Originál: https://www.fanfiction.net/s/3103709/1/Snape-A-History
Kapitola 11. Předpokládat to nejhorší
Jeho zpráva byla záhadná a matoucí. Sejdeme se na večírku. Bylo to dost přímočaré, ale Hermionu napadlo, jestli Snape nemá v úmyslu na poslední chvíli vycouvat. Co se stalo s původním plánem setkat se v jejím bytě? Podobalo by se mu, kdyby se neukázal a nechal ji celý večer dusit se ve vlastní šťávě...
Stále ji ohromovalo, že souhlasil s tím, že ji doprovodí. Kdyby si na to měla vsadit, právě teď by svým penězům mávala na rozloučenou. Bylo tu ještě něco, kromě její přímé žádosti, co ho motivovalo k souhlasu? Nejenom že měl sklon distancovat se od britské kouzelnické společnosti, ale nenáviděl vše, co bylo spojeno s večírky: lehkou konverzaci, snahu převýšit ostatní, přemíru jídla a pití.
Ještě jednou zkontrolovala své půlnočně modré šaty ve velkém zrcadle – měla je na loňském večírku a byla odhodlaná je ještě jednou využít.
„Budeš největší kráskou plesu,“ rozplývalo se zrcadlo mateřským tónem.
„Ale prosím tě,“ zabručela a zhasla v ložnici.
xxx
Berkley Berenger, vedoucí Oddělení zahraničních obchodních vztahů ministerstva, se oženil s penězi. Rodokmen jeho ženy zahrnoval pár Bodeů, Robardsů a Peasegoodů, ale byla to Mockridgeovská větev, která znamenala včasnou a chytrou investici. Delicia Mockridgeová-Berengerová byla společenským motýlkem a milovala pořádání společenských událostí. Měla štěstí, že její manžel skončil v Odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci na pozici, která jí umožňovala dopřávat si toto potěšení pravidelně. Kdykoli cizí hodnostář navštívil Británii, Delicia trvala na tom, že oficiální přijetí se bude konat v Mockridge Manor. Po pravdě řečeno to nikomu nevadilo, protože na Ministerstvu kouzel nebyl tak prostorný sál, aby se v něm dala uspořádat slavnost ve velkém stylu, a nikdo jiný neměl tak vznešený, rozlehlý dům. V důsledku toho byl Mockridge Manor dějištěm mnoha akcí ministerstva.
Hermiona se přemístila na pozemek, pak přešla do prostorné haly, kde netečně vypadající domácí skřítek převzal její plášť. Rozhlédla se a uvažovala, jestli Snape už dorazil.
„Pardon,“ oslovila skřítka, „mám se zde setkat se svým doprovodem – Severusem Snapem. Ráda bych věděla, zda už je tady.“
„Pan Severus Snape už je uvnitř,“ odpověděl skřítek monotónním, zkormouceným tónem.
„Děkuji.“ Zamířila ke dveřím a zastavila se před zarámovaným zrcadlem, aby vrátila na místo zatoulanou kadeř. Pak vstoupila.
Berengerův plesový sál byl plný. Honosně ozdobené vánoční stromky stály v rozích velké místnosti, zatímco v jejím středu byl umístěn kulatý stůl, prohýbající se pod občerstvením. Všude kolem postávaly desítky čarodějek a kouzelníků, pestře oděných v nejlepších svátečních šatech. Hermiona si nemohla nevšimnout, že Deliciino letošní překvapení byli z ledu vytesaní sobi, kteří se každých pár vteřin vzpínali na zadních nohou. Delicia musela mít vždycky něco extra.
Hermiona si nechtěla ani představit, jak by Snape mohl dnes večer vypadat. Odmítl její návrh, že mu obstará oblečení, a když jí oči ještě jednou zabloudily k oškubanému vrabčímu hnízdu, které tvořily jeho vlasy, chladně jí sdělil, že je dokonale schopen se na akci připravit. Podezírala ho, že jenom přemění své obyčejné šaty do něčeho vhodnějšího. Přeměna byla rozumným krátkodobým řešením, pokud si kouzelník v pravidelných intervalech vzpomněl na upevňující kouzlo. Bradavické ložnice vždy oplývaly historkami o přeměňování, základní varianty pokaždé zahrnovaly přeměněné oblečení rozplývající se do vzduchu, takže oběť k potěšení přihlížejících diváků zůstala ve spodním prádle.
„Hermiono!“ Edwina Phyfeová-Duncanová se objevila po Hermionině boku. „Jsem tak ráda, že jste mohla přijít!“
Hermioně se povedl unavený úsměv. Vždy se účastnila vánočního večírku odboru, což byla skutečnost, která se zdála její nadřízené rok co rok unikat.
„Nedala bych si to ujít, Edwino.“
Paní Phyfeová-Duncanová byla vysoká žena s citem pro poněkud extravagantní oblečení, což byla kombinace, kterou Hermiona stále shledávala zábavnou. Kromě toho Edwininy ocelově šedé vlasy, věčně zvlněné a načechrané stejně jako její vlastní, jí byly neustálou útěchou.
„Dnes večer jste tu bez doprovodu, drahá?“ ptala se starostlivě. „Jsem si jistá, že tyto Vánoce pro vás musí být nesmírně obtížné, vzhledem k probíhajícímu rozvodu s Ronniem.“
„Nebylo to tak zlé,“ řekla Hermiona konejšivě. Natahovala se, aby viděla kolem. „A mám doprovod. Chtěla jsem se s ním setkat zde, ale myslím, že ho nevidím...“
„Dnes večer je tu opravdu pořádný dav, že? Trochu horko na můj vkus. Zrovna jsem mluvila s vedoucím Italské kouzelnické rady, který se během našeho rozhovoru bez ustání ovíval.“ Spiklenecky se naklonila k Hermioně. „Má drahá, ten česnekový pach!“
Hermiona se rozesmála. Další Edwinin talent byla schopnost být totálně nehorázná. Koneckonců to odbor docela oživovalo.
„Všechno pro věc, Edwino.“ Odmlčela se, přičemž ještě jednou přehlížela sál. V tu chvíli se dav přesunul a Hermiona na druhé straně místnosti zahlédla známou tvář.
A zírala.
Snape se opíral o sloup v zadní části plesového sálu. Na sobě měl šedočerný hábit, který byl i na tu vzdálenost zjevně skvěle ušitý a hodně nákladný. Nicméně ještě víc ji překvapily jeho vlasy; byly úhledně přistřižené a učesané, zubaté konečky a různé délky byly pryč. Hermiona otevřela ústa dokořán.
Edwina sledovala její pohled.
„Pro pána! Je to Severus Snape? Neviděla jsem ho celá léta. Víceméně zmizel poté, co ho Starostolec osvobodil.“
„Ano,“ povedlo se jí odpovědět, nedokázala odtrhnout oči od změněného Snapea. „Je to můj doprovod pro dnešní večer.“
„Snape? Neříkejte!“ Edwina vykulila oči úžasem. „Neměla jsem tušení, že vy dva jste si blízcí.“
„Nejsme – tedy, jsme přátelé.“ Svého druhu, nepovedlo se jí doříct. „Omluvte mě, měla bych mu dát vědět, že jsem tady.“
„Samozřejmě.“
Hermiona se blížila ke Snapeovi. Očekávala, že se náhle zablýskne a tento nový Snape zmizí, jako by byl pouhou iluzí. Když se dostala doprostřed sálu, spatřil ji a hleděl na ni s chladnou sebejistotou.
„Dobrý večer, Hermiono.“
„Severusi.“ Někde v temných zákoutích jejího mozku se jí vybavilo, že se právě poprvé oslovili křestními jmény.
„Stěží jsem vás poznala. Promiňte, že na vás zírám. Já jen, že...“
„Ano?“ Snape pozvedl obočí.
Hledala slova. „Dnes večer vypadáte – velmi dobře.“
„Děkuji.“ O chvíli později mu zřejmě došlo, že se od něj čeká totéž, protože dodal: „Stejně jako vy.“
„Děkuji.“ Hermiona zoufale toužila zkontrolovat si šaty a účes ze všech stran, ale za daných okolností se s tím dalo sotva něco udělat.
„Z ohromeného výrazu na vaší tváři vyvozuji vaše očekávání, že dnes večer budu vypadat jako otrhanec,“ řekl Snape suše.
„No – ehm – ano, skutečně.“
„Ještě si pamatuji, jak se obléci k takové příležitosti, víte.“
„Jsem si tím jistá. Jen jsem prostě nečekala, že -“
„Že si to mohu dovolit?“
Krvavě zrudla, ale neodpověděla. Nechtěla začít večer tím, že si ho znepřátelí. Její věci by nepomohlo, kdyby se pohádali. Hlodala v ní zvědavost, ale teď se neodvažovala po ničem pátrat.
„Nejdřív zaútočíme na bufetový stůl?“ zeptala se zdvořile.
„Samozřejmě,“ odlepil se od sloupu a následoval ji.
Vzali si talíře s příbory a pomalu postupovali kolem velkého stolu. Ještě než je stačili z poloviny naplnit, Hermiona se už neovládla a musela mu položit aspoň jednu otázku.
„Co se vám stalo s vlasy?“ vyhrkla.
Severus si opatrně naložil plátek rostbífu a vrátil servírovací vidličku na mísu. „Když to musíte vědět, s mými vlasy se stal mudlovský kadeřník Conrad.“
Hermiona na něj rychle pohlédla, aby zjistila, jestli žertuje, ale ihned usoudila, že ne. „Conrad?“ opakovala tiše.
„Ještě jsem se nerozhodl, jestli mi tento vzhled vyhovuje,“ odpověděl a zkoumal druhy chleba na tácu. „Kratší vlasy jsem neměl mnoho let, jak jste si dobře vědoma.“
„Je to velmi slušivé,“ vypravila ze sebe.
„Asi si na to budu muset zvyknout. Od té nehody mi vlasy rostly jen málo. Mohu být nucený je nechat krátké, ať se mi to líbí, nebo ne.“
„Je pozoruhodné, že jste nebyl zraněný.“
„Kdo říká, že ne?“
Hermiona, která si zrovna vybírala roládu, po něm úkosem střelila očima.
„Byl jste zraněný?“
„Není to jedno?“ položil řečnickou otázku.
Tentokrát mu věnovala upřený pohled. „Byla bych znepokojená, pokud byste se těžce poranil.“
Koutek jeho úst vylétl vzhůru. „Zatímco menší zranění by vám starosti nedělalo. Můžete si své sympatie nechat, Grangerová. Vlasy byly jedinou obětí.“
Neměla ponětí, jak reagovat. S plným talířem přistoupila k dvěma neobsazeným židlím. Usadila se a začala uždibovat, rozpolcená mezi úvahami o inovaci zevnějšku Severuse Snapea a snahou rozluštit jeho poznámky. Ten mužský byl nesnesitelný, usoudila, i když to těžko bylo něco nového. Snape vypadal spokojený ve své roli, jedl spíš mechanicky a pozoroval proudící davy. Už skoro dojedli, když k Hermioně přišel španělský návrhář hůlek, s nímž se setkala o rok dříve na obchodní konferenci. Severus nakonec vzal jejich prázdné talíře a zmizel.
O pár minut později ho uviděla mluvit se ženou, kterou zběžně znala z Úřadu absurdních patentů. Překvapilo ji to. Čekala, že Snape bude dnes večer samotářský a bude ho muset přemlouvat, aby se bavil s ostatními hosty. Byla překvapená ještě víc, když ho krátce na to zahlédla na opačné straně místnosti ve vážném rozhovoru s bohatým čínským obchodníkem.
„Něco se děje, drahá?“ chytila ji Edwina za paži, když kolem ní procházela v hlubokém zamyšlení.
„Cože? Ale ne. Vůbec ne.“ Hermionu napadlo, že tráví víc svého večera sledováním Snapeovy činnosti, než užíváním si slavnosti.
„Rozkošný večírek, že? Vím, že vám chybí váš Ronnie, ale bavíte se dobře?“
Hermiona shledala Edwinin sklon mluvit o Ronovi jako o ‚Ronniem‘ otravnějším než obvykle, ale odpověděla zdvořilým úsměvem. „Bavím se, děkuji,“ řekla a jemně osvobodila paži ze sevření své nadřízené. „Omluvíte mne?“
Přemýšlela, zda má Snapea prostě ignorovat – očividně nepotřeboval se společenským životem její pomoc – nebo přerušit jeho konverzaci, aby viděla, jak se mu vede. Rozhodnutí učinil on, když zachytil její pohled a pokynul jí.
„Hermiono, smím vám představit pana Chang Ma Li?“ Snape kývl k muži oblečenému ve zdobném orientálním hábitu. „Paní Hermiona Grangerová-Weasleyová, pane Li.“
Chang Ma Li jí nabídl ruku. „Těší mě, paní Grangerová-Weasleyová,“ zamumlal anglicky zcela bez cizího přízvuku.
Hermiona mu potřásla rukou. „Jsem ráda, že vás poznávám, pane Li. Dost jsem o vás slyšela.“
„Jen to dobré, doufám.“
„Rozhodně. Pracuji v mezinárodní spolupráci a jednala jsem s některými z vašich lidí o dovozních předpisech.“
„Snažím se zaměstnávat ty nejlepší. Doufám, že byli vstřícní,“ zamumlal Li mile.
„Jsem si jistá, že se brzy shodneme,“ ujistila ho. „Máte zájem vstoupit na britské textilní trhy, že?“
„Ano, to je mým záměrem,“ přikývl Li souhlasně.
„Pokud jsou vaše látky tak velkolepé jako to, co máte dnes večer na sobě, budeme jich dovážet hodně.“
„Musím říci,“ pokračoval Li, „že mě potěšilo, když jsem tu dnes večer objevil pana Snapea.“
„Ach?“ Hermiona pohlédla na Snapea. Jeho tvář byla bez výrazu.
„Vskutku. Textil není mým jediným produktem, víte. Jedna z mých společností se specializuje na výrobu výbušnin. Určitě víte, že Číňané jsou v tomto oboru známí svými vědomostmi. Naše historie s těmito věcmi sahá tisíc let zpět. Ale tady pan Snape...“ v koutcích očí pana Li se objevily vrásky, jak se široce usmál. „Jeho produkty jsou stejně dobré, ne-li lepší, jako ty, co dodávají mé závody. Vzhledem k tomu, kolik staletí mí lidé pracovali na dokonalých zápalných výrobcích, je to opravdu pozoruhodné. Chápu, proč jste doslova ovládl trh zde v Británii.“
Severus uctivě sklonil hlavu.
Hermiona na něj zírala. Chang Ma Li pokračoval.
„Řekněte mi, pane Snape, jaké zisky očekáváte v tomto roce? Nedokážu si představit, že byste byl schopen opakovat loňský výkon.“
„Překvapivě jsem už trochu napřed, i když to je pro období následující po Noci Guye Fawkese typické,“ odpověděl Severus.
„Samozřejmě,“ zasmál se Li. „Plánujete expanzi?“
„Momentálně nikoli. Obávám se, že úspěch mého podnikání mne poněkud zaskočil.“
„Dnes v noci budu mnohem lépe spát. Obával jsem se, že byste mohl chtít začít vyvážet k nám!“ Li bodře poplácal Severuse po zádech.
Hermiona nevěřícně pozorovala, jak se Snape sklíčeně usmívá. V té chvíli přistoupil k panu Li nějaký muž a cosi mu zašeptal do ucha. Li se ušklíbl a s omluvou Severuse s Hermionou opustil. Ve chvíli, kdy ticho nesnesitelně zhoustlo, se už Hermiona nedokázala ovládnout. „Mohl byste mi vysvětlit, co tohle mělo znamenat?“ zasyčela.
„Předpokládám,“ pokrčil Snape rameny, „že pan Li vyslovil uznání řadě mých výrobků.“
Potřásala hlavou, jako by se chtěla zbavit závojů halících jí mysl. „Nechápu to. Myslela jsem, že -“
„Jsem chudý? Sotva vyjdu s penězi?“
Hermiona bezmocně přikývla: „No... ano.“
„A kde jste vzala ten nápad, Grangerová?“
„Já...“ Zoufale se snažila přemýšlet. „No – Fred a George Weasleyovi říkali, že od vás nakupují. Prý jste byl na podpoře, ministerstvo vám shánělo práci...“
„Ano, před více než deseti lety.“
„Aha,“ řekla rozpačitě. Plíživě ji zaplavil pocit trapnosti spolu s naprostým rozhořčením. „Tedy, to je – to je – nádherné.“
„Ano? Nemám dojem, že vám to připadá nádherné,“ poukázal Severus a zkřížil paže na hrudi. „Mluvíte skoro zklamaně.“
„To je směšné. Proč bych měla být zklamaná?“
„Protože váš malý projekt s vylepšením mého image už není nutný?“ zeptal se ostře.
„Nebuďte směšný. Nemám -“ zarazila se v půlce věty, naštvaná na Snapea, protože měl pravdu, a ještě naštvanější na sebe proto, že nazvala dalšího muže ‚směšným‘. Zhluboka se nadechla a snažila se mluvit klidně. „Dobrá, možná jsem měla špatný dojem. Víte, mohl jste to uvést na pravou míru.“
„Mohl?“ zeptal se pobaveně. „Měl jsem to vyhrknout u večeře v Kostkovaném poníkovi? ‚Není třeba vypadat tak samolibě, Grangerová, nejsem ani zdaleka tak chudý, jak myslíte‘?“
„Nechal jste mě zaplatit účet!“ řekla vyčítavě.
„Jenom dvakrát.“
Chladně na něj pohlédla. „Chystáte se mi něco sdělit o vašem podnikání?“
„Přímo zde uprostřed večírku?“
„Proč ne?“
Ruce si založila v bok a on se divil, že ještě nezačala netrpělivě poklepávat nohou. Pokrčil rameny.
„Nuže dobrá. Stručně řečeno, mé výrobky jsou koncentrované a snadno se přepravují. Z tohoto důvodu se celkem dobře prodávají.“
„Cože?“
„Výbušniny, které dodávám vašim švagrům, neobsahují složité ingredience. Také nejsou základem pro hnojiva a pesticidy. Problém byl vždycky v jejich přepravě. Jsou do značné míry nestabilní a snadno vzplanou. Vymyslel a patentoval jsem způsob jejich koncentrace tak, aby mohly být bez rizika zasílány na velké vzdálenosti. Stejně jako jsem,“ pokračoval hladce, „si patentoval metodu na jejich opětovné zředění.“
„Chápu. To je – velmi chytré.“ Stále si připadala ukřivděná, což ji vyvádělo z míry a víc než jen trochu bolelo. A neviděla jedinou zatracenou věc, kterou s tím mohla udělat.
„Také si to myslím.“ Severus upil ze sklenky šampaňského.
„Kdy jste získal své patenty?“
„Příští měsíc to budou tři roky.“
Teď si připomněla – i když nejasně – Fredovu poznámku, pronesenou před rokem či dvěma. Něco v tom smyslu, že jim usnadnily život nové chemické sloučeniny, používané v některých z jejich produktů. Zaťala zuby. Když jí dvojčata sdělila, že znají místo Snapeova pobytu, spolu s faktem, že od něj nakupují výbušniny, nespojila si to. Snažila se vzpomenout si, jestli časem narazila na nějakou stopu, že věci nejsou tak, jak si myslela. Ale jako obvykle byl Severus mistrem v neodhalení ničeho, o čem nechtěl, aby věděla.
„Opravdu jste mi měl něco říct,“ podotkla chladně. „Myslela jsem, že jsme dosáhli určité úrovně důvěry.“
„Vskutku.“ Snapeův obličej se zkroutil v až příliš známém úšklebku. „Není mou vinou, že jste se dala svést vlastními předpoklady.“
Zírala na něj vzteky bez sebe.
„Promiňte,“ vyrušil je příjemný mužský hlas, „ale můžeme udělat snímek pro Denního věštce?“
xxx
Hermiona jednou rukou nepřítomně hladila Křivonožku, zatímco si prohlížela ranní noviny, rozprostřené na kuchyňském stole. Fotografie z včerejšího večírku zabíraly jednu vnitřní stranu a jí se sevřelo srdce, když si na jedné z nich všimla sebe a Snapea. Proč z celého filmu musel fotograf vybrat zrovna jejich fotografii? Jak se dalo očekávat, v Severusově pohledu bylo sebeuspokojení, zatímco ona vypadala – Hermiona zasténala – rozhodně jako fúrie.
„Na slavnostním večeru se dvojice Severus Snape a Hermiona Grangerová-Weasleyová těšila pohostinnosti Berengerových,“ četla na popisku.
Vůbec ji nepřekvapilo, že během dopoledne jí letaxovalo půl tuctu lidí, kteří jí dychtili sdělit, že viděli fotografii.