Preklady fanfiction Harryho Pottera

Říct, že Severuse naštvalo, když Potter ani nezvládl dorazit na zahájení školního roku, by bylo slabé slovo.

"Ach, to je strašné," šeptal Kratiknot a lomil přitom rukama.

Severus neodpověděl. Příliš se zlobil, než aby mohl mluvit. Ve skutečnosti byl v momentě, kdy na tu scénu narazil, tak skrz na skrz rozzuřený, že bezmyšlenkovitě vyslal svého Patrona do Velké síně, ačkoliv volat o pomoc bylo zbytečné a kontraproduktivní.

Natolik ho to rozzlobilo.

"Já tomu nerozumím," ozvala se Minerva naprosto dutým hlasem. "Co je to proboha mohlo posednout?"

Před nimi stál modrý Ford Anglia rodiny Weasleyových, jehož střecha byla úplně propadlá. Ne, ani ne tak propadlá, jako spíš rozdrcená vahou pokrouceného kovu. Severusovi to připomnělo starý sběrný dvůr, který stával poblíž továrny v jeho rodném městě. Tam také drtili celá auta. Pravděpodobně by Vrbu mlátičku zbožňovali – rozhodně se o ní dalo říct, že je efektivní. Severus už si několika vybranými kouzly potvrdil, že pasažéři auta nedýchají. Jako kdyby rudý pramínek pomalu vytékající ze zničených dveří nemluvil sám za sebe.

Nádvoří za jejich zády se rychle plnilo lidmi; nějaký ženský hlas začal hystericky ječet. Zřejmě Grangerová.

Severus se zhluboka nadechl. Během pozorování, jak se Vrba mlátička nevinně pohupuje ve větru, zvažoval, že se vzdá prvotního plánu, který ho napadl. Jistě, zmrazení stromu v pravou chvíli se mohlo zdát jako vhodné řešení, ale bylo to příliš riskantní. Mohl by být spatřen Potterem nebo Weasleym, nemluvě o poskytnutí informace, která by jim usnadnila další eskapády. Navíc ti dva nevychovanci oprávněně zasloužili pořádně vyděsit – ale nikoliv pohlédnout do tváře smrti.

Místo toho začal na auto sesílat kouzla.

"Co to děláte?" zeptala se Minerva.

"Testuji teorii."

"Na to teď není vhodný čas!"

"Ššt," zasyčel Severus. "Ach ano, přesně, jak jsem si myslel – očarované k létání, ale jinak nic moc dalšího. Weasleyovým vždycky chyběla představivost."

A s touto informací, kterou potřeboval, se otočil a vykročil zpět do hradu.

"Severusi Snape!" zavolala na něj Minerva. "Kam si myslíte, že jdete?"

"Pro něco, co jsem zapomněl ve svých komnatách," odpověděl Severus přes rameno. "Zjistil jsem, že to docela potřebuju, když vidím, že jsem ve skutečnosti ještě neskončil."

Dav se před ním rozestoupil, ve tvářích směs zmatku a čiré hrůzy.

Jaká škoda, že si nikdo ze studentů nebude nic z toho pamatovat. Ty divy, co by to provedlo s jeho reputací...

* * *

Noc strávil sestavováním kouzla, upravoval ho, dokud nevyladil poslední chybičku. Kreativita koneckonců představovala jen jednu část – skutečné mistrovství vždy spočívalo v provedení, ve věnování pozornosti detailům.

Když se vynořil ze sklepení, obloha dostávala růžovo oranžové odstíny svítání. Prošel přes opuštěné pozemky hradu k dostatečně odlehlému místu a po několika otáčkách přesýpacích hodin a přemístění se všechno kolem něj znovu ponořilo do tmy.

Auto našel v garáži, obklopené rozbitými toustovači a dalšími nepatřičnými mudlovinkami.

"Teď tě, milé autíčko," zamumlal a přejel prsty po kapotě, "čeká něco mimořádného. Víš, on ti možná dal schopnost létat – ale já ti dám pud sebezáchovy."

Který přirozeně vyžaduje nejprve sebeuvědomění. Propůjčit neživému předmětu trvalé cítění představovalo choulostivé snažení a Severus při sledování pramínků světla, které přiměl vsáknout se do karosérie vozu, musel připustit, že v tomto případě překonal dokonce i sám sebe.

Přesto ještě provedl několik diagnostických kouzel. Jen pro ujištění, že se změny trvale uchytily.

"Teď mě nezklam," řekl a na odchodu poplácal reflektor. "Spoléhám na tebe."

Auto neodpovědělo. Ale to bylo v pořádku, protože kouzlo zkonstruoval tak, aby vnímání přicházelo postupně; jakýkoliv drastický skok v podvědomí by ho pouze popletl a pravděpodobně by vedl k nevypočitatelnému chování, které by v kombinaci se dvěma nevypočitatelnými puberťáky mohlo skončit jedině katastrofou.

Nyní musel jen čekat.

* * *

Auto nakonec zafungovalo skvěle – byť s alarmujícím zpožděním. Severus ze svého úkrytu několik dlouhých mučivých vteřin sledoval, jak sebou házelo sem a tam, protože se ze všeho nejvíc obával, že kouzlo bylo příliš jemné, takže vyšlo naprázdno a bude muset tou smyčkou projít znovu. Pak motor znovu naskočil a Severusovi začalo znovu bít srdce; když auto hbitě vyplivlo ty dva pitomce ven, téměř zaklel úlevou. Nadšení mělo krátký život, přetavilo se přímo do vroucího vzteku, který ho svíral v kleštích od chvíle, kdy objevil havarované auto. Že byl nucen tohle všechno dělat – strávit hodiny dřiny nad ďábelsky složitým kouskem magie, skoro každý den se skrývat jako nějaký kriminálník, prožívat tohle infarktové mučení -

Nepřijatelné.

Pro tenhle problém existovalo jednoduché řešení. Během čekání, až se setmí, to všechno promyslel: Potter musí být vyloučen. Kdyby nebyl v Bradavicích, ale zpátky v náruči svých zbožňujících příbuzných, rozhodně by se nemohl dostávat do potíží. Strávil v Kvikálkově jedenáct let bez jediné zprávy o ohrožení své osoby; za jediný rok a den v Bradavicích už posbíral víc skorosmrtí než všichni studenti dohromady. Důkazy mluvily jednoznačně – kdyby nebyl Potter v Bradavicích, nemohl by nacházet nové nápadité způsoby, jak se zabít.

A všechny Severusovy bolesti hlavy by okamžitě zmizely.

Vyzbrojený zaručenou jistotou, že incident s létajícím autem mu konečně poskytl dostatečnou páku k dosažení této nirvány, vydal se najít Snapea a vystrnadit ho z jejich komnat, kde právě pobýval.

Pak se vrhl na Pottera a Weasleyho.

Neinformovaný pozorovatel by možná mohl považovat jeho nadšení z pohledu na jejich zhroucené obličeje za kruté, nicméně bylo zcela jistě více než opodstatněné.

* * *

Brumbál odmítl Pottera vyloučit a Severus se cítil, jako kdyby zrušili Vánoce.

Ne, špatně. Severus neměl Vánoce rád. Cítil se jako...

...jako skoro každý den roku.

Nenáviděl svůj život.

* * *

Ani ne po dvou týdnech se to stalo znovu. Byl na cestě na ošetřovnu, aby tam dodal nějaké lektvary, když tu po zahýbání za roh do něj vrazila malá kudrnatá postava.

"Ach, pane!" spustila Grangerová a Severusovi při pohledu do jejích obrovských, slzami přetékajících očí ztuhla krev v žilách. "Musíte rychle se mnou! Stalo se něco st-strašného-"

Severus vyrazil ještě dřív, než domluvila. O dvě chodby níž pozdní odpolední slunce zalévalo přes okno ne zrovna malebnou scénu malebnou zlatou září. Potter ležel na podlaze a z úst mu vytékala karmínová pěna. Vedle něj stojící Weasley byl bílý jako stěna a prsty, kterými svíral hůlku, se mu třásly.

Mistr lektvarů poklekl a přitiskl dva prsty k Potterovu krku, jen aby si potvrdil to, co už mu řekly nepřítomné skelné oči: žádný puls.

"Co se stalo?"

"Za-za-zabil jsem Harryho."

"Ano, Weasley, to je zcela evidentní," řekl Severus. "Ale jak? A promerlina, odložte už tu svou zatracenou hůlku!"

"Já jsem za-za-zavraždil svého n-n-nejlepšího kamaráda," koktal Weasley stejně monotónním hlasem. Jistě, ve skutečnosti z něj žádná odpověď nevypadla – ale aspoň ten hlupák splnil jasný příkaz a jeho paže bezvládně klesla dolů.

Severus zpražil pohledem Grangerovou: "Nuže?"

"My jsme... procvičovali kouzla, roztahovací kouzla – já jsem provedla svoje, a pak to zkoušel Ron a jeho hůlka zasáhla Harryho a on se prostě... zhroutil. Ale pane, přece nemůže být doopravdy mrtvý! Musí existovat něco, co můžete udělat!"

Severus seslal na Potterovo tělo skenovací kouzlo. "Gratuluji, pane Weasley," pronesl. "Úspěšně se vám povedlo nechat vybouchnout Potterovy plíce."

Weasley zakňučel. Grangerová si přitiskla ruku na pusu a zadusila vzlyk, který se jí hrnul přes rty.

Severus vstal. Vrhl na Pottera poslední pohled, poté se otočil na patě a zamířil pryč.

"Kam jdete?" volala za ním Grangerová. "Pane? Pane!"

Ale do prdele. "Pryč," odtušil Severus a pokračoval v cestě.

Jenže Grangerová, neodbytná jako vždycky, už ho dohnala. "Já tomu nerozumím. Máte nám po-pomáhat! Co máme dělat s tím - s tím-" Slova přerušily nové vzlyky a dívka se začala třást.

Severus se k ní otočil, zcela znechucený jejím uslzeným obličejem. Ať je zatracen do všech pekel, jestli promrhá svůj drahocenný čas na hraní si na psychologického poradce, když si to ani jeden z nich nebude pamatovat. "Je mi naprosto u prdele, co s tím tělem uděláte," vyplivl. "Odneste ho na ošetřovnu. Zasypte ho květinami. Spáchejte sodomii, mně je to naprosto fuk."

Ano, když Grangerová vyjekla zděšením, zatímco on kráčel pryč, pocítil bodnutí viny, ale odsunul ho stranou. Těžko mohl za to, že ta předčasně vyspělá coura znala význam takových slov, o kterých by neměl mít žádný druhák správně ani ponětí.

* * *

"Ty jsi totálně zešílel?" prskal Snape, když ho Severus odchytil na chodbě sklepení a následně ho nasměroval do stinného výklenku. "Mohl jsem tě zabít!"

Severus demonstrativně odstrčil Snapeovu paži svírající hůlku z místa, kde ji do něj zabodl, směrem ke zdi. "Byla to nejlepší možnost, kde tě přepadnout."

Snape ho zpražil temným pohledem. "Ty si tak užíváš vrhání se na nic netušící osoby, že dokonce kašleš i na to, že způsobíš trauma sám sobě."

"A ty," odtušil Severus, "chováš tajnou fantazii o tom, že budeš odtažen maskovanými muži do špatně osvětlené uličky. Tak přestaň předstírat."

Snape na něj vytřeštil oči. "Tedy, někdy nemůžu uvěřit... ani sám sobě."

Severus si povzdechl, hlavou se mu mihla ta část s výpadem proti Grangerové. "Ani já," připustil, ale pak zavrtěl hlavou. "Na tohle nemám čas. Ani se nehni," mávl hůlkou ve vzduchu, "a hoď na sebe zastírací kouzlo nebo něco takového. Já musím jít."

Do chodby v patře dorazil právě včas.

"Odebírám Nebelvíru třicet bodů!"

Weasley sklonil hůlku s výrazem zmateného rozhořčení a Severus v duchu vydechl úlevou.

"Ale to není fér!" spustil Potter a probodl ho pohledem. "Za co? Nic jsme neudělali! "

"Za praktikování magie na veřejné chodbě."

"V bradavickém školním řádu nic takového není," prohlásila se zamračením Grangerová. "Vím to, protože jsem ho četla-"

"Teď už je," přerušil ji Severus. "A ve skutečnosti," přistoupil blíž, aby se nad všemi tyčil, především nad Weasleym, "se chystám ho rozšířit: pro vás, pane Weasley, platí naprostý zákaz kouzlení mimo dohled učitelů. Dokud nebudete mít novou hůlku. Ta současná je postrach."

Náhle začali ve vzrůstající kakofonii zvuků mluvit všichni najednou, ale hlavní téma zůstalo i nadále jasné.

"Ticho!" vyštěkl Severus. "Vy snad chcete zpochybňovat moji autoritu?"

Odpovědí mu byly tři tiché, vzpurné pohledy; ten Potterovo z nich byl nejrozzlobenější. Nevděčný spratek.

"Myslím, že ne. V tom případě všichni tři zmizte - a vy, pane Weasley, si pamatujte, jestli vás uvidím používat tu hůlku mimo vyučování, zabavím vám ji."

Pochopitelně šlo o planou výhružku. Jistě, Severus měl sice dost důvodů zabavit Weasleymu jeho zbraň, ale neměl už dostatek důkazů, aby to mohl opravdu udělat; ani učitelé nemohli zkonfiskovat klíčový kouzelnický nástroj bez souhlasu zbytku školy. Nemluvě o rodině.

Když sledoval, jak pospíchají pryč, sílily v něm obavy, že nejspíš šlo jen o dočasné řešení přetrvávajícího problému. Ale člověk může doufat.

* * *

"Tak dobrá," řekla Minerva a shrnula papíry, které měla před sebou, do úhledné hromádky. "Věřím, že jsme probrali celou naši agendu, takže oficiálně prohlašuji tuto poradu za uko- ano, Severusi?"

Překvapení v jejím hlase se odráželo na všech okolních tvářích a to z dobrého důvodu. Severus už před dlouhou dobou omezil svoji účast na poradách na zběžné poznámky a uštěpačná odfrknutí; podle jeho zkušeností nešlo o nic jiného než o nesmyslnou přehlídku marnosti.

Ale pohár přetekl, takže byl tady, odkašlal si a zvedl ruce před sebe v rázném pokusu zjednat si pozornost a klid.

"Chtěl bych profesorskému sboru navrhnout, aby spojil síly a pořídil Ronaldu Weasleymu novou hůlku."

V následném mlčení by upadnutí pověstného špendlíku působilo jako lavina.

"To je... od vás pozoruhodně laskavé," poznamenala Minerva.

"Laskavost s tím nemá nic společného. Weasleyho hůlka jednoznačně představuje akutní ohrožení bezpečnosti všech osob na hradě-"

"Jistě přeháníte."

"- nebo minimálně každého jedince, který je natolik hloupý, že se k tomu klukovi přiblíží na kratší vzdálenosti než dva metry. Něco se s tím musí udělat a to rázně."

"Promiňte," ozvala se Septima Vektorová, "ale co stalo s hůlkou toho chlapce? Toto zní poněkud znepokojivě, a přesto já jakožto ten, kdo učí volitelné předměty, o tom slyším poprvé. A vsadila bych se, že nejsem jediná."

Na straně stolu, kde seděla, se rozvinul souhlasný šepot.

Minerva si povzdechla: "Situace není až tak katastrofální, jak ji líčí Severus. Pan Weasley si bohužel zlomil hůlku při nehodě-"

"Chtěla jste říct při donebevolající ukázce nerespektování pravidel," skočil jí do řeči Severus.

"- při nehodě s Vrbou mlátičkou těsně před začátkem školního roku. Je pravda, že jeho hůlka díky tomu nefunguje správně, ale nemyslím si, že by představovala ohrožení pro něco jiného než pro známky pana Weasleyho."

"Pak jste blázen," prohlásil Severus, ignoruje při tom způsob, jakým Minerva stiskla rty do úzké linky, a místo toho střelil ostrým pohledem Kratiknotovým směrem. "Neztratil nedávno Weasley při jedné z vašich hodin kontrolu nad svou hůlkou, která na vás následkem toho zaútočila a způsobila vám zranění?"¹⁾

"No, ano," začal Kratiknot pomalu, "ale -"

"Tak vidíte," řekl Severus, opřel se o židli a založil si ruce na hrudi. "Už máme první oběť."

"To byla jen malá patálie," protestoval Kratiknot. "Nic, nad čím by stálo za to se rozčilovat. Protože," zachechtal se, "ve srovnání s jinými příběhy, které bych za ty roky mohl vyprávět, tohle člověk stěží zaregistruje. Takových nehod se při vyučování magie přihodí, ať už s poškozenými hůlkami nebo bez nich. Je to součástí rizika práce s dětmi, ne?"

Nejméně tři lidé přikývli. Severusovi se chtělo křičet.

"Naprosto souhlasím," kývla Minerva. "A teď, Severusi, pokud nemůžete uvést konkrétní případ, kdy se ocitl v ohrožení život studenta..."

"To je jen otázkou času!"

"Pak to tedy budu brát jako ne?"

Pětkrát, pomyslel si Severus na pokraji hysterie, sakra, Weasley zabil Pottera už pětkrát a jen Merlin ví, kolikrát se to ještě stane. Nechal vybuchnout Potterovy plíce a omylem ho proměnil v kámen; poté mu – ve zcela jiné situaci – opět nechal vybuchnout plíce. Severus stále nepřišel na to, jak pro všechno na světě dokázal zvětšit Paní Norrisovou na desetinásobek její velikosti, ale nicméně Pottera celého spolkla. A pokud jde o tu poslední kapku, kterou číše přetekla – na tu nechtěl Severus ani pomyslet. Protože to bylo prostě... nepříjemně špinavé.

A přesto nemohl ani jedno z toho zmínit. "Pokud odmítnete naslouchat hlasu rozumu, tak do p-" Tak tak dokázal spolknout zaklení a místo toho zaťal zuby. Poté dodal: "Určitě zvážíte můj návrh s ohledem na dopad, jaký bude mít na Weasleyho vzdělávání."

"Vroucně bych si to přála," řekla Minerva, "ale pro každý výdaj, který škola vynaloží na studenta, směrnice zcela jasně stanoví, že přínos škole musí značnou měrou převážit zdání protekcionismu. Já pro tentokrát nepovažuji toto kritérium za naplněné a předpokládám, že rodiče ostatních studentů by to nejspíš viděli stejně. Bylo by to téměř nevhodné."

Severus přimhouřil oči. "A Potterovo koště bylo pro Bradavice kvalifikováno jako věc zásadního významu, ano?"

Na vzdáleném konci stolu obrátila Sinistrová oči v sloup. Minervina tvář mezitím krvavě zrudla, jako vždycky, když Severus poukázal na její naprosté pokrytectví.

"Koště pana Pottera nebylo zakoupeno ze školních fondů," prohlásila Minerva. "Ale pokud jste tomu tak nakloněn, máte samozřejmě vy sám k nákupu nové hůlky pro pana Weasleyho volnou ruku, ačkoliv se obávám, že Artur a Molly to pravděpodobně nepřijmou."

Jako kdyby to Severus už nezkusil. Anonymní dar, který poslal do Doupěte, se mu vrátil okamžitě zpět s dopisem uvádějícím, že ´Ronald se do téhle šlamastyky dostal sám a my jsme mu jasně řekli, že musí nést následky a nespoléhat se, že ho z toho dostane nějaký milodar´. Jeho taktéž anonymní dopis Ollivanderovi byl odmrštěný obdobně; muž odmítl poslat hůlku bez toho, aby ´se nejprve s tím kouzelníkem setkal, protože by možná trucovala, když by nebyla jeho první volbou´. Popadnout Weasleyho za límec a osobně ho dotáhnout na Příčnou ulici bylo mimo Severusovy možnosti, a jak by to sakra asi vypadalo?

"Mohli bychom už dojít k nějakému závěru?" nadhodila Sinitrová.

"Jistě," řekla Minerva. "Všichni, kteří jsou pro -"

Přerušilo ji bouchnutí dveří od sborovny, které svým otevřením odhalily působivé zavíření zelenkavého²⁾ saténu.

"Ach, drazí," spustil Lockhart. "Vypadá to, že jdu pozdě na večírek – nebo spíš jste tu vy všichni moc brzy! Ale nebojte se, odpustím vám, že jste začali beze mě. Jak musíte být plni nadšení do práce, vždyť ještě nejsou čtyři -"

"Porada začala ve tři," podotkla Sinistrová a poťukala brkem o okraj stolu.

"Moc mě to mrzí," prohlásila Minerva s tak vážnou tváří, že kdyby Severus právě nebyl zaneprázdněný jejím nenáviděním, musel by ji za to v tuhle chvíli obdivovat, "musela jsem vám omylem udat nesprávný čas."

Lockhart se zasmál. "Nevadí, nevadí. Koneckonců nemůže mít každý tak dokonalou paměť, jako mám já." Zaplul do křesla. "Ostatně nedošlo k žádné škodě, jsem tady teď – a právě včas na to hlavní! Hlasovali jste samozřejmě na téma..."

"Hůlka Ronalda Weasleyho," doplnila Minerva.

"Weasleyho hůlka. Přirozeně!" Pauza. "Ale proč byste něco takového dělali?"

Severus zabořil obličej do dlaní. "Je zlomená," pronesl. "Všechny nás zničí."

"Musím opravit eseje," ozvala se Sinistrová.

"Všichni, kteří jsou pro zakoupení nové hůlky pro Ronalda Weasleyho s odůvodněním, že jeho současná znamená ohrožení studentů, ať prosím zvednou ruku," řekla Minerva. "A ti, co jsou proti? Výborně, tak to jsou dva pro, pět proti a dva se zdrželi hlasování. Návrh je zamítnut."

"Nemějte obavy, drahý Severusi," nadhodil Lockhart. "Zdržel jsem se hlasování jen proto, že – když už je o tom řeč – znám pár věcí o výrobě hůlek. Osobně tu hůlku opravím a brzičko bude zas jako nová! Dokonce ještě lepší!"

Severus zděšeně vzhlédl: "U Merlina, ne! Prosím, ne. Naléhavě vás žádám."

"No, no," poklepala mu na rameno Prýtová, která seděla vedle něj. "Vypadáš dnes trochu nervózně, chlapče. Co takhle vývar z baldriánu na uklidnění nervů?"

"Skvělý nápad!" vykřikl Lockhart. "Náhodou jsem vyrobil vynikající uklidňující odvar, založený na baldriánu, ale s několika mimořádnými příchutěmi pro zdokonalení -"

"Vím, jak uvařit uklidňující odvar!" zvedl se Severus tak prudce ze židle, až se zakymácela. "Jsem mistr lektvarů!"

A prchl z místnosti dřív, než stihne nazvat všechny své kolegy neschopnými hlupáky.

* * * Konec obrazu 1 * * *

Poznámky překladatelky:

1) Pro zajímavost a potvrzení toho, jak má autorka příběh promyšlený, doplňuji, že se jedná o narážku na událost popsanou ve 2. odstavci kap. 7 (HP2 – Tajemná komnata)

2) Kdyby vás snad zajímalo, jak přesně ten satén vypadal, viz https://www.google.cz/search?q=chartreuse+satin&biw=1920&bih=934&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=l01cVcCROqr5ywO-jIFI&ved=0CCIQsAQ