1. január 2013
Thin Line
KAPITOLA DRUHÁ
„…Dva! Jedna! Šťastný nový rok!“
Zvuky odpočítávání a hlasité oslavy pronikly přes podlahu a pronikly také do místnosti, kam se ti dva dostali. Hermiona se rozhlédla okolo a pocítila silný pocit deja vu. Sice v téhle konkrétní místnosti nikdy nebyla, ale docela dobře přišla na to, kde jsou.
„Je tohle…“
„Děravý kotel, ano,“ přikývl krátce. Vyprostil se z jejího sevření a ukázal jí na nedaleké křeslo. „Posaď se.“
„Myslela jsem si to,“ prohlásila Hermiona a za zvuků zezdola se posadila. „Ale tenhle pokoj je neobvykle… no… hezký.“
„Ha.“ Draco si na druhé straně místnosti nalil do sklenice jantarovou kapalinu. Naplnil ji až po okraj a celou ji vypil, pak ji nalil znovu a vydal se směrem ke Grangerové. Utřel si hřbetem ruky pusu a podal jí sklenici. „Tak za prvé, Grangerová, je to apartmá. Nikdy bych se nenechal chytit v obyčejném pokoji. A za druhý, to by teda měl být zatraceně pěkný. Ministerstvo tady na tom má rezervaci 365 dní v roce. Nevěřila bys, kolik musím zaplatit tomu křivému hostinskému pokaždé, když to tady chci použít. Docela velká zlodějna, když zvážíš, že tu celou dobu nikdo není. Koukám, že jsme se dostali doprostřed párty. A proboha, Grangerová,“ dodal, „vypij ten koňak. Slibuji, že není otrávený.“
Podívala se na sklenici, co měla v ruce, pak zpátky nahoru na něj a opět na sklenici.
„Nějak nemůžu uvěřit, že jsi ke mně najednou tak milý,“ řekla opatrně.
Zasmál se krátkým štěkavým smíchem. Když se na něj znovu podívala, usmíval se. Ten úsměv byl dost znepokojující, břidlicové oči se mu zaleskly.
„Kdo, prosím tě, řekl,“ prohlásil zdánlivě mírným hlasem, „něco o milosti?“
Rozhlédla se okolo, aby našla místo, kam odložit skleničku, ale nic nebylo na dosah ruky. Malfoy se sklonil tak, že se opíral o opěrky křesla, ve kterém seděla. Oči měl na její úrovni, jen pár centimetrů od ní.
„Grangerová,“ byl tak blízko, že mohla cítit jeho dech, „řeknu ti, co se stane. Zbavíš mě téhle hrozné kocoviny, protože bych to jinak celé zpackal. Potom, až už budu moct zase myslet, ti vyléčím tu nohu. Teď se ale dlouze napiješ. Ruce se ti totiž dost třesou a vypadáš, jako kdybys vyšla z pekla, a díky tomu mám podezření, že tvůj večer musel být skoro tak brutální jako ten můj. Vypij to, Grangerová, potřebuješ to.“
Proč to udělala? Když na ní mluvil, cítila se jako zhypnotizovaná. Bylo by jednoduché si to myslet, že ho tedy poslechla kvůli tomu. Jednoduché, ale nepravdivé, a Hermiona patřila k těm, co nikdy pravdu neignorovali, i když byla složitá.
A tou složitou pravdou bylo, že se sama rozhodla pít. Ano, obranu měla dole, ale to není žádná omluva pro to, co následovalo. Faktem bylo, že Draco měl pravdu, měla noc na hovno a potřebovala se napít.
Takže si přitiskla sklenici ke rtům, zavřela oči a vyklopila ji celou do sebe, stejně jako před chvílí on.
Hermiona měla jen málo zkušeností s alkoholickými nápoji. Ve skutečnosti, za pět let od ukončení školy, měla jen sklenici šampaňského na dovolené se svými rodiči, máslový ležák, který mohla sotva počítat, a lok něčeho tvrdého, když přijala Ronovu nabídku minulý rok.
Sebrala síly. Čekala slzení očí, svraštění rtů a pálení v krku, které doprovázely pití ohnivé whisky… ale nic z toho nepřišlo. Koňak byl jemný a lehce proklouzl jejím hrdlem.
Pomalu rozevřela oči. Draco tam pořád byl, v jejím osobním prostoru, s temným humorem vepsaným ve tváři.
„To… bylo dobrý,“ vypravila ze sebe nakonec.
„To,“ vzal od ní prázdnou sklenici, „je láhev za tři sta galeonů. A jelikož máme asi jen třicet sekund, než to začneš cítit, preferoval bych, kdybys udělala něco s…mým stavem… dřív než budeš beznadějně namazaná sama.“ Vytáhl svoji hůlku a vtiskl jí ji do dlaně, kde měla předtím sklenici. „Víš co dělat?“
Věděla, co dělat. V průběhu let pomáhala Ronovi od bolesti hlavy mnohokrát. Zvedla hlavu, zhluboka se nadechla… a zastavila se. Zamrkala. Naklonila hlavu na stranu. Znovu zamrkala, tentokrát ale pomaleji. „Vypadáš legračně,“ řekla.
Dřív, než se dal dohromady, mu čelist poklesla dolů.
„To. Si. Děláš. Prdel. Jako vážně? Grangerová! To vydržíš tak málo? Pro boha!“
„Ty jsi tak legrační,“ řekla vážně a pak: „Něco mě brní.“
„Sakra, neuvěřitelný.“ Sevřel svýma rukama ty její tak, že jí málem udělal modřiny. Tu ruku, ve které držela hůlku, jí zvedl a nasměroval na své čelo.
„Udělej to, Grangerová, předtím než budeš úplně na sračky. Udělej to HNED!“
Polkla a snažila se v sobě najít tolik koncentrace, kolik jen mohla. Nenašla svoji obvyklou normu, ale stačilo to. Zamumlala pár slov – díky Ronaldovi Weasleymu je dobře znala – a bylo hotovo.
Na pár sekund se na o ni opřel. Jeho úleva byla tak velká, že sklonil hlavu, přidržel se opěrky křesla a z plic vydechl téměř explozivní povzdech.
To teplo a mravenčení se jí rozlilo po celém těle. Hermiona se přistihla, že považuje jeho stříbrnobílé vlasy, které byly měkčí než hedvábí, za téměř éterické.
Měla neuvěřitelnou chuť se ho dotknout. Přece nemohly být tak jemné, jak vypadaly, že?
Skutečně se po něm natáhla, ale bylo to v okamžiku, když se dal dohromady. Vytrhl jí hůlku z ruky, přičemž zavadil o její prsty. Jejím tělem projelo něco jako elektrický šok, který způsobil, že se překvapeně nadechla.
Pokud cítil něco podobného jako ona, rozhodně to dobře skryl. Celou svoji pozornost věnoval jejímu zraněnému kotníku. Nejprve jí stáhl z nohy roztrhanou punčochu. Potom ji chytil za patu a párkrát mávl hůlkou, vyhodnocoval, jak vážné je její zranění – zřejmě to nebylo zase tak lehké, jak se zdálo, protože tomu věnoval dost času – a pak ji uzdravil.
Pocítila bolest, která rychle odezněla, a dech se jí zadrhl. Noha jí spadla na podlahu. S dopadem ale necítila žádnou bolest. Kotník byl vyléčen.
„Jako nový,“ řekl a vzhlédl na ni – teď mu vlasy spadaly do jeho stříbrných očí, což Hermioně připadalo napůl fascinující a napůl děsivé. Potřásla hlavou, aby si ji pročistila – nefungovalo to. Ten alkoholový opar byl prostě silnější. Ne, že by to bylo nepříjemné, jen pro ni bylo těžší… myslet.
Jako kočka se vyhoupl na nohy dřív, než si vůbec stačila uvědomit, že se pohnul. Ustoupil, zkřížil si ruce na prsou a kriticky se na ni podíval. „A teď, Grangerová,“ prohlásil, „je čas, abys šla.“
Promluvil tak náhle, až ji to vylekalo. Tím svrchovaným tónem jí jasně dával najevo, aby odešla.
Znovu zamrkala.
Vstala. Díky kapalině byly její pohyby dost pomalé a líné. Kdy se stal vzduch tak nabitý elektřinou?
Zakolísala se, ale udržela se na nohou. Na své holé noze bez punčoch. Na svém zdravém chodidle. Napadlo ji, že by měla Dracovi vyjádřit alespoň trochu vděčnosti.
Jen co otevřela pusu, přerušil ji.
„Ven, Grangerová.“ Stál na druhé straně místnosti, znova si naléval sklenici, ale zastavil se na tak dlouho, aby jí mohl ukázat na dveře. „Možná už nemám kocovinu, ale stále jsem prožil vzácně zkurvenou noc. Myslíš, že neštěstí potřebuje společnost? Nikdy jsem tě nepotkal.“
Čelist jí trochu poklesla. Jaká drzost! Jako kdyby jí byla jeho společnost nějak obzvlášť příjemná!
„Dobře, Malfoyi,“ odsekla, tedy alespoň doufala, že to zní úsečně (v alkoholovém opojení to nemohla říct s jistotou). „Taky ti přeji šťastný Nový rok!“
Otočila se ke dveřím, ale pak na něj ještě ze zápalu opilecké vášně zavolala: „Proč se nejdeš udělat sám, ty stupidní, arogantní ožralo!“
Bylo naprosto proti jejím zvykům něco takového říct – kdyby byla sama sebou, nikdy by nic takového neřekla.
A tato slova také úplně změnily výsledek jejich setkání.
OoOoOoO
Slyšela, jak praštil sklenicí, ale vůbec nezaregistrovala, že by se pohnul. Najednou však stál u ní, objal ji zezadu a tvrdě ji k sobě otočil.
Mluvil napůl šeptem a napůl vrčel. „Děkuji ti za návrh, Grangerová,“ řekl, „ale mám lepší nápad. Měla jsi držet jazyk za zuby – to ale nikdy nebylo tvou silnou stránkou, že?“
„Malfoyi,“ zalapala po dechu ohromeně. „Co – co to…?“
Předtím než mohla dokončit svoji otázku, zvedl ji jednou rukou, kterou jí obmotal kolem pasu, druhou ji zabalil kolem žeber. Přešel s ní ke křeslu a tam ji ne moc jemně položil.
Opět se ocitla na křesle, kolena měla na sedadle, lokty na opěrkách a hlavu tvrdě zatlačenou do polstrování. Draco napůl stál a napůl na ni ležel, kolenem ji tlačil dolů.
„Malfoyi!“ Byla bez dechu a v šoku. A taky dezorientovaná, protože se věci děly příliš rychle a díky alkoholu se její myšlení téměř zastavilo. Za normálních okolností by jistě pochopila, co se děje, ale takhle dezorientovaná, prostě nevěděla, co to dělá. „Nech mě jít!“
„Ani náhodou, Grangerová,“ šeptal jí přímo do ucha a jeho rty se jí dotknuly, což jí do těla vyslalo elektrické výboje. „Říkal jsem ti, že mám na dnešní večer jiné plány. Mimochodem, děkuji, že jsi mi pročistila hlavu. Málem jsem si nechal ujít příležitost před očima. Tuhle noc budeš mým hostem, Grangerová. Celou noc. A při Merlinovi,“ pustil její pas a přitáhl si její tvář za vlasy k sobě, čímž jí přinutil prohnout záda, „chystám se tě ošukat,“ druhou rukou jí vyhrnul vínové šaty ke kolenům, pak přes stehna až k pasu, „do bezvědomí.“
S jednou rukou v jejích nezkrotných vlasech, se sklonil k jemným místům na jejím krku a zasadil jí tam tvrdé, modřiny dělající polibky. Vykřikla, když se mu druhá ruka vrhla pod její šaty na holou kůži a rychle a neomylně se blížila k jejím nejcitlivějším místům, která byla chráněná jen slabou látkou hedvábných kalhotek.
„Malfoyi, ne!“ napůl zalapala po dechu a napůl zaječela. „To nemůžeš udělat!“
Zasmál se. Cítila, jak se mu smích valí přes celé tělo, protože jím byla přitlačena ke křeslu.
„A co tě přimělo si tohle myslet?“ zeptal se skoro hravě. „Jistě, je to už delší dobu, co jsme se naposledy viděli, ale určitě si pamatuješ, že mám zvyk, dělat si to, co chci.“ Přisál se k jejímu uchu, jazykem zavadil o jemnou pokožku, což jí poslalo třes do celého těla. „A překvapivě jsme oba přišli na to, že to co chci, jsi dneska ty. Nejsi nehezká – obzvláště ne ve večerních šatech. Ale,“ dodal, „v těch už dlouho nebudeš.“
„Budu křičet,“ snažila se zoufale.
Zasmál se znovu, tentokrát v posměchu. „Do toho. Ale všimla sis těch zvuků dole? Jediný, kdo tě možná uslyší, bude ten idiot Tom a ten udělá jen to, že po mě zítra bude chtít větší úplatek. Takže do toho - koneckonců jsi můj host – křič si, jak dlouho chceš.“
„Ale… ale…,“ skoro vzlykala, „Já jsem ti pomohla!“
„Šššš.“ Vytáhl jí ruku z vlasů a jemně jí přejel přes prsa. Ať chtěla nebo ne, bradavky se jí ihned daly do pozoru. Zaklonila hlavu, tentokrát ze své vlastní vůle. „Vím, že je to proti všem tvým instinktům, ale tentokrát jen… šššš.“
„Hm… hm… Malfoyi… Áááá!“
Ten poslední výkřik byl výsledkem toho, že se mu prsty dostaly k tenké vrstvě kalhotek. Kroužil jí rukou přes látku, nejdřív jen lehce, ale rychle přidával na tlaku. Nakonec odtlačil tu zábranu stranou a dotkl se její holé kůže.
„Ne, ne, ne!“ zasténala. „Já nemůžu… neměla bych… Ron!“
Draco se posměšně ušklíbl. „Nevidím na tvé ruce žádný prsten, Grangerová! A to ani nezmiňuju fakt, pokud jsi na to zapomněla, že ani ne před patnácti minutami sis vybrala mě a ne jeho. Takže Weasley se bude dneska dělat sám, já mám lepší věci na práci!“
„Prosím!“ To slovo se v ní málem zadusilo. Její tělo, povzbuzené koňakem na něj dobře reagovalo. Zradilo ji, když zjistila, že se jí boky prohnuly proti jeho ruce. „Malfoyi, tohle je… tohle…“
„Tohle sakra potřebuji,“ řekl chraplavě, „a budu k tobě naprosto upřímný, Grangerová, to je jediné o co se teď starám.“
A s těmi slovy jí odstranil malý kousek oblečení a vnořil hluboko do ní prst.
„Ááh!“ Celé její tělo se prohnulo při té nečekané invazi. Pokusila se ho od sebe odrhnout, ale zpustošení jejích smyslů a alkoholové opojení jí sebralo veškerou sílu. „Mal… Malfoyi… ááááá!“
„Ale, ale, Grangerová, ty jedna zlobivá holčičko,“ poznamenal, zatímco ji jazykem mapoval čelist, „jsi vlhká.“
„Nejsem!“ protestovala, i když se pohnula proti jeho prstu. „Nejsem! Nejsem!“
Opět ze sebe vydal blahosklonný posměch. „Cokoli chceš říct, zlato,“ řekl a prstem v ní pořád nemilosrdně pohyboval. „Stačí říct jenom slovo a já přestanu.“
Chtěla – vážně – ale on přidal k jednomu prstu i ten druhý a ona byla schopná vydávat jen nesouvislé kňučení a sténání.
„Cítíš se dobře, Grangerová, že?“ popichoval jí. „Nepotřebuji odpověď – tvé tělo mi to říká samo.“
„Bože,“ hlavu měla sice zabořenou v polštářích, ale v jejím hlase byla přesto slyšitelná úzkost, „tohle je tak špatné.“
„Co to bylo?“ Šaty jí stáhl z ramen úplně, čímž získal víc místa na jejích prsou. Začal se jim opět věnovat, mnul její bradavky prsty a ona zatím sténala. „Říkala si něco? Chtěla si, abych přestal?“
„Neeee…,“ zavrtěla hlavou tam a zase zpátky, ve stejném rytmu, v jakém se mu pohybovaly prsty. Vytáhl je z ní a ona pocítila náhlou ztrátu. Když uchopil její stehno, aby ji víc roztáhl nohy, ochotně se podřídila a otevřela se, jak jen mohla.
„Ne, abych zastavil,“ zeptal se skoro normálním hlasem, ale stejně postřehla trochu výsměchu. „nebo ne, abych nepřestával? Které ne, Grangerová? Měla bys mi to povědět rychle.“
„Já NEVÍM!“ vykřikla zoufale. „Já… ne… bože… prosím!“
„No, dal jsem ti na výběr,“ řekl klidně. „Nikdy neříkej, že jsi neměla možnost odmítnout.“
Když uslyšela, jak si rozepíná kalhoty, panika se jí naplno vrátila. Snažila se mu znovu vykroutit, ale marně.
„Malfoyi! Přestaň! Počkej! Já ne... ááá! Ah! Ahhh! Neee!“
Snažil se do ní vstoupit celý najednou, ale v polovině se zastavil. Byla prostě příliš těsná hlavně proto, že její tělo se pod tím náporem napjalo. Celá se třásla, ruce měla zapnuté v pěst, a dýchala krátce a mělce a bezmocně křičela: „Ah – ah –ah!“
„O můj… kurva… bože, Grangerová, tohle je dobrý pocit,“ řekl jí přes lapání po dechu, které bylo skoro stejně mělké jako to její.
„Ml… Malfoyi,“ její smysly byly tak přetížené, že sotva tvořila slova, „mt… moc velký.“
„Šššš,“ zamumlal stejně jako na začátku. Jen „ššš,“, přitáhl si její boky a potom se do ní vnořil znovu.
Tentokrát se do ní ponořil už celý.
Zakousla se do polstrování, aby nekřičela a pak už jí nezbývalo nic jiného než vydržet.
Žádná z jejích omezených sexuálních zkušeností (byla samozřejmě jenom s Ronem a tomu prolhanému, nevěrnému bastardovi věnovala své panenství teprve před šesti měsíci) se ani nepřiblížila k intenzitě… tohohle. Byla naplněná tak, jak si vůbec nepředstavovala, že je možné. Cítila bolest. Ale bože, pomoz jí, i ta byla příjemná. Obzvláště, když jí Draco zašeptal do ucha: „No ták, Grangerová, já vím, že jsi blízko. Ty se pro mě uděláš, a taky mi to řekneš.“
Pustil její boky – už je nepotřeboval držet, ochotně mu šla naproti náraz po nárazu – a vrátil ruce na její nejcitlivější místa, protože se jí snažil dovést k vrcholu. A ona se pro něj udělala, nejsilněji ve svém životě. Slzy jí stékaly po tvářích a přes vzlyky její slova nebyla moc srozumitelná.
Ale udělala se. A řekla mu to.
O pár vteřin později, kdy ji kousnul do ramene v nezaměnitelném aktu vlastnictví, což ji donutilo křičet, se do ní udělal i on a zaplavil jí svými spermiemi.
OoOoOoO
Naprosto psychicky i fyzicky vyčerpaná Hermiona upadla do napůl snového stavu. Hlavou zapadla do polštářů, tělem ji doznívalo chvění.
Jako hadrová panenka nekladla žádný odpor, když jí jeho ruce nečekaně jemně obrátily. Přidržel ji jednou rukou u sebe na hrudi a druhou jí obratně rozepnul šaty, které jí pak přetáhl přes hlavu, jako kdyby byla malé dítě. Pak ji zbavil i zbytku oblečení, včetně roztrhané punčochy z pravé nohy. Když to udělal, vzal ji do náruče a sklonil se tak, že měl její rty přímo u ucha. Velmi tiše zašeptal, že si ani nebyla jistá, jestli to řekl: „Jsi nádherná, Grangerová.“
Pak, když její šaty byly roztroušené po celém pokoji, ji donesl přes koupelnu do ložnice, od které nohou rozkopl dveře. Když ji položil do jemných přikrývek, zuby vyhledal její bradavky a opět do ní vnořil dva prsty, když se znovu svíjela, sténala a lapala po dechu, tehdy jí došlo, že navzdory všemu, čím si do teď prošli, on teprve začal.
Kyra4: ( Florence ) | 06.01. 2013 | Thin Line - 3. časť | |
Kyra4: ( Florence ) | 01.01. 2013 | Thin Line - 2. časť | |
Kyra4: ( Florence ) | 31.12. 2012 | Thin Line - 1. časť | |