archiv.hpkizi.sk
Drobné nedorozumění, 12. kapitola
Drobné nedorozumění
Vložené: denice - 10.12. 2017
Téma: Drobné nedorozumění

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Drobné nedorozumění

Prekladateľ : denice

Názov originálu: A Little Misunderstanding

Autor originálu : redflower

Link na originál : Originál nie je voľne dostupný

Počet slov originálu: : 0

Rating : M 16+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Humor , Romance Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _10K-30K Párovanie: Dramione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní redflower, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


                    

                      10. prosinec



 

Drobné nedorozumění

 

Autor: redflower     Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99

 

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding

 

Rating: 13+

 

Kapitola 12. Velmi potřebné rady

 

„Hermiono, drahoušku,“ zaklepala matka na dveře její ložnice, „přinesla jsem ti něco k jídlu. Můžu dál?“ Žádná odpověď, ale Diana zaslechla tiché posmrkávání. Otevřela a strčila hlavu do pokoje.

„Mami?“ zeptala se Hermiona, když ode dveří zaslechla hlas. Posadila se a sledovala ji, jak vchází a staví na noční stolek šálek čaje.

„Zlato, jsi v pořádku?“ ptala se matka a položila na stolek i talíř se snídaní.

Hermiona se na chvíli zarazila. Každým vláknem své bytosti si přála, aby zmizel ten strašlivý tlak v její hrudi. Po všech těch přáních, aby byl její vztah skutečný, po tom teď už netoužila. Nedokázala se vypořádat s tou bolestí. Nemohla zvládnout trýznivý smutek, který ji očividně sžíral. Přála si, aby jí na Dracovi nezáleželo, protože pocit prázdnoty a ztráty byl příliš velký, než aby ho dokázala unést.

„Ne, mami, nejsem. Chybí mi,“ začala znovu plakat.

„Ach Hermiono,“ odpověděla jemným, uklidňujícím hlasem a vtáhla dceru do objetí, „stejně pro tebe nebyl dost dobrý.“

„Ne, mami,“ odmlčela se a pohlédla na ni, „byl dost dobrý. Byl dokonalý.“

 

xxx

 

Draco celou noc nedokázal usnout. Jediné, co zvládl, bylo ležet v posteli, zírat do stropu a neustále se ohlížet na hodiny na nočním stolku. Když ukázaly pět hodin, vstal, rychle se upravil a přemístil se do práce. Snažil se vyřídit nějaké papírování. Koneckonců, byl pryč větší část týdne. Týdne, v němž by normálně pracoval.

Začalo svítat a zhruba v devět hodin se otevřely dveře jeho kanceláře.

Vzhlédl a zjistil, že vešla jeho poměrně překvapeně vyhlížející sekretářka.

„Ach, pane Malfoyi, omlouvám se. Nevěděla jsem, že už jste zpátky z výletu...“ přikrčila se a v omluvném gestu mírně rozhodila rukama.

„To je v pořádku, Amy, vrátil jsem se včera večer. Skončil docela nečekaně...“ Sklopil oči a opět se snažil zahnat ten pocit. Potřásl hlavou a dodal: „Rozhodl jsem se přijít brzy, abych dohnal práci. Potřebujete něco?“ „Ale ne, jen je tu pošta.“ Popošla blíž, aby mu ji podala, a on si všiml, že se jí na prstu levé ruky zablýskl prsten.

„Děkuji,“ řekl automaticky. Obrátila se k odchodu, ale zastavila se, když ho uslyšela říkat: „Amy, nemáte pro mě nějaké novinky?“

Na okamžik vypadala zmateně, ale pak se široce usmála, jak by to udělala každá novopečená nevěsta, a vrátila se k Dracovu stolu.

„Zeptal se mě o Vánocích...“ usmála se. „Byli jsme na chatě jeho rodičů v horách, pili jsme horké kakao a... nesouvisle breptám, že?“

„Ne, ne...“ řekl a vypadal trochu sklíčeně.

„Stalo se něco špatného, pane Malfoyi? Nechci vyzvídat, jen že jste vypadal tak šťastně, než jste odešel, a teď... no, už ne tolik.“ Ztrápeně se usmála. „Na tom setkání se něco pokazilo?“

„Ne, nic takového,“ řekl a díval se, jak se její ústa otevřela do tvaru ‚o‘. Když vypadala, že se znovu chystá omluvit, dodal: „Trable s holkou.“ Věnovala mu vědoucí úsměv.

„O tom vím všechno... tedy, naopak. Trable s klukem.“ Se zasněným úsměvem pohlédla na svůj diamant. „Myslím, že teď už skončily...“

Díval se na ni a snažil se přemýšlet o tom, co právě teď dělá Hermiona. Pravděpodobně si s rodinou skvěle užívá. Zamračil se. Chtěl sám sebe přesvědčit, že na tom může být stejně jako on, ale dobře věděl, že ne. Schoulil se a Amyin hlas ho vytrhl z přemítání.

„No, jestli je to všechno, půjdu a dokončím ty zprávy...“

„Ano, je to všechno.“ Usmál se a dodal: „Víte, co kdybyste si vzala na zbytek dne volno? Překvapte snoubence.“

Zářivě se usmála. „Děkuji, pane Malfoyi.“ Odmlčela se. „Zítra tu budu veselá a svěží brzy ráno.“

Lehce se zasmál a vzhlédl k ní, ale už byla pryč. Spěchala strávit den se svou láskou.

Zamračil se a vrátil se zpět ke svým neuspořádaným papírům rozházeným po stole. Prošel si poštu, pak ji odhodil na stůl a frustrovaně si povzdechl.

Pak si všiml ještě jedné obálky. Byla od Hermiony. Věděl, že nemá důvod doufat, ale nemohl si pomoct, když viděl odesilatele. Otevřel ji. Čekal dopis, dobrá, čekal cokoli, ale ne tohle.

Byl to článek. Zatracený článek. Jen článek. Žádná poznámka. Nic. Nikdy se necítil tak prázdný, prázdný a chladný. Chlad, který nemohl rozehřát žádný oheň. Ne, oheň ne, ale vášeň, která zářila v Hermioniných očích.  Probleskla, když na něj pohlédla. Myslel si, že je skutečná. Ale teď věděl, že není. Horší už to být nemohlo.

 

xxx

 

Hermiona ležela v posteli. Podívala se na hodiny. Deset. Teď už se schovávala celé dva dny. Nemohla jim čelit. Nemohla čelit rodičům. Ani nikomu jinému. Ale užíralo ji svědomí.

Cítila se naprosto příšerně. Všichni k ní byli tak milí. Matka ji ani nenutila, aby šla a rozloučila se s Marilyn a Connorem, než odešli. Prostě ji nechala být v jejím pokoji a plakat v přesvědčení, že potřebuje strávit nějaký čas o samotě.

Ale to jediné, co celý ten den dělala, bylo, že se nutila chtít se zachovat čestně. Vylezla z postele a s nově nalezeným odhodláním zamířila dolů.

„Mami,“ řekla, když ji objevila v předsíni. Viděla, jak mizí v šatně, ale i tak pokračovala: „Musíme si promluvit.“

„O čem, zlatíčko?“

„No...“ řekla, nevěděla, jak začít. „Jen jsem ti chtěla říct... dobře, hm,“ těžce polkla a dívala se, jak si její matka vytahuje kabát. Lámala si hlavu, co si bude myslet. Otevřela ústa, ale nevyšlo z nich přiznání.

„Mami, kam jdeš?“ zeptala se užasle.

Diana se na dceru rozpačitě usmála a uvázala si kolem krku šátek. „Mám pacienta. Velmi naléhavý případ,“ odmlčela se. „Kořenový kanálek. Doufám, že chápeš...“

„Jistě, mami.“

„No, dobrá.“ Usmála se a políbila dceru na tvář. „Na povídání si uděláme čas jindy.“

Hermiona si uvědomila, že pravda bude muset počkat.

 

xxx

 

Zatímco byla matka pryč,  Hermiona se snažila něčím zaměstnat. Odnesla nádobí, uklidila svůj pokoj, osprchovala se... a tak podobně. Znovu pohlédla na hodiny a přemýšlela, jak dlouho může trvat vyčištění zatraceného kořenového kanálku.

Když vyčerpala nápady, jak zabít čas, zamračila se a zamířila do kuchyně. Možná, že malá svačinka by jí mohla pomoci zaměstnat její mysl.

Po nájezdu na lednici se posadila ke stolu s nalezenými zbytky krocana. Vzala si kousek a znuděně začala třídit chaotickou směs papíru, kterou tam někdo odložil.

Horní část hromady tvořilo jen několik novin. Rychle je odsunula stranou; akorát jí připomínaly práci a článek odeslaný Dracovi. Potřásla hlavou, jako by tím z ní dokázala odstranit myšlenky na něj.

Pod novinami leželo pár otevřených vánočních přání. Také je odstrčila bokem. Právě teď měla svátečního ducha plné zuby. Poslední byla zvláštní pozvánka na silvestrovský večírek Grangerových.

Hermiona očima prolétla detaily, i když opravdu nemusela... všechno zůstávalo každý rok stejné.

Rodiče se trochu rozšoupli a uspořádali jejich mejdan u Macriho, což byla vybraná restaurace v nejmodernějším hotelu ve městě.

Zavřela pozvánku, odložila ji na vrchol hromádky a než dojedla, všechno poklidila. 

 

xxx

 

Draco byl znovu v kanceláři a od časného rána pracoval jako šílenec. Hleděl na něj jeho pracovní kalendář. 31. prosince, stálo tam. Silvestr, připomínal mu velkými tučnými písmeny, která, jak mu připadalo, se mu vysmívala.

Svraštil čelo. Věděl, že to skončilo. On a Hermiona skončili, ačkoli ve skutečnosti nikdy nezačali být spolu. Věděl to, ale navzdory tomu podvědomě stále cítil nějakou naději. Pořád měl být s Hermionou v domě jejích rodičů. Neměl důvod cítit naději a říkal si, že by byl idiot, kdyby tomu věřil, ale nedokázal o tom neuvažovat.

Nemohl zapomenout, jak jí zářily oči, když ji rozesmál, nebo jak široce se otevřely, když uviděla náhrdelník, který jí dal k Vánocům, nebo jak...

Z myšlenek ho vytrhlo zaklepání. Byla to Amy.

„Dobré ráno, pane Malfoyi,“ řekla zdvořile, „tady je vaše pošta.“ Odmlčela se a vypadala, jako by o něčem přemýšlela. „Chtěla jsem vám poděkovat za včerejšek...“

Dracův obličej na sebe téměř okamžitě vzal depresivní výraz. Těšil se z jejího štěstí, ale právě teď si nemohl vyslechnout její příběh. Nemohl poslouchat, jak šli se snoubencem na piknik, nebo se projít po pláži, či cokoli zatraceně podnikali. A rozhodně nechtěl poslouchat, jak spolu budou na věky šťastní.

„No, jestli je to všechno, Amy, tak se musím vrátit k práci,“ řekl úsečně a okamžitě litoval, že byl tak hrubý.

„Ne, není to všechno.“ Překvapeně vzhlédl. „Když jste mi dal včera volno, přemýšlela jsem o tom, co jste řekl. Nevěděla jsem, a vlastně ještě pořád nevím, jestli bych to měla říct... protože kdo jsem, abych vám v čemkoli radila? Ale pracuji tu už hodně dlouho a vím, že jste lepší, než si myslíte. Se vší tou prací přesčas hádám, že bych to měla vědět. A, no, nikdy jsem vás neviděla tak na dně, jako jste teď. Nevím, co se stalo s tou dívkou, ale myslím, že byste to měl ještě jednou zkusit. Zdá se, že za to stojí.“

Draco byl v šoku. Jak jednoduše to vypadalo, když to navrhla. A věděl, co má dělat.

Amy teď vyhlížela trochu vyděšeně. Za tohle určitě dostane padáka. Neměla právo to říkat. Její podvědomí na ni teď ječelo za to, že je takový žvanílek, ale pak mu pohlédla do tváře.

Myslela si, že se stal zázrak, když ho viděla usmívat se.

„To bylo to nejkrásnější, co jsem za dlouhou dobu slyšel. Máte naprostou pravdu,“ řekl a začal odkládat papíry stranou.

„No, děkuji, pane -“ začala mluvit, ale přerušil ji: „Amy, vezměte si den volna... ne, vezměte si týden!“ Odmlčel se a přehodil přes sebe kabát. „Jen ještě napřed udělejte jednu věc.“

„Cokoli chcete, pane.“

„Najděte mi auto, musím jet někam, kde potřebuji být.“


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: KatherineE - 13.04. 2018
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: zuzana44 - 01.10. 2018
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Noemi - 11.03. 2019
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 20.09. 2019
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Noemi - 21.12. 2020
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: love_hp_7 - 25.12. 2020
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Drobné nedorozumění, 12. kapitola Od: solace - 16.12. 2017
Tušila som, že Hermiona nebude tá prvá, čo dostane rozum. Tak Dracovi držím palce, nech mu ten druhý pokus vyjde. Ďakujem.

Re: Drobné nedorozumění, 12. kapitola Od: Lupina - 10.12. 2017
Konečně se rozhoupal k akci! Tak teď jen, jak na to půjde :-)
Děkuji!

Re: Drobné nedorozumění, 12. kapitola Od: luisakralickova - 10.12. 2017
Do nového roku s vyřešeným vztahem, že by? Je to nadějné;)
Děkuji a těším se na další.

Re: Drobné nedorozumění, 12. kapitola Od: margareta - 10.12. 2017
Jsou to kouzelníci, ale když se zamilují, chovají se jako mudlové. Žádné hůlky, žádné přemísťování, žádný nitrozpyt...
Jen doufám, že Draco nebude řídit a najme si taxi! V tom rozpoložení, v jakém teď je, by byl klidně schopný ignorovat červenou, nemluvė o ostatním.
Takže jsem zvědavá, co se rozhodl udělat a říct.
Děkuji za kapitolu a těším se na další!