Preklady fanfiction Harryho Pottera

Draco si nesmírně užíval provokování Grangerové; což nebylo nic jednoduchého. Byla až moc sebevědomá na to, aby ji vykolejily urážky, dost chytrá, aby měla náskok v učení, a příliš hrdá, aby ji rozbrečelo oslovení mudlovská šmejdko. Zjevně bude muset být kreativnější. A to zjevně znamená, že ji bude muset pronásledovat.

„Co to děláš, Malfoyi?“ vyprskla a protočila oči v sloup. Zrychlila ve snaze prodloužit jejich vzdálenost.

Draco se ani nepokusil potlačit úšklebek, který mu hrál na rtech, a nasadil vycházkové tempo po jejím boku. „Coby, nic, Grangerová. Proč se ptáš?“

Přimhouřila oči. „Zase mě sleduješ.“

„Vážně?“ řekl překvapeně. „A to jsem měl za to, že jako prefekti bychom měli hlídkovat spolu.“

„Posledně jsem si to ověřila a já mám hlídkovat tady, kdežto ty máš hlídkovat ve sklepení.“

Úšklebek se rozšířil. „A já jsem posledně slyšel, že se nemáme bez dovolení tajně scházet.“

Zastavila se a zděšeně vyvalila oči, než paniku zastínil odhodlaný plamen. „Nemám ponětí, o čem to mluvíš,“ prohlásila strnule.

Se zamyšleně nakloněnou hlavou k ní přistoupil blíž, čímž ji donutil ustupovat, dokud nenarazila zády do zdi. „Myslím, že víš naprosto přesně, o čem mluvím, Grangerová.“ Naklonil se ještě blíže a hrudí se záměrně lehce otřel o tu její, aby ji ještě více rozhodil. „A myslím,“ řekl tiše a jeho dech ji škádlivě polechtal na tváři, „že Umbridgeová bude nesmírně potěšená, až zjistí, co chystáš se svými poskoky.“ Odtáhl se, aby jí viděl do obličeje, a když rozpoznal ten plamen v jejích očích, ze kterého mu vždy přeběhl mráz po zádech, na rtech se mu znovu zformoval úšklebek.

„Myslíš, že neuteču?“ zeptala se vzdorným a posměšným tónem. „Ty i všichni z vyšetřovatelského sboru se neradi dotýkáte mudlovských šmejdů, nebo jsi zapomněl? Jak mě chytíš, když se mě nemůžeš dotknout?“

Nad tou výzvou se zamračil. „Myslíš, že se tě nedotknu?“ Popadl ji za zápěstí, aby dokázal, že se mýlila, a zabránil jí sáhnout po hůlce. Se záměrem ji ještě více zastrašit se sklonil, dokud se jejich tváře takřka nedotýkaly, a upřeně se jí zadíval do očí. „Myslíš, že neudělám něco víc?“ zašeptal.

Cítil, jak se zachvěla, díky čemuž si znenadání uvědomil, že se k ní přitiskl celým tělem a jak perfektně k němu pasují její křivky.

Přimhouřila oči a vzdorovitě se k němu přitlačila ještě blíž, až se její rty ocitly znepokojivě blízko. „Co tím myslíš, Malfoyi? Co mi chceš udělat?“

Ještě nikdy mu nic neznělo tak odporně. Už jen pomyšlení na to být s mudlovskou šmejdkou… Ale to neznamenalo, že ho nelákala myšlenka ochutnat ty rty, kvůli kterým měl chuť ji zaškrtit stejně jako proklít pokaždé, když promluvila. Nakonec zvedl pohled, aby se setkal s jejím, a jakmile mu došlo, kam se jeho myšlenky ubraly, ustoupil od ní. Byl si vědom, že se třese potlačovanou potřebou dotknout se jí. Ve snaze skrýt paniku v očích se otočil na podpatku, rychle zmizel a nechal ji tam zmateně stát.

Nesměl dovolit, aby se to stalo. Nesměl nechat to, co k ní cítil, přerůst do něčeho podobného náklonnosti. To bylo ho mohlo zničit. Ona by ho mohla zničit.