Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 15. Další nejlepší věc

Hermiona netušila, kdo je překvapenější – jestli ona sama, nebo pan Malfoy – když se bývalý temný kouzelník zvedl ze svého místa. Zamračený výraz v jeho tváři, když přešel místnost, aby se postavil po boku své ženy, byl podivně legrační a zároveň naprosto srdcervoucí.

Nemohla si pomoci, musela odvrátit pohled od toho bizarního a nepřirozeného rodinného shledání.

Koutkem oka zahlédla, jak Lucius v gestu pohlazení nesměle přejel prstem nad hlavou fretky. Draco zvedl hlavu, aby se k němu přitiskl; byla si téměř jistá, že v mužových šedých očích zahlédla slabý lesk.

Těžce polkla. Předstírala, že otázka, kterou se chystá položit, ji nerozrušuje – ona přece na Dracovi nelpěla, to bylo směšné! Byla prostě… trochu ochranitelská, kvůli okolnostem koneckonců někdo být musel, že.

„Vezmete Draca domů?“

Narcisina dokonale napjatá čelist lehce poklesla, zatímco opatrně objala fretku. Obrátila hlavu k Hermioně a silně zamrkala, když odpověděla: „Ne.“

Hermiona a Draco – jakkoli zvláštní to bylo, protože on byl fretkou – si vyměnili pohledy.

„Cože?“

Narcisa pohlédla na manžela, ten přikývl, aby pokračovala. „Už nemáme ty… možnosti, nebo přístup k těm kontaktům, jako jsme mívali.“ Znovu zvedla Draca, aby se setkala s jeho pohledem. „Nejlepší způsob, jak zlomit prokletí, je nechat ho tu v Minerviných rukou.“

„Nevíme, kdo to udělal,“ řekl Lucius tichým hlasem a potřásl hlavou. „Chci říct, neexistuje způsob, jak zjistit, jestli v tom nemá prsty někdo z ministerstva nebo od svatého Munga.“

Kaštanové oči se široce rozevřely. „Opravdu si myslíte, že by to mohlo sahat tak vysoko?“

Zvedl bradu, ale odpověděl kontrolovaným tónem: „Věřím, že v tomto okamžiku nemůžeme vědět, kdo je za to zodpovědný, nebo kdo o tom ví.“ Vrhl významný pohled na ředitelku, sedící za svým stolem. „Mluvili jsme o důvodech, proč by to tak mohlo být.“

Hermiona pochopila okamžitě – a jako zásah elektrickým proudem jí projelo rychlé a ostré pobouření. „Myslíte, že ten, kdo za to může, to udělal proto, aby se pomstil vám?“

„Myslíme si,“ Narcisa si nervózně olízla ret, „že nás obviňují lidé patřící k oběma válčícím stranám. Jedni proto, že se Vol-Voldemort dostal tak daleko, a druzí nás viní z jeho porážky.“

Hermiona pohlédla na oba Malfoyovy. „Draco řekl, že někdo ze školy byl přitom, když byl přeměněný, ale nepoznal ho.“

Vraceli jí pohled. „Co myslíte tím,“ Lucius zvedl jedno obočí, „Draco řekl?“

„Ach,“ pokrčila rameny, jako by to byla ta nejobyčejnější věc na světě. „Vymyslela jsem komunikační metodu, kterou s ním můžu používat.“

Narcise se rozzářily oči, zatímco Lucius souhlasně přikývl a na okamžik se jeho tvář podobala Dracovi. „Jistěže jste ji vymyslela! Koneckonců jste přece nejbystřejší čarodějkou svého ročníku, že?“

Hermiona pominula tento téměř kompliment a zaměřila se na odhalená fakta. „Je možné, že děti těch, kdo věřili Voldemortovi, by mohly být … zodpovědné?“

McGonagallová, která doteď mlčky sledovala hovor, konečně promluvila: „Myslíte, že osoba, kterou viděl, by mohla být studentem Zmijozelu? Můžete mít pravdu. Zmijozel je kolej, která ctí především tradici, a i po letošním zařazení mudlorozených studentů je stále kolejí s nejvyšším počtem čistokrevných.“ Lehce pokývla hlavou. „Je jisté, že někteří z nich pocházejí z rodin, které stále vyznávají myšlenku čisté krve.“

„Jak jsem řekla,“ přikývla Narcisa a na rtech se jí usadil bezvýrazný úsměv, „Z těch, které nás obviňují.“

„Pojďme se ho zeptat,“ navrhla Hermiona s vynuceným veselím, celá nesvá z toho, jak v ní rozhovor vzbuzuje pocit lítosti s Luciusem a Narcisou.

Malfoyovi stáli a sledovali, jak rozkládá pergamenové čtverce po ředitelčině stole. Narcisa se snažila nepodlehnout sklíčenosti, když se Draco rozhodl raději přitisknout k Hermionině ramenu, zatímco pobíhala kolem ředitelčina stolu a pracovala na svém úkolu.

Nechtěl vzpomínat na to ráno. Nechtěl myslet na ten zlomek vteřiny, protože jeho srdce bilo tak silně, že se zdálo, jako by třáslo celým tělem, když si vybavil ten strašný okamžik. Ale také věděl, že jestli nebude spolupracovat, nemusí to nikdy skončit.

Zvedl hlavičku a zachvěl se, když mu znovu položili tu otázku. Odmítal zůstat po zbytek života zatracenou fretkou!

Seskočil Grangerové z ramena, oběhl čtverce a odpověděl poklepáním čenichem. Ano.

„Nikdo se k tomu nepřizná a my se nemůžeme ptát celé koleje,“ ředitelčin obličej se ustaraně zachmuřil. „Musíme být opatrní, jak na to půjdeme, nebo riskujeme, že Draca vystavíme dalšímu nebezpečí.“

Hermiona se automaticky obrátila k Dracovi a nabídla mu dlaň. Položil na ni svou drobnou chlupatou tvářičku, když odpověděla: „Myslím, že někdo by nám s tím mohl být ochotný pomoct. Nic násilného, nic, co by mohlo víc uškodit než prospět. Možná jen naslouchat okolí, zkusit někoho přistihnout, jak říká cokoli podezřelého.“

Malfoyovi s ředitelkou na ni s očekáváním hleděli, když se podívala Dracovi do očí. Sklonil hlavu na znamení souhlasu s tím, na co věděl, že myslí. Ne že by byl bůh ví jak nadšený, ale jiné možnosti tu nebyly. Jednak se mu samozřejmě nelíbilo, že ty osoby bude hledat otevřeně, na druhou stranu neměl potuchy, co by mu mohli udělat, kdyby ho dostali do rukou.

Ne, ne. Příšerný nápad Grangerové byl za daných okolností tím nejlepším.

xxx

Na dveře od kanceláře někdo zaklepal. Hermiona  bezmyšlenkovitě pohladila Dracův elegantní kožíšek, než pohlédla ve směru hluku.

„Dále,“ řekla ředitelka.

Dveře se otevřely a vešla Pansy. Zvedla obočí, když přejela pohledem všechny v místnosti.

S vykulenýma temnýma očima se tiše zeptala: „A c-co má znamenat tohle?“