Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 11. Loučení a omluva
Poznámka autorky: To, co tento příběh potřebuje, je trocha Dramione, můžeme se tedy těšit na víc interakce – čtěte a užívejte si...
Když příštího dne nastal čas zavřít, zamkla Hermiona s těžkým srdcem dveře. Tak napůl čekala, že se Ginny dnes objeví a bude dělat, jako by se nic nestalo. Buď to, nebo přijde s Harrym i Ronem v závěsu a začne znova. Ale nevznikl žádný rozruch, což v Hermioně zanechalo pocit zoufalství. S Ginny, která ji teď svým výbuchem překvapila a zklamala, se přátelila už od jejího prvního ročníku v Bradavicích. Vždycky byla temperamentní, ale také laskavá, ohleduplná dívka, která se dokázala ovládnout stejně tak rychle, jako předtím ztratit nervy. Od Hermiony to byla čistá spekulace, ale možná, že tu sehrály svou roli i hormony?
A aby bylo ještě hůř – nebo možná lépe – Draco se už neukázal, což ji také mátlo. Po Ginnině výbuchu rychle zmizel, částečně i kvůli Hermioninu naléhání. Nechtěla, aby viděl, jak moc ji to všechno rozrušilo. Bankovní šek byl k ničemu. Věděla, že Draco bude muset vypsat nový. Už na něj dnes nějakou dobu čekala.
S pocitem naprostého vyčerpání ztěžka klesla na židli v kanceláři. Bohužel i přes Ginnin nedostatek porozumění a podpory stále nechtěla zrušit dohodu s Dracem. Samozřejmě potřebovala peníze, ten problém nezmizel, ale také chtěla pracovat na tom lektvaru. A Draco? Hermiona ohrnula rty. Snažila se být sama k sobě naprosto upřímná, ale bylo to těžké. Přese všechno se začala těšit z jeho společnosti – potěšení možná nebylo to správné slovo – i když byl pořád ten arogantní mizera, který ji zatraceně dráždil, ale trošku začínala vidět i jeho druhou, zcela odlišnou stránku, a to ji zaujalo.
Podívala se na hodinky a přiměla se vstát a jít domů. Od toho večera, kdy došlo k narušení její malé procházky, se přemísťovala. Bývala tak doma sotva půl minuty poté, co se k tomu rozhodla. Být čarodějkou mělo nesporné výhody. Rychle si připravila večeři. Přitom stále přemýšlela, jestli má zajít k Ginny a Harrymu, aby se pokusila vše trochu urovnat, nebo zůstat doma a nechat Ginny ještě trochu vychladnout.
Téměř dojedla, když se ozvalo zaklepání na dveře a Hermioně se rozbušilo srdce. Že by to byla Ginny? Nebo poslala Harryho? Nebo mnohem hůř, Rona! Až když měla ruku na klice, uvědomila si, že by to mohl být Draco. Když otevřela dveře, stál tam.
„Proč jsi otvírala?“ zeptal se, aniž by se obtěžoval s pozdravem.
„Protože jsi zaklepal,“ odpověděla mu Hermiona se zvláštním pohledem.
„Ale jak víš, že jsem to byl já?“
„Nevím!“ zakroutila hlavou. „Podívej, nejlepší způsob, jak zjistit, kdo je za dveřmi, je otevřít!“ řekla sarkasticky a vyzývavě si ho změřila.
„Velice chytré! Ovšem už ne tak chytré, kdybych byl útočník, který se tu stavil na návštěvu,“ oplatil jí Draco stejným pohledem. „Už se ti ozvala Wízlice?“
„Ne, vypadá to, že se tentokrát opravdu naštvala,“ ustoupila stranou a gestem pozvala Draca dál. Když procházel kolem ní, všimla si, že je ve večerním obleku. „Hele, kam se chystáš?“
Draco přehlédl svůj oblek. „No... nikam zvlášť.“
Hermionina trpělivost byla trošku napjatá, tak si hlasitě povzdechla. „Promiň, zapomněla jsem, že mi nemůžeš říct ani špetku osobních informací! Chraň bůh, abych se dozvěděla něco, co nemá souvislost s podnikáním!“
„Přestaň se dožírat! Můj soukromý život opravdu nestojí za tolik rozčilování.“ Dracova odpověď zněla přezíravě a Hermiona si znovu povzdechla.
„V pořádku,“ řekla tónem, který jasně ukazoval, že to v pořádku vůbec není.
„Zatraceně! Když to musíš vědět, jdu na obchodní večeři!“ řekl Draco otráveně. Vytáhl nový šek a odmávl jej k ní. „Jsem zvědavý, jestli tohle dokážeš udržet v jednom kuse!“
„Jo... dobře... děkuji...“
„Říkal jsem ti, abys nebyla tak vděčná. Odpracuješ si každý srpec!“ blýskl úsměvem a obrátil se k odchodu.
„Na tu večeři jdeš sám?“ vyhrkla Hermiona, a pak si v hrůze přikryla ústa dlaní. Co ji to ksakru napadlo vyptávat se zrovna na tohle! Draco se zarazil a otočil se zpátky k ní. „Prostě předstírej, že jsem se nezeptala,“ zamumlala ohnivě rudá Hermiona. „Jsem jenom zvědavá... nemůžu si pomoct...“
„No, vlastně moje pravděpodobně netrpělivá partnerka čeká v autě,“ prohodil Draco nenuceně. Pak se znovu vydal ke dveřím. Hermiona se musela silně kousnout do rtu, aby se nezeptala, kdo „ona“ je! „Vyplať tu osinu v zadku, jestli můžeš. Já se zítra zastavím.“
“““““““““““““““““““““““““
Druhý den ráno šla Hermiona do obchodu. Chtěla mít čas na rozmyšlenou. Navzdory tomu, že ho vyplatí, se na setkání s Joshuou netěšila. Znala ho, a když ještě vzala v úvahu současný stav své mysli, nedělala si iluze, že to bude jednoduché. Když zabočila za roh, spatřila ve vchodu Míchacího kotlíku něčí siluetu. Pospíchala a přemýšlela, jestli je to Joshua nebo Draco. Nebyl to ani jeden z nich, stála tam... Ginny. Hermiona se ke kamarádce blížila opatrně, mohlo to dopadnout všelijak.
„Ahoj, Ginny,“ řekla.
„Hermiono,“ šeptla Ginny a Hermiona si zhluboka oddechla. To neznělo, jako by se přišla hádat. Že měla pravdu, poznala vzápětí, když ji Ginny prudce objala. „Hermiono, je mi to tak... tak strašně moc líto!“
„Pojď dál, máme ještě deset minut, než otevřu,“ vyvlékla se jí Hermiona z náruče, aby mohla odemknout. Dívky vešly do kanceláře. Hermiona jim připravila pití.
„Děkuji. Moc se omlouvám,“ řekla Ginny. Z očí jí hleděla opravdová bolest. „Chovala jsem se jako naprostý pitomec!“
„Jo,“ souhlasila Hermiona s úsměvem. Po chviličce se na ni Ginny zazubila.
„Proč ta změna?“ pátrala Hermiona.
„Protože jsem se vrátila domů a přemýšlela, co jsem to ksakru provedla! Viděla jsem rudě, což není žádná omluva. Ani jsem ti nedala šanci mi to vysvětlit.“
„Dělám to z dobrého důvodu, a taky jsem ti to řekla. Měla bys vědět, že bych s Dracem neuzavřela dohodu, kdybych si to předem důkladně nerozmyslela!“
Ginny protáhla tvář. „Tady to vidíš, celou tu patálii s Dracem! Kdy se z Malfoye stal Draco?“
„Hmm... je to zvláštní, ale já ti ani nevím,“ přiznala Hermiona. „Joshua chtěl své peníze a nebyl ochotný čekat, takže jsem totálně propadla panice. Vtom přišel Draco… Malfoy a požádal mě o pomoc s lektvarem, který namíchali spolu s přítelem. Nabídl mi dohodu - když mu pomůžu, půjčí mi peníze, abych vyplatila Joshuu. Nechce obchod, Ginny, je to jen půjčka.“
„A jak mu ji chceš splatit?“
„Až zaregistrujeme lektvar, poplyne z licence příjem a můžu ho prodávat i tady,“ Hermiona záměrně vynechala detaily o typu lektvaru. „Vím, že to není ideální situace, ale upřímně řečeno, Draco byl férový a … no, byl rozumný a milý!“ Nevěřícně zavrtěla hlavou. „Tak tohle zní absurdně i mně!“
„No, o tomhle se budu muset teprve přesvědčit, ale neměla jsem právo od tebe utéct. Tvému úsudku důvěřuji, koneckonců je to tvůj obchod,“ protáhla tvář Ginny. „Nedokážu pochopit, co za pitomce Joshua je!“
„Zmanipulovala ho, ale to ho neomlouvá.“
„Zatrápení muži!“ povzdechla si Ginny. „Takže věříš Malfoyovi? Myslím tím, jak víš, že neudělá přesně to, co Joshua? Že nebude chtít své peníze bez vážného důvodu zpět?
„To nevím. Ale věřím mu. Potřebuje mě na ten lektvar, takže to není výhodné jednostranně,“ pokrčila Hermiona rameny. „Každopádně, když nevydělám na lektvaru dost, abych mu zaplatila, a on bude chtít za rok své peníze zpět, budu na tom stejně jako teď, ale chci ten roční odklad.“
Ginny přikývla. „Dobře. Takže ten lektvar, co ti vydělá spoustu peněz. Co dělá?“
Hermiona měla trošku obavy, protože o tomhle neměla ani tušení! „No, to mi Draco dosud neřekl… na to dojde později…“
„Ty to nevíš?“
„Ne, ale není to tak zlé, jak to vypadá. Nejdřív jsme se zabývali Joshuou. Jakmile mu zaplatím, můžeme se soustředit na lektvar.“
„A na ten úžasný vynález přišel Malfoy sám?“
„S přítelem.“
„Hmm. Doufejme, že je to zatraceně brilantní a z tebe bude bohatá žena!“ protáhla Ginny, ale moc přesvědčeně to neznělo.
„Co na to Harry?“ zeptala se nervózně Hermiona.
„Neřekla jsem mu to,“ přiznala Ginny tiše. „A taky neřeknu, jestli nechceš, abych to udělala. Jsi má přítelkyně, Hermiono. On jenom můj kluk!“ Obě dívky se tomu rozesmály a Hermiona Ginny objala.
„Děkuji ti,“ řekla. „Mám toho dost, než abych se teď ještě musela potýkat s naštvaným a rozrušeným Harrym.“ Pozorně se na Ginny zahleděla „Tak co je s tou tvou špatnou náladou? Horší než obyčejně…“ Hermiona otupila ostří svých slov úsměvem.
Ginny pokrčila rameny. „Nevím, jen trochu nejsem ve své kůži.“
„Právě jsem ti prozradila své nejhlubší a nejtemnější tajemství…“
„Co tím chceš naznačit?“ zeptala se Ginny.
„No, jen se ptám, jestli nemáš nějaké temné tajemství, s nímž se potřebuješ svěřit?“ vybídla ji Hermiona. Ginny přivřela oči a bylo vidět, že se pře sama se sebou. Hermiona se rozhodla, že jí to zjednoduší. „Ví Harry, že z něj bude táta?“
Teď se Ginny opřela v křesle s očima dokořán. „Jak jsi na to přišla?“
„Ale, jen jsem si dala dohromady dvě a dvě…“
„Jsem k smrti vyděšená!“ řekla Ginny. „Nemám tušení, co si s dítětem počnu!“
„Budeš v pořádku! A co Harry, jak vzal tuhle novinku?“
„Neví to… neřekla jsem mu to.“
„Ginny!“
„Vím, vím!“
„Musíš mu to říct!“
„Já vím! Řeknu!“
„Takže chceš odvolat výpověď?“ ujistila se Hermiona.
„Ano, jestli si mě necháš.“
„Tak jdi otevřít … a další šálek čaje by byl prima,“ usmála se Hermiona. „Jo a blahopřeji!“
Ginny protáhla tvář, ale bez dalších řečí šla otevřít.
Poznámka autorky: Áách, aspoň Ginny dostala rozum. Prosím, nezapomeňte komentovat.