že chci riskovat, aby se mé osobní žvanění dostalo do rukou někoho cizího. Ta možnost se opravdu stala příliš reálnou a já dokonce rozmýšlím, zda nespálit důkaz o uplynulém roku. Obsahuje pár věcí příliš citlivých pro uspokojení veřejnosti a bude se mi snadněji odpočívat, pokud nebude existovat žádná možnost, že by tento deník kdy padl do nepovolaných rukou.

A přesto… nejsem si jistý, jestli se přiměju ho zničit. Ještě ne. Vím, že je nový rok a nový start a všechny ty pitomosti, ale myslím, že by bylo unáhlené zapomenout, co se událo v posledních dvanácti měsících.

Vzhledem k tomu bych měl na knihu seslat obsáhlé obrany – možná ji uložím do trezoru u Gringottových a zamaskuju jako něco jiného, dokud nebudu připravený ji zničit.

Podstatnou část dnešního dne jsem strávil čtením těchto blábolů a můžu říct jediné – díky bohu, že jsem si nevedl deník během války. Děsím se myslet na to, s čím bych vyrukoval, jestli toto vše je ve skutečnosti nicotné.

Před téměř dvanácti měsíci jsem byl pětačtyřicetiletý bývalý Smrtijed, bývalý špion, bývalý profesor lektvarů, bývalý profesor obrany proti černé magii a do šrotu odložený ministerský zaměstnanec malého významu. A teď jsem skoro šestačtyřicetiletý bývalý Smrtijed, bývalý špion, bývalý profesor lektvarů, bývalý profesor obrany proti černé magii, bývalý do šrotu odložený ministerský zaměstnanec malého významu a současný muž volného času, který se vídá s ženou o polovinu mladší!

Jestli toto nekřičí krizí středního věku, pak nevím co. Ale přesto to budu nazývat pokrokem.

Loni touto dobou jsem napsal pár předsevzetí. Zdá se mi vhodné je zrekapitulovat.

1. Méně pít

Tedy, myslím, že mohu bezpečně říct, že s tím jsem ani nezačal. Jejda.

2. Začít novou kariéru v práci: a) která mě bude těšit; b) na kterou nejsem překvalifikován; a c) kde mě plně docení

Dobrý bože.

3. Nalézt si ženu

Úspěch! Ha ha! Kdo by si to pomyslel? Samozřejmě tento cíl může být do příštího roku opět aktuální (dokonce i zítra), pokud se mi podaří vše zvrtat, což – čelme faktům – je velmi pravděpodobné.

Stejně, prozatím jde o vztyčený prostředník Weasleymu a za to budu vždy vděčný!

4. Myslet pozitivně

Opravdu jsem to napsal? Byl jsem výjimečně obluzený, že?

Takže jedno ze čtyř. Nic k potlesku. Ale na mě jde o dobrý výkon.

Zítřek je novým dnem a téměř novým rokem. A mohu šťastně zapsat, že tento nový rok začnu za lepšího stavu než ten minulý. Možná se i budu těšit na hrozící narozeniny!

Nebo ne. Nechci si připomínat, jak starý jsem… Možná Grangerové nic neřeknu… tedy Hermioně… jakkoliv chce, abych jí říkal. Možná si ani neuvědomuje, jak velký je náš věkový rozdíl… Ačkoliv předpokládám, že by si to mohla odvodit i bez podrobnějších detailů… Sakra. Skutečný věk zkrátím o pět let…

Stále nemám práci, ale to nevadí. Až budu opravdu zoufalý, vytáhnu kotlík – jsem si jistý, že v této oblasti dokážu vydělat pár galeonů. V Obrtlé ulici jsou stále lidé, kteří jsou ochotní koupit lektvar…

Ale co je urgentní – už jen dvě krátké hodiny zbývají, než se přemístím na Příčnou ulici, abych zašel s Grangerovou na večeři. Už jsem se připravil dvěma (třemi) panáky. Omezím další konzumaci, protože nechci vypadat a cítit jako bych strávil den v palírně (opravdu krásná představa).

Opět je čas VYNALOŽIT ÚSILÍ… Uf… Budu muset vyvětrat tu tmavomodrou vázanku… Vlasy prohrábnu hřebenem, asi… Bože, to je humbuk! A kvůli čemu? Pravděpodobně půjde o pohromu impozantních rozměrů a po návratu domů budu chtít prostě umřít.

Tak dobře… Už mi zbývá jen pár řádků, tak nakonec zápis zakončím hlasem důvěry, který jsem zaslechl z úst pozoruhodně moudré a věcné Rolandy Hoochové na téma incidentu mého začínajícího vztahu s Hermionou Grangerovou.

„Ale to nevydrží – ona je na vzestupu a on, nu… on je na vzestupu posledních dvacet pět let a možná i víc!“

Okouzlující, zatraceně okouzlující.

KONEC