X Náhodné články X

Arabeska drabbles II
[ Arabeska drabbles II ]

X
X X X
X Aktívne preklady X
Dramione advent Mix Advent Zlatý fond Svéhlavý mazlíček Závěť Phoenix Tears Deník pana Nuly Prostě jen být Drabbles solace 2017 The Activist Magie krve Tread Softly Čarodějkám jen to nej Imperius Ty vole, už zase?! Dudleyho vzpomínky
X
X X X
X Občasné preklady X
Isolation The Rise and Fall HLEDÁNÍ (klíče)
X
X X X
X Advent 2015 X
Zlatý Fond Advent 2016 Advent pre Arabesku  Všehochuť Advent   Soví Advent   Skřítčí Advent  Dramione Advent Snamione Advent Všehochuť Advent Dramione Advent Snamione Advent Všehochuť Advent Dramione Advent Snamione Advent Mix Advent Dramione Vianoce Snamione Vianoce Drarry Vianoce
X
X X X
X Dokončené X
Chosen's Trial Fortune The crimson jess The Beggar-Thief Façade Príšera Drobné nedorozumění Wandless Magic A most unlikely correspondence Snamione solace Drabbles solace 2015 Snamione Jednorazovky II. Drabbles solace 2016 The Occluded Soul Komnata ztracených snů Snape, A History Jen krví spojeni Still Delicate Jednorazovky od Arabesky Deník malého Weasleyho Albus Potter a Rok jezevce Etapy naděje Oblivious Návrat Rity Holoubkové 101 Pick Up Lines Ponocování Sirotek Lily Potter and the Worst Holiday Dear Order Zabiniho dvanáct vánočních
X
X X X
X Preklady Slash X
High Priced If You’ve A Ready Mind D For Defender Jednorázovky a kratšie poviedky Snarry Drabbles Chlapec, který mockrát zemřel Jednorazovky LadyF
X
X X X
X Archív X
Ich miestnosť Lekcie Dôverne známe miesto I Známa Neznáma Náhle precitnutie I Jednorázovky Dramione I Život nemilovaný II Dôverne známe miesto II Její rozhodnutí Jednorazovky Dramione Dôverne známe miesto III Nepravdepodobný pár I Nepravdepodobný pár II Tichá noc Náramok Arogancia a Ignorancia Čáry a zaříkadla Valentýnské překvapení Jednorázovky Rapidez Dramione Raz, keď voňal tymián Krev, slzy a obavy z utonutí Silencio Spoznali sme more I Chuť tvého polibku Spoznali sme more II Dračia krv Nepravdepodobný pár III Dievča menom Grangerka Happy Birthday The Nymph Hunt Brko Alexander Malfoy Bol raz jeden Rokfort Vykúpenie Draca Malfoya Broken Uvízl jsem s tebou Delusion What If 10 spôsobov ako ohromiť humusáčku Linked Rok pavúkov What the Future Holds Boys in books are just better Všetko je možné Bad Medicine Stratené kráľovstvo Between Forgetting and Remembering Jednorazovky od Effy Jednorazovky od Bbarky Ten, kto sa vracia Priveď ma k životu Cháronov dar I. OneShots Kirsten a Lola3 Rok ruže II. Roomies Danteho pieseň lásky III. Draco: Zrod fénixa Skok v čase Napraviť chyby Pumpkin patch Dramione príručka Potkaník Čo Komnata najviac potrebuje Oneshots Natalie Dodatok k Epilógu MargaritaVille Bok po boku Ebenezer Malfoy Drabble Dabbles Four Christmases Ago Vianoce u Grangerovcov Touch and Go Advent2011 Dramione The Right Words Muklorodená mágia Sedemkrát A Feeling Unknown Kráľovná nebies Kandovaná jablka Chocolate Drabble A Familiar Place Christmas The boy in the hammock Static Keď sa chce Päť ľudí Jednoducho neodolateľná Stolen Memory Lapses The Virgin Conundrum Till Death Do Us Part Ten kto ví Against All Odds You Change My Mind Stronger V pekle s DM (doslova) We Happy Few Silhouettes 100 dní Secrets / čaká na originál Autobusová zástavka Advent 2012 Dramione Jedna pani povedala... Thin Line Někdo mi dnes v noci zachránil život Advent 2012 Dramione bonus Advent 2013 Dramione Koniec Severusa Snapa And We All Fall Down 11 Things Of Kings and Queens Entrapment Mayhem at The Burrow Jednoducho osudová / čaká na originál Advent2014 Dramione Snamione Jednorazovky I. Hľadanie jeho hlasu Srdce bez společníka Zodpovědnost nade vše Učednica a Nekromanter Stávka Stávka II Hádať sa je fajn Advent 2011 Snamione Cloak of Courage Deň svätého Valentína Priesečník Advent 2012 Snamione Advent 2012 Snamione Bonus Advent 2013 Snamione Chasing The Sun Meadowlark Izba Janusa Thickeya Pomocná ruka osudu Phoenix Song Post Tenebras, Lux Into The North Advent 2014 Snamione Podvržené spomínky Recnac Transfaerso Of Trolls and Wizard Kids Utvářet a měnit Rodičovský večer Hrát hry Delicate Drabbles NextGen Drabbles NextGen Oneshots NextGen Advent 2012 Snamione Jednorazovky Drarry 2009 Zachraňte Draca Malfoye Drabble Drarry Oneshots Ostatné Bond Kočičák Čierna ruža Jednorazovky Drarry Tesska Draco v temnote OneShots Drarry 2010 Drarry Vánoce 2010 Lístočky I Lístočky II Svetlo pod vodou Advent2011 Drarry Once Upon a Sleepless Night Advent 2011 Drarry (Koledníci) Stalker Wars OneShots Drarry 2012 Advent 2012 Drarry Reťaze OneShots Drarry 2013 If You’ve A Ready Mind High Priced Snape's Home Remedies OneShots Snarry 2012 TSToL Snarry Drabbles 2012 Pohádka o nedokončeném polibku Quid Pro Quo Advent 2012 Snarry Had mistra lektvarů Snarry Drabbles D For Defender Coeur Corrompu One-shot Iný pairing HP a metody racionality / nedokončené Osvobození HP Osvobození HP Relativnost pravdy Proměnný Loved Those of Great Ambition Jednorazovky od Gift Extended Courtship Advent 2012 Ostatné Advent 2012 Mix bonus Advent 2013 Ostatné Earning Interest The Teacher''s Pet Flame and Shadow Nezaradené (Iný pairing) Draco Malfoy, vládce světa Famfrpálový zápas na Adama One out of nine Advent2014 Ostatné Rôzne oznamy K prekladaniu Vykecávačky Jimmi Lexikon kouzel, zaklínadel a formulí Trojjazyčná HP7 Lektvary a elixíry
X
X X X
X X
X
Oblivious


Publikované: 09.11. 2016
Článok poslal užívateľ: Lupina   Téma: Oblivious
 Vytlačiť článok Vytlačiť článok

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/42/

Rating: 13+



Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)

Provedení mozkomorova polibku na Abrahamu Kaneovi bylo naplánováno na druhou prosincovou neděli v soudní síni Ministerstva kouzel přesně ve tři hodiny odpoledne. K účasti byli pozváni důležití představitelé ministerstva, přední veřejní činitelé, vážení členové tisku a bystrozorové do tohoto případu zapojení, ale také přeživší a příbuzní těch nešťastníků, kteří padli za oběť zdivočelému.

Remus Lupin zdvořile odmítl.

Reynard Lupin neodpověděl vůbec.

ooOOoo

Náhlé ochlazení konce listopadu vydrželo ve svém mrazivém veselí až do půlky prosince, obdařilo hornaté kraje britských ostrovů štědrou dávkou sněhových přeháněk a rozšířilo bělostnou pokrývku. Z větví stromů a okapů domů visely rampouchy zmenšující se teplým útokem nízko položeného a slabého slunce, než zase narostly v štiplavém chladu nočního mrazíku. Sníh zakryl zem a houževnatě neroztával pod ubývajícími zimními paprsky, naopak příležitostně zesílil přecházejícími bouřemi těžkých mraků, z nichž se sypaly bílé vločky. Stromy natahovaly své holé údy k nebi; halil je jemný kabátek bělosti, který odstranil drsné a ponuré kontury jejich těl uprostřed zimy a chránil proti bodání mrazu chladného zimního vzduchu.

Remus se rozhodl, že střední Wales je jen maličko méně mrazivý než skotské kopce kolem Bradavic, ale ten rozdíl se jevil podružným.

Setřásl ze sebe dezorientaci způsobenou dlouhým přemístěním a ze svého nejteplejšího pláště setřepal zbytky skotské metelice. Vydal se k neméně zasněžené rozvrzané kovové brance, která vedla od hrbolaté silnice u kraje lesa přes zasněženou louku k přikrčené chalupě zvané Winchestrovka. Lákající sloupy kouře se vinuly do ledového vzduchu z dvojice rovných komínů jeho rodného domu.

Zlomyslný vítr jej zaštípal do kůže, až sebou bezděčně trhl. Asi se mohl přemístit přímo do tepla obývacího pokoje s jeho velkým ohněm, ale mezi kouzelníky se už dlouho považovalo za společensky nepřijatelné přemístit se přímo do něčího domu, i když byl očekáván. Co kdyby se náhodou objevil v nevhodné chvíli. Navíc přemístit se přímo z mrazu do tepla domova by jeho systému způsobilo ošklivý šok. A samozřejmě, mohl dojít do Prasinek a použít krb U Tří košťat, ale ta procházka by znamenala delší pobyt na mrazu a Remus již od dětství nebyl fanouškem cestování krbem. Na obzoru se dnes jedna taková cesta rýsovala a i jedna byla až moc.

A šlo o Winchestrovku. Návrat domů si zasloužil patřičný vstup.

A domovem vždy zůstane. Remus se láskyplně usmál při důvěrně známém zavrzání branky a v rytmickém křupání kroků ve sněhu se vydal loukou. Okolí bylo tak známé, jako by se stalo součástí jeho podstaty, útočilo na něj při každém pohledu na zamrzlou říčku se zledovatělými nášlapnými kameny, na vysoké javory na kraji lesa, na které nesčetněkrát šplhal, na starou studnu s její vzpurnou rodinou ďasovců a na letitý, otlučený přístěnek u zdi domu s jeho dobře známými sbory podivných a znepokojivých zvuků. Vzpomínky jej zaplavovaly ze všech směrů – dětské hry na schovku, chytání kluběnek, matka volající jej domů po předstíraném dobrodružství, a později zběsilá sněhová bitva se třemi dobrými kamarády, nefér závod na košťatech, který s Petrem nevyhnutelně prohráli a prozkoumávání okolního lesa a kopců prodchnutá lumpárnami.

Rychle překonal dva přední schody a stál u známých červených dveří. Zaváhal, prst visel před malým zlatým zvonkem, ale pak se náhle začal prohrabávat vrstvami šatstva, aby našel dobře ukrytou kapsu, do níž kdysi klíč od domu bezmyšlenkovitě schoval. Zazvonění mu přišlo špatné, jako by byl jen na návštěvě, za což jej otec v minulosti už pořádně vyhuboval. A měl pravdu. Winchestrovka byla jeho domovem, jeho útočištěm v temných časech, místem, kde se mohl zahalit šťastnými vzpomínkami, které nezakalily nedávné události. Ať už se rozhodne v následujících letech žít kdekoliv, ani Bradavice nezaujímají stejné místo v jeho srdci jako tato chalupa, která mu navždy bude domovem. Vždy se sem vracel. Mezi těmito zdmi odpočíval a zotavoval se po událostech Halloweenu roku 1981. Sem se vrátil po nuceném odchodu z Bradavic. A teď, v tento den, v poledne druhé prosincové neděle, se znovu vracel domů.

Nakonec se klíč objevil, nepoškozený vyklouzl z rozčilující hromady šatstva. Remus si s co největší důstojností upravil oblečení a vsunul klíč do zámku, aby odemkl.

Teplo do něj udeřilo s šokujícím nárazem, zatímco kolem něj unikalo do ledového vzduchu venku. Tváře mu zrudly a vmžiku se cítil příliš navlečený. Vešel a zavřel za sebou dveře.

Právě ze sebe odmotával dlouhou a složitě upletenou šálu, kterou mu nedávno velkoryse předala Molly Weasleyová, když se v kuchyňských dveřích se známým klapáním hole objevil Reynard. Prekérní situaci svého syna pozoroval s ironickým úsměvem.

„Nech mě hádat,“ uchechtl se. „Další specialita Molly Prewettové?“

Remus s úsměvem uchopil rostoucí motanici barevných pletených smyček. „Teď je to Molly Weasleyová, ale ano. Moje kamarádka Tonksová se před ní poněkud impulzivně zmínila, že mi onehdy při cestě do Prasinek byla zima, a ona se jala s tím něco udělat.“ Nedůvěřivě zvedl šarlatovou hmotu. „A přísahám, že ta věc se ještě prodloužila, když jsem si ji oblékl.“

Rey se otevřeně zasmál. „Nikdy se nepřibližuj k ženě s jehlicemi v ruce,“ nabídl moudrost. „Jinak budeš do měsíce celý opletený. Tvá matka to nikdy nezkusila, bůh jí požehnej. To bylo jedním z důvodů, proč jsem si ji vzal.“

Remus zvedl obočí od zašmodrchaného hnízda šály. „Oženil ses s mámou, protože neuměla štrykovat?“ Zazubil se. „A já myslel, že s tím měla co dělat nějaká romantická pitomost, jako je láska.“

„Jak jsi přišel k tak naivní představě?“ Rey synovi zubení vrátil, vzal jej na milost a nabídl mu pomoc. Po chvíli společného úsilí Lupinovská mužnost nakonec nad hadovitostí pleteniny zvítězila a šála byla pokořena. Remus si svlékl rukavice a tlustý zimní plášť a vše pověsil na háček v chodbě, promnul si ruce a pohlédl do obývacího pokoje k neobvykle živě praskajícímu ohni pod krbovou římsou. Zadní stěna ohniště nesla neklamné stopy nedávného ožehnutí.

Remus se otočil zpět k otci a usmál se.

„Takže kam zaletaxujeme na oběd?“ zeptal se vesele. „K Děravému kotli? Nebo do té pěkné kouzelnické hospody u Rhayaderu, kterou jsme zkusili o Velikonocích?“

Na Reynardově úsměvu bylo cosi mlhavě zneklidňujícího.

„Ani jedno,“ prohlásil samolibě. „Zůstaneme tady.“

Remus zamrkal. „Ty jsi něco objednal? Nebo vyzvedl? Všiml jsem si, že někdo použil krb…“

Samozřejmě že ne!“ S rozvážnou opatrností Reynard začichal. Po chvíli upřel na syna blažený úsměv.

Uvařil jsem,“ prohlásil hrdě.

Remus zůstal zírat. Vzápětí do jeho chřípí skutečně udeřila šířící se vůně syčících pečených brambor a hovězí pečeně. A vonělo to… chutně. Vonělo to poživatelně.

Do Remusovy mysli se vkradlo pobavené podezření, ale kousl se do rtu a rozhodl se přidat ke hře.

Nevěřícně vyvalil oči. „Nevidím kouř,“ prohlásil v přehnaném úžasu. „Zdi, zdá se, stojí. Vůně ve vzduchu naznačuje, že by mohlo zbýt něco skutečného jídla.“ Vážně se zahleděl na staršího muže. „Kdo jsi a co jsi udělal s Reynardem Lupinem?“

Otec jej poctil ironickým úsměvem. „Profesor Lupin, komik bradavického učitelského sboru,“ protáhl s pousmáním. „Namouduši, copak nemáš špetku respektu k starším?“

Remus se uchechtl. „Nepamatuješ si, co říkala máma poté, co jsi použil kuchyňské prkénko k rozpitvání toho tůňodava? Láska přichází nezvaná, náklonnost vzroste, ať se ti to líbí nebo ne, ale respekt si musíš zasloužit.“

Rey se láskyplně zasmál. „Diana bývala vždycky upovídaná, když se čertila. Pokaždé mě to rozesmálo.“

Remus pokračoval ve šťastném vzpomínání. „A pak tě pleskla po hlavě a poslala tě něco vyčistit. A nato mi hodinu či dvě vykládala, že je pro mé vlastní dobro, abych se pokusil nedospět v takového nešiku, jako je táta.“

Otec se rozesmál. „Typické. Za mými zády podkopávala moji autoritu.“ Trhl hlavou směrem ke kuchyni. „Tak pojď přiložit ruku k dílu, mladíku, a pomoz mi se servírováním.“

„Ano, pane.“

Remus následoval Reynarda do kuchyně a okamžitě poznal, že jeho podezření bylo správné. Neviděl ani náznak po obvyklé zkáze, která doprovázela otcovy typické nájezdy do báječného světa kulinářských nehod. Na stole se kouřilo z kastrolů plných různé zeleniny – zjevně obětí veleznalce napařovacího kouzla. Nad ohněm v malém kotlíku bublaly brambory s plechem pečených brambor hned vedle. A spolu s nožem na porcování na velikém talíři na stole ležela lákavě kouřící kýta hovězí pečeně.

Remus upřel oči na talíř. Přimhouřil je.

„Ten je nový,“ okomentoval to. „Nevěděl jsem, že máme talíře s tančícími tukany po stranách. Není to úplně podle tvého vkusu.“

Reynard, který neplodně dloubal do kastrolu s brokolicí, ztuhl. Po tváři mu přeběhl nezaměnitelný pocit viny.

Nad tím výrazem se Remus otevřeně rozesmál. „Ale tati!“ chechtal se laskavě. „Jestli myslíš, že nedokážu poznat rozdíl mezi pečínkou paní Wennové a tvojí obvyklou kuchyňskou katastrofou, pak už pro tebe asi není moc nadějí. Nech mě hádat – pokusil ses něco uvařit a vzňalo se to. Paní Wennová tě přistihla, ty jsi jí vše vysvětlil a ona se ti nabídla s pomocí. Před pár hodinami donesla zeleninu a maso na talíři a uvařila, a když jsi mě viděl přicházet, odletaxoval jsi tu nebohou ženu domů. Mám pravdu?“

Reynard se pochmurně usmál. „Nemůžeš vinit muže, když to zkusí. A pomohl jsem jí – dal jsem vařit vodu, umyl jsem pánve, nakrájel mrkev a tak podobně.“

Remus se zazubil a zavrtěl hlavou. „A pořád máš všechny prsty? Pak jde, alespoň částečně, o tvůj první kulinářský triumf. A teď pojďme servírovat, než se vše změní ve tvoji běžnou katastrofu.“ Převzal službu u zeleniny a jemně otce přesunul do části kuchyně, kde mohl zvládnout něco efektivnějšího.

„Podívám se na zeleninu, když nakrájíš pečeni,“ přikázal hbitě. Zachytil lehce pohasnutý pohled v Reyově tváři a obdařil otce širokým úsměvem.

„Děkuji za vše, tati,“ pravil tlumeně. „Nedokážu si pro dnešek představit nic lepšího, než je tichý oběd doma.“

Reynard mu úsměv vrátil. „Ani já ne.“

ooOOoo

Dveře na Ministerstvu kouzel se otevřely. Výtahy jeden po druhém zahájily sestup.

Soudní síň číslo deset se začala plnit.

ooOOoo

Se spokojeným povzdechem se Remus přesunul na pohovku obývacího pokoje a zazubil se na otce, který se opatrně posadil do křesla vedle krbu a rovněž si spokojeně povzdechl.

„Říkej si o paní Wennové, co chceš,“ začal Rey zamyšleně.

„Ty máš něco pořád.“

Reynard ostentativně ignoroval synovo přerušení. „Ano, může být povýšená a otravná a chová se ke mně jako k děcku, ale nelze popřít, že ta žena umí uvařit výborný oběd.“

„To je fakt.“ Remus si opřel hlavu o pohovku a nepřítomně se zahleděl do stropu. „A dokáže to, aniž by zapálila nevinný rendlík.“

„To se mi podařilo jen jednou.“

„Vím. Protože pak tě máma neodvratně vykázala z kuchyně.“

Remus cítil, že ten přehnaně rozčilený pohled pálí mnohem víc než plameny krbu.

„Víš, jednoho dne, až tady nebudu,“ Reynardova slova podbarvovala předstíraná rozechvělost, „budeš litovat, že jsi tolik našeho společného drahocenného času strávil utahováním si ze svého nebohého otce.“

Remus vrátil otci jeho pohled a vyklenul obočí do přemýšlivého výrazu. Za koutky rtů mu hrál náznak úsměvu.

„Pochybuju,“ oponoval zvesela. „Budu to považovat za dobře strávený čas.“

Rey si neslušně odfrkl. „To je prostě to moje štěstí. Ze všech možných dětí, které jsme s tvojí matkou mohli zplodit, skončil jsem s tím nejnáchylnějším k vtipkování o mém vaření při mé pohřební řeči.“

Remus se rozesmál. „Upřímně, tati. Myslíš, že bych na tvoji pohřební řeč plýtval vtipkováním o tvém vaření? Mám mnohem zábavnější příhody! Mimo to…“ veselá nálada lehce zakolísala a úsměv zhořkl temnou ironií, „podle toho, jak proběhlo pár posledních měsíců, vsadil bych se, že ty napíšeš moji pohřební řeč mnohem dřív, než bych já dostal šanci napsat tvoji.“

„Takhle nemluv.“ Reynardovo odseknutí pročíslo vzduch jako šlehnutí biče a okamžitě zahnalo poslední stopy dobré nálady. „Neumíráš, Remusi, a basta.“

Remus kontroval otcově nenadálé vážnosti svojí vlastní. „Nikdo nežije navěky,“ poznamenal tlumeně.

Rey zatnul zuby. „Ale mladí, sedmatřicetiletí muži obecně přežívají své obstarožní otce.“ Paličatě zvedl bradu. „Ale ty určitě neumřeš dřív. Takže na tom nezáleží.“

„Tati…“

„Konec diskuze, Remusi. Změň téma.“

Remus se kousl do rtu. Otcovo přání nepřemýšlet o možnosti ztráty posledního milovaného člena rodiny bylo k uzoufání zřejmé. Dianin odchod stále bolel a žádný čas to nezmění. Díky traumatizující události Remusova zranění před pár týdny ta vyhlídka vyplavala rezolutně a děsivě na povrch. Bylo pochopitelné, že teď, se synem v bezpečí, o těch možných událostech nechtěl uvažovat. Ale Remus musel připustit, že ono odmítání bylo depresivně nereálné.

Po pravdě řečeno, pokud se válka zvrtne a pokud je Remusovi souzeno zemřít při novém boji proti Voldemortovi, otec zůstane zcela sám.

Tu představu Remus nemohl snést. Ale nemohl si dovolit ji ignorovat, dokud nebude pozdě.

„Nemůžu, tati.“ Hlas měl jemný, ale tón odhodlaný, když se střetl s otcovým prosebným pohledem. „Nemůžu to ignorovat. Vím, že na to nechceš ani pomyslet, ale jsem součást boje ve válce a existuje reálná možnost, že v ní přijdu o život. A nemůžu vystát myšlenku na to, že zůstaneš sám.“

Rey už vrtěl hlavou. „Tak tomu bylo dřív, ale teď se věci změnily. Jsi učitelem ve škole, proboha, ne zvědem na bojišti…“

„A jestli události minulého úplňku něco prokázaly, pak to, že bradavická škola a Prasinky jsou hlavním cílem.“ Remus se předklonil a opřel si lokty o kolena. Intenzivně se zadíval na zdráhajícího se otce. „Tati, v tomto ovzduší se může stát cokoliv. Nechci, abys byl osamělý, pokud…“

Rey vydal netrpělivý zvuk, když rozezleně zíral do plamenů. „Mluvíš, jako bych žil jako poustevník,“ vyrazil prudce. „Chromý kmet uvězněný ve své daleké horské skrýši. Mám přátele, Remusi. Celou dobu navštěvuji Dianinu rodinu a oni navštěvují mne, a to nezmiňuji staré kolegy, kamarády ze školy, akademiky, kterým předkládám svůj výzkum temných tvorů. Nerad ti to říkám, chlapče, jakkoliv tě mám rád, nejsi mým jediným společenským životem.“

„To vím.“ Remus se podmračeně opřel do pohovky. „Ale není to stejné, jako když máš u sebe rodinu.“

Rey vzhlédl se zvednutým obočím. „Jestli míříš k tomu, že se Huw a Bronwyn nastěhují zpět,“ pravil suše, „pak upřímně pochybuju, že přijdou.“

Remus si povzdechl. „Tati, oni jsou mámina rodina. Mluvím o tvé rodině.“

Otcovy oči nabraly nebezpečný břit. Objevila se v nich nepojmenovatelná emoce. „Má rodina sedí se mnou v tomto obývacím pokoji,“ prohlásil tichým, hlubokým tónem, ale s nezlomným odhodláním. „Z mých pokrevních příbuzných jeden spálil mosty a popel rozptýlil do daleka a o druhém jsme se shodli, že dnes nebudeme mluvit.“

Remus se zamračil, až mu na čele vystoupila vráska. „To jsme se shodli,“ připustil a povzdechl si. „Ale ten první… tati, proč nezkontaktuješ svého bratra? Vím, že žije.“

Rey zavřel oči. „Remusi, prosím, nech toho. Prostě na to zapomeň.“

„Jen mu napiš dopis,“ pokračoval Remus odhodlaně, ačkoli musel bojovat s nutkáním podlehnout otcově úzkosti a opustit téma. „Zavolej mu krbem. Vyprovokuj nějaký kontakt. Vím, že jste se rozkmotřili, ale je čas nechat minulost za sebou.“

Reynard zatnul pěsti. „Opravdu to není tak jednoduché, Remusi. Nechci o tom začínat, ale je bezpečnější předpokládat, že je podhodnocením století myslet si, že by o mně Rolf Lupin vůbec chtěl slyšet.“

Remus netrpělivě máchl rukou. „Kdy naposledy jsi to zkusil?“

Otcův pohled naplnila smutná rezignace. „Před třiceti lety.“

„Tati!“

„Už ani slovo!“ utnul Rey synův protest. „Remusi, toto opravdu není tvoje záležitost. Nemáš tušení, co se stalo!“

„Myslím, že si můžu dovolit hádat.“ Remus se setkal s otcovýma očima upřeným, ale porozuměním naplněným pohledem. „Víš, je to už několik týdnů, kdy jsem se podíval do kopie Kaneova ministerského šanonu. A do očí mě udeřila dvě jména.“

Zhluboka se nadechl, pokusil se ignorovat otcovy obavy a vydal se za bod, odkud není návratu. „Megan a Randolf  Lupinovi. Zabití při útoku jisté dvojice zdivočelých vlkodlaků poblíž Buxtonu v hrabství Derbyshire na začátku listopadu 1962, ve věku třicet sedm a devět let, v tomto pořadí. Stalo se to den předtím, než jsem byl pokousán. A vím, že tvůj rodný dům – ten rodný dům, který zdědil tvůj bratr – není ani deset mil vzdálený od místa, kde Hel Kaneová zemřela. A vím taky, že Rolf Lupin žije, tati. Jeden přítel od bystrozorů mi řekl, že jeho jméno viděl na seznamu pozvaných k provedení trestu na Abrahamu Kaneovi. Zeptal se mě, jestli nejsme příbuzní. Musel jsem mu říct, že jsme se nikdy nepotkali.“

Vztáhl ruku a jemně ji položil na otcovu. „Byli jeho rodinou, že ano?“ zeptal se mumlavě. „Manželka a syn tvého bratra. A Kane je zabil.“

Reynard zíral nepřítomně do ohně. Oči měl naplněné melancholickou lítostí, která přetrvala desetiletí.

„Neřekl mi to,“ zašeptal do hučení praskajícího ohně. „Vůbec mě nezkontaktoval, aby mi řekl, že zemřeli. Nenašli je, dokud nebylo po úplňku, takže ani Alastor to nevěděl. Ani je neohlásil jako pohřešované.“ Zhluboka si povzdechl. „Víš, jak jsem to zjistil? Pár dnů po tvém napadení, krátce poté, co jsme tě donesli domů. Rozhodl jsem se přeletaxovat do rodného domu, abych bratra varoval před Kanem. Když jsem vystoupil z krbu, ocitl jsem se uprostřed dvojitého pohřbu.“ Zavřel oči. „Hrozba Abrahama Kanea nebyla pro Rolfa žádnou novinkou. A díky rozkošné vizitce napsané krví vedle těl bylo Rolfovi zcela jasné, kdo Kane ve skutečnosti je.“

Mlčky zavrtěl hlavou a s pousmáním přijal synův uklidňující stisk ruky. „Nekontaktoval bystrozory. Měl otcovu pýchu – stále odmítal přiznat, že s tím měl co dočinění Ábel Isaac. Ale rychlost, s jakou mě vtáhl do studovny, a síla umlčovacího kouzla seslaného na dveře mi vyjasnily, že nešlo o smrt nešťastnou náhodou. Řekl mi, že jeho manželka a syn jsou mrtví. A řekl mi také, kdo je zabil.“ S lítostí a zármutkem se Reynard setkal s pohledem synových očí. „A pak,“ dodal tiše, „mi řekl, že je to vina.“

Remus zůstal zírat na otce. „Cože?“

„Řekl, že se to stalo kvůli mně, protože jsem byl takový pitomec, abych vůbec uvažoval nad jeho adopcí.“ Reynard se několikrát zhluboka nadechl. „Řekl mi, že to já povzbudil toho chlapce, zatímco jsem ho měl nechat pěkně samotného. Že jsem označil sebe a jeho rodinu jako cíle. Že je to moje chyba, že on přišel o ženu a syna, že jeho dcery přišly o matku.“

Rey vyklouzl rukou ze synova sevření a sám stiskl Remusovy prsty. „Snažil jsem se mu vysvětlit, co se stalo tobě, že v tom trápení není sám,“ pokračoval roztřeseně. „Ale nakonec to věci jen zhoršilo.“ Pohled mu naplnila nevyřčená omluva. „Rolf nechtěl mít nic společného s dalším vlkodlakem v rodině. Prý bys nepřinesl nic jiného než trable a nechce tě mít nikde poblíž svých dcer. A pak se zcela jasně a nezpochybnitelně vyjádřil, že mu nemám chodit na oči já a má…“ významně si odkašlal, „mudlorozená žena spolu s tou malou zrůdou místo syna. A pak mě vyhodil.“

Synovu ruku stiskl silněji. „Dlouho mě rozvzteklovalo, jak se mnou mluvil, jak nazval moji rodinu. Ale už jsem ho nechtěl vidět, a stejně tak on mě. Diana však…“ Najednou se usmál. „Jsi jako ona, Remusi, opravdu – věděla, jak nesnáším vyústění záležitostí mezi mnou a Rolfem. A když o pár let později v Denním věštci viděla, že se Rolf znovu oženil, přišlo jí to jako perfektní čas poslat blahopřání a olivovou ratolest.“ Hořce se zasmál. „Dopis se vrátil neotevřený. A pro jistotu, abych neměl pochybnosti, Rolf naškrábal na obálku vzkaz. Drž se od mé rodiny. A to byl náš poslední kontakt.“

Remus provinile sledoval otcovu bolest.

„Omlouvám se,“ řekl tiše. „Neměl jsem s tím začínat.“

„Ne, ne.“ Rey zlehka zavrtěl hlavou. „Měl jsi právo to vědět. A jistým způsobem měl Rolf pravdu. Já byl částečně vinen tím, že nás Kane tolik nenáviděl.“ Nepřítomně poplácal synovu ruku. „Ale máš pravdu. Možná je načase to zkusit znovu.“ Povzdechl si. „Promyslím si to, Remusi. Promyslím.“

Do ticha se pak rozléhal jen zvuk praskajícího ohně. Hodiny na krbu tikaly s pravidelností metronomu a čas tiše plynul.

Remus vzhlédl. Bylo čtvrt na tři.

Jeho pozornost přitáhl otcův povzdech. Reynard demonstrativně ignoroval vytrvalý postup hodin a váhavě se na syna usmál.

„No, zdá se, že prozatím přestalo sněžit,“ nutil se do veselosti. „A rád bych se protáhnul. Co si vyjít na procházku?“

Remus se trochu zamračil a pohlédl na Reynardovu zmrzačenou nohu. „Jsi si jistý, že to zvládneš?“ zeptal se znepokojeně. „Bude tam kluzko a víš, co tvá noha říká na zimu…“

Věta se vytratila do nicoty. Ten dlouhý pohled, kterým jej otec oblažil, mluvil jasněji než slova.

Remus se otočil k oknu. Sníh se lákavě třpytil pod ledově modrou oblohou.

Setkal se s otcovýma očima a vrátil mu upřímný úsměv.

„To zní dobře,“ pravil.

ooOOoo

Hluboko v nitru ministerských zadržovacích cel se bystrozorové Pastorek, Dawlish a Gleghorn zastavili bok po boku a zírali na robustní dveře před nimi. Gleghorn držel řetězy.

Kingsley mlčky vytáhl hůlku a třikrát klepnul na zámek.

Dveře se s cvaknutím otevřely.

Zevnitř se rozléhal křik.

ooOOoo

Jak Remus delikátně předpověděl, Reynardovi se šlo po zasněžené a kluzké zemi těžce. Šinul se však po úbočí s takovým ponurým a zarputilým odhodláním, až si jeho syn říkal, zda otec opravdu tvrdil, že se rád projde. Nebe zářilo v barvě ostře zimní modré, slabé paprsky na horizontu osvětlovaly, ne však zahřívaly záda jejich plášťů. Mířili ze zastíněného odpoledního údolí do žalostného světla výše posazených míst, zvolili si cestu pod opadaným baldachýnem lesa. Sníh skapával se stromů pod doteky paprsků, ačkoliv stín postupujícího odpoledne a ledové mrazení větru bodaly do odhalené kůže. Chlad se prodíral důkladnými vrstvami oblečení a naznačoval, že ony roztáté kapky vody opět zamrznou.

Asi až dvacet minut od začátku procházky se Remusovo podezření o možném záměru otce potvrdilo jako pravdivé. Rey se do té chvíle držel známé cesty, která zatáčela doleva kolem úpatí kopce směrem k Ďáblovu mostu. Pak se však od trasy náhle odchýlil a vrhl se do zrádného otevřeného lesa. Remuse tato nepředvídaná a nevyřčená změna směru zaskočila a chvíli trvalo, než se dostatečně vzpamatoval a rychle otce následoval.

„Tati?“

Reynard se opatrně zastavil. Opřel se o hůl, vyfoukl oblak dechu a otočil tvář ke zmatenému synovi.

„Ano?“ zeptal se tiše.

Remusovi pod nohama vrzal sníh, když přistoupil blíž a s tichým odhodláním se zahleděl do otcovy tváře. „Proč jsme tady, tati? Kam ve skutečnosti jdeme?“

Reynardův povzdech následoval nárůst bílé mlhy. Ve volné ruce cosi držel – bylo to malé a kulaté, řetízkem připevněné k oblečení. Remusovi chvilku trvalo, než si uvědomil, že to jsou otcovy staré mosazné kapesní hodinky, které byly jednou z mála věci, jež Rafe Lupin odkázal svému prvorozenému synovi. Po většinu Remusova dětství ležely v malé dřevěné krabičce na krbové římse v otcově pracovně. Vídal je jen zřídka, když je otec leštil a kontroloval. Co věděl, tak je Rey nikdy nenosil.

Dnešní den byl výjimkou.

Náhle Rey hodinky otevřel jedním prstem a rychle zkontroloval čas. Vzápětí je zase schoval do oblečení. Otcovy hnědé unavené oči se zlehka zvedly a setkaly se s Remusovým pohledem.

„Někam, kde je to odpovídající,“ nakonec odpověděl. „A už jen dvacet minut, takže bychom si měli pospíšit.“

Remus mlčky následoval otcovy nerovnoměrné kroky, když se opět vydali do zasněženého lesa, kde opatrně volili cestu mezi skrytými kořeny a kluzkým náledím. Vítr se v nárazech prodíral holými stromy a jediným zvukem se stalo tiché křupání jejich kroků.

„Myslel jsem, že o tom nechceš mluvit,“ poznamenal Remus, když zlehka zachytil otcův loket a pomohl mu přes nepříjemný úsek zasněžené cesty. „Nebyl jsem si ani jistý, jestli na to chceš myslet.“

Rey se bezbarvě usmál. „Nemohu říct, že bych chtěl,“ odpověděl nepřítomně. „Ale to neznamená, že nemám nutkání to nějak vyzvednout. Takovéto momenty by se neměly jen tak přejít.“

Remus pohlédl na otcův zdrženlivý výraz a vzdálené oči a poznal, že teď se ztratil v minulosti. „Nechtěl jsi jít?“ zeptal se tiše.

Rey důrazně zavrtěl hlavou. „Na ministerské představení vykonání trestu? Ne.“ Vzhlédl k synovi. „A ty?“

Remus unaveně zopakoval otcovo gesto. „Ne.“

Reynard se poněkud hořce usmál. „Víš, jaké to tam bude.“ Mluvil potichu, ale slova naplňovalo velké pohrdání a smutek. „Skvělý okamžik triumfu ministerstva. Udělají z toho divadlo. Šťastné úsměvy důležitých lidí, smích a vtipy těch, co přišli na představení a vůbec se nestarají o životy, které byly zničeny nebo ztraceny. Nejsou schopní porozumět té bolesti. Pro ně to je jen hra. Nebudou mít žádnou úctu, žádné pochopení. A to není pozvednutí okamžiku. Je to jen výsměch.“ Chvilku zhluboka dýchal a vděčně se usmál na synovo uklidňující stisknutí ramene. „Není to správné, Remusi. Takové události musí proběhnout důstojně, nebo by vůbec neměly proběhnout. Kromě toho…“

Krátce se zastavil a setkal se s pohledem svého syna. Jeho úsměv odrážel stejnou komplikovanou směs emocí, kterou Remus zažil při své návštěvě Kanea v zadržovací cele.

„Ty ses dočkal svého rozřešení, Remusi,“ zašeptal. „Já chci, aby toto bylo moje.“

Remus chápal a mlčky přikývl. S tichým, vděčným úsměvem se Reynard otočil a opět zamířil dál zasněženým lesem.

ooOOoo

Hučení vycházející ze soudní síně číslo deset se neslo kamennými chodbami až ke vzdálenému předpokoji, jehož dveře byly hermeticky uzavřené a silně zabezpečené. Mrazení nesouvisející s pokračující zimou jako by prosakovalo kolem zárubně.

Kouzelnický strážce se musel soustředit. Šťastné myšlenky, potřeboval šťastné myšlenky, potřeboval si vzpomenout, jak být veselý, jak cítit radost, upomenout se na svatební den, úsměv jeho malé holčičky, na dny v Bradavicích, jak hraje famfrpál ve svém kolejním týmu… A padá z koštěte a láme si kotník, manželka dostává poporodní deprese, matka je stále nemocná, otec umírá, starý kamarád páchá sebevraždu…

Bože, jak tyhle tvory nenávidí!

Za dveřmi mozkomor vysával jeho radost a čekal.

Dnes jej čeká hostina.

ooOOoo

„Myslím, že vím, kam jdeme.“

Reynard se ostře podíval na svého syna. Světlo postupujícího odpoledne sláblo a oni zpomalili při opatrném postupu kolem pichlavého šípku za sněhem skrytou dírou v zemi. Remusovy oči se toulaly po mýtince. Rezervované poznání a nepřítomný pohled naznačovaly, že se ztratil v minulosti. Zvedl obočí nad otcovým zmatkem.

„Vrátila se mi paměť, vzpomínáš?“ zeptal se s pousmáním a poklepal si prstem na spánek, aby demonstroval, co myslí. „A i když je to tak dávno, asi si to místo pamatuju. Tady jsem viděl Kaneovu přeměnu.“ Chytl otce za volnou ruku a pomohl mu přes zrádný zledovatělý balvan. Pak významně pohlédl přes rameno. „A to znamená, že místo, kde jsem byl pokousán, musí být někde…“ Na chvíli se zastavil, aby máchl rukou. „Támhle.“

Mírně se otočil za otcem. „Tam jdeme, že, tati?“ zeptal se tiše. „Na paseku, kde jsem byl pokousán.“

Reynard se slabě usmál, zatímco ohmatával konec hole. „Ano, jdeme,“ potvrdil tiše a vážně. „Vadí ti to?“

Vadilo? Remus si nebyl jistý. Tento les znal z dětského objevování, ať už ze samostatných výprav, nebo když měl kamarády s sebou. S pocitem značné ironie si vzpomněl na malou holinu nedaleko odsud, kde on, James, Sirius a Petr strávili nejzábavnější odpoledne mezi jeho druhým a třetím ročníkem, kdy se navzájem pronásledovali ve větvích vysokého starého dubu při nebezpečné hře na honěnou, kterou značně oživilo zapojení Jamesových bomb hnojůvek. Při spojení těchto šťastných vzpomínek s těmi temnými a útržkovými na noc, která navždy změnila jeho život, si s docela velkým šokem uvědomil, že zem, na níž spadl a kde se smál nešikovnému upuštění zapáchající bomby ze stromu, bylo přesně to místo, kde deset let předtím krvácel z ran způsobených vlčím kousnutím a kde vlastní krví promáčel zeminu.

A vůbec nic netušil. Ne tehdy.

„Remusi?“

Jemný dotyk na zápěstí jej s trhnutím probral – škubl hlavou nahoru a s překvapením zjistil, že se mu do tváře zabodává otcův znepokojený pohled.

„Jestli ti to vadí, půjdeme zpátky.“ Reyův hlas se zlehka odrážel mezi opadanými zimními stromy. „Přemístíme se domů a nebudeme o tom mluvit.“ Unaveně zavrtěl hlavou. „Byl to opravdu absurdní nápad, mělo mě napadnout…“

„Tati.“ Remus utnul otcova úzkostlivá slova jemně, ale odhodlaně. „Nevadí mi to. Jen jsem se zamyslel.“

Rey zabořil oči do jeho tváře. „Myslíš to vážně?“

„Myslím.“

„Neříkáš to jen proto, že máš pocit, že to chci slyšet?“

Remus se trochu zašklebil – to může napadnout jen někoho, kdo vás zná až příliš dobře. „Neříkám to kvůli tomu,“ vyhlásil rozhodně a docela jej překvapilo, že to tak i myslel. „Jen jsem vzpomínal na kamarády, to je vše. Když přišli na prázdniny, poflakovali jsme se tu.“

Rey mu vrátil káravý pohled: „Neřekl jsi mi, že jste chodili až tak daleko. Ve skutečnosti, jak si vzpomínám, podíval ses mi přímo do očí a čestně mě ujistil, že nikdy nesejdete mimo dohled stezky.“

Remus sladil krok s otcem; pomalu pokračovali v jejich opatrné cestě k neviděnému cíli a on se usmíval nad rozhořčením staršího muže.

„No, jistě že jsem lhal,“ odpověděl s úsměvem. „Myslíš, že se mi líbily zákazy?“

Rey se uchechtl. „Měl jsem to vědět. Vždycky jsi výborně skrýval uličnictví za nevinný výraz. Získal jsi skvělé schopnosti v zakrývání svých emocí.“

Remus zíral vzhůru na sněhem zakrytý baldachýn větví, oči mu setrvaly na tmavnoucí obloze a pomalém, setrvalém kupení mraků nad vrcholem hory, které dávaly vědět, že by se brzy mohla snést další nadílka. Povzdechl si.

„Hodně jsem trénoval,“ přiznal se tiše.

Cítil otcův rázný pohled, ale neotočil se, aby mu čelil. Udržoval mírné tempo ve snaze příliš se mu nevzdálit. Stejně jako Rey věděl, že jeho komentář neodkazoval na chlapecké vylomeniny.

„Remusi…“

„Tati, bojím se.“

Reynardova ústa se zavřela s šokovaným plácnutím. Zamrkal a zůstal zírat na strnulou postavu svého syna mlčky kráčející po jeho boku. Ramena měl napjatá a ztuhlá, oči odhodlaně upřené vpřed, jako by vůbec nepromluvil. Tento obranný postoj Rey poznával velmi dobře.

„Bojíš se čeho?“ zeptal se tlumeně.

Remus upíral pohled na pochybné místo na zemi před nimi, vyrovnanost jeho hlasu prozrazovala schopnosti, které otec před chvílí ocenil.

„Toho, jak blízko jsem se dostal,“ pravil klidným a hlubokým hlasem. „Toho, co je uvnitř mne, co do mě vstoupilo jen pár desítek metrů odsud. Že se jednoho ošklivého rána vzbudím a nebudu už sám sebou.“ Nepřítomně zíral kamsi před sebe. „Že se vzbudím a budu Kanem.“

Rey se prudce nadechl a volnou rukou stiskl rameno svého syna. „To se nestane, Remusi,“ odpověděl rozhodně. „Už jsi to porazil mnohokrát.“

„A to je část toho problému.“ Remus si lokl ledového vzduchu a prudce vydechl. „Řekl jsem Kaneovi, že já jsem ten silnější, protože jsem se nevzdal svému vlkovi. Ale on odsekl, že vlk tady vždycky bude, vždy bude čekat a jednoho dne přestanu být schopný bojovat.“

Remusovo prudké zastavení Reye téměř srazilo. Syn se otočil k otci. „Tati, co když má pravdu?“ zvolal nečekaně. „Vlk tam pořád bude, v mé mysli, bude se mnou bojovat, bít se o vládu nade mnou. A mě k smrti děsí, že jednoho špatného dne vyhraje jednou provždy.“

„To se nestane,“ zopakoval Rey vážněji. „Už to skončilo, je to pryč, on je pryč jednou provždy. Nemusíš se trápit, že prohraješ, Remusi. Jsi mnohem silnější.“

„Jsem?“ Remusův hlas byl bezútěšný a ztrápený. „Té noci v Bradavicích, kdy jsem si myslel, že jsem ztratil kontrolu – nikdy v životě jsem se tak nebál. A když jsem zjistil, jak moc jsem zraněný, když jsem myslel, že zemřu – byl jsem téměř rád. Chtěl jsem umřít, protože alternativa byla o tolik horší, že jsem na ni ani pomyslet nemohl. A ano, teď je konec, ale co příští úplněk a úplněk poté? Nebo když se další tragédie trefí do příští špatné dávky vlkodlačího – co pak? Vím, že pro teď si kontrolu udržím. Ale nevím, jestli ji udržím navždy.“

„Já věřím.“

Remus zíral na Reynarda. Reynard zíral zpět.

Otcovy oči naplňovala absolutní jistota.

Remus si zhluboka povzdechl. Otcova důvěra v něj byla utěšující, samozřejmě. Ale také byla bolestně naivní. Reynard nikdy nečelil realitě toho, co vlk dokáže udělat se synovým tělem a myslí, ne opravdu, nepoznal ten zápas o udržení drahocenné lidskosti pod rostoucím měsícem, nebyl svědkem kroucení při nevyhnutelné proměně. Nikdy neviděl svého syna přeměněného. Jak si mohl být tak jistý? Jak by mohl pochopit?

„Tati.“ Remus lehce zavrtěl hlavou a položil ruku na otcovu, kterou držel jeho rameno. „Mám tě rád. Jsem vděčný, že mi tak věříš, opravdu ano. Ale nerozumíš tomu, jaké to je. Neviděl jsi, co mi vlk umí udělat, uvnitř i vně. Nevíš, jak je to cítit.“

Vítr mírně zadul, zabodal mrazivé jehličky do nezakryté kůže a cestou se probíjel volnými konci plášťů a hábitů. Nahoře se sbíhaly sněhové mraky. Ale ani Reynard, ani Remus si toho nevšimli.

„Ne, nevím, jak je to cítit.“ Lupin starší pohlížel na svého syna vážně a zesílil stisk jeho ramene. „Ale viděl jsem víc, než si myslíš. Remusi, byl jsem v Bradavicích o tom úplňku. Albus mě zavolal krátce po všech těch událostech a já hned přišel.“ Na chvíli se odmlčel, rty se mu mírně zkroutily, když zachytil rostoucí hrůzu v obličeji svého syna. Nicméně jeho obavy potvrdil. „Skoro celou noc jsem u tebe seděl.“

Remus cítil podivné mrazení, mrazení, které nemělo nic společného s větrem, ledem, nebo snášejícím se sněhem, a které mu probíhalo po zádech. V hlavě mu to ustaraně vířilo – ani jej nenapadlo, že té noci tam mohl být otec, že se mohl stát svědkem toho jediného zážitku, který jeho rodiče nikdy vidět neměli. Otec tam byl. A musel vidět

„Viděl jsi?“ zašeptal zhrozeně. „Viděl jsi… to?

Reynardův pohled nezakolísal, i když viditelně zatnul čelist. „Viděl jsem tebe. A viděl jsem, jak bojuješ navzdory slabosti, navzdory skutečnosti, že nebyl tvůj čas, abys vládl tělu, které nemělo formu, v níž ses narodil. A přesto jsi vyhrál, Remusi. Pořád jsi ty.“ Usmál se jemným úsměvem naplněným otcovskou pýchou. „A proto vím, že vlk tě nikdy neporazí. Poprvé jsi tuto bitvu vyhrál, když ti byly tři a nějak nevidím důvod, proč bys v tom neměl pokračovat. Jakékoliv trauma utrpíš, jakékoliv chvíle slabosti tě čekají, vždy se nakonec vrátíš do svého já. Protože jsi mnohem silnější než vlk. A vždy budeš.“

Remus chvíli hleděl, prostě jen hleděl na otcovu tichou postavu proti zasněženému horizontu, na tu pýchu a víru a lásku vepsanou v jeho rysech, a na tu ohromující upřímnost v jeho očích. A náhle v něm narostl vděk, který jej svou silou málem srazil.

„To jen kvůli tobě, víš,“ odpověděl procítěně a pohledem sdílel s otcem hloubku svých citů, které choval ke svému nejbližšímu žijícímu příbuznému. „Tobě a mámě. Tolik vám oběma dlužím.“

Reynard se pokřiveně usmál a pro utvrzení stiskl synovo rameno. „Nemůže to být všechno naše zásluha. Nikdy nepochopím, jak dva zarytí Mrzimoři jako já a tvá máma mohli zplodit syna tolik nebelvírského.“

Remus se musel usmát. „Omlouvám se, že jsem takovým zklamáním.“

Rey mu úsměv vrátil a naposledy jej poplácal po rameni. Mlčky se vydal k poslední části jejich dlouhé procházky, k místu, které se pro dnešní den tak hodilo.

„Žádný strach,“ zahrál beznaděj a ukončil tak vážnost předchozích okamžiků. „Dostanu se přes to.“

ooOOoo

Soudní síň číslo deset se naplnila k prasknutí. Srdeční lidé v nejlepším oblečení, lidé, pro něž toto místo, tento zdivočelý neznamenali nic než atrakci, se smáli a klábosili mezi sebou.

Jen ti, kteří znali bolest, byli zticha, zachmuření a ztracení v myšlenkách.

V rohu vedle osamělých malých dveří, které vedly ze zadržovací cely, bystrozorové s trhnutím zpozorněli. Ve středu místnosti se malý úslužný ministerský asistent postavil na špičky před pečlivě vztyčenou zábranou, která chránila hosty před vězněm i katem, a zamával rukama pro sjednání ticha.

Mrazivý chlad se dotkl duší všech osob v místnosti. Smích náhle zanikl.

Byl skoro čas.

Dveře se otevřely.

ooOOoo

Paseka byla tichá.

Remus dovolil očím, aby přejely po klidné mýtině, po tom nerovném průlomu pod korunami stromů se spletí podrostu a malou kulatou dírou zasypanou sněhem, v jejímž středu se voda začínala měnit na led. Na okrajích prostranství se čněly zadumané holé stromy a jen příležitostně se zakývaly ve větru.

Krátce řečeno, šlo o obyčejnou mýtinu. Dávno zahojený pozůstatek kráteru po ostřelovacím kouzle byl jediným svědectvím život měnících událostí, které pod jejím upřeným pohledem proběhly před více než třiceti lety.

Remus se zachvěl. Tentokrát ne kvůli větru.

„Jsme tady.“ Reyův hlas se pozvolna odrážel od tyčících se kmenů. „Kruh uzavřen.“

Ztichlou pasekou se mírně čeřil vítr, proháněl padající sníh a chrastivě potřásal houštinami. Ani jeden muž se nepohnul. Ani jeden nepromluvil.

„Je to ve tři, že?“ Reynard vyřkl svá slova tiše, zlehka, opatrně bez emocí a oči upíral na zasněženou zem před nimi a neviditelné duchy minulosti. Remus pomalu přikývl.

„Ano, je.“

Zašelestil hábit. Vzápětí Remus uslyšel výrazné cvaknutí krytu otcových starých kapesních hodinek. Navzdory jejich jen vzácným výletům z krabičky v pracovně Remus věděl, že otec se vždy postaral, aby šly správně.

„Už jen pět minut.“

Remus mlčel. Opravdu nebylo co říct.

Tiché odtikávání hodinek se pár metrů neslo mírným nárazovitým větříkem, až je jemně, ale pevně pohltilo ticho. Dva páry uší je neposlouchaly. Dva páry očí se ztratily v obrazech minulosti a vzdálených událostí nejbližší budoucnosti.

Vítr třásl bezlistými větvemi v jemném zimním povzdechnutí.

„I já prosím za nás hříšné.“

Remus si stěží uvědomoval, že promluvil, pohled upíral do dálky, myšlenky unikly v zamumlaných slovech, přitáhly však otcovu pozornost.

Ty ne.“ Za klidnými prostými slovy se skrývala hluboká síla. „Právě jsme to uzavřeli, Remusi. Toto se tobě nikdy nestane.“

„Mohlo by.“ Pomalu, mírně Remus obrátil pohled k otcovu. „Nebýt tvého paměťového kouzla, stalo by se. Tati, byl bych zdivočelý. Vrah. Slepý ke všemu, na čem záleží.“

Rey tiše zavrtěl hlavou. „Ty jsi to vybojoval, Remusi. Já ti jen dal příležitost.“

Remus si povzdechl a vrátil zrak k zasněžené pasece. „Pořád mám pocit, že jsem k tomu až příliš blízko, aby mi to bylo příjemné,“ pravil tlumeně. „Kdyby Kane se mnou utekl, jak plánoval, polibek jsem dnes mohl dostat já za zabití tebe a mámy.“

Rey prsty v rukavici přejel po kapesních hodinkách, které mu ležely v dlani. Jejich pravidelné tikání určovalo stálý proud času. „Ale tak to není, Remusi,“ odpověděl s pevným odhodláním. „Nestalo se to a tak na tom nezáleží. S prokletím lykantropie se můžeš vyrovnat dvěma způsoby. On si vybral ten špatný. Ty sis vybral takový, na který jsem pyšný.“

Na vše usedlo ticho, ozývalo se jen tikání. Čas se neochvějně sunul kupředu.

„Ábel.“ To jméno splynulo z Remusových rtů a chvělo se ve větru. „Myslíš, že mohl být zachráněn?“

Nezaměnitelná bolest z roků viny a lítosti proběhla Reynardovou tváří.

„Teď už je pozdě,“ odpověděl tiše, ale hlas mu podbarvovaly emoce. „Je to příliš mnoho roků. Co zbylo z lidského chlapce, pokud vůbec něco, bylo neopravitelně zničeno a pokřiveno tíhou vlka. Ale v minulosti… možná.“ Hlas se mu lehce zadrhl a prsty se náhle sevřely kolem hodinek. „Možná kdybychom si ho vzali, mohly být věci jiné. Nepopírám, že mě to napadlo vícekrát, než bych spočítal. Ale pak – jak ukázaly jeho výsledné akce, Ábel Isaac nebyl zrovna nejvyrovnanější dítě. Je víc než možné, že časem by našel způsob, jak se zničit. To by mě určitě nepřekvapilo. Zdědil to nejhorší z obou svých rodičů.“ Reyův hluboký povzdech byl stržen větrem. „A to samozřejmě nezmiňuji, že kdybychom si ho vzali, téměř jistě bychom nikdy neměli tebe. Jakkoliv krutě to zní, takovou výměnu bych nikdy nemohl s radostí udělat.“

Nepřítomně se zahleděl k nebi. „Takže možná, kdysi,“ uzavřel to a v hlase se mu ozývala lítost všech těch let. „Jakmile se vzdal vlkovi, byl ztracen navždy. Poté nebylo návratu.“

Mdlé, slabé světlo slunce pomalu zapadalo, vysáváno dusící přítomností narůstajících sněhových mraků. Náhle zakvílel vítr na znamení protestu.

Hodinky bezstarostně tikaly.

„Chybí mi Rhea.“ Reyův hlas se chvěl silnou emocí.

Remus mlčky přikývl. „Chybí mi máma.“

„Mně také, Remusi. Mně také.“

A pak s trojím kovovým zacinkáním, které se neslo a odráželo mezi tichými stromy tak nějak nepatřičně k tomuto místu, Reynardovy hodinky odbily třetí hodinu.

Šepotavé chvění, třes nezapomenutelné bolesti, proběhlo půlměsícovou jizvou na boku Remuse Lupina. O chvilku později ten pocit zmizel.

Remus zavřel oči. V ledovém vzduchu zaslechl otcovo povzdechnutí, které se ztratilo ve větru.

Bylo hotovo.

Konec.

Dlouho očekávaný, po tolika letech, nastal konec.

A někdo by řekl, že zvítězili. Prožili takové zkoušky a neštěstí, které by jiné muže zlomily, a přesto došli sem, v tuto chvíli chladné a tiché neděle. Ale stát na zmrzlé pasece na úbočí kopce se stromy bez listí, se zmrzačeným otcem, s neodvratně slábnoucí vzpomínkou na matku a úplňkem číhajícím jako vždy, čekajícím, aby jej změnil na svého otroka – tak nějak šlo jen o prázdné vítězství ve válce, o kterou Remus nikdy neprosil.

Viděl, jak si otec po jeho levici mne zmrzačenou nohu. Měl v očích slzy.

A lhostejné k posvátnosti okamžiku mosazné kapesní hodinky neustávaly ve svém tikání. Čas pokračoval dál.

A tak by měl i on.

Najednou si to uvědomil. Byl konec. Tato kapitola jeho života se uzavřela. A byl čas pohnout se dál.

A bylo zde tolik věcí, ke kterým se mohl pohnout.

Pořád měl otce. Pořád měl přátele. Navzdory snaze mnohých, včetně jeho samého, měl studenty a svoje zaměstnání. Stále měl domov. A Řád. A práci, důležitou práci pro dobro kouzelnického světa.

A pořád měl sám sebe.

Ano, zůstal sám sebou.

A to je na tom to nejdůležitější.

Ucítil lehký dotyk na paži. Vzhlédl a hleděl do uslzených očí Reynarda Lupina. Otec se na něj váhavě usmál.

„Pojďme domů, synu,“ pokynul tiše.

Remus mu úsměv vrátil. „Přemístíme se?“

Rey zavrtěl hlavou. „Raději se projdu.“

Remus přikývl. Rychle přehlédl náročný terén cesty zpět. Nabídl otci paži.

Jen co schoval hodinky do záhybů pláště, Reynard ji přijal.

Společně se usmívali.

A pak, bok po boku se otočili a nechali paseku za sebou. Mířili podél vlastních stop sem a vydali se z kopce k domovu.

A mraky na své pouti uvolnily břemeno. Lehoučká bělost se snášela na zem a přidávala na sněhové pokrývce.

KONEC

Vložil:  Lupina
  Kapitola 41. Poklidná rozmluva
X
X X
X Prihlásenie X
X

Užívateľské meno:
Heslo:
X
X X

X X
"Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)" | Prihlásiť/Registrovať | 43 komentárov | Hľadať v diskusii
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
X
X X

X X
AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Snapea - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) http://snapea.blog.cz
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 09.11. 2016
Smiley face Užívateľ prispel na prevádzku týchto stránok. Ďakujeme.
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Krásný závěr, moc děkuji za překlad Lupino a těším se na pokračování;)


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 09.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Rádo se stalo. Těší mě, že si povídka našla své čtenáře, protože já jí naprosto propadla.
Budu se těšit na další setkávání u pokračování Remusova příběhu, kde konečně bude víc Tonksové :-)
A děkuji, luiso, za všechny komentáře. :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: elllie9 - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 09.11. 2016
Smiley face Užívateľ prispel na prevádzku týchto stránok. Ďakujeme.
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nádherný, smířlivý konec. Už od začátku, od toho popisu zimní krajiny, jsem vstoupila do děje a spolu s otcem a synem prožívala vzácné okamžiky naprostého souznění.
Pak mi to trochu pokazil Reynard se svým tvrzením, že kdyby přijali sirotka, neměli by vlastní dítě. (To chtěl říct, že by synovec spával na jejich manželském loži mezi nimi?)
Jsem moc ráda, že jsi Remusův příběh objevila, patřičně ocenila a podělila se s námi. Je jeden z těch nezapomenutelných a podle toho, co vím, pokračování bude stejně dokonalé.
Děkuji!


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 09.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
A já se smířila i s Reyem. Protože Ábel by mohl být natolik problematický, že by se neodvážili mu pořídit sourozence z mnoha důvodů - aby nežárlil, aby se jim neodcizil - prostě mohl by jim dát zabrat tak, že by ani další dítě nechtěli. Kdo ví, jak by Ábel reagoval? Vše mohlo být jinak, to ano. Ale nikdy nevíme, jaké důsledky přinesou naše činy. Rey alespoň měl pochybnosti a litoval, nějak si ale neumím představit, že jeho otec také. Já jako žena bych sirotka přijala. Chápu ale, že muži přemýšlí jinak.
A proto je toto dílo tak úžasné. Nastolilo tolik otázek, nad kterými můžeme dlouze diskutovat :-)
Jsem ráda, že arabeska rozhodla, že se pustím do překladu. :-)
Pokračování bude víc akční a bude tam Tonksová. A stejně tak i v něm bude mít autorka vlkodlactví dobře promyšlené a začne nitky příběhu spojovat.
Děkuji Ti, denice, za všechny úžasné komentáře a budu se těšit u Imperius :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: soraki - 09.11. 2016
Smiley face Užívateľ prispel na prevádzku týchto stránok. Ďakujeme.
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) http://soraki.mypage.cz/
Jak už jsem psala, Lupinko, je to krásná povídka, jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Jsem ráda, že nešli na ten polibek, to by celou povídku zkazilo. Takhle to skončilo... Mírumilovně?
Díky ještě jednou tobě i marci *hug*


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 09.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Jsem ráda, že ses do ní pustila!
Taky myslím, že bez návštěvy polibku se obešli a celou záležitost uzavřeli takto, mírumilovně.
Děkuji za komentář, soraki :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nejsem si jista, co ted napsat.
Mela jsem slzy na krajicku. Mela jsem husi kuzi. Nemohla jsem se vzdat myslenky na to, ze tato povidka je na hranici dokonalosti. Ano, opravdu me nenepada nic, co bych na ni zmenila, krome snad trosilinku vetsiho prostoru pro Tonksovou, pro kterou mam slabost. Ale o ni tato povidka nebyla.
Pani... tolik emoci najednou.
Nez se v tom opet ztratim- dekuji. Kdyz by mi to neprislo hloupe, vsadila bych za dekuji alespon 15 vykricniku. Dekuji za objeveni a predevsim nadherne prelozeni teto unikatni povidky. Patri k tem, na ktere nikdy nezapomenu.


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 09.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Jejda, taky mám slzy v očích. Tak krásný komentář. Hrozně moc mě těší, že se nám podařilo zachovat atmosféru příběhu, že se líbilo a dokonce zanechalo hluboký dojem.
Těší mě, že přes netradiční pár si povídka našla své věrné čtenáře. Tonksové mohlo být víc, ale přesně jak píšeš, povídka nebyla o ní. Ale v Imperiu bude a bude spolu s Remusem hlavní postavou. A víme už, jak Jess postavila svůj svět, jaké mu dala zákonitosti, a můžeme pokračovat trochu akčnějším příběhem z větším množstvím Tonksové a humorných situací.
Tak, snad jsem Tě nalákala na pokračování, protože ráda bych i dál četla Tvé milé komentáře, Gift. Děkuji Ti za všechny.


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: marci - 09.11. 2016
Smiley face Užívateľ prispel na prevádzku týchto stránok. Ďakujeme.
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak tu máme závěr... Páni, rok práce za námi... uteklo to :) Je škoda, že si Oblivious nenašlo víc čtenářů, ale možná teď, když je venku poslední kapitola, si povídku přečtou i ti, co lpí na dokončených příbězích. Snad ano. Povídka sama, i Tvůj překlad, si to víc než zaslouží :)
Já sama pokorně přiznávám, že Remus není moje nejoblíbenější postava z kánonu (ano, ovlivnil mě poslední díl série), ale tady - tady byl živý a uvěřitelný. Nebyl žádným rytířem bez bázně a hany, ale mužem, který se snaží hrát s kartami, které mu rozdal osud (jo, je to klišé) jak nejlíp umí. A obstojí. Mám ráda i další postavy z tohoto příběhu. Reynarda (i se všemi jeho chybami), Dianu, Moodyho... No a kdo by nemiloval Tonksovou??? Takhle dobře napsanou jsem jí snad ještě "nečetla" :)
Takže - doufám v nejlepší pro Oblivious a už se moc těším na práci na Imperius. :)
Díky za všechno, Lupinko :)


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 09.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Ach, je tu konec. Tentokrát tolik nesmutním, protože budeme pokračovat. :-)
Strašně moc děkuji, Marci, protože bez Tebe by nebylo. Je mi jasné, že máš s betováním spoustu práce. A já si jí velmi, velmi cením. A jsem ráda, že se Ti mnou vybrané povídky líbí. Hrozně si užívám, když příběh spolu prožíváme při překladu, jako první víme, co se děje. A můžeme zapeklité osudy hrdinů prožívat společně.
Jsem vděčná osudu, že nás svedl dohromady.

A zase slzím.

Děkuju :-*


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: AAZUZA - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Marti - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jedním slovem - nádhera! Promyšlenost příběhu, vykreslení postav, inteligentní humor, uvěřitelná zápletka, vše korunované naprosto luxusním překladem. Byť nějakou tou angličtinou vládnu, nikdy bych z originálu neměla takový požitek, jako z vaší překladatelské práce, Lupino a marci! Po téhle povídce už nikdy nebudu pohlížet na Remuse jako doposud. Takže opět smekám před výběrem a nesmírně se těším na pokračování! Děkuju!


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 09.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Tak přiznejme si to, my si to taky v překladu víc užíváme :-) Hrozitánsky moc mě těší, že se líbilo. A že se nám podařilo zprostředkovaně Remuse rehabilitovat :-)
Děkuji moc za milý komentář, Marti, a příští rok se budu těšit u pokračování :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: mami - 09.11. 2016
Smiley face Užívateľ prispel na prevádzku týchto stránok. Ďakujeme.
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Waw perfektné ďakujem


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 09.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Těší mě, že se líbilo :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: kar - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Tak tu máme konec plný meancholie a smíření. Povídka se mi moc líbila, jak už jsem psala u minulé kapitoly a jak konstatovali i jiní, Remus je tu takový normální. Snaží se pracovat s tím, co má a pere se s životem s nebelvírským odhodláním. Jsem zvědavá na pokračování, jakým směrem se autorka vydá.
Děkuji za překlad.


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 09.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Těší mě, že se líbilo. Tento Remus mi byl velmi sympatický, prostě jsem mu neodolala. Pokračování bude víc dobrodružné a na závěr se dočkáme i té romantiky :-)
Děkuji za komentář, kar. A budu se těšit u Imperius :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: AjaPotterhla - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.
X
X X

X X
AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Fanny88 - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.
X
X X

X X
AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: katrin - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 0)
Od: arabeska - 09.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Čarodějky moje, já jsem si spřádala v duchu tak srdceryvné dlouhé monology a opěvné ódy, ale nic z toho. Nevím, co říct. Přiznávám, že jsem si epilog přečetla už minulý týden, hned po předchozí kapitole, a pak ještě jednou v tom pdf a teď dneska. Ale furt nevím, co říct. Tahle povídka ždímá emoce. I když tam kolikrát nejsou popsané, hraje na ty naše lidské struny a rozechvívá to, co máme všichni společné - cítění pro chyby. Miluju ji (proto jsem taky to pdfko dělala a ztrácela u něj nervy :D) a naprosto absolutně miluju vás dvě. Zase jste ušly kus cesty. Tenhle rok znamená hodně a těžko se srovnávám s tím, že je shrnutý do 42 článků Remuse, ale těším se na pokračování. Jsem hrozně ráda, že dostane víc prostoru Tonksová. Pamatuju, jak jsi říkala, že máš trochu obavy, co čtenáři řeknou na povídku bez romantiky - no, vidíš to. V tom náporu minulosti, vztahů, divočení a akce jsem na to ani nepomyslela. Epilog sedl výborně, ořvala jsem ho.
Děkuju vám. Za tuto povídku, za ty, které chystáte v příštím roce, za to, že jste, a vůbec za všechno.
Medvídek!


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Však tuhle povídku jsi rozjela Ty :-) Pamatuju se, jak jsme na sletu v Plzni pochodovaly, myslím, už na vlak, a Tys řekla, že musí být Remus, že chceš Remuse. Takže vlastně díky Tobě jsem s ní začala :-)
Do 42 kapitol se toho vlezlo strašně moc - minulost a otcovo dětství, prvotní hřích děda, které se vlekl dál až k Remusovi. Propletené osudy bratranců, chyby, ale i hrdinství hrdinů, přátelství i nenávist. Bylo toho hodně. Měla jsem strach, jak povídku čtenáři přijmou. Ale nakonec se tu sešla hromádka nadšených komentářů a mě to hřeje u srdíčka.
A já děkuju Tobě, žes mě popostrčila a že nás pořád popostrkuješ dál :-)
Velký medvídek! :-*


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: martik - 09.11. 2016
Smiley face Užívateľ prispel na prevádzku týchto stránok. Ďakujeme.
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Opravdu mírumilovný konec. Vrcholem pro mě byla minulá kapitola, ale tahle vše dovysvětlila a završila. Útržky z vězení dodaly té mírumilovnosti jakousi syrovost až jsem se chvíli bála, aby se něco nezvrtlo. K Remusovi jsem měla doteď naprosto neutrální vztah, ale teď už ho budu mít spojeného s touto úžasnou povídkou a s ještě úžasnějším překladem. Děkuji Lupino a marci za dokonalý překlad a za to že jste nám umožnily nahlédnout do života vlkodlaků. Už se těším na Imperius a slavnostně přísahám, že nebudu váhat s jeho čtením jako jsem váhala u Oblivious ;-)


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 10.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Ano, z těch útržků z vězení až mrazilo. Ale autorka mě potěšila formou, jakou nám zprostředkovala exekuci Kanea. Moc mě těší, že jsme napomohly k rehabilitaci Remuse. A že jsi povídce dala šanci. A děkuji za pochvalu, marci odvedla velký kus práce, protože bez ní by to nebylo vymazlené a vychytané.
Děkuji, martiku, za milý komentář a budu se těšit u Imperius :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: tigy - 09.11. 2016
Smiley face Užívateľ prispel na prevádzku týchto stránok. Ďakujeme.
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.
X
X X

X X
AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: LadyLillyPotterml - 10.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.
X
X X

X X
AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hanka - 10.11. 2016
Smiley face Užívateľ prispel na prevádzku týchto stránok. Ďakujeme.
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 11.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nadherna povidka, moc dekuji za jeji preklad a tesim se na pokracovani :)


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Těší mě, že se líbilo. A taky se budu těšit na setkávání u Imperius :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 11.11. 2016
Smiley face Užívateľ prispel na prevádzku týchto stránok. Ďakujeme.
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) http://www.owlwings.estranky.cz/
Tak se konečně dostávám k okomentování jedné z největší perel, která se na těchto stránkách vyskytuje. Jednoduše řečeno - Oblivious je geniální. Je to úžasně napsaný příběh o problematice daleko přesahující fanfiction i původní kánon. Zabývá se otázkami, na něž pracně hledají odpovědi psychologové, sociologové i právníci. To, že tady je vše podbarveno tématem vlkodlactví, jen zpřístupňuje jeho vnímání čtenářům. Vždyť o čem to vlastně je? Rozkoly v rodině, zapuzení syna/dcery, kteří si našli “nevhodného” partnera, tématika osvojení/neosvojení dítěte, změny v životě rodiny s postiženým dítětem, násilná ztráta jednoho z rodičů, boj s vnitřními démony, hledání svého místa na zemi… A už jsme zcela opustili svět HP. Jak jsem napsala výše, je to geniální příběh.
A taky je hluboce lidský. Každá z postav má několik stránek, dobrých i zlých, nikdo není jen černý nebo bílý. Oblíbila jsem si všechny bez rozdílu. Krásnou, něžnou, dobrosrdečnou a paličatou Dianu, o které bych toho rozhodně chtěla přečíst víc. Zarputilého, nevrlého, pochybujícího a láskyplného Reye, který možná udělat pár špatných rozhodnutí, ale kdo dokáže říct, že kdyby zvolil jinou cestu, vedlo by to k lepším koncům? Kdyby bude vždycky jen kdyby. Hravou, nešikovnou, mazanou Tonksovou, holku se srdce na správném místě, která doufám dostane svůj zasloužený velký prostor v pokračování.
Samozřejmě jsem si zamilovala Remuse. Nejistého, váhavého, tvrdohlavého, milujícího. Dokonalý mix svých rodičů. Je oslabený ranami, které ho v životě potkaly, ale posílený pevným, byť jen krátce trvajícím přátelstvím s Poberty. Možná právě díky nim je schopen otevřít vrátka svým studentům i dalším lidem, je připravený uvěřit, že mu budou stát po boku v jakékoliv jeho podobě.
Asi to bude divné, ale já jsem tu měla ráda i Kanea. Je tady zosobněním zla, slabosti a nepřátelství, ale on sám ve své hlavě to tak nevidí. Což samozřejmě neomlouvá jeho zločiny, ale on ve své nesmiřitelnosti a krutosti je svým způsobem mimořádný. On skutečně věří, že Remus je slaboch, protože se přiklonil k lidské stránce místo k vlkodlactví. Někde jinde, v jiném světě, v jiném vesmíru by třeba mohl být Kane silným a schopným vládcem, díky němuž by jeho smečka přežívala období hladu, bojů, zimy… Kdo ví.
Což se odráží i ve vrcholu povídky, totiž v kapitole 41. Autorka tu naprosto strhujícím způsobem popsala uvažování obou hlavních hrdinů. Nedokázala jsem se od čtení odtrhnout a zároveň jsem nedokázala přestat přemýšlet nad tím, jak úchvatně tu dokázala popsat postoj dvou zcela rozdílných osob a světů. Jak dokázala TOHLE všechno vidět? (To jsou momenty, kdy si myslím, že už nenapíšu žádnou vlastní povídku, protože cokoliv méně kvalitního je plýtvání papírem a paměťovou kapacitou…)
Podobně nezapomenutelný je i epilog - sněhem a smířením jiskřící prosincové odpoledne na místě, kde se započal celý zašmodrchaný Remusův osud. Tady jsou otec a syn jen tou rodinou, která tohle všechno navzdory Kaneovi přežila a která, jak věřím, přežije i cokoliv dalšího. Myslím, že je na té pasece pod zasněženými stromy, s tichým odbíjením hodin v dálce, už budu takhle vidět napořád.

Uff, to jsem se rozepsala, ale snad tím aspoň trochu vynahradím absenci mých komentářů u jednotlivých kapitol. Přála bych si, abyste věděly, jak hluboce mě tenhle příběh zasáhl a jak moc jsem vám vděčná, že jste ho převedly do češtiny. Tleskám, smekám a nastotisíckrát děkuju, Lupinko a Marci. Kdyby to šlo, měla bych vás ještě raději, než už mám, čarodějky čarovné!
DĚKUJU!!! (medvídek :-D)


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 11.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Á, překladatelské srdce zaplesalo, takovéto komentáře jsou splněným snem :-)
Obdivuju všechny, kteří umí tak výstižně vyjádřit, co i já cítím. Stejný pocit z povídky jsem měla i já, jen prostě neumím vyjádřit tak smysluplně své myšlenky, A velká škoda, že autorka není aktivní, určitě by jí Tvůj komentář potěšil.
Toto je příběh, který se dostane pod kůži. Není to čtení jen na ukrácení dlouhé chvíle. Čtenář musí popřemýšlet a žasnout, jak se autorce podařilo všechno vykreslit jen asi sto padesáti tisíci slovy. A zase se mi potvrdilo, že příběhy, které mě zaujmou, je dobré přeložit, protože mi toho tolik uniklo. Až při překladu se vylouply některé důležité podrobnosti.
Hrozitánsky moc si cením toho, že jsi četla a že jsi nás odměnila tak krásným komentářem.
Ano, dostalo se nám úžasné odměny a jsme zase nabité pro další práci.
Jacomo, nejdražší spolučarodějko, mockrát Ti děkujeme za přízeň. A posíláme obr medvídka :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 16.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
dakujem bola to krasna poviedka


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Moc mě těší, že se líbilo :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: jedunamule - 20.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
DĚKUJ, DĚKUJI, DĚKUJI za tuto nádhernou povídku.
Minulou kapitolu jsem nemohla okomentovat, protože se mi nedostávalo slov.
Tuto kapitolu jsem nemohla číst, protože jsem nechtěla, aby to skončilo.
Musela jsem si ji nechat opravdu až na dnešek a stejně mi zas došla slova.
tak jenom: Hurá!
Remus vyhrál :-)


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 21.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Moc mě těší, že se líbilo :-) Ale nemusíš smutnit, příští rok s Remusem budeme pokračovat :-)
Moc děkuji za komentář. Spokojení čtenáři jsou nám nejlepší odměnou :-) Díky, jedunamule.


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 0)
Od: Moonybadger - 21.11. 2016
Tahle povídka a pravidelné středy mi budou chybět. Měla jsem si resty nechat na později nebo je číst pomaleji :D Podle mě moc povedené zakončení :)
Díky za všechny skvělé překlady :)


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 21.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Jsem moc ráda, že se líbilo :-)
Já děkuji za všechny komentáře :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Carmy - 27.11. 2016
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ahh, tahle povídka je jednoduše úžasná... A tak krásný konec! Smutný, ale plný naděje. Už teď se těším na pokračování...
Snad všechny postavy jsou zde úplně skvělé... Reynard se svými "mazlíčky", nešikovná Tonksová, která se snaží Remuse "úplně nenápadně" sbalit... Prostě rozkošné :)) Komplikované rodinné vztahy s Kanem... I když se mi občas četla těžce, přece jen místy to není ta úplně nejlehčí povídka pro odreagování, tak svým příběhem a propracovaností je jednoznačně vynikající.

Díky Lupinko, a samozřejmě i marci, za příběh a kopec času věnovanému tomuto překladu. Už teď se těším na pokračování a všechny vaše dílka v příštím roce :)


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 27.11. 2016
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Máš pravdu, že toto není oddechovka. A jsem ráda, že jsi ji přečetla a že se líbilo. Pokračování je víc dobrodružné, až detektivní. A i trocha romantiky nás čeká. Moc děkuji za komentář, Carmy, a budu se těšit na setkávání v příštím roce :-)


[ **Odpovedať ]
X
X X

X X
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: teriisek - 07.01. 2017
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Hodně dlouho jsem tu nebyla. Hodně dlouho jsem nic nekomentovala. Vrátila jsem se sem jakousi šťastnou shodou náhod během adventu a děkovala jsem tou jednodušší cestou, pomocí tlačítka, protože jsem si myslela, že už nemám prostor, síly ani fantazii, abych svoje poděkování vložila do slov. Ale teď nemůžu jinak.

Hodně jsem zvažovala, jestli si tuhle povídku přečíst. Přece jen, Remuse mám sice ráda, ale vlkodlaci? Řekla jsem si, že zkusím první kapitolu a uvidím. A pak mě to chytlo natolik, že jsem prostě nemohla přestat číst. Už během čtení jsem měla pocit, že to tlačítko "děkuji" je žalostně málo za veškerou práci, kterou jste na překladu odvedly, za příběh, který dokáže člověka strhnout a nepustit, ale zároveň jsem se nedokázala donutit nečíst co nejrychleji dál. A tak se to pokouším napravit teď.

V prvé řadě musím poděkovat za překlad autorských poznámek, neb mě velmi bavilo procházet s autorkou jejími myšlenkovými pochody. Jak se z původně krátkého zachycení určitých situací stane něco tak rozsáhlého a propracovaného, jak se některé scény samy tlačí do příběhu a kapitoly záhadně natahují...

Nejen Remus, ale i všechny ostatní postavy byly tak neskutečně živé a životné, se správnou dávkou pozitiv a negativ, s úžasnou dávkou humoru, sarkasmu a trefných hlášek. Hodně jsem si oblíbila Reynarda. Zběžně jsem zaregistrovala, že si svým chováním v minulosti moc sympatií nezískal, ale já ho tak hrozně moc chápu! Některé volby by před člověka neměly být postaveny. Sama nevím, jak bych se zachovala v jeho situaci. Milovala jsem tu Tonksovou, popravdě je to jedna z prvních povídek, ve které mi Moody nebyl z duše protivný, dokonce jsem mu i fandila. Bavily mě zmínky o studentech, o Molly, všechny ty střípky informací a dění, které se jen na chvilku objevily, ale skvěle dotvářely atmosféru. Dokonce i Severus, byť pořádný mizera, byl napsán s neskutečným pochopením (a já ho nekriticky zbožňuju, takže jistě chápete, jak nadšená jsem byla)!

A ten propracovaný příběh byl prostě neskutečný. Celou dobu jsem se bála konce, protože jsem měla pocit, že ať Remus udělá cokoliv, nemůže vyhrát. Ale on vyhrál - a vyhrál ve velkém stylu. Jeho poslední scény s otcem byly přesně to správné zklidnění, které člověk po dlouhé a strastiplné cestě potřebuje. Jsem ráda, že jsem si mohla oddechnout, byť pod vší tou idylou je stále důvod se o ně bát.

A v neposlední řadě musím poděkovat za váš překlad. Musela to být strašně náročná práce, ale bez nejmenších pochyb stála za to. Nádherný jazyk, žádné viditelné chyby, žádná kostrbatá místa, která by rušila ve čtení, jen nádherný, propracovaný text. Pohlazení pro oči i duši. A já vám děkuji, nejen za ně, ale i za důvod znovu se zastavit a zamyslet. Chybělo mi to.

t.


[ *Odpovedať ]
Re: Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog) (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 08.02. 2017
(A2O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
 
Jak to, že mi Tvůj komentář unikl? Jak se to mohlo stát? Takové pohlazení po duši. Víš, když si přečtu něco takového, vždycky si řeknu: "Jo, má to cenu. Pokračuj dál." I prosté "Dekuji" stačí, ale toto je jako obrovská odměna za odvedenou práci. Jako sklenka vína po náročném dnu.

Velice mě těší, že se Ti povídka líbila, že jsem vybrala správně. Měla jsem strach, že ji bude číst málo čtenářů, protože v ní není žádný nejoblíbenější pár. Ale protože mě oslovila, a to tedy důrazně, musela jsem ji přeložit. Oslovila mě Tebou zmíněná správná míra pozitiv a negativ postav. Všechny byly tak lidské, že jsem s nimi musela trávit ten dlouhý čas.

Za hladkost textu se zasloužila Marci. Bez ní by to nebylo učesané. A že nad každou kapitolou strávila spoustu času! Jí patří obrovský dík za trpělivost, se kterou přijímá každý můj další text.

Děkuji, teriisku, za opravdu hřejivý a povznášející komentář. Sedím tady se zasněným úsměvem a ještě dlouho z Tvých slov budu čerpat. Děkuji!


[ **Odpovedať ]
X
X X
X X

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod

X
X X
X Oznamovateľ X
   

Prispievať môžu len zaregistrovaní užívatelia. Prosím. prihláste sa alebo sa registrujte.


X
X X X
X Užívat. info X
Vitajte, ste prihlásený ako Neprihlásený
Užívateľské meno
Heslo
(Registrovať)
Členstvo:
Najnovšie: Tlustej
Nových užívateľov dnes: 0
Nových užívateľov včera: 0
Celkom zaregistrovaných užívateľov: 4708

Online návštevníkov:
Návštevníkov: 108
Užívateľov: 10
Spolu: 118

Online:
01: leelee
02: MrsSnape
03: reni38
04: Ponyska
05: Nesiss
06: lucia198
07: martina11
08: solace
09: Vierka
10: jerry
X
X X X
X Ostatné kom. X
Ostatné komentáre

  Jimmi - 06.11. 2017
( Re: Poďakovanie 2017)
  samba - 30.10. 2017
( Re: Poďakovanie 2017)
  Sophie052 - 10.10. 2017
( Re: Ste tu prvý raz?)
  Lupina - 09.10. 2017
( Re: Ste tu prvý raz?)
  Neprihlásený - 09.10. 2017
( Re: Ste tu prvý raz?)
  Lupina - 08.10. 2017
( Re: Ste tu prvý raz?)
  Sophie052 - 08.10. 2017
( Re: Ste tu prvý raz?)

Posledných 30
X
X X X
X Komentáre X
rozarkaf - 16.01. 2018(Ty vole, už zase?! Re: Kapitola 9.)
sisi - 16.01. 2018(The Activist Re: 3. kapitola)
sisi - 16.01. 2018(The Activist Re: 2. kapitola)
sisi - 16.01. 2018(The Activist Re: 1. kapitola)
sisi - 16.01. 2018(Magie krve Re: 27. Opět doma)
sisi - 16.01. 2018(Ty vole, už zase?! Re: Kapitola 9.)
Jimmi - 16.01. 2018(Last Will and Testament Re: Epilog - V podsvětí)
Nesiss - 16.01. 2018(Chosen's Trial Re: Kapitola č.8)
X
X X X
X Odkazy X
Počet odkazov: 127
Počet kategórii: 26
Počet videní: 102587


Nové odkazy

Arabeska
[Pridané dňa: 21-Mar-2017]
[Videní: 269 Krát]
Iné linky

Keď osud rozhodne...
[Pridané dňa: 17-Aug-2014]
[Videní: 1060 Krát]
Iné linky

Harry Potter Drabbles
[Pridané dňa: 21-Jul-2013]
[Videní: 1305 Krát]
Iné linky

Underwater Light Maya Original
[Pridané dňa: 18-May-2013]
[Videní: 1502 Krát]
Draco / Harry

NEWFORUM
[Pridané dňa: 12-May-2013]
[Videní: 2648 Krát]
Snamione poviedky

Tak ci onak Weaslyova
[Pridané dňa: 01-Feb-2013]
[Videní: 1874 Krát]
Iné linky

Moje bláznivá můza
[Pridané dňa: 29-Dec-2012]
[Videní: 1856 Krát]
Bez hranic

Úsměv
[Pridané dňa: 30-Nov-2012]
[Videní: 1923 Krát]
Draco / Hermiona

Christmas Drabble-A-Thon Master List
[Pridané dňa: 05-Nov-2012]
[Videní: 1490 Krát]
Draco / Hermiona

Tajemný svět fantazie
[Pridané dňa: 28-Aug-2012]
[Videní: 2259 Krát]
Snamione poviedky

Top odkazy

#1
Pavlisek - Zvláštní léto (zatiaľ 12 kapitol)

[Videní: 4420 Times]
[Pridané dňa: 16-Apr-2008]
Draco / Hermiona

#2
Poviedky a preklady Tananda (Ailam)

[Videní: 4114 Times]
[Pridané dňa: 21-May-2008]
Harry / Snape

#3
Preklady Gerylly01

[Videní: 3749 Times]
[Pridané dňa: 28-Sep-2008]
Harry / Snape

#4
Fremione

[Videní: 3640 Times]
[Pridané dňa: 05-Mar-2009]
Iné linky

#5
Preklady od Matussky

[Videní: 3216 Times]
[Pridané dňa: 19-Mar-2009]
Harry / Snape

#6
Preklady od Iisis a spol

[Videní: 3172 Times]
[Pridané dňa: 20-Mar-2009]
Harry / Snape

#7
Prehľad poviedok o tomto páre

[Videní: 3120 Times]
[Pridané dňa: 04-Sep-2008]
Draco/Hermiona originály

#8
Stránky Mae a Nerly

[Videní: 2855 Times]
[Pridané dňa: 02-Sep-2008]
Iné linky

#9
Hlavná stránka

[Videní: 2824 Times]
[Pridané dňa: 20-Mar-2008]
Assez a Šárka

#10
B. Rok jako žádny jiný

[Videní: 2674 Times]
[Pridané dňa: 08-Jun-2008]
ASPEN (AYLNO), Rok ako žiadny iný

X
X X X
X Fórum X

 hairymclary
 paganaidd
 Kopírování z fanfiction
 Pigwidgeon37
 Dragon Fire10 - Evanescent memory
 Zkontrolovat hlavičky - úvodky všech povídek vč. adventovek
 hairymclary
 Clell65619
 broomstick flyer
 Rilla

Fóra Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi

X
X X X

Tieto stránky spravuje Občianske združenie Arabeska o.z.  

Čas potrebný k spracovaniu stránky 0.46 sekúnd