Preklady fanfiction Harryho Pottera

Ten obrázek stojí na krbové římse, ne úplně na čestném místě, ale i tak dost v popředí. Sedm mladých lidí, čtyři chlapci a tři děvčata oblečení ve zlaté a rudé drží nad hlavou zlatý pohár. Oliver si ho velmi považuje; on a jeho kamarádi zmrazení v okamžiku času, který byl - tehdy - v jeho životě tím nejdůležitějším. I teď si vzpomíná na naprostou euforii z vítězství, na dvojnásobného hobla, když jeho a Harryho dvojčata vyhodila do vzduchu poté, co Harry chytil zlatonku, na dívčí skandování "Máme pohár! Máme pohár!" Ten okamžik, zmrazený v čase na fotografii, bude mít navždycky zapsaný ve vzpomínkách.

Na krbové polici je i další fotografie. Šest mladých lidí, starších než na té první o víc než pár let. Jeden chybí, a dokonce i v tak šťastný den je jeho absence citelná. Možná by nebyla tak zřejmá, kdyby tam nebylo jeho dvojče, usmívající se z okraje fotky, s rukou kolem vysoké tmavé družičky po Oliverově levici. Navzdory úsměvu vypadá proti culícímu se chlapci z první fotky, který má ruku kolem ramen totožného chlapce s totožným úsměvem, nějak skleslejší.

Oliver se trochu smutně usměje a vrátí obrázek na polici. Setřese ze sebe vzpomínky a vrátí se do reality, do svého současného života. Otočí se, protože se otevřou dveře a vstoupí jeho manželka se synem v náručí. Jejich syn - Oliver je stále trochu ohromen tím, že už je dost starý a zodpovědný na to, aby mohl být otcem. Jeho žena se na něj usměje a s výdechem úlevy mu podá chlapce.

"Je těžký," postěžuje si a protahuje si záda. "A jeho malá sestřička o sobě dnes dává sakramentsky vědět. Určitě z ní bude odrážeč."

Oliver se usměje a přitáhne si ji k sobě. Ukáže na první fotografii na krbové římse a oči jeho ženy dostanou měkčí výraz, protože je znovu všechny vidí takové, jací tehdy byli.

"Budeme jí říkat Frederika?" zeptá se Oliver s úsměvem a žena se rozesměje a trochu smutně se dotkne tváře zbylého dvojčete na jejich svatební fotografii.

"Myslím, že se mi víc líbí Georgina," pronese tiše. Chlapec v Oliverově náručí se zavrtí, protože chce dolů; je čas na čaj a on má hlad.

Oliver ho postaví na zem a zachechtá se. "Dobře, dobře. Beru to jako narážku," řekne. "Jsi ve vývinu a je čas na jídlo." Vezme dítě za ruku a všichni tři odejdou do útulné kuchyně, kde na ně čeká svačina.

Na krbové římse za jejich zády mladý famfrpálový tým, zmrazený v okamžiku svého vítězství, nadále oslavuje.