Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 2. Zamčeno
Následujícího večera, pět minut před zavírací dobou, seděla Hermiona sama v obchodě. Opět se probírala účetnictvím, tentokrát u stolu v zadní části krámu, kdyby náhodou ještě přišel zákazník. Účty byly stejně frustrující jako dřív. Už před hodinou poslala Ginny domů, protože měla celý den špatnou náladu, na všechny vrčela a poštěkávala. V polední pauze seděla v kanceláři, bez nadšení přežvykovala sendvič a stěžovala si, že jí není dobře a všechno ji bolí. Hermiona si hlasitě povzdechla. Potřebovala Ginny, protože byla skvělá prodavačka a také velmi dobrá bývalá studentka Bradavic, což znamenalo, že se vyznala ve zboží a dokázala si poradit s většinou otázek. Bylo zvláštní, že se tak náhle změnila. Hermionu napadlo, jestli to náhodou nemá nějakou souvislost s Harrym, ale pořád vypadali velmi šťastně. Jejich vztah byl pevný, byli pěkný pár, takže se to zdálo nepravděpodobné, ale Hermiona nedokázala přijít na žádný jiný důvod.
Otočila stránku v účetní knize a začala sčítat dnešní prodej, když náhle dostala nápad. V mysli se jí spojily Ginniny výkyvy nálad a pocity nevolnosti.
„Těhotná!“ přerušila sčítání, zvedla hlavu a hlasitě to slovo vykřikla.
„Těhotná? To jsi tedy musela provozovat sex? Netušil jsem, že na to máš.“ Ten hlas Hermionu doslova katapultoval ze židle. Zalapala po dechu.
„Bude mít ryšavé vlasy? Chudák malý hňup!“ Otočila se a uviděla Malfoye stát napravo od stolu. Se založenýma rukama se opíral o jeden z regálů. Nevypadal, že by právě přišel, a ona přemýšlela, jak dlouho tam už postával.
„Malfoyi!“ zvládla ze sebe vyrazit, srdce jí bušilo v hrudi.
„Ten a žádný jiný,“ řekl Draco s úšklebkem, který se od školních let nezměnil. Arogantní, uštěpačný a opovržlivý. „Takže kdy uslyšíme, jak vytrubujete oznámení, že na svět přišel ošklivý, pihovatý, zrzavý potomek?“
„Cože?“ zamračila se Hermiona. Jeho překvapující příchod jí zavařil mozek a tak na něj jen nechápavě zírala. O čem to ksakru mlel?
„Právě jsi řekla, že čekáš dítě. Předpokládám, že je to Weasleyovo, nebo jsi už přišla k rozumu?“ Draco přistoupil blíž, očima si měřil nejdříve ji, z čehož jí naskakovala husí kůže, a pak stůl. S prásknutím zavřela hlavní knihu a probodla ho pohledem.
„Ne že by to byla tvoje věc, ale nescházím se s Ronem od té doby, co jsme opustili Bradavice, a rozhodně nejsem těhotná s ním ani s nikým jiným! Přemýšlela jsem o jedné lektvarové složce,“ procedila přes skřípající zuby a toužila ho vykopnout jako včera Ginny, ale opravdu nepotřebovala, aby začal rozšiřovat zvěsti o jejím iluzorním jiném stavu. Draco na ni povytáhl obočí.
„Buď v klidu, Grangerová! Řekla jsi to ty, ne já!“ bránil se. „Myslel jsem, že by byl zázrak, kdyby ses s někým spustila a pak otěhotněla, a připadáš mi stejně nervózní jako vždycky...“
Hermiona ukázala na dveře: „Ihned odejdi!“ rozkázala, ale on se ani nehnul.
„Jen jsem žertoval, Grangerová. Ber to trošku z té legrační stránky, ano?“ Draco se na ni usmál, ani v nejmenším se netrápil její rozhořčenou reakcí a Hermiona musela bojovat s nutkáním popadnout ho pod krkem.
„Velmi vtipné, tím jsem si jistá. Proč ale jde ten žert vždycky na můj účet? Co vlastně chceš, Malfoyi? Pokud to není nějaká přísada nebo rada, jak uvařit lektvar, navrhovala bych ti okamžitě vypadnout!“
„No není tohle skvělá služba zákazníkovi?“ znovu vykročil vpřed a ocitl se mnohem blíž. Hermiona se přistihla, že na něj zírá. Ginny o jeho vzhledu nelhala. Přes její naprostou nenávist k němu a méně než přátelský rozhovor, který vedli, nemohla popřít, že byl... v mysli jí vyvstal Ginnin přívlastek a dokonale k němu seděl... úžasný. Pořád to byl Malfoy, bledý, světlovlasý, štíhlý, ale trochu zmužněl a Hermiona jasně viděla svaly rýsující se pod přiléhavým oblekem. Ten byl samozřejmě nákladný, vyzařující kvalitu a styl, a jeho majitel jej nosil se sebedůvěrou podpořenou ladností a elegancí. Zdálo se, jako by Malfoy po odchodu ze školy ladil a vybrušoval absolutní mužskou dokonalost. Na rtech měl stále arogantní úšklebek, ale tvář se zdála méně upjatá, výraz živější a vřelejší. Vrcholem jeho dokonalosti byly charakteristické platinově plavé vlasy, které vypadaly ležérně rozcuchané, ale Hermiona uhodla, že dostat je do této podoby dalo hodiny práce. Mávl jí rukou před očima a ona si uvědomila, že na něj stále beze studu zírá.
„Haló, slyšíš mě? Řekl jsem, že chci oboje!“ mluvil pomalu a zřetelně, jako by to jinak nepochopila.
„Cože? Ty chceš oboje co?“ zeptala se, udělala krok zpět a snažila se na něj necivět.
„Říkala jsi, že jestli nechci přísadu nebo radu k lektvaru, můžu... vypadnout... což bylo mimochodem okouzlující. Řekl jsem, že vlastně chci oboje!“ opětoval jí pohled a pozorně ji sledoval.
„Aha,“ odpověděla jednoslabičně, jeho slova jí vzala vítr z plachet. Vážně se s ním nemohla hádat, jestliže opravdu chtěl tohle. Zavrtěla se a snažila se zapojit mozek. „Proč by velký obchodní magnát Draco Malfoy potřeboval kupovat lektvarové ingredience v mém krámku? A jakou radu ti můžu dát? Myslela jsem, že lektvary byly ve škole tvůj nejlepší předmět, a teď máš společnost, která je prodává po barelech, tak k čemu ti bude moje pomoc?“
Malfoy si odkašlal a pohlédl ke dveřím. „Kdy zavíráš?“
Hermiona mrkla na hodiny: „Před pěti minutami, proč?“
„Zavři a pak si promluvíme,“ v jeho hlase zazněl jako obvykle příkaz a Hermiona se ušklíbla.
„Nejsem si jistá, že chápeš ten pojem, ale zavírací doba je zpravidla čas, kdy zákazníci odcházejí,“ mávla ke dveřím, „tedy to prosím udělej. Nemám v úmyslu s tebou mluvit nebo obchodovat, takže jdi a najdi si někoho, kdo k tomu bude ochoten,“ uvědomovala si, že se chová stejně hrubě jako Ginny, ale bylo jí to jedno.
„Promiň, to nemůžu. Musíš to být ty,“ Dracův úšklebek zmizel a on vyhlížel vážně a trošku rozpačitě. Hermiona, která se chystala spustit další tirádu, se náhle zarazila. Co mělo tohle k čertu znamenat? Musí to být ona? Proč? Jako by dokázal číst její myšlenky, pokračoval: „Nikomu jinému nemůžu věřit, a ty jsi nejlepší v tom, co děláš... takže to musíš být ty.“ Podezřívavě na něj zírala. Co má za lubem? Znělo to podivně a nelíbilo se jí to. Ale přece jen ji zaujal a teď bojovala sama se sebou, jestli ho má vykopnout teď hned nebo mu ještě naslouchat. Po několika okamžicích přikývla.
„Dobrá, tak tady počkej, než zavřu.“ Otočila se ke dveřím, ale ještě předtím ho zahlédla vydechnout úlevou. Když zamykala a zhasínala některá světla, třásly se jí ruce. Proč se tu zamkla sama s Dracem Malfoyem a o co tady jde? Na tomhle bylo zářivým rudým písmem jasně napsáno potíže!
Poznámka autorky: Chachá! Druhá kapitola a velmi jedovatý, sarkastický Draco. Doufám, že vás zaujal… čtěte dál a prosím komentujte.