Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4

„Po tak bezohledném odvrhnutí Elfiase Dóžete se Albusovi dostalo jeho vlastní medicíny, když se k němu podobně zachoval Gellert Grindelwald.

Odkopnutému Albusovi zůstalo po sotva dvou měsících jen zlomené srdce a léta poté býval viděn, jak pláče nad máslovým ležákem.

Aniž by pomyslel na Elfiasovy stále zraněné city, Albus jej sobecky vypátral na kontinentu a následující měsíce strávil nápravou škod, které na jejich vztahu napáchal…“

„Uvědomuje si vůbec ta ženská, že tohle je v přímém rozporu s tím, co napsala v první kapitole?“ odfrkl si Brumbál pohrdavě.

„Pravděpodobně ne,“ pokrčil rameny Snape a pokračoval.

„Pouze kvůli pečlivému utajení vztahu s Grindelwaldem dokázal Albus Brumbál opět získat Elfiasovu náklonnost.

Jejich vztah trval několik let, dokud se z neznámých důvodů nerozešli. Elfias, který se již potýkal s ostrakizmem společnosti kvůli jeho jizvám po dračích spalničkách, se rozhodl skoncovat s šeptandou o svém vztahu s Albusem a na žádost rodičů uzavřel dohodnutý sňatek.“

„Předpokládám, že poukázat na fakt, že v té době byli Elfiasovi rodiče již desítky let mrtví, by bylo zcela marné,“ poznamenal Brumbál.

„Zcela,“ odvětil Snape.

„Elfiasova nebohá žena se musela každý den ptát, zda skutečně vlastní srdce svého manžela, nebo jestli jej má ještě v držení Albus Brumbál.

Jakmile se definitivně rozešli, Albus Brumbál procestoval kontinent a jeho cesta byla lemována zlomenými srdci…“

Snape pokračoval ve čtení propracovaných a zdlouhavých příběhů Albusových milostných dobrodružství po celé Evropě a mimo ni. Občas jej přerušovaly vzdechy publika a nevěřícná odfrknutí a smích samotného Brumbála.

Už uběhlo půl odpoledne a Snape došel téměř do čtvrtiny knihy, když jej zase vytlačili do Brumbálova portrétu.

„To si vymýšlíte,“ obvinil jej Armando Dippet, zatímco sám nahlížel do knihy. „Nikdy jsem nebyl tak uražen!“

„Urazili vás?“ odsekl Brumbál a následoval Snapea zpět do jeho portrétu. „Mě povýšili na ředitele této školy kvůli mé vlastní reputaci!“

„Ne podle slečny Holoubkové,“ prohlásil Snape a ukázal na poslední přečtený odstavec. „Podle ní za to mohl ‚blízký a velmi osobní vztah s vaším předchůdcem Armando Dippetem‘. Ten vám zabezpečil váš post. Také naznačuje, že jste měli mnoho ‚soukromých, pozdně večerních schůzí sboru‘ a kdyby nebylo vašeho tajného románku s Armandem, nestal byste se nejmladším ředitelem Bradavic v historii.“

„No toto!“ zvolal rozhořčený hlas z druhé strany místnosti. „To já byl nejmladším ředitelem, ne Albus. Nejsem tolik známý, ale tohle mi nikdo nemůže upřít. Teď si kvůli této knize nikdo nevzpomene ani na to.“

„Jsem si jistý, že nikdo se špetkou zdravého rozumu neuvěří ani slovu, které napsala Rita Holoubková,“ utěšoval jej Brumbál.

„V tom případě není moc zdravého rozumu v celé této místnosti,“ poznamenal Snape s úšklebkem na všechny okolo, kteří několik hodin poslouchali a viseli na každém jeho slovu.

„Hlasuji, abychom tuto kapitolu přeskočili,“ zamračil se na celý prostor Dippet. Portréty přikývly, i když neochotně, a Snape prolistoval následující stránky, aby viděl, kdo další je na seznamu Albusových trofejí.

„Zlá tajemství Pána zla,“ přečetl Severus, ale dál se nedostal kvůli dalšímu přerušení.

„To je ta záležitost se zlými hochy,“ poznamenala Dilysa opětovně.

„Nevím, proč nás to všechny překvapuje,“ komentoval Everard. „Ne po Grindelwaldově odhalení.“

„Raddle byl v mladším věku docela fešák,“ dodal Dippet. „Alespoň děvčata si to myslela,“ doplnil rychle.

„Váš vkus na muže se začal zhoršovat ve stejné chvíli jako zrak,“ zazubil se Snape zlomyslně na Brumbála. „Děsím se pomyslet, kým vším jste se zabýval, než jste zesnul.“

Aniž by čekal na Brumbálovo potvrzení nebo popření poměru s Pánem zla, pokračoval ve čtení.

„Ten-jehož-nesmíme-jmenovat byl znám jen hrstkou přátel a jako Albus Brumbál se nikdy neoženil. Nyní mohu odhalit důvod – stejně jako mnozí před ním kvůli Albusovi ztratil své srdce. Ten již v té době získal reputaci playboye.“

Snape zvedl obočí, než pokračoval.

„Mladý Tom Raddle se po dokončení studia často vracel do Bradavic a častokrát se soukromě setkal s Albusem. Poslední schůzka se konala krátce po Albusově jmenování ředitelem.

Je však jasné, že pro Albuse měl slabost ještě dlouho poté, co se rozešli.

Předpokládá se, že Albusův status čistokrevného mohl za…“ Severus se zarazil a obrátil se k Brumbálovi. „Neříkala v první knize, že vaše matka byla mudlorozená?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděl Brumbál. „Říkala a byla. Už jsme se usnesli na tom, že slečna Holoubková je v této knize kapitolu od kapitoly stále víc nekonzistentní. Proč vás tedy překvapuje, že rozporuje svoje první dílo?“

„Pravda,“ odvětil Snape, než pokračoval. „… Albusův status čistokrevného mohl za to, že Tom Raddle přijal osobnost Lorda Voldemorta. Mladší muž doufal, že vznešený titul mu zajistí náklonnost, že popře jeho status poloviční krve.

Lord Voldemort svoji lásku k Albusovi skrýval i před nejbližšími následovníky a napodobil staršího muže tím, že podporoval zvěsti o svém vztahu s loajální Smrtijedkou Belatrix Lestrangeovou.

Albus však nebyl mužem, jehož by oklamal prostý titul, a strávil mnoho let pátráním v minulosti svého oddaného obdivovatele. Až když bylo příliš pozdě, Albus odhalil, že Pán zla je ve skutečnosti potomkem samotného Salazara Zmijozela.

V té době však city Lorda Voldemorta k jeho mentorovi vyprchaly a je na čtenáři, aby spekuloval o tom, co se mohlo stát, kdyby Albus nebyl takovým snobem při výběru těch, kterým by propůjčil své city.“

„Takže ve skutečnosti jste s Pánem zla nic neměl?“ zeptal se Snape zjevně zklamán.

„Samozřejmě, že ne,“ odfrkl si Brumbál. „Pokud jde o zde uvedený dlouhý seznam mých úspěchů, pak obsahuje jediné správné jméno.“

„Ach,“ reagovala Dilysa. „To jako že jste neinspiroval toho mudlovského skladatele k vytvoření té slavné symfonie?“

„Obávám se, že nikoliv,“ zavrtěl hlavou Brumbál.

„A neputoval jste Saharou, abyste zachránil toho mladíka, jehož unesli pastevci velbloudů?“ zeptala se s nadějí.

„Jsem kouzelník,“ podotkl Brumbál pohrdavě. „Proč bych někam putoval, když se na požadované místo mohu snadno přemístit?“

„Chcete říct,“ zeptal se Snape, „že ze všech uvedených, a to jsme už bezmála v půlce knihy, ze všech uvedených… jen Grindelwald je pravdivý?“

„Možná jsem si krátce zdříml někde u kapitoly sedm, ale pochybuji, že by bylo něco pravdy na tom, co mi uteklo.“

„Jste si jistý?“ zeptala se McGonagallová a rychle přelistovala na kapitolu sedm.

„Slečna Holoubková postupuje chronologicky,“ vysvětloval Brumbál. „Jsem si zcela jistý, že v tom období se v mém milostném životě nestalo nic význačného.“

„Nicolas Flamel,“ pravila McGonagallová. „Kapitola sedm se zabývala vaším vztahem se zmíněným alchymistou.“

„Měli jsme pracovní vztah,“ vyjasnil Brumbál. „Ale to už určitě všichni víte.“

„Takže jste s ním neexperimentoval s nápoji lásky a nebyl přistižen v kompromitující pozici Nicolasovou manželkou?“ zeptala se Dilysa.

„Určitě ne,“ odpověděl Brumbál a ostře zahlédl jejím směrem.

„Do kelu,“ zamumlal Dilysa. „Těšila jsem se na prodrbání tohoto soustíčka s portréty u svatého Munga. Pár jich Flamela znalo a stejně jako my dychtí po zábavě.“

„Omlouvám se, že jsem vás zklamal,“ pravil Brumbál.

„Je nějaká šance, že bychom ještě dnes pokračovali?“ zeptal se Everard, zjevně netrpělivý. „Rád převezmu čtení, pokud jste příliš unaven, Severusi?“

„Jsem v pořádku, děkuji,“ odvětil Snape a vrátil se ke knize. Nadechl se, aby pokračoval v četbě, a vtom mu spadla brada.