Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 31. Čas na přípravu
Než začnete číst, chci se omluvit, protože jsem v předchozí kapitole řekla, že v této bude zřejmě ples, ale je to jen o přípravách. Ty budou pokračovat v příštích asi dvou kapitolách. Chtěla jsem příběh dovést až k plesu, ale nechci do toho rovnou skočit...
Minulou noc seděli skoro až do dvou do rána a povídali si o tom, co viděli. Nedošli k žádnému závěru. Draco neústupně trval na svém, že Astoria v tom nemohla být zapletená a Daphne měla přístup k jeho klíčům, protože Greengrassovy často navštěvoval.
„Nemůžu pochopit, jak se do toho zamotala Pansy. Proč by to dělala?“ ptala se Hermiona.
„Kvůli penězům, samozřejmě! A rozhodně by se nezlobila, kdyby mě to zničilo,“ odpověděl. „Ale co z toho má Daphne? Jsem si jistý, že nepotřebuje peníze. Její otec je k ní víc než štědrý.“
„A co kdyby se na tom podílel? Možná, že ji požádal, aby ten tajný návod ukradla?“
Draco potřásl hlavou. „Dřív bych mu ho možná dal sám. Jenže jeho společnost prodává přísady, ne hotové lektvary. Všechno začalo ještě předtím, než Astoria zrušila naše zasnoubení. Proč by potřeboval krást návod, když jsem se měl stát jeho zetěm?“
“““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““
Znovu nastalo ráno a zastihlo Hermionu, jak připravuje snídani v kuchyni Draca Malfoye. Právě míchala čaj, když se zarazila, o krok ucouvla a opřela se hlavou o kuchyňskou skříňku. Co se to tu ksakru děje? Její život se proměnil v naprostý chaos! Kdoví jak dlouho už nestrávila celý den v obchodě. Naštěstí si Ginny s Laurou počínaly obdivuhodně, ale takhle to dál nešlo! Byl to její obchod a řídit by ho měla ona. A pak tu byl její byt! Proč na něj plýtvala nájemným? Nespala tam už celé dny, nebo to byly týdny? Upřímně řečeno, pokud svou situaci posuzovala čestně a bez výmluv, bylo zřejmé, že tu ve skutečnosti bydlela. Bydlela v bytě Draca Malfoye! A co bylo ještě horší, začínala o něm přemýšlet jako o svém bytě! Včera dokonce přesunula několik ozdůbek, protože si myslela, že budou vypadat lépe, a Draco se o tom ani nezmínil!
Přesto oba stále trvali na tom, že se jedná o obchodní vztah, v nejlepším případě o jakési provizorní přátelství. Jak pěkně si lhala do vlastní kapsy!
Konečně ji dostihl rozpor mezi tím, jak jednali a jak se cítila. Bylo jí jasné, že teď už chce víc.
Potřebovala s Dracem promluvit o všem, nač teď myslela, ale jak o tom mohla vůbec začít? Fakt, že tohle všechno brzy skončí, rozvířil její pocity v šíleném kolotoči. Vyhlídka, že se jim povede zaregistrovat lektvar jako první, uťala její naděje už v zárodku. Na plese okouzlí pana Duranda, domluví se na dodávkách a ona bude moci splatit Dracovi dluh. A v tom to bylo! Už nebude žádný důvod, proč by se ještě měli vidět. Její život se vrátí do normálu. Zlepší se jen to, že bude jedinou, relativně dobře zaopatřenou, majitelkou obchodu. Osvobozená od Joshuy a bez Draca. O to vlastně šlo, ne? Tak proč s tím nebyla spokojená? Proč se cítila tak zatraceně mizerně a bez nálady ?
„Co se děje?“ pronikl do jejích myšlenek Dracův hlas. Rychle se otočila a spatřila ho stát ve dveřích. Vlasy měl rozcuchané a župan nehalil jeho nahý trup. Snažila se udržet oči na jeho tváři.
„Nic. Chceš čaj nebo kávu?“ nevědomky si povzdechla, protože tady byl další důkaz toho, jak si zvykli na tuto útulnou malou rutinu, skoro jako by byli staří manželé nebo tak něco!
„Ani jedno, pokud tě to nutí tak hlasitě vzdychat,“ usmál se na ni.
„Promiň, probudila jsem se v mrzuté náladě,“ řekla a sáhla po konvici. Téměř vchrstla kávu do Dracova šálku a začala ji energicky míchat. Dracova ruka dopadla na její a zabránila jí v pohybu. Vzhlédla k němu. Stál velice blízko, těsně vedle ní a zvedal své elegantní obočí.
„Jestli se chystáš ten šálek rozbít, tak nám raději připravím pití sám, vezmeme si ho na pohovku a povíš mi, o co vlastně jde,“ řekl provokativně, ale ona jen přikývla. Přešla do obývacího pokoje a sedla si. Teď už ji znal dobře a věděl, že to není jen ranní mrzutost. Ona ho znala též. Měla ho ráda. Líbilo se jí znát ho tak dobře. Líbil se jí způsob, jakým si prsty projížděl vlasy, když byl rozrušený, jeho škádlivý sarkasmus, drobné projevy náklonnosti. Líbil se jí způsob, jak žil, jeho bydlení a nadevše jeho přístup k životu vůbec. Jeho názory o mnoha věcech byly pravým opakem jejích postojů, ale při tom se zdálo, že v těch opravdu důležitých otázkách jsou vždy zajedno. Zaplavila ji vlna poznání – nemělo smysl to dál popírat, a už vůbec ne lhát sama sobě. Zamilovala se do něj, ne nějakým nedospělým zbožňujícím způsobem, ale skutečně a doopravdy. A vážně to musela rychle zarazit, než se z toho zblázní.
„Podívejme se! Už zase jsi ztracená ve svých myšlenkách, tak pověz, co tě trápí?“ Draco položil její hrnek na stůl a sedl si na pohovku naproti ní.
„Vážně to nic není. Jsem unavená, dneska je ten ples, a všechno to na mě nějak dolehlo...“ zarazila se, když viděla, jak se Draco zatvářil.
„Myslel jsem, že spolu můžeme mluvit o všem... Vzpomínám si, jak jsem si ti vyléval srdce,“ usrkl si ze svého šálku a přes jeho okraj na ni pohlédl svýma nádhernýma očima.
„Myslíš tak, jak spolu mluví přátelé?“ řekla. Pak se opřela a složila hlavu do dlaní.
„Ano, jako přátelé,“ potvrdil nechápavě.
Povzdechla si. „Promiň, to jen že všechno brzy skončí. Doufám, že ti splatím dluh a budu moct pořádně vést svůj obchod a vrátit se do svého bytu...“ kývla hlavou. Snažila se, aby to vyznělo optimisticky. Draco na ni zamyšleně hleděl a snažil se rozhodnout, co se mu to vlastně pokouší říct.
„Myslel jsem, že tohle sis přála.“
„Ano, přála.“
„Tak teď si nevím rady,“ řekl pobaveně. „Proč ženy musí mluvit v hádankách?“
„No, jenom... prostě... nemyslím, že teď chci tohle...“
Na okamžik na sebe pohlédli, Draco očima pátral v její tváři. Nastala chvíle těžkého ticha, než položil další otázku.
„A co tedy chceš teď, Hermiono?“
„A co ty?“
„Já se ptal první, Hermiono,“ drobně se usmál jedním koutkem.
„Nevím přesně...“ Pak rychle v hrůze, že ztratí odvahu, vyhrkla: „Nechci se vrátit do svého bytu.“
„Proč ne?“
„Líbí se mi tady... je to krásné místo.“ Věděla, že to zní povrchně, ale nedokázala mu říct pravý důvod.
„Takže se ti líbí můj byt?“ pokrčil rameny. „Tak dobrá, pronajmu ti pokoj, ano? Vyřeší to všechny tvé problémy?“
„Ne tak úplně,“ sklopila oči do klína a znovu vzhlédla. Ksakru! Prostě to musela vyslovit. „V mém bytě nebudeš ty, že?“ znovu si povzdechla, ale přinutila se pokračovat. „Nechci tě přestat vídat... až ti zaplatím. Chci říct, že teď děláme všechno spolu a už jsem si na to zvykla...“
Nedokázala poznat, co si myslí, protože nezareagoval ihned. Pak se mu na rtech objevil nepatrný úsměv a oči se mu rozzářily. Beze slova vstal, přešel k ní, chytil ji za ruku, vytáhl do stoje a objal ji. Nebylo to erotické objetí, jen důvěrné a ona si ho vychutnávala. Opřela si hlavu o jeho rameno a znovu si povzdechla, tentokrát spokojeně. Nebyla si jistá, jestli měl v úmyslu něco říct, ale stejně jako minule mu příležitost zmařil bzučák.
„Zatracený krám! Nechám ho odpojit,“ zamumlal a Hermiona se zachichotala. Přešel k interkomu. „Ano, to je v pořádku. Pošlete ji nahoru.“
„Ginny!“ vykřikla. S hrůzou se podívala na svou noční košili. „Musím se jít převléct.“
„Proč? Vypadáš slušně a nepřišla náhodou proto, aby ti pomohla se upravit?“
„To až později. Až budeš pryč, chci jí všechno říct. Myslím, že si zaslouží to vědět, zvlášť když byla tak trpělivá,“ odmlčela se. „Můžu, ne?“
Pokrčil rameny. „Ale jo, je mi to jedno.“
Ozvalo se zaklepání a Hermiona zaječela.
„Merline, teď už se převléct nestihnu!“
„Řekl jsem ti, že je to v pořádku,“ prohodil Draco cestou ke dveřím.
„Není!“ vrhla se k němu a chytla ho za ruku, než stačil otevřít. „Jdi se převléct, já ji přivítám.“ Po Dracově tváři se rozšířil zlomyslný úsměv. Hermiona zaúpěla. „Tohle neuděláš, že ne?“
„Ani náhodou,“ zasmál se a stiskl kliku. Za dveřmi stála Ginny, zřejmě uvažující, proč jim trvalo tak dlouho, než přišli otevřít. Pak si všimla jejich vzezření, rozcuchané Hermiony v noční košili a Draca v rozhaleném županu, nezastírajícím jeho nahý hrudník.
Trochu vykulila oči a naklonila hlavu k rameni.
„Neruším při něčem?“ Nebylo pochyb o tom, jak to myslí. Draco se na ni zašklebil.
„Jo, mohla by ses vrátit asi za půlhodinku, ať to můžeme dokončit?“
„Draco!“ střelila po něm pohledem Hermiona.
„Co? Jsem si jistý, že Wízlici... Ginny to vadit nebude,“ řekl nevinně.
Hermiona ho odstrčila z cesty. „To není vtipné. Pusť ji dovnitř.“
Ginny vstoupila a odložila si tašku. Hermiona sledovala, jak kamarádka užaslým pohledem přejíždí byt.
„Páni! Tohle je úžasné!“ vyhrkla, ale pak si uvědomila, že hodnotí byt Draca Malfoye. Opatrně na něj koukla. Jenom jí pokývl.
„Díky.“
Chvíli na sebe všichni zírali, než Draco přerušil ticho.
„No, tak vás na dopoledne opustím. Vrátím se po obědě.“
„Prima, děkuji,“ odpověděla Hermiona. „Stejně bych se měla jít obléct. Chovej se jako doma,“ řekla Ginny, která tázavě zvedla obočí.
„Neměl by tohle říct on?“ zeptala se přímo, jak bylo jejím zvykem. „Nebo teď děláte všechno společně?“
Draco se ušklíbl. „Hm... rozhodně spolu děláme všechny důležité věci,“ prohlásil. Ginny pohlédla na Hermionu a zase zpátky na Draca.
„Draco! Slíbil jsi, že se budeš chovat slušně!“ Ginny na ně znovu zírala, zjevně překvapená jejich výměnou názorů. Hermiona se šla převléct a po návratu našla kamarádku obdivovat výhled. Bylo legrační, že jím byla stejně omráčená jako kdysi ona. Jen o chvilku později se objevil Draco, jako vždy bezvadně oblečený. Hermioně neuniklo, jak se na něj Ginny dívá, když se loučili. Jakmile se za ním zavřely dveře, Ginny zamířila k Hermioně a rozhodila rukama.
„No tohle! Co se tu ksakru děje? Myslím tenhle byt a vy dva? To, jak spolu mluvíte! Takhle to je pořád? A vždycky chodíte polonazí, když jste tu spolu?“ bombardovala Hermionu otázkami.
„Hej! Zpomal. Řeknu ti všechno. Proto jsem tě požádala, abys přišla dřív. Budeme mít chvilku, abychom to dohnaly,“ usmála se na kamarádku. „A nebyla jsem nahá, ale v noční košili.“
„Ty možná ne, ale on teda určitě...“
„Myslíš Draca? Má jméno, Ginny.“
„Jo, Malfoy! Tak se jmenuje! Odkdy mu říkáme Draco?“ řekla a s úsměvem se naklonila k Hermioně. „To jméno křičíš, když vy dva..“
„Ginny!“ přerušila ji Hermiona.
„Ale no tak, Hermiono! BYL polonahý a věř mi, že jsem si toho všimla! Tohle by žádná holka nepřehlédla! Zatraceně, kdo by si pomyslel, že Malfoy bude vypadat takhle! Páni!“ Popadla Hermionu za ruku „Jsem tvá kamarádka, můžeš mi to říct. Slibuji, že tě nebudu soudit nebo ti něco vyčítat. Chci říct, jak bys mohla odolat, když vypadá takhle!“
„Ginny!“ zopakovala. „Půjdu nám udělat něco k pití a pak ti všechno svěřím,“ řekla záměrně a pozorovala Ginnin úsměv. Dnes ráno bude legrace.
Poznámka autorky: Je mi líto, že tu ještě nebyl ples, ale tak to chodí. Bude brzy, slibuji. Doufám, že se vám to i tak líbilo. Dejte mi vědět...