---

---

Takže má pre vás ďalšiu lahôdku od Rapidez. Trojdielna poviedka od Rhyssen, pairing Draco / Hermiona.

Blood, Tears and Drowning Fears

Chapter one: First step

Autorka: Rhysenn

Přeložila: Rapidez

I do not own the characters, they all belong to Rowling!

Povídku v originálním znění si můžete pročíst na adrese:

http://rhysenn.morethanart.org/harrypotter/btadf01.htm

Romance/Drama – Draco/Hermiona – Rated: K+

Publikováno na sklonku roku 2000!

Poznámečka: Díky za podporu, Jimmi.

Krev, slzy a obavy z utonutí

Kapitola první ze tří: PRVNÍ KROK

Draco se ohnal pěstí a náhodně zasáhl něco, co se nápadně podobalo Ronově čelisti. Následný řev ho v tom usvědčil. Přestože stále zuřivě zápasili na podlaze, Draco se zvládl  zlomyslně ušklíbnout ve vítězoslavné grimase. Ve chvilce se jeho výraz změnil v čistě bolestný škleb; to když jej Ron udeřil do břicha a trochu mu tím vyrazil dech. Něco ostrého - nejspíš Ronova noha - mu bolestivě narazilo do žeber. Navíc ucítil, jak mu ze rtů teče krev. Pokusil se ze sebe Rona shodit veškerou svou silu. Ron však byl silným protivníkem.

Draco pojednou uslyšel, krom jejich sípění, i dívčí hlas, který se je snažil překřičet. „Rone! Rone! Slez!“ Draco se pomalu zhluboka nadechl, shromažďuje sílu k dalšímu útoku, když v tom ho dvojice rukou odtáhla pryč od Rona. Energicky se vrhnul vpřed, opojený a uspokojený myšlenkou, že právě zmlátil Rona Weasleyho. Nekompromisní ruce ho však zadržely.

Lapaje po dechu, vzhlédl Draco k osobě, která ho pevně držela. S tichým „Ach Bože,“ shledal, že čelí hrozivě vyhlížející tváři profesora Snapea.

Ronovo srdce vynechalo několik úderů. Snape k němu spěchal rázným krokem. V jedné ruce svíral Draca, druhou hrozivě mířil směrem k Harrymu, Hermioně a Ronovi.

Snapeovi se nebezpečně blýskalo v jeho temných očích. To nevěstilo vůbec nic dobrého.

„Ale, ale. Copak se to tady děje?“ chtěl vědět. Automaticky se díval na Draca, jako by čekal vysvětlení od něj.

„Weasley mě napadl, pane,“ zalhal Draco s nenuceností a vychutnával si rozhořčení v Ronově tváři. „A nazval mě naprostým kreténem, který je dobrý tak leda v pitomých lektvarech.“

„To je to nejpřesnější a nejpravdivější hodnocení, jaký´s sám o sobě udělal, Malfoy,“ zavrčel Ron.

Snape už nepotřeboval slyšet nic víc. „Weasley! Uděluji vám školní trest,“ vyštěkl podrážděně. Byl naštvaný, že si někdo dovolil znevážit jeho předmět. „A teď směr ošetřovna - oba.“

* * *

Draco seděl na posteli a prohlížel si svoje pohmožděné zápěstí.

Byl v nemocničním křídle sám, Ron naštvaně odkráčel již před deseti minutami. Tiše se zachechtal, jak si vzpomněl na Ronovo rozhořčení, když mu Snape udělil trest a Draco zase unikl bez úhony. Navíc, když dorazili do nemocničního pokoje, Draco si utahoval z Ronovy klopýtavé chůze. Ron sice kulhal, ale nemínil se nechat urážet, pročež po Dracovi hodil první věcí, která mu přišla pod ruku - balíčkem obvazů. Bohužel, právě tenhle moment si vybrala madam Pomfreyová ke vstupu do místnosti, takže si Ron vyslechl další pokárání. Ron prostě neměl svůj den.

Draco se dotkl hojící se rány na líci a ucukl. Ten bastard měl pekelně dobrý úder. Povzdechl si, protáhnul se a zrovna se chystal vstát, když se dveře opatrně otevřely a dovnitř nakoukla Hermiona Grangerová.

Její pohled okamžitě potměl, když zaregistrovala Draca; nevstoupila do místnosti, pouze ji prozkoumala rychlým pohledem. Místnost byla prázdná. Draca mezi osoby nepočítala.

„Ron už úplně odešel?“ zeptala se odměřeně.

Draco na ni chladně pohlédl. „Ne, sežral sem ho, ale pak se mi chtělo zvracet. Najdeš ho v záchodě.“

Hermioniny oči se zúžily. „Myslíš si, kdovíjak nejsi vtipný, co Malfoy?!“

„Myslím si, že jsi podivná. A termín podivná používám hodně volně.“ (Well, I think you're very weird, ... weird = podivný, kouzelný, výstřední, nadpřirozený, osudový, příšerný,... no, jen si vyberte.)

„A já používám termín „velký blbec“ jako eufemizmus.“

Draco se krátce zasmál. „Toho budeš jednou litovat.“

Hermiona si posměšně odfrkla. „To nezní nijak hrozivě. Spíš dost pateticky.“

„Asi tak pateticky, jako ten tvůj malý miláček, celý zafačovaný obvazy. Úplný boxerský klokan,“ vysmíval se. „Weasleyho technika zápasení je tak chudá, jako jeho rodina. Viděl jsem malé pandy bojovat lépe než on.“

„Ano. A vzhledem k tomu, že máš taky pěkně černé oko, určitě bude nějaká spojitost mezi pandami a tebou,“ řekla Hermiona kousavě.

Draco lehce zčervenal a ruka mu mimoděk vylétla vzhůru k jeho pohmožděné tváři. „To není žádné černé oko.“

„Zrcadlo bude říkat něco jiného,“ odpověděla a zkoumavě si ho prohlížela. Nehezky vypadající modřina zasahovala až k líci, ale stále by se ještě dala považovat za monokl.

Draco se vytáhl na nohy a přešel k zrcadlu. Prohlížel si svůj odraz kriticky, skláněje hlavu, aby měj lepší výhled na stranu tváře. Ušklíbl se. „Jen to vypadá to horší, než to ve skutečnosti je.“

„Kdepak Malfoy, tu nejhorší část v zrcadle neuvidíš.“

Hermiona ho probodla pohledem a pak za sebou rychle zavřela dveře. Unikl jí tak Dracův sklíčený pohled, který se mu mihl tváří.

Zorničky Dracových světle šedých oči se zužovaly, ale ne hněvem. Tupě zíral na zavřené dveře a slyšel, jak Hermioniny rázné kroky doznívaly na chodbě. Její pichlavá slova mu stále zněla v uších. Pocítil neznámé bodnutí, skoro jako svědomí smíšené s nějakým neznámým pocitem. Proč pouhá slova Grangerové měla hlubší dopad než Weasleovy rány?

Draco s povzdechem zavrtěl hlavou a zaměřil se na zrcadlo, aby si mohl znovu prohlédnout tu modřinu.

* * *

Draco pomalu promíchával bublavou směs v kotlíku. Sledoval, jak se barva té podivné kapaliny mění ze stříbřité na šeříkově fialovou. Snažil se vyrobit lektvar Nesmazatelného barviva, který permanentně obarvil vše, nač byl nanesen. Samozřejmě teprve poté, co byla směs hotová. Nebyl to příliš obtížný lektvar a on (poté, co zkontroloval své hodinky) usoudil, že je nejvyšší čas vybrat si barvu, kterou bude barvit.

Draco uvažoval, jestli nemá uzmout Pansy něco růžového a pak vylít obsah kotlíku na hlavu Rona Weasleyho. Ten by se musel schovávat alespoň půl dne, než by madam Pomferyová našla způsob, jak to z něj dostat. Ale Dracovi bylo jasné, že by mu za to Snape uštědřil nějaký nepříjemný školní trest, a tak onu lákavou myšlenku zavrhnul.

Rozhlédl se třídou pátraje po něčem v barvě, která by se mu líbila. Nejdřív chtěl použít černou, ale nakonec mu to přišlo příliš fádní a nudné. Chtělo to něco nového, neotřelého. A pak si všiml barvy, kterou měl vskutku rád.

Vstal a přešel na druhou stranu třídy, kde několik studentů sbíralo přísady pro své lektvary.

„Grangerová, dej mi pramínek tvých vlasů.“

Hermiona se na něj překvapeně otočila, svíraje v ruce odměrku plnou stříbřitého prachu. Nebyla schopna zamaskovat své překvapení, když zjistila, že za ní stojí Draco Malfoy. „CO?!“

„Říkal jsem, dej mi pár tvých vlasů.“ Dracův hlas zněl klidně.

Hermina užasle zamrkala. Draco Malfoy tu stál a mluvil s ní skoro přátelským tónem, nenadával jí do mudlovských šmejdek a ... chtěl pramínek jejích vlasů?! Chvíli ho ostražitě pozorovala.

Draco si netrpělivě povzdechl. „Mluvím hadím jazykem, nebo nerozumíš asi svojí rodné řeči?“

„Nač jej chceš?“ ptala se Hermiona podezřívavě.

„Chci jej použít do svého lektvaru, tak si pospěš, neboť ten kolík každou chvílí přeteče.“  

„Ne,“ řekla Hermiona rozhodně.

„Ne?“ Dracovy oči se nebezpečně zúžily, jak se v nich odrážel rostoucí hněv. „Ne? Mohl jsem jen projít kolem tebe a prostě ti pár vlasů vytrhnout. Mohl jsem ti sebrat nějaký vypadnutý, který se ti zachytil na hábitu a ty bys to ani nevěděla! Místo toho jsem slušný a ptám se tě a ty mi řekneš ´NE´?“  

Hermionu nenapadalo, jak by mu na to odsekla, takže si ho jen ostře prohlížela ve snaze rozluštit jeho pravé záměry.

Draco byl jejím odmítnutím naprosto rozhořčen. „Víš co, myslím, že ti prostě vyrvu pár vlasů.“

„Udělej to a já ti vyrvu mozek,“ odsekla mu Hermiona překvapena Malfoyovým antagonismem. „Upřímně Malfoy, to sis vážně myslel, že ti dám pár svých vlasů jenom proto, že mě o to požádáš?“

„Nejsem zvyklý být odmítnut děvčaty, zvlášť děvčaty tvého kalibru.“

„Pak by sis měl zvykat,“ vyštěkla Hermiona, líce zčervenalé hněvem. „Jsi domýšlivý, nafoukaný, arogantní a rozmazlený spratek. Ze všeho nejraději bych tě liskla přímo do té tvé samolibé tváře, nebýt skutečnosti, že mé ruce jsou teď od práškovaného asfodelu. Kdyby se ti to dostalo do očí, oslepl bys. Ne že by mi to nějak vadilo, že.“

S těmito slovy se Hermiona otočila a odešla. Draco na ní zůstal strnule zírat. Pěnil.

Jak se opovažuje? Vztekal se, když mířil zpátky ke svému kotlíku, který právě šuměl zrovna tak nebezpečně. Naprosto to vystihovalo jeho současnou náladu. Jak se opovažuje mě odmítnout, když už jsem se obtěžoval se jí vůbec ptát? 

Draco směřoval letmý pohled do místnosti dívaje se po něčem jiném, co by mohl použít. Žádná další barva se mu ale nezdála tak dobrá. Nic nemělo takový jedinečný medový tón, jako vlasy Hermiony Grangerové, dívky, která se zrovna nakláněla a šeptala Harrymu něco do ucha.

Draco se tedy smířil s černou, zdůvodňuje si to tím, že tahle barva k němu též pasuje. Zrovna sebral nůžky a chystal se připlížit ke Crabbovi, aby mu nepozorovaně ustřihl kus hábitu, když najednou Hermiona zamířila jeho směrem. Zarazil se a zkoumavě ji pozoroval ze svého místa vzdáleného několik stop.

Hermiona prošla přímo kolem Dracova stolu. Jak procházela, vhodila kradmým pohybem něco do Dracova kotlíku. Poté se vrátila ke svému vlastnímu lektvaru.

Draco zvědavě přišel ke svému kotlíku. Tekutina v něm začala syčivě pěnit, což indikovalo, že lektvar byl namíchán správně a za několik málo okamžiků bude hotový. Draco sledoval směs Nesmazatelného barviva. Čekal, až se výpary rozptýlí a když se tak stalo, uviděl, že lektvar má krásný odstín karamelově hnědé - přesně té barvy, kterou chtěl.  

Vzhlédl a Hermiona se otočila. Jejich pohledy se na krátký okamžik potkaly. Draco v jejich očích spatřil úsměv, ačkoliv její rty se neusmívaly. A najednou byl ten moment pryč, protože se od něj odvrátila.

Draco ji ještě chvíli pozoroval, než se vrátil ke svému vlastnímu lektvaru. Vypadal připravený k předložení, měl bezvadnou barvu i konzistenci a on se cítil nesmírně spokojen se svým výtvorem.

Nedokázal potlačit úsměv. Zavrtěl hlavou a pokusil se to pustit z hlavy, marně.

Věci byly složité už takhle, ale měly se ještě o něco více zkomplikovat.

***

• 3Počet článkov:
• 9364Celkovo čítané:
• 0Celkom koment.: