Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Advent 2012 Snamione

Šťastné bradavické Vánoce

Advent 2012 Snamione
Vložené: marci - 06.12. 2012 Téma: Advent 2012 Snamione
marci nám napísal:

 


6. december 2012

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Šťastné bradavické Vánoce

A Merry Hogwarts Christmas

By snapesgirl1981

http://www.fanfiction.net/s/1643244/1/A_Merry_Hogwarts_Christmas

Překlad: marci

Beta-read: Lupina

Raiting
: 15+

Umístění v čase: Vánoce během sedmého ročníku hlavních hrdinů, Voldemort je poražen a všichni se chtějí bavit.    

Páry (více či méně):HG/SS, DM/HP, Prýtová/Lockhart

A/N: Doufám, že příběh bude vtipný a nezávažný. Pokud někoho shledáte absolutně OOC, nebudu se omlouvat, protože se necítím provinile. Snažím se postavy držet jejich charakteru, jak nejvíc je to možné. Věnujte, prosím, pozornost výše uvedeným lomítkům v párování a připravte se na lehké erotično a nějaké to obecné šílenství. A prosím, nehledejte v ději žádné skryté významy – prostě si tu potrhlost užijte.

***

Při zpětném pohledu by Hermiona a Severus nikdy nedokázali říct, zda to byly jejich nejlepší, nebo nejhorší Vánoce vůbec. Pravděpodobně obojí, ale docela určitě to byly ty nejneobvyklejší vánoční svátky, které Hermiona kdy slavila, což, samozřejmě, mělo především co do činění s několika lidmi, kteří se na této skutečnosti podíleli.

Tak kupříkladu ředitel Albus Brumbál, jak očekávala, přišel během svátků s ujetými nápady, včetně, ale nikoli výhradně, toho, že Zmijozelové a Nebelvíři zpívali společně vánoční písně (za vzájemného vrhání kleteb a uřknutí, pochopitelně), Zlatoslav Lockhart se vysvlékl před shromážděným davem (paměťové kouzlo přirozeně stále v akci), vánoční strom mluvil, sám sebe nazýval Rakeťák, a chrlil na kolemjdoucí celou noc oplzlosti (jeho oblíbeným cílem byl z nějakého důvodu Filch a jakékoli ženy) a, samozřejmě, začarované jmelí, které se vznášelo ve Velké síni a které mělo na svědomí všechny potíže onoho dne před tolika lety. Jasně že Harry, Ron a Hermiona se později mnohokrát těmto konkrétním okamžikům hihňali při hřejivém vzpomínání na šílenství způsobené jedním bláznivým ředitelem, který chtěl oslavit pád Voldemorta a trochu to přehnal. Ale ne zas tak moc, když se vezme v úvahu, na co všechno od něj byli studenti v průběhu let zvyklí.

Všechno to začalo onoho vánočního rána, kdy Hermiona vstala a našla Harryho a Rona spát na podlaze v jejím pokoji, přičemž celou vteřinu lapala po dechu při pokusu přijít na důvod, proč se kluci vlámali do její ložnice primusky po celém těle ozdobení vánočními řetězy a třpytivými pozlátky, z nichž ovšem dobrá polovina se teď blýskala na jejím koberci. Zavrčela, jemně šťouchajíc Harryho do žeber a Rona do zadku bosou nohou, dokud se oba neprobrali a jejich tváře se nerozzářily veselými úsměvy. 

„Dobré ráno, Miono, a veselé Vánoce!“ rozkřičeli se chlapci a vyskočili na její postel, objímajíce jí z obou stran, čímž ji pokryli téměř stejným množstvím třpytek, jaké bylo na podlaze. Když jí dovolili se opět nadechnout, ukázala vyčítavě na nadýchaný červený koberec.

„Řekněte mi, pánové, kde jste přišli ke všem těm vánočním řetězům? Když jsem si to ověřovala naposledy, nebyli jste vánočními stromky,“ zlobila se.

V tu chvíli Ron vyskočil z postele a běžel k oknu, za kterým řádila minulou noc sněhová bouře a kde teď byla celá oblast až k hranicím Zapovězeného lesa pokryta téměř dvěma metry sněhu. Zářivě třpytivého žlutého sněhu, abychom byli přesní.

„K čertu! Koukněte na ten sníh! Harry, Miono! Je žlutý!“ začal před oknem poskakovat nahoru a dolů, čímž pochopitelně rozvířil další oblak toho šeredného nazelenalého pozlátka po jejím pokoji a nábytku. Načež zaburácel „Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich, maminčiny písničky, k tomu žlutý sníh“, přičemž nějak dokázal zazpívat všechny tóny falešně. Harry se okamžitě připojil stejně absolutně mimo rytmus jako zrzek, díky čemuž se Hermiona v šoku přikrčila, zoufale toužíc po mírumilovném tichu svátečního rána, které bylo až dosud tak strašlivě podivné. 

„ZASTAVTE VY DVA!“ zaječela a oba chlapci se zarazili v půli věty s ústy otevřenými jako ryby na suchu. Ale vzpamatovali se během zlomku vteřiny, s jediným souhlasným pohledem jeden na druhého roztáhli ruce a vrhli se směrem k posteli, přičemž svoji hustovlasou kamarádku stáhli k sobě na měkkou matraci a rozřehtali se na celé kolo.

Hermiona si začala v duchu připouštět, že se nakonec utrhlo ucho u pověstného džbánu a ti dva totálně zešíleli, ale také mohlo mít jednoduše všechno na svědomí příliš velké množství v noci spořádané čokolády, nebo bouřící se hormony. Osvobodila se od dvou chechtajících se mladých mužů a přistoupila k oknu, aby se podívala ven, kde byl sníh skutečně, kam oko dohlédlo, nechutně žlutý. Zavrtěla hlavou a nenápadně se pokusila oprášit ty odporné třpytky z pyžama, ale byla úspěšná jen napůl. Otočila se a zjistila, že kluci zase usnuli. Harryho hlava byla uhnízděna na Ronově levém koleni a Ron objímal Křivonožku, který dokázal spát během celého toho martyria. Neztrácejíc ani minutu, přeměnila si pomocí hůlky pyžamo na džíny a halenku, sepnula si vlasy do skřipce a opustila pokoj s cílem zjistit, proč se ti dva chovali způsobem, pro který rozhodně neměli žádný důvod, a proč sníh evidentně přes noc změnil barvu. Hagrid zase musel venčit testrály A jednorožce na trávníku. To je důvod.

Vše se trochu objasnilo ve chvíli, kdy vstoupila do Velké síně, kde už se obrovská skupina studentů a někteří učitelé shromáždili okolo mohutného vánočního stromku ozdobeného až po konečky větví vánočními řetězy (nechutně křiklavá zeleň tak byla snadno vysvětlena), křišťálovými koulemi a stříbrnými hvězdami. Jak se dostala blíž, zaslechla hlas ředitelky své koleje, Minervy McGonagallové, který zněl podezřele podnapile.

„Já myslím, že to je skvělé! Skvělé! Mluvící vánoční strom je geniální myšlenka, Zlatoslave!“

V té chvíli už Hermiona mohla vidět před vánočním stromkem dva učitele, přičemž v jednom z nich skutečně rozpoznala Zlatoslava Lockharta, kterak stojí v zářivě modrém plášti pokrytém zlatými hvězdami a široce se usmívá.

„Myslel jsem si to. A víte co, Minervo? Uvažoval jsem nad tím, že by mohl být dokonalý nápad očarovat obrazy, aby zpívaly nějaké koledy, zatímco my tady budeme oslavovat.“

Tvář McGonagallové byla stále roztažena do nanejvýš neobvyklého úsměvu a nyní dokonce zatleskala rukama v uchváceném vytržení.

„Fantastický nápad, Zlatoslave! Můžeme začít? Jsem si jistá, že Filius a Pomona nám pomohou, pokud je požádáme.“ Vedla ho pryč a studenti okolo stromu opět začali loudit z Rakeťáka nějaký proslov.

Můj bože, co se to stalo s Bradavicemi? Lockhart je zpět, McGonagallová používá slova jako ´skvělý´a ´fantastický´a šťastně souhlasí s Lockhartem! Šílenství! Mluvící vánoční strom! Co bude dál? Zpívající obrazy, pokud ti dva uspějí se svým plánem.

V té chvíli zaslechla hluboký hlas, který se zdál vycházet ze stromu.

„Nazdárek, karamelko! Hledáš nějaké vzrušení?“

Hermiona se otočila a pozvedla obočí. „Ano?“ Mluví se stromem, pro rány boží!

„Proč nejdeš a neodchytíš si nějakého chlapa, aby tě opíchal? Nebo bys ses raději popíchala o moje větve, bejby?“ Hlas se posměšně zachichotal a Hermiona vzteky zbledla. Jak se opovažuje!

V té chvíli zaslechla hluboký hlas, který jedovatě syčel: „Z cesty!“ a pak se z davu studentů vynořil Severus Snape v závěsu s Brumbálem, oblečeným do hábitu umělecky protkaného různobarevnými vánočními svíčičkami. Snapea bylo těžké přehlédnout, protože byl jedinou černou skvrnou v moři lidí oděných do svátečních barev. Zíral na strom, který se právě rozeřval drsným jízlivým smíchem.

„Co, k čertu...“ přemítal, ale v té chvíli ten strom zastavil své pochechtávání a začal bručet další oplzlosti.

„Proč si nezapícháš s tímhle přerostlým netopýrem tady, karamelko? Jsem si jistý, že dobrá soulož by ho přiměla k prvnímu úsměvu v životě. Vyhlašuji, že Hermiona Grangerová, nejprímovější primuska, by si to měla rozdat s Mistrem lektvarů Snapem, umaštěným černým neřádem, přímo tady ve Velké síni.“

Zatímco se Hermiona zabarvila do vánoční červeně a Snape evidentně ztratil řeč, Brumbál šťastně souhlasil. „To je skvělý nápad!“

Ti dva se otočili a simultánně zírali na ředitele, který jiskřil zjevnou radostí. „Mám na mysli tu část s úsměvem, samozřejmě, ne ten zbytek!“

Hermiona obrátila oči v sloup a zasténala, vyměňujíc si se Snapem pohled, který byl pro jednou naplněn porozuměním. Z nějakého důvodu se celá škola zbláznila a evidentně oni dva byli jediní tím vším nezasažení a zoufale se snažící udržet si alespoň nějaké zbytky důstojnosti.

Snape se bez dalšího slova otočil, černý hábit mu zavířil okolo nohou, a on sám rychle zmizel do poklidných chodeb svého sklepení. A Hermiona se po chvíli váhání rozhodla, že nějaká snídaně by neuškodila.

Říct, že den se stal lepším, by byla bohapustá lež. Všechno se, pokud by to bylo vůbec možné, ještě zhoršilo, když profesor Brumbál nařídil zmijozelským a nebelvírským prvákům společný nácvik vánočních písní ve Velké síni, což skončilo hospitací poloviny prvního ročníku a profesorky Prýtové v nemocničním křídle, kde pak společně trpěli následky rozličných kleteb, jako například sulcovými nohami, nebo těly pokrytými výhonky cesmín. V té době už Hermiona vážně zvažovala, že si vypůjčí Harryho koště a odletí do Prasinek, což vypadalo na dokonalý plán, vzhledem k jejímu pocitu, že to nejhorší teprve přijde. 

Víte, profesor Albus Brumbál byl kreativní muž libující si na nejvyšší míru ve všech typech jakýchkoli oslav a evidentně nabyl dojmu, že po Voldemortově pádu potřebují Bradavice velmi speciální vánoční slavnost, takže umístil velký trs očarovaného jmelí přímo nad vchod do Velké síně v tichém a škodolibém očekávání toho, co legračního se stane. Takže v průběhu odpoledne se polovina Bradavic muckala v různých částech hradu a nějací studenti upozornili Filche na sténání vycházející z kumbálu v prvním patře, jehož původcem se ukázali být extrémně zarudlí třeťáci, které od Filchova žaláře zachránil jen ředitelův přísný zákaz trestů pro tento den.

Čtvrtá hodina odpolední zastihla Hermionu kráčet chodbami s rukama v kapsách kalhot a snažící se ignorovat okolní šílenství, které nyní sestávalo z několika studentů zdobících ještě nezasažené části hradu. Nebelvírská společenská místnost byla od stropu po podlahu pokryta zlatými vánočními řetězy a třpytkami a všudypřítomní zpívající Santové obšťastňovali ubohé kolemjdoucí veselými „Vánoce, Vánoce přicházejí“ nebo „Rolničkami“. Hermiona byla tak frustrovaná skutečností, že uvízla v tomto hradu, který se jako celek evidentně zbláznil, že se cítila jako kotlík těsně před explozí.

Právě se dozvěděla od samotného ředitele, že to on seslal na celý hrad silné rozjařovací kouzlo, což přirozeně každého vedlo k tomu, aby se choval opile a ztřeštěně. A z nějakého důvodu jediní nedotčení zůstali Hermiona a Snape, jak při obědě poukázal Brumbál. Oči mu jiskřily, když naznačoval, že oni dva by možná měli popřemýšlet o svém postoji k Vánocům jako celku, protože jsou evidentně příliš seriózní a potřebují rozveselit, neboť válka byla vyhrána a je čas připíjet si na vítězství a Vánoce.

Jak se blížila k Velké síni, sklonila hlavu ve snaze vyhnout se maximu pozlátka, řetězů a „Šťastných Vánoc“, což vedlo k jejímu nárazu do kohosi právě ve chvíli, kdy do Velké síně vstupovala. Srážka by ji povalila na zem, kdyby ten někdo neprokázal excelentní reflexy a nezachytil ji svými pažemi. Vzhlédla, spatřila mračícího se Mistra lektvarů a povzdechla si.

„Omlouvám se, profesore Snape, nedívala jsem se,“ omluvila se v marné naději, že jí nebudou strženy body.

Ale, samozřejmě, v takovýto den a v tak mizerné náladě, jakou tento muž již měl, se to minulo účinkem.

„To je zřejmé, slečno Grangerová. Odebírám 10 bodů za vaši neopatrnost,“ ušklíbl se sarkasticky při zjištění, že alespoň něco je v tento den konečně jak má být.

Remus Lupin, který je právě míjel, se široce usmál. „Už jsi zapomněl, Severusi? Dnes žádné tresty. Nesmíš vzít ani body, ani nic jiného.“ Nacpal si do pusy nějaký perníček a pokračoval. „Jsou Vánoce, Severusi! Proč si to neužíváš?“

Snape si odfrkl. „Nesnáším Vánoce. A nyní mi dovolte odejít do sklepení, než do mě někdo další vrazí, nebo hůř, popřeje mně,“ jeho hlas mrazil, „hodně veselosti.“

Dokázal udělat tři kroky a zkroutil se bolestí, která sevřela jeho útroby, stejně jako Hermioniny. Lupin ho odtáhl zpět k překvapené dívce a ukázal na strop.

„Jmelí, můj temný příteli. Musíš jí políbit, nebo se od ní nedokážeš pohnout na víc než dva kroky,“ řekl se širokým, vřelým úsměvem.

Snapeova tvář potemněla. „Nebudu dělat takové věc! Je moje studentka, Remusi!“

Lupin pokrčil rameny. „Jsou Vánoce, Severusi. A kromě toho to jmelí očaroval Brumbál, takže kvůli tomu nebudeš mít žádné problémy.“ Rozzuřený výraz Mistra lektvarů ho trochu přibrzdil. „No, nemusíš zapojovat jazyk nebo jinou část těla, Severusi. K prolomení kouzla úplně stačí letmý polibek.“

Hermiona měla náhle pocit, jako by její nohy byly z rosolu. Možná nějaká kletba? Nebo snad takto reaguje na perspektivu líbání se Severusem Snapem? Ach bože! Ovšem zuřivá odpověď Mistra lektvarů její fantazie zničila a výrazně ochladila její pocity.

„Nebudu líbat tuhle malou vševědku. Za žádných okolností!“ zařval Snape.

Hermionu ostře bodlo u srdce a snažila se zůstat těmi slovy nedotčená, ale cítila se zraněná. To byla tak odporná, že líbat ji mu přišlo jako tak moc děsivý nápad?

Lupin potřásl hlavou a hvízdl. „Tak to budete muset s tímto prokletím žít až do půlnoci. Zmizí to ve dvanáct hodin, takže buď ji políbíš, nebo musíš zůstat po jejím boku.“

S tím zmizel do Síně a zanechal zuřícího Snapea a ztichlou Hermionu ve dveřích. Po několika ohromených okamžicích si Snape přitáhl Hermionu k tělu a vlekl ji s sebou dlouhými chodbami a dolů po schodech do sklepení, mumlaje si přitom pod vousy.

„Stupidní Brumbál! Jak se opovažuje sesílat tak šílená prokletá kouzla na celý hrad? Seru na Vánoce, nenávidím je a nic to nezmění. Ještě uvidíme, jestli nedokážu zlomit tvoje prokletí, Albusi, ještě uvidíme…“

Hermiona nejprve ztuhla, když jí přitiskl k svému tělu, ale pomalu se začala uvolňovat a užívala si podivné pocity, které se jí rozlévaly po těle. Ten muž hřál, slabě voněl po borovém jehličí a rozmarýnu a paže, kterou ji tiskl k tělu, byla překvapivě silná.

Až příliš brzy dorazili ke dveřím jeho kanceláře. Vtáhl ji dovnitř, a aniž by ji pustil, přešel k dalším dveřím. Otevřel je pravou rukou, vstoupil dovnitř, vláčeje dívku stále za sebou, a zavřel za nimi.

Hermiona se ocitla ve studovně, samozřejmě, plné obrovských polic s knihami a s malým posezením, sestávajícím ze dvou křesílek vedle krbu. Pustil ji, když dorazil k jedné z polic, začal okamžitě vytahovat knihy a listovat v nich. Hermiona se zhluboka nadechla a klesla do křesla. Snapeův škleb a vlastní palčivá bolest jí o vteřinu později řekla, že křeslo bylo vzdálenější než dva kroky.

Aniž by vzhlédla, zamumlala tiché: „Promiňte,“ a upřela pohled na svoje kolena. Být tady, se svým nejméně oblíbeným profesorem, bylo poněkud zastrašující. Mírně řečeno. Jeho slova „Nebudu líbat tuhle malou vševědku!“ jí stále zněla v uších a to bolelo. Bolelo to jako čert a Hermiona ke své hrůze zjistila, že jí z očí vytryskly slzy. Rychle se je snažila setřít, ale ony stále stékaly po jejích hořících tvářích. 

O vteřinu později Snape vzhlédl a pozvedl obočí. Mlčící Hermiona Grangerová je zázrak, který se nebude opakovat. Ale pak si povšiml jejích třesoucích se rukou a mokrých skvrn na džínách a zhluboka se nadechl. Plakala a velmi pravděpodobně kvůli němu. K jeho překvapení mu toto pomyšlení přivodilo velmi nepříjemný pocit kdesi uvnitř hrudi a on odložil knihu zpět do regálu, pokleknuv před nyní tiše plačící dívkou. Nevěděl, co dělat, protože nikdy nebyl zvyklý utěšovat studenty. Sakra, nikdy se o studenty nestaral, ale teď byl tady a tiše zaúpěl. Což způsobilo, že ona ztuhla a vzápětí se zachvěla tak, že se otřáslo celé její tělo.

Snape v tichosti položil dva prsty pod její bradu, pozvedl jí tvář a nyní se díval do dvou slzami zalitých očí. Náhle se ptal sám sebe, jak mohl přehlédnout, že jsou tak okouzlující a jak moc by chtěl její slzy slíbat. A tak tu tvář pohladil jedním prstem, nechávaje za ním vlhkou cestičku, a když přejel přes třesoucí se rty, ona tiše zasténala. 

Později bude Snape nejméně dvacetkrát přísahat, že všechno byl vedlejší efekt toho kouzla, ačkoli Brumbál ustaraného profesora ujistí, že zmíněné kouzlo neobsahovalo nic takového, jako vedlejší efekty. Později bude proklínat sám sebe, že dopustil, aby se něco takového stalo, později, až se jeho erekce nebude tlačit proti jeho hábitu a jeho ruce nebudou vnímat její kůži, zkoumat její tělo a mapovat všechny jeho křivky, každé malé zákoutí, a ona nebude lapat po dechu potěšením. Chtěl se Hermiony Grangerové zmocnit, mít jí pod sebou, sténající jeho jméno při vyvrcholení a chtěl to všechno teď a tady.

V jeho představách se utvářely vize, které nezpochybňoval a které do jedné vypadaly jako dobré nápady. Vztyčil se, vytáhl dívku s sebou, přitiskl její tělo ke svému a okamžitě cítil teplo prostupující mu hábitem a také reakci svého těla na její blízkost. Pokud se všechny jeho orgány neprobudily k životu až dosud, nyní tomu tak určitě bylo, a když sevřel do dlaní její tvář a zabořil černý pohled do jantarových očí té dívky, kterou tak rád tituloval malou nebelvírskou vševědkou, vyrazil ostře:

„Políbím vás a chci, aby bylo jasné, že to dělám jen kvůli zrušení kouzla. Ale pokud bezprostředně poté neodejdete, následně vás osouložím do bezvědomí.“

Hermiona vykulila oči, ale pro jednou zůstala potichu a pouze přikývla. Cítil uspokojení, jsa si vědom skutečnosti, že pokud zůstane, bude svolná ke všemu. S tím se sklonil k její drobné postavě a položil své rty na ty její, hebké, nejprve zlehka, a pak, namísto okamžitého prohloubení polibku, spíše oždiboval její spodní ret, za což byl odměněn dalším zasténáním. Když vystrčil špičku jazyka a mapoval obrysy těch rtů, zvolna, kousek po kousku vnikaje do jejích úst, roztřásla se v jeho náruči, objala ho kolem krku a její ruce ve vlasech ho přiváděly k šílenství.

S překvapivou jemností prozkoumával jazykem hlubiny jejích úst a hladil jí záda. Trvalo to několik chvil, než je nedostatek kyslíku donutil se odtrhnout a ona mu spočinula bezvládně v rukou. Zíraje dolů na její nepřítomné, vášní ztmavlé oči a hruď zdvíhající se zrychleným dechem, věděl bez pochyb, že zůstane. S úsměvem plným zadostiučinění si ji přitáhl do náruče a odnesl ji do ložnice, která byla spojena se studovnou velkými dubovými dveřmi. Uložil ji na tmavozelené saténové povlečení, vylezl k ní, přitiskl tělo k jejímu a zahájil další útok na její ústa, tentokrát s větší vášní, větším důrazem.

Když se začal prolíbávat dolů po jejím hrdle a pomalu rozepínat její jemnou bavlněnou halenku knoflík po knoflíku, zasténala jeho jméno poprvé.

„Severusi.“ Přitáhla si jeho hlavu blíž, projížděla mu prsty ve vlasech, a když odsunul její podprsenku stranou a zmocnil se jejího levého ňadra, vyklenula záda čirým potěšením. Sál a lízal a ona se na malou chvíli bála, že vyvrcholí jen z této jeho péče, ale pak se začal ústy věnovat okolí jejího pupíku. Než měla šanci říct nebo udělat cokoli, obkroužil její pupík jazykem, čímž docílil všech druhů vzdechů z jejích úst a intenzivního vlhka mezi jejíma nohama. Pak zvolna švihl hůlkou a její oblečení kompletně zmizelo, včetně džínů a halenky, takže jí nezůstalo nic než tmavozelené spodní kalhotky, kterážto skutečnost vykouzlila na jeho tváři ďábelský úšklebek.

„Zdá se, že jste se pro tuto příležitost vhodně oblékla.“ Jeho hluboký, nyní chraplavě znějící hlas ji rozechvěl po celém těle.

Zvolna přejel dlaní po jejím levém ňadru, obkroužil bradavku a pak se sklonil a lehce skousl. Ostře se nadechla, a když se opět setkala s jeho pohledem, v jejích očích hořel oheň vášně – opravdová lvice, připustil s mírným úšklebkem.

„Vidím, že jste opravdový Nebelvír, dokonce i tady, se Zmijozelem jako jsem já.“ Zvolna zamířil prstem dolů, až dorazil ke kalhotkám, hladíc měkké tělo línými pohyby prstů pod hedvábnou látkou. Vydechla, když jeho ruka pročísla její chloupky a oči se jí zavřely rozkoší.

Sklonil se, aby mohl jasně vidět její tvář a začal líbat citlivé místo pod uchem, aby v té samé chvíli přejel prsty po nejcitlivějším bodu jejího těla, což z ní vyloudilo zavrčení a pak, když jí začal hladit doopravdy, vášnivý výkřik „Ano!“ 

Zasmál se proti její kůži a ona prudce otevřela oči, když do ní vtlačil jeden prst. Sevřel její bradu druhou rukou a tiše zašeptal:

„Dívej se na mě, až se uděláš, Hermiono!“ zapředl hlubokým, medovým tónem.

Byla uchvácena jeho hlasem, jeho pohledem, vlnivými pohyby a způsobem, jakým v ní pohyboval nyní dvěma prsty. Nedokázala by zavřít oči i kdyby chtěla, protože obraz vášně v jeho očích zvyšoval její vlastní. A když znovu přejel ukazováčkem po jejích rtech, vsála prst dovnitř, na což reagoval souhlasným přikývnutím.

Krev v těle jí burácela, z úst se jí drala nesouvislá slova a ona cítila, jak se její vyvrcholení blíží. A pak se přes ní přehnala vlna rozkoše a jeho temné oči jako by řídily každý její pohyb. Ještě před pár dny, kdyby jí někdo popisoval takovýto scénář, nazvala by jej strašidelným, ale nyní zažila vzrušení na tolika úrovních, že se prostě poddala té neznámé části sebe samé.

Když vlny opadly, vytáhl z ní své prsty a ve chvíli, kdy si je vložil do úst, cítila bezprostřední návrat vzrušení. Ach bože, stává se ze mě děvka! Tohle bych neměla cítit. Ale stalo se a Hermiona se rozhodla, že nebude bojovat proti něčemu, co jí dělá tak dobře. Nechala rozkvést na své tváři úsměv a přitáhla si jeho hlavu pro hluboký polibek.

Když se zavrtěl, zacítila jeho erekci proti svému stehnu a ušklíbla se.

„Čas na oplátku, nemyslíš?“ zašeptala proti jeho rtům.

Světlo prozářilo jeho oči, když začal olizovat její bradu jako lízátko.

„Začínáš znít jako Zmijozel. Kdybych tušil, jaká stránka je v tobě skryta, zapracoval bych na našem vztahu dříve,“ zapředl.

Připustila, že pouhý jeho hlas by jí mohl obrátit v roztouženou, nemyslící samičku. Místo odpovědi nechala úsměvem zjemnit své rysy a pustila se do rozepínání prvního knoflíku na jeho černých šatech.

Mezitím dosáhlo šílenství ve zbytku hradu netušených výšin. Lupin, Lockhart a Kratiknot zahájili sněhovou válku a Protiva bavil celé studentské shromáždění pokroucenou verzí písně My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujem vám, kterou předělal na My tři duchové jdeme k vám, snůšku senzací neseme vám a ve které popisoval velmi jasně orgie mezi několika profesory a studenty, ke kterýmžto podle ducha došlo v dopoledních hodinách. Zbylá část jakž takž střízlivých studentů se shromáždila ve Velké síni v očekávání vystoupení Zlatoslava Lockharta.

Ten se po deseti minutách objevil na stupínku ve vypasovaném kostýmu Santy, bez vousů, samozřejmě, a za povzbudivého jásotu a hvízdání publika zahájil striptýz. Jeho boky se pohupovaly do rytmu hudby a v plen nakonec padl i poslední kousek jeho oblečení, Santovský klobouk, kterým si zakrýval nejchoulostivější partie. Důvodem bylo přílišné nadšení profesorky Prýtové, která vyskočila na stupínek a zmíněnou proprietu prostě servala. Následně se se smíchem zřítila na profesora, a když jí tento pomáhal vstát, ukázala na jeho zadek a zařvala tak, že to mohlo slyšet celé shromáždění studentstva a pedagogů:

„Má tetování!! Píše se tam Jsem fanoušek SS!“

Všichni byli zmateni. Dokud Draco náhle potěšeně nezvolal:

„SS znamená Severus Snape.“

Síň vybuchla smíchem, Lockhart urychleně zmizel ze scény a červenající se ředitelka Mrzimoru s ním.

Ale to ještě nebyl konec všemu veselí. Vůbec ne, protože kdosi vylepšil vánoční punč dávkou ohnivé whisky a stále více lidí bylo opilých. Po nějaké chvíli Draco našel sám sebe pod jmelím ve společnosti Harryho Pottera, a než mohl tmavovlasý chlapec zareagovat, blonďatý Zmijozel ho sevřel a zaútočil polibky na jeho ústa. A ty mu byly, po vteřinovém zaváhání, rozcuchaným brunetem se vší vášní opláceny.

Večer zakončilo hromadné pronásledování vyplašené veverky po celém hradu všemi studenty, kteří ještě zvládali chůzi. Brumbál tančil a tisknul se k nervózní Minervě McGonagallové, Goyle obdržel zlomeninu nosu od Ronalda Weasleyho, protože políbil jeho sestru (byl k tomu přinucen, jelikož stál pod jmelím, což stihl rozzuřenému Weasleymu vysvětlit dřív, než mu tento zlámal další části těla), Neville s krvavým nosem rozdával očarované kokosky, které dostal v balíčku od Freda a George Weasleyových, a pohled na dobře naloženou profesorku Vectorovou tančící s Filchem způsobil několika studentům bolest očí.

Jak podotkl profesor Brumbál, byla to vydařená noc a nikdo si nelámal hlavu nad tím, kde byli ve všem tom zmatku Hermiona a Mistr lektvarů.

Později toho večera, zhruba okolo jedenácté hodiny, dva výše zmínění opustili sklepení a kráčeli po schodech vzhůru, zachovávajíce mezi sebou jakous takous mezeru. Ne snad, že by se za něco styděli, ale bylo lepší věci nekomplikovat, dokud Hermiona nezavrší svá bradavická studia. Nenápadná pousmání, která mezi sebou sdíleli, jasně dokazovala, tato záležitost měla do svého konce hodně daleko.

Když vstoupili do Velké síně, nalezli pouze Albuse Brumbála, který se vesele usmál, když se přiblížili k jeho židli uprostřed stále nazdobeného sálu.

„Ach, tady jste. Vidím, že jste se nakonec dokázali kouzla zbavit.“ Zněl pobaveně a oči mu jiskřily.

V té chvíli Hermiona nějak pochopila, že ředitel ví přesně, co se stalo a způsob, jakým Severus zbledl, lehce naznačil, že si je toho vědom také. Než mohl kdokoli z nich nějak zareagovat, starý kouzelník pozvedl ruku.

„Víte, někdy je lepší příliš neplýtvat slovy. Občas lidi nedokáže dostat do vánoční nálady ani to nejtěžší kouzlo, ale jemné postrčení a pár přijatých opatření to zvládnou.“ Hrál si s vousy a jeho modré oči se třpytily smíchem. „Nechci nic vědět až do příštího léta, ale do té doby nad vámi dvěma přivřu oči.“ Vstal, přešel až ke vstupním dveřím a ještě jednou se otočil. „Řekl bych, že to byla pro všechny velká noc. Šťastná Vánoce, vy dva!“

S těmito slovy byl pryč a nechal ty dva v sále o samotě zírat si navzájem do očí. Než mohl kdokoli cokoli říct, zaslechli šramot zpod jednoho stolu a mohli spatřit nervózního Lockharta a křenící se profesorku Prýtovou.

„Mohli byste se, prosím, odsunout do vlastní místnosti, zlatíčka? Začíná tu být poněkud přeplněno.“

Jeden rychlý pohled potvrdil, že zaprvé musí odejít neodkladně a zadruhé, že budou muset zjistit, co se tu dnes vlastně stalo.

Ale sny měli té noci všichni příjemné, o Brumbálovi sesílajícím další kouzlo, a dokonce i Rakeťák, mluvící vánoční strom, si šťastně mumlal do větví.

Když se Ronald Weasley plížil po schodech do své ložnice, našel Harryho a Draca stočené jeden druhému v náručí a zahihňal se. Uvažoval, jak tohle bude vypadat zítra. Když se vyškrábal do vlastní postele, zadržel už předem dech v očekávání, jaké budou reakce na pár překvapení, která s Fredovou a Georgovou pomocí ukryl do všech vánočních dárků. Ale to už je jiný příběh.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: JSark - 28.12. 2012
Sodoma, gomora, velebnosti. :D Dík, bolo to zlaté. :)
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 31.12. 2012
:D Tak tos mne pobavila :D:D Přesné :D Díky moc za super koment a hodně úspěchů v novém roce! :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: nadin - 22.12. 2012
Dumbledore je pekný zákerák:))) a intrigán:)) Ale účel svätí prostriedky - radujme sa, veselme sa, párujme sa:)) Ďakujem za veselý adventný bonbónik
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 31.12. 2012
Však on byl Brumbál takový i v kánonu, akorát že ne tak veselý :) jsem ráda, že se Ti bonbónek líbil :) Díky za komentík

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: Keiko - 13.12. 2012
Ta povídka mi dneska úplně sedla do nálady, bláznivá, praštěná... Jindy by se mi asi nelíbila, ale dneska po několika punčích, když si pouštím koledy a tancuju po pokoji - prostě v té pravé vánoční náladě... ideální :D
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 14.12. 2012
jasně - někdy má člověk jímavou náladu a chce se dojímat, někdy je holt čas na ptákoviny :) jsem ráda, že se Ti povídky trefila do nálady a moc děkuji za komentík! :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: Lachim - 12.12. 2012
Šílené vánoce v režii Albuse Brumbála. Nádhera.
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 14.12. 2012
aneb, jak někdo napsal v komentáři: bradavické orgie v přímém přenosu :D Jsem ráda, že se Ti povídka líbila a moc děkuji za komentář

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: myska111 - 12.12. 2012
Fakt zábavný guláš, pěkně praštěný, ale pobavila jsem se. Díky za překlad
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 14.12. 2012
Já se při překladu také bavila :) Někdy jsou takhle střelené povídky třeba v rámco boje proti vánočnímu sentimentu :) Protože tahle povídka je leccos, ale sentimentální rozhodně ne :) Díky za komentář! :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: FlorenceMabel - 07.12. 2012
.... co bych na to řekla? Snad jen HAHAHA :D. Děkuji ti!
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 07.12. 2012
:D Co také na takovouto střelenou povídku víc říkat?? Hlavně jestli Tě pobavila :) Děkuji za komentík :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: tiberia - 07.12. 2012
Tak to teda rozjeli ve velkém stylu... kdepak naše komorní rodinné vánoce. Díky za překlad!
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 07.12. 2012
Kouzelnický svět má potenciál... A oslava konce války a Vánoc dohromady si o něco takového říkala :D I když by mě zajímalo, jestli ke své bujné fantazii došla autorka ničím nepodporovanou cestou :) Díky moc za komentář :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: tigy - 07.12. 2012
Tak toto bola fakt poriadna haluz  Dobre som sa zasmiala, díky, marci 
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 07.12. 2012
:) Poriadna haluz :) Tak teď jsem se nasmála zase já :) Jsem moc ráda, že Tě povídka pobavila a velice děkuji za krásný komentík :D

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: siriana - 06.12. 2012
Orgie v bradavicích! Šílený Brumbál! S takovouto lotrovinou souhlasící Remus! Lockhart dělající striptýz s tetováním na zadku! Dokonalé! A Severusova hláška "Ale pokud bezprostředně poté neodejdete, následně vás osouložím do bezvědomí.“ Nádhera, naprostá...taky bach neodešla Díky za tenhle překlad!
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 07.12. 2012
:) Jsem velice ráda, že se Ti povídka líbila. Mám pocit, že konkrétně za pojem "osouložit" může beta valerie - pokud si vzpomínám, nenapadl mě žádný publikovatelný výraz :) I tak jsem měla obavy, aby povídka nebyla už trošku "za hranou". :) Děkuji moc a moc za nadšený komentář, siriano, udělal mi opravdu radost :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: Koki - 06.12. 2012
Výborný. Strašně moc vtipný.
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Jsem ráda, že povídka pobavila :D Děkuji za pochvalu :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: doda357 - 06.12. 2012
To bola teda riadna párty  Všetci opití a bozkávajúci sa pod imelom.... Zaujímavé Vianoce  Ale aj tak najlepšie skončili pre Severusa a Hermionu  Keď Hermiona plakala, mala som takú chuť nadať Sevovi  Ďakujem, bolo to skvelé 
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Já mám pocit, že Brumbál byl s výsledkem své "akce" nanejvýš spokojen už jenom kvůli těm dvěma :) A já také :) jsem moc ráda, že se Ti povídka líbila a velice děkuji za komentář :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: Zuzana - 06.12. 2012
Toto bol poriadny úlet Albus sa vybúril. Ďakujem za preklad.
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Jo jo, Albus se musel královsky bavit :) A proč ne - vždycky se mohl vymluvit na senilitu :D Děkuji za komentík

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: Eggy - 06.12. 2012
uplne sialene trafene a nerealne dakujem za sprijemnenie nie velmi prijemneho dna
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Nereáalné - asi ano. Bohužel.. Já bych takovýmto oslavám konce špatných období jedině fandila :) Hlavně aby bylo co slavit. A jestli Tobě povídka trochu zpříjemnila den, pak splnila účel :) Děkuji za komentář, Eggy

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: kakostka - 06.12. 2012
Bláznivé, ale pěkné.
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Jsem ráda, že potěšilo :) Děkuji za komentík

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: zuzule - 06.12. 2012
Brumbál a jeho nápady nikdy nezklamou! Díky za překlad.
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Bodejť. Nakonec - proč by stařešina nemohl oslavit pád Voldemorta po svém :D Moc děkuji za komentík :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: teriisek - 06.12. 2012
Skvělá šílenost! Manipulátor Brumbál se opět vyřádil, koukám:D Děkuju moc za bezva pobavení!
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Jo jo, tahle povídka je takový protipól ke vší té sladkosti a nostalgii, která se na nás valí před Vánoci za všech stran. Jsem ráda, že ses pobavila :) Díky za komentík

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: Aiden - 06.12. 2012
Díky za překlad Je to tak nehorázně šílený (ale o to lepší), že bych se ani nedivila, kdyby Albus v něčem jel Doporučení pro ostatní: nečíst to na veřejnosti, protože hrozí označení za cvoka na útěku
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Albus... nebo autorka :D Já bych na něco takové fantazii rozhodně neměla :D Díky za komentík

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: denice - 06.12. 2012
Mile potrhlé bradavické orgie - to je kouzelná kombinace. Skvěle jsem se nasmála, díky.
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
:) To jsem ráda :) A moc děkuji za komentík :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: Jacomo - 06.12. 2012
Merline, to byla šílenost! Naprostá, naprostá šílenost! Tak proč se sakra culím od ucha k uchu? )) Díky, fakt jsem se bavila.
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Milá Jacomo, jsem opravdu ráda, že ses bavila :) Já také :) A nebylo by hezké, kdyby všechna temná období mohla končit takhle? Úsměvů není nikdy dost. Takže se usmívám a velice ti děkuji za komentík

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: larkinh - 06.12. 2012
TAk to bylo vážně ulítlý, ale zábavný :) dík za překlad.
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Taková antisentimentální - někdy jsou i tyto typy povídek zapotřebí ) Díky za komentík

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: soraki - 06.12. 2012
to byla ujeťárna! ale pobavila a to jde především díky
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Ujeté to bylo, máš pravdu :) Ale tak nějak si říkám, jestli by toho Brumbál i nebyl schopen :D Jsem ráda, že ses pobavila a děkuji za komentík

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: valerie - 06.12. 2012
Ach, já věděla, proč vstanout dřív. Povídku jsem stihla přečíst před taháním dítek za nohu z postele. Ale komentář až teď. Na ten mi čas už nezbyl. Toto je naprosto epesní povídka. Merline, já se tak chechtala Já snad ani nevím, co se mi nejvíc líbilo. To totiž byla jízda. Jsem ráda, že jsi to nakonec přeložila Ty, protože ve Tvém překladu je to nepřekonatelné. Děkuji Ti, moje nejprímovější betičko, momentálně překladatelko. Jak mě přepadnou chmury, pustím se do čtení znova. Tohle je moje TOP. Když se Ti bude škytat, tak na Tebe myslím DĚKUJI!!!!!
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Myslím, že u mne by nakonec mohla povídka fungovat jako první pomoc, až budu zahlcena všeobjímajícím vánočním sentimentem :) Děkuji moc a moc za fantastický komentář :)

Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: solace - 06.12. 2012
Ó, bože, rokfortské orgie v priamom prenose! :-DD Fakt šialený kúsok. Zaujímalo by ma, na čom autorka fičala, keď toto dielko písala. Bolo tam všetko. A celé v réžii Albusa Dumbledora. Na také oslavy Vianoc, konca vojny a neviem-čoho-ešte určite nezabudnú do konca života. Najviac u mňa bodoval Gilderoy-Zlatoslav so svojím špeciálnym tetovaním. :-D a prenasledovanie vyplašenej veveričky všetkými študentmi, ktorí ešte zvládli chôdzu. Marci, máš môj obdiv, že si túto grotesku zvládla tak bravúrne preložiť. Ďakujem a dúfam, že sa mi dnes v noci nebude snívať o Rakeťákovi :-D
Re: Šťastné bradavické Vánoce Od: marci - 06.12. 2012
Děkuji, Solace! Byla jsem trochu nervózní - přeci jen je to hodně střelené a také jsem si nebyla úplně jistá těmi trochu vulgárními výrazy.. Ale když měl Rakeťák pokřikovat oplzlosti a to píchající jehličí se tak nabízelo... Jsem ráda, že ses pobavila, doufám, že se "rokfortské orgie v přímém přenosu" (super popis!) budou líbit i ostatním a moc děkuji za první vlídný komentář

Prehľad článkov k tejto téme:

Scattered Logic: ( solace )24.12. 2012Daň z tupých hláv
Atiana Gray: ( larkinh )23.12. 2012Pod rouškou noci
DADA_Mistress: ( Eggy )22.12. 2012Noc pred Vianocami verzia so Snapom
Kitsunelover: ( Florence )21.12. 2012Kožich z norka
Jenwryn: ( Lupina )20.12. 2012Rodinný recept Princeů
Della D.: ( solace )19.12. 2012Čokoláda
WatchersGoddess: ( larkinh )18.12. 2012Malá velká nepříjemnost
Dyce: ( Jacomo )17.12. 2012Lepší den
Cecelle: ( Florence )16.12. 2012Nezapomenutelný
Arevik: ( solace )15.12. 2012Vianočný zázrak
Imhilien: ( marci )14.12. 2012Ne tak docela šťastné Vánoce
WatchersGoddess: ( larkinh )13.12. 2012Ráno poté
Imhilien: ( Eggy )12.12. 2012Špeciálny darček
MomoDesu: ( Lupina )11.12. 2012Jen vzhlédni
Incarcerous: ( solace )10.12. 2012Dve slová
SouthernWich69: ( Florence )09.12. 2012Návštěva sirotčince
WatchersGoddess: ( larkinh )08.12. 2012Neustálé problémy se šéfem
JunoMagic: ( Jacomo )07.12. 2012Vánoční pudink
snapesgirl1981: ( marci )06.12. 2012Šťastné bradavické Vánoce
Pamuk: ( solace )05.12. 2012Zápisník zo žalárov
kailin: ( Eggy )04.12. 2012Rozprávka na dobrú noc
Severina2884: ( Florence )03.12. 2012Nebelvírská rudá, zmijozelská zelená
lcvald: ( Lupina )02.12. 2012Rudé kalhotky
WatchersGoddess: ( larkinh )01.12. 2012Samomluva bývalé studentky