Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 91: Interní hradní sdělení s datem 11.1.1997

autor: bluestocking

překlad: LadyF

český betaread: arabeska

Text před grafickou úpravou:

Kapitola 91: Interní hradní sdělení s datem 11.1.1997 

Škola čar a kouzel v Bradavicích

Interní hradní sdělení

Datum: 11. ledna, 1997 

Komu: Skřítek Dobby
Od: Profesor Severus Snape
Předmět: Ponožky

Díky nekonečné, léta trvající laskavosti ředitele Brumbála a jeho zálibě zahrnovat mne dárečky v podobě křiklavě vzorovaných parodií na onuce jsem nyní vlastníkem monumentální sbírky nevyslovitelně ohavných vlněných ponožek. Ačkoli jde o sbírku nashromážděnou během mnoha a mnoha let, nedávno jsem došel k uvědomění, že jsem si je nechával z pochybných pohnutek a že o ně nadále nestojím. Nemám pro ně pražádné využití a z toho důvodu si přeji, aby zmizely z mých komnat a z mého života.

Jsem si vědom, že v oblasti oblečení oplýváš pro skřítky ojedinělou úchylkou, a nadto vykazuješ vkus natolik pochybný, že jsi nadšený dokonce i z hanebných pletařských pokusů slečny Gragerové. Z toho důvodu jsi nepochybně vhodným kandidátem pro odstranění zmíněných ponožek z mých komnat, zhodnocení jejich ceny (pokud nějakou vůbec disponují) a určení jejich budoucího využití.

Vyhoď je, spal je, zařaď je do své osobní sbírky, ušij z těch žďorbů deku – nezajímá mě to. Pokud mi zmizí z očí, budu spokojený. 

Podpis:

Severus Snape
Profesor
Škola čar a kouzel v Bradavicích

*

Intermezzo – červen, 1999 (část druhá)

Šedé oči plné naděje se rozhlížely po zabydleném pokoji, postupně spočinuly na rozházených peřinách, nočním stolku plném lahviček lektvarů, tkaném koberci a stěně, která byla od podlahy až po strop plná polic knih. Dále viděly jídelní stůl, na něm tác, který zbyl od oběda, a břidlicový krb plápolající ohněm. A postavu odpočívající v nadýchaném křesle, schoulenou pod dekou, která byla zřejmě sešitá z ponožek. Křiklavých vlněných ponožek. Každá na sobě měla tak ohavný vzor, že to svět ještě neviděl.

Zpod škaredé deky k němu vzhlížel nos úctyhodné délky a pár pozorných očí temných jako uhel. Dracovi se téměř podlomila kolena úlevou. Čelist práskla o zem. Měla pravdu. Kirčiny rajcovní spoďáry! Ve všem měla pravdu.

„Jen se posaďte, pane Malfoyi,“ vybídl jej Severus Snape ochraptěle a pokynul hlavou ke křeslu naproti svému. „Mám pro vás několik otázek.“

„Jste živý,“ podařilo se Dracovi ze sebe vysoukat, když klesal do křesla. Natáhl roztřesené ruce k ohni.

„Zcela zjevně,“ zavrčel Severus. „Proč slečna Grangerová požádala ministra, aby očistil mé jméno?“

„Byl to můj nápad,“ přiznal Draco. „Mám u vás životní dluh, pane, a tohle mi připadalo jako nejlepší způsob, jak vás vylákat z vaší nory. Snažíme se vás najít už několik měsíců.“ Přestal blábolit, když z něj opadl počáteční šok.

„Najednou se o mě všichni nějak zajímají,“ zamumlal Severus podezíravým tónem. „Minerva mi udělila povolení, abych zůstal, jak dlouho budu chtít. Možná mi dokonce nabídnou staré místo.“

„Prohlásí vás za hrdinu. Dokonce dostanete Merlinův řád.“ Draco pokrčil rameny, když k němu Severus vrhl pohled plný úžasu. „Potter poskytl novinám rozhovor, ve kterém opěvoval vaše válečné zásluhy..“

Severus si odfrkl, načež ztěžka a dlouze zakašlal. Se sípáním se snažil ovládnout dech. Natáhl se vpravo pro šálek čaje, dopřál si doušek a znovu ho odložil

„Jak jste přišli na to, že jsem naživu?“ zeptal se drsným hlasem.

„Grangerová pročítala záznamy domácích skřítků.“ Draco se uculil, když se Severus nesouhlasně zamračil. „S jejich souhlasem, samozřejmě.“

„Pletichářští, měkkoduší, netopírouší, přenadšení špiclové...“ zabrblal Severus a zakoulel očima. „Tak to abych jí asi poděkoval.“

Draco pomalu přikývl a jeho pohled zvážněl. „Prosím, buďte šetrný, pane. Je to dobrá kamarádka.“

„No to snad nemyslíte vážně,“ zasýpal Severus s panikou v očích. Představa, že ho ta střapatá, zubatá otrava obdivuje, zrovna jeho. A že ji Draco Malfoy chrání, zrovna ji. Něco naprosto nevídaného.

Odpovědí mladého Malfoye byl jen slabý úšklebek.

*

Když se toho odpoledne vrátila po večeři do svého pokoje, čekala na ni Winky.

„Slečinka šla se mnou,“ zapištěla mrňavá skřítka a nabídla jí ruku.

Draco měl pravdu!

Podala skřítce roztřesenou dlaň, zadržela dech a zavřela oči.

Když je otevřela, stála před živým, dýchajícím a zamračeným Severusem Snapem. Seděl v křesle přikrytý tou nejohavnější dekou, jakou kdy viděla.

A to skřítci pomlouvají moje pletení!

„Dobrý večer, pane.“ Její hlas mu něžně rezonoval v uších, téměř jako hudba.

Mírně uvolnil napjaté rysy. „Dlužím vám poděkování za zproštění obvinění, slečno Grangerová,“ zavrčel. „Zdá se, že mám u vás životní dluh.“

„To si opravdu myslíte?“ zeptala se a oči v barvě whisky se zalily slzami zděšení. „To ani trochu nebylo mým záměrem, pane. Chtěla jsem se vám jen odvděčit, aspoň nějak...“

Ustala v mumlání, když zdvihl obočí.

„Omlouvám se, slečno Grangerová. Nejsem zvyklý cítit vděčnost. Ve skutečnosti jsem se chtěl zeptat, existuje-li něco, co vám mohu nabídnout za vaši laskavost. Velmi nerad jsem něčím dlužníkem, víte,“ vysvětlil tiše.

„Ale jistě!“ vykřikla. „Vůbec nechci, abyste se tak cítil.“ Kousla se do rtu, aby nedodala 'toho už jste si užil dost'. „Ale...“ Odmlčela se a věnovala mu upřímně starostlivý pohled. „Co budete dělat, až se uzdravíte, pane?“

„Profesor Křiklan půjde příští rok podruhé do důchodu. Uvažuji, že přijmu své někdejší místo, pod podmínkou, že se Draco stane mým učedníkem, abych měl čas na vlastní výzkum.“

Při posledním slově se jí rozzářily oči. Zjistil, že je tím pobavený více než pobouřený. Nad tím by se měl pořádně zamyslet. Připadala mu méně houževnatá. Více vnímavá a chápavá. Odsunul své myšlenky do pozadí, když promluvila.

„Máte v plánu nějaký konkrétní projekt?“

„Zatím ne,“ přiznal s náznakem zvědavosti. Téměř jako by viděl kolečka, která jí šrotují v hlavě.

„Napadla mě otázka, zda by bylo možné najít léčbu následků kletby Cruciatus,“ zamumlala téměř sama pro sebe.

„To je nepochybně oblast hodná bližšího zkoumání,“ odvětil. „A jsem si jistý, že Draco rád nabídne svou asistenci.“

Zářivě se usmála. Mohla by si s Dracem psát a nabídnout mu pomoc, pokud nebude příliš zaneprázdněná školou...

„Doslechl jsem se, že se chystáte na univerzitu,“ konstatoval a vypadal potěšeně. „Docenil bych přístup k mudlovským objevům v medicíně.“

Vycenila na něho zuby a radost proměnila její tvář do podoby, z níž se mu téměř tajil dech. Kdy stihla vyrůst do krásy?

„Ráda pomůžu, pane,“ odpověděla.

autor: pokeystar

beta: bluestocking

překlad: LadyF

český betaread: arabeska

*

URL:

kapitola 91