Preklady fanfiction Harryho Pottera

We Happy Few – Pár šťastlivců

Část pátá C: Vytváření vzpomínek

 „Možná že ty pocity, které zažíváme, když se zamilujeme, je náš normální stav. Zamilovanost ukazuje jaký člověk doopravdy je.“ – Anton Chekhov

Varování: Dospělácké scény

Den utekl a nechal zemi zranitelnou noc. Sedl si hned vedle krbu, plameny vytvářely děsivé stíny na stěnách. Se sklenicí skotské v ruce se díval z okna. Pozoroval, jak tma proniká do každé části světa, jak se dostává do každé jeho části. Zrovna začínal usínat, když uslyšel, jak se dveře do obývacího pokoje otvírají.

Nepotřeboval se dívat. Věděl, že je to ona. Věděl to, jako věděl o každé vrásce na její tváři, o jemné kůži na rukách, o ohni v jejích očích.

 Nečekala, až se otočí. „Je to pravda?“

Alkohol mu rozvázal jazyk, do jeho slov se vkradla hořkost: „Ne, Grangerová, strávil jsem tím roky jen v naději, že bych tě tím jednoho dne mohl oblafnout.“

„Pitomče.“

„Nebelvíre.“

„Debile.“

„Knihomolko.“

„To není žádná urážka.“

„Já vím.“

Dopil zbytek jantarové tekutiny, sklenici odložil na stůl. Pozoroval, jak se plameny ohně odrážejí ve skle.

„Nerozumím tomu, moje jméno bylo napsáno v tom starém kánonu. Linka vypadala čerstvě.“

„To, co jsi viděla, byly moje poznámky, co je na starém kánonu špatně. Tvoje jméno tam bylo napsáno, protože mě ta pravidla ode mě oddělovala, a proto bylo nutné je změnit.“

„Takže to myslíš vážně? Všechno?“ zvedla knihu.

„Myslet?“ zopakoval. „Uznávám je celým svým srdcem, Grangerová.“

Odmlčela se a pak otevřela knihu. „Pravidlo první.“

„Malfoyovi jsou vyzrálí intelektuálně, fyzicky a emocionálně. Vážně jsi mi mohla dát něco těžšího než tohle, Grangerová.“

„Sedmnácté.“

„Získávat moc a bohatství uznávanými a zákonnými prostředky. Spoléhat se na mazanost, ne na korupci.“

„Tři sta čtyřicáté sedmé.“

Zasmál se a pokračoval. „Každý Malfoy se jménem Draco musí mít sošku draka na bystrozorském stole.“

„Tři sta čtyřicet osm.“

„Ne, Pottere, není to žádná ovocná ozdoba. A jestli se mi kvůli tomu budeš ještě jednou posmívat, nacpu ti tu sošku do zadku.“

Usmála se: „Harry mi o tom řekl, ale já si myslela, že je to jenom vtip.“

„Nejdřív byl, ale pak jsem si pomyslel, proč sakra ne?“

Ještě jednou se zasmála, pak zase zvážněla.

„Pravidlo druhé.“

Jejich oči se potkaly.

„Pokud někdo potřebuje pomoct, pomož mu.“

„Desáté.“

„Lidé se oceňují podle inteligence, osobnosti, štědrosti, originality a tak dále, ne podle krve.“

Těžce polkla a otočila na poslední stránku zápisníku.

„Šest set dvacáté první.“

„Nenech nic, aby tě oddělilo od lásky, ani pravidla.“

Prostor kolem nich ovládlo napětí a ticho. Nebyl si jistý, zda by měl promluvit jako první nebo by měl počkat, až začne ona.

Všiml si, že se pohnula. Sundala si z krku medailonek a otevřela ho, jako kdyby otvírala normální knihu na čtení.

Nepromluvila, jen přitiskla palec na každou stranu medailonku. Už podruhé ten den pozorovali, jak medailonek vytváří obrazy. Jenom tentokrát byla řada na ní, aby ho pozorovala, když si prohlížel vzpomínky.

Cítil na sobě její pohled, ale zaměřil se výhradně na obraz její tváře, když jí muž mířil zbraní na hlavu. Nadskočil, když ji ten muž praštil a utekl. Začala padat dozadu, když ji zachytily dvě bílé, silné paže a přitáhly si ji k pevnému tělu. Bylo zvláštní pozorovat tu chvíli jejíma očima. Nakonec ale stejně skončili ruku v ruce.

Zmutovaní motýli, kteří se zabydleli v jeho hrudi, se proměnili v hypogryfy a mlátili ho křídly do hrudního koše.

  Srdce se mu zvětšilo, když začala další vzpomínka. Díval se na známé prostředí svého bazénu a na žlutou látku Hermioniných šatů, když padala do vody. Znovu pozoroval jejich chvilku v bazénu a pak i čas, co strávili spolu v ložnici.

A třetí „vzpomínka“ začala sténáním. Udělala k němu krok. Tohle byl ten samý obraz z jeho medailonku. Nebyla to ještě vzpomínka, protože se to ještě nestalo, ale všechny ostatní obrazy se splnily. A když viděl, jak se jejich těla propletla v hladovém objetí, jejich tváře zrůžověly a zvlhly potem, doufal, že se i tohle stane vzpomínkou.

Nebyl si vlastně jistý, jak se dostala tak blízko, když ale mrkl, byla už na dosah ruky. Velmi se červenala, jak držela mezi nimi medailonek.

„Hermiono,“ začal. „Nerozumím tomu. Moje – tvoje- naše vzpomínky, tedy alespoň některé z nich, se ještě nestaly… proč se lišíme od ostatních?“

Povzdechla a odpověděla: „Jednou jsi mi řekl, že v tvé minulosti není nic šťastného.“

Přikývl.

„Já mám každou šťastnou vzpomínku spojenou s válkou. Nemůžu myslet na své rodiče, aniž bych si nevzpomněla, jak zemřeli. Nemůžu myslet na Bradavice, aniž bych nepřemýšlela nad tím, koho všeho jsme ztratili. Medailonek udělal přesně to, kvůli čemu byl vyrobený. Vybral ty nejšťastnější vzpomínky. Ale u mě a u tebe se ještě nestaly. Takže uděláme to skutečnou vzpomínkou, Draco? Budeme se milovat?“

Cítil se, jako kdyby měl srdce plné Weasleyovských ohňostrojů, které neustále vybuchovaly a vybuchovaly. Chtěl křičet ano, přikývnout, potvrdit jí to všemi možnými způsoby. Zhluboka se nadechl a odpověděl na její otázku jediným možným způsobem.

Vzal obě její ruce do svých.

„Budu milovat tyhle ruce.“

A pak jí na každou věnoval polibek.

„Budu milovat tvoje zápěstí.“

Rty posunul o něco níže k zápěstím.

„Budu milovat tvoje ramena. Budu milovat tvůj krk. Budu milovat tu jemnou kůži, co máš na tváři.“

Jak postupoval, polibky nabývaly na síle.

„Budu milovat tvoji bradu, tvůj nos, tvé oči, spánek na tvé hlavě.“

Skončil polibkem na jejím spánku, ruce mu vjely do jejích vlasů.

„Budu milovat tvé rty.“

Obtočil kolem ní ruce a jejich ústa se potkala. Jazyky se jim propletly v tanci dotyků, tepla a spojení. Ruce mu sjely po zádech až k jejímu zadečku. Zvedl ji, okamžitě obtočila své nohy kolem jeho pasu. Dokázal šeptat pořád dokola jen jedinou větu.

„Budu tě milovat celou.“

A nic se nezdálo skutečné. Slova, které mu vycházela z úst, se nezdála skutečná. Její tělo přitisknuté k jeho se nezdálo být skutečné. A rozhodně se nezdálo skutečné, že si vybrala jeho. Když byl s ní, nepřipadal si jako syn Smrtijeda, jako předpojatý bastard. Nepřipadl si jako chlap, který by pro ni nikdy nebyl dost dobrý.

Připadal si jako muž, kterého si vybrala.

Připadal si jako muž, který jí dokázal v očích vyvolat jiskru.

Připadal si jako lepší člověk, a možná v té chvíli takový i byl. Připadal si, vůbec poprvé ve svém životě, že je sám sebou. Připadal si jako…

„Draco.“

Slyšet své jméno z jejích úst bylo jako být v nebi. Kdyby byl upřímný, přiznal by, že vlastně nikdy neměl rád své jméno, dokud ho nezašeptala, že nikdy neměl rád sám sebe, dokud nevzala jeho ruce do svých.

„Taky tě miluji celého,“ usmála se proti jeho rtům.

Nesl ji nahoru do své ložnice. Jak cítil její hruď oproti té své, cítil, jak se jeho břemeno rozpouští.

Ta chvíle byla vzestupem v každém slova smyslu. Temná propast, která ho odvždy obklopovala, se začala hroutit. S každým polibkem k němu pronikalo stále víc a víc světla.

Když vstoupili do pokoje, na chvíli ji ovládla nervozita. Věděla, že není učesaná, že na sobě nemá skoro žádný make up a že jí podprsenka neladí ke kalhotkám. Když ale kleknul na kolena a políbil ji těsně nad pásem kalhot, věděla, že se o to nestará.

Zasypal jí kůži polibky, zatímco jí rukama jezdil po bocích. Lechtivý pocit ji naváděl, aby se pohnula. Prohnula se v zádech a zasténala. Reagoval tak, že ji jemně kousnul do boku a pak to zakryl jazykem.

„Draco,“ zasténala.

Natáhl ruku a pomalu jí stáhl kalhoty ke kotníkům. Nepodívala se na něj, její nervozita zrovna sváděla moc nad převzetím kontroly, ale z kalhot vystoupila a odkopla je pryč.

Ruce mu pomalu cestovaly po holé kůži, střídavě jí věnoval polibky na nohy. Když se přiblížil k jejím kalhotkám, cítila se ohromeně. Nohy se jí díky tomu podmětu třásly. Ruce se mu pohnuly k okraji krajkových kalhotek, pak jimi sjel na zadek. Boky se jí instinktivně prohnuly vpřed, skoro ho uhodila do obličeje, nezdálo se však, že by mu to vadilo. Pohnul se ještě blíž, takže mohla cítit jeho dech na nejintimnější části svého těla.

Jeho rty pokračovaly v tanci na okraji kalhotek, který započal, zatímco ruce prozkoumávaly oblast, kde je nechal. Prozkoumával každou prohlubeň a křivku.

Měla toho dost. Popadla ho za ruce a vytáhla ho na nohy. Políbil jí ruměnec, co se jí vytvořil na tváři, a pak jí pomalu přetáhl tričko přes hlavu. Sklonil hlavu k bledým prsům, které jí vykukovaly z podprsenky. Rty přejel po jejím vzrušení.

Pod levým prsem měla malou pihu, která okamžitě přitáhla jeho pozornost. Políbil ji a pak po ní přejel jazykem. Rozhodl se, že chce znát každou pihu, každou vrásku, každý detail jejího těla.

Nebyl si jistý, kdy mu rozepnula košili, ale byl rád, že to udělala. Její malé, teplé ruce mnuly jeho svaly na hrudi. Málem ztratil kontrolu, když ho rychle štípla do bradavky.

Přistrčil ji ke zdi, oba zasténali. Sundala mu z ramen košili a nechala ji spadnout na zem. Když ho políbila na čelist, cítila, že už se pár dní neholil. Sklonil se a kousl ji do ramene. Boky jí vyrazily v odpověď dopředu. Přejel jí rukou po stehně a pak jí nohu vytáhl nahoru. Okamžitě ji obtočila kolem jeho pasu, vlhké krajkové kalhotky se potkaly s hladkou látkou jeho drahých kalhot.

Vyrazil proti ní. Mohla ho cítit, jak se k ní tvrdě tiskne, ale nebylo to dostatečné. Nebyl dost blízko, málo se dotýkali. Bradavky jí ztvrdly, napnuly se přes látku. Lehce skousla jeho spodní ret a kývla na znamení, že má odstranit přebytečné oblečení.

Sáhl jí na záda a jedním pohybem podprsenku rozevřel. Ustoupil a nechal jí podprsenku sklouznout z ramen. Zvládl okamžik ticha, když si ji prohlížel. Snažila se necítit se trapně, ale pohled jeho očí byl vysloveně predátorský. Když se jí nedostatek doteků zdál nesnesitelný, odvážně sáhla na pásek jeho kalhot a vytáhla ho.

Převyšoval ji, ramena měl na úrovni jejích očí. Přistihla se, že nadšeně pozoruje pohyb jeho svalů, když zvedl ruce a opřel je o stěnu. S úsměvem nechala ruku, aby mu rozepnula zip a pak mu proklouzla do kalhot. Zatajil dech, když se dotkla vrcholu jeho penisu. Cítila každý hrbolek, ale chtěla to cítit v úplně jiné situaci.

Už nebyl schopný dál zadržovat dech, když ho vzala do dlaní a několikrát zatáhla. Jeho tvář byla pohřbena v záplavě jejích vlasů. Jeho sny o tom, jak budou její vlasy vonět, nebyly nic v porovnání se skutečností.

„To stačí,“ zastavil její ruku. Chtěl, aby to bylo o ní. Když viděl zmatený výraz na její tváři, řekl jí to.

Použil její nohu, aby si ji přitáhl blíž. Pocity ji přemohly. Její tvrdé bradavky byly přitisknuté přesně na jeho hrudi, jednu nohu měla obtočenou kolem jeho pasu, oba se potili. Cítila, jak jí vlhkost prostupuje. Její první pocit byl se stydět nebo být znechucená, ale když jí rukou jezdil po vnitřní straně stehna, nemohla dělat nic jiného, než cítit. V mozku neměla žádné místo na to, aby přemýšlela, celé vědomí zpracovávalo jen rozechvění touhy, které ovládalo jejího tělo.

Když zavítal prsty do její nejintimnější oblasti, málem vykřikla. Nohy se jí nekontrolovatelně třásly, začala se pohybovat proti němu.

„Postel,“ zašeptala.

Pohyboval se rychleji, než čekala. Během několika okamžiků už měla holá záda přitisknutá na měkkém hedvábném prostěradle.

„Podívej se na mě. Bože, prosím, podívej se na mě,“ zašeptala.

Potřebovala vědět, že je skutečný. Bála se, aby to nebyl jen sen.

Jeho tvář se jí objevila ve výhledu, vzdychla. Hruď měl holou, jeho přívěšek visel mezi nimi. Přejela rukou uctivě po drakovi, na tváři se jí usadil úsměv.

„Tuhle chvíli jsem ve svém medailonku pozorovala snad tucetkrát. Nejdřív jsem se snažila najít nějaký důvod, proč bych si měla prohlížet tvoji nahou hruď,“ zasmála se.

Také se zasmál. „Mě napadá hned dvacet šest důvodů,“ usmál se. „Ne, počkej, dvacet sedm.“

„Dvacet sedm?“ povytáhla obočí. „Potom bychom měli začít.“

Něco v hrudi mu vybuchlo, něco, co se tam objevilo už v okamžiku, kdy si dal medailonek na krk. Energie z výbuchu se mu rozprostřela po celém těle. Políbil ji na hrudní kost, potom na břicho a až potom zajel prsty pod okraj jejích krajkových kalhotek.

Její očekávání bylo skoro hmatatelné, kalhotky jí pomalu stáhl z nohou. Podíval se jí do očí a pak sledoval každou křivku jejího těla. Teprve tehdy si všimla, že zatímco ona je úplně nahá, on má stále kalhoty. S úšklebkem kolem něho obmotala nohy a převrátila je. Když převzala kontrolu, penis se mu zaškubal.

Trochu pátrala, ale podařilo se jí stáhnout mu kalhoty i boxerky v jednom pohybu.

Studovala jeho tělo, stejně jako studovala cokoli, s horlivostí a napjatou pozorností. Bylo to pro něj nesnesitelně těžké, ale nepohnul se. Když ho pozorovala, čas se zastavil. Znepokojeně se kousla do rtu, pak se sklonila a nevinně ho políbila na zvětšenou špičku.

To ho hnalo dopředu. Přitiskl si ji k hrudi a znovu je obrátil. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Pohodlně se vklínil mezi její stehna, pomalu proti němu zvedla boky. Usmál se a jemně natáhl ruku k její tváři.

Věděl, že už nebyla panna, ale neměl představu, jak dlouho už neměla sex. Políbila ho na dlaň a přikývla. Přitlačil k ní špičku penisu a vstoupil do ní dřív, jen pár centimetrů, než si to mohla rozmyslet. Zasténala a nohy obtočila kolem jeho pasu. Znovu se do ní vnořil, jen tentokrát o něco hlouběji.

Byla těsná, tak těsná. Chtěl na to jít pomalu, ale byla teplá a hladká a mnohem víc dokonalá, než si vůbec představoval. Zaváhal.

Netrpělivě ho chytla za zadek a pohnula jeho boky. Už se nemohl držet, úplně se obalil v jejím teple. Ústa měla otevřená v tichém výkřiku. Nebo bolesti nebo potěšení, nebyl si jistý.

Když proti němu pohnula boky, věděl, že to bylo potěšení. Jejich boky se začaly rytmicky pohybovat, pomalu přidávaly na tempu a síle. Přál si, aby uvnitř ní mohl zůstat napořád. Pokaždé, když se odtáhl, cítil bodnutí ztráty, jen aby při každém dalším nárazu cítil větší pocit správnosti.

Ruce měla všude, zapamatovávala si každý kousek jeho těla, a on byl blízko… tak blízko.

Tvrdě ji zatáhnul za bradavky, vykřikla, pohyb jejích boků začínal být nepředvídatelný. Také si uvědomoval její blízkost. Cítil její dech v uších, zasáhla ho úplná realita toho okamžiku. Nikdy ho nenapadlo, že by tohle mohlo být možné.

Pohnula se ještě blíž a zašeptala: „Myslím, že jsem se do tebe zamilovala.“

Právě ta slova mu začala stahovat koule. Natáhl se a přejel přes její klitoris, trochu vykřikla. Společně prožili svůj vrchol, přes víčka jim projela zvláštní směs světla a tmy. Jestli bylo možné opustit něčí tělo a zažít chvíli jako někdo jiný, tak by to byl tento okamžik – ten okamžik, kdy byli tak blízko, že se jejich duše mohly propojit.

Draco byl ohromen teplem a světlem, které si zvykl s ní spojovat. Ale teď to bylo jiné. Nejen, že to teplo proniklo každou jeho částí, ale dokonce i zůstalo, když se převrátil a lehl si vedle ní.

Přitáhl si ji k sobě, bál se ztráty toho tepla. Políbil ji na rameno a zašeptal: „Vím, že jsem se do tebe zamiloval.“

Něco jí uvízlo v krku, zabořila tvář do jeho hrudi, chtěla, aby ta chvíle vydržela navždy. Zavřel oči a opřel si bradu o temeno její hlavy. Rukou znovu nahmatala přívěsek draka na jeho krku.

„Jsi šťastný?“ zašeptala.

„Moc toho o štěstí nevím,“ odpověděl.

Poskočil jí žaludek, bála se, jestli neudělala všechno špatně.

„Ale jsem si jistý, že tohle je lepší.“

A taky bylo.

Poznámka autorky: Takže, to je konec. Jsem trochu smutná. Vážně jsem si to psaní báječně užívala a jsem vážně smutná, že už je konec. Doufám, že jste si to všichni užívali tak jako já. Chtěla bych poděkovat své úžasné betě, Eilonwy, která téhle povídce dost pomohla. Doufám, že vy všichni kolem si budete taky užívat moji další povídku, Moments of Sanity!

Děkuji všem za čtení a za podporu v nádherných komentářích!

Poznámka překladatelky: Ahoj všem! Tak Pár šťastlivců nám končí a já bych nakonec chtěla moc poděkovat v první řadě Kaitlin (bez jejích zásahů byste se neustále hrozili hrozných hrubek) a také tigy a všem, co mě podpořili komentáři. Děkuji!

Nashle u Bus Stop!