Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Kapitola 3., část 2. Ministerstvo dostane varování



Zatracení kouzelníci

Autor: sprinter1988

Překlad: denice   Beta: Sevik99    Banner: Jimmi



Kapitola 3, část 2. Ministerstvo dostane varování

 

„Potter změnil čas našeho setkání,“ oznámil Brousek, načež se k němu všichni překvapeně otočili (ačkoli Snape se jen ušklíbl).

„Na kdy?“ zeptala se Amelia.

„Za dvě minuty,“ odpověděl, vstal a vydal se ke krbu. Popadl hrst letaxového prášku, hodil ho do ohniště a zároveň hlasitě zvolal: „Kancelář mudlovského premiéra.“

Vstoupil do plamenů a na pár okamžiků zmizel. Avšak právě ve chvíli, kdy se pro letaxový prášek natahoval Popletal, vypadl Brousek z krbu.

„Cesta skrz je zablokovaná,“ oznámil, vstal a oprášil se.

 

„Útok smrtijedů?“ zeptala se Tonksová. Zablokování letaxu jako prostředku k útěku byla jejich známá taktika.

Amelia zavrtěla hlavou. „Když jsme tam byli minule, řekl, že už nechce, abychom do jeho kanceláře chodili pomocí letaxu. Je možné, že krb zablokoval sám.“

Snapeův úšklebek se ještě zhoršil. „Mluvíme tady o Potterovi. Ten by něčeho takového nebyl schopen.“

Než mohl na tuto poznámku někdo zareagovat, otevřely se dveře a Brouskův asistent oznámil, že jsou pro ně připravena auta ministerstva.

„Měli bychom se tam přemístit a skoncovat s tím,“ brblala Umbridgeová, když se vydali ke zlatým výtahům.

„V blízkosti premiérova sídla není místo, kde by to bylo bezpečné,“ namítl Brumbál. „Pojedeme auty a budeme mu muset vysvětlit, že jsme jeho zprávu nedostali včas. Jsem si jistý, že Harry bude rozumný a pochopí to.“

Někteří členové skupiny vypadali trochu pochybovačně, ale Amelia se zamyslela. Vzpomněla si na povědomou situaci týkající se Harryho Pottera, kde došlo k něčemu podobnému, i když s obrácenými rolemi. Bylo to z Harryho strany plánované? Tak trochu v to doufala, protože to by alespoň dalo Popletalovi a Umbridgeové ochutnat jejich vlastní medicínu.

Před ministerstvem se Brousek, Popletal, Umbridgeová a Dawlish naskládali do prvního auta, Brumbál, Minerva a Snape do druhého a Amelia, Tonksová, Kingsley a Pošuk do posledního. Tam se Amelia podělila o své podezření se třemi bystrozory.

Pošuk a Kingsley si nemohli pomoct, chraplavě se rozchechtali, a vlasy Tonksové se rozzářily všemi barvami duhy, než se usadily zpět na černé barvě, kterou se rozhodla tento den používat.

 

xxx

 

Tři auta ministerstva zastavila na Downing Street a všichni vystoupili. Brumbál a Brousek šli první a oba si dali pozor, aby uctivě kývli na policistu ve strážní službě přede dveřmi. Ostatní, kromě Snapea a Umbridgeové, udělali totéž, než byli vpuštěni dovnitř.

Pokud někoho ze tří bradavických profesorů překvapilo, že se uvnitř setkali s Lenkou Láskorádovou, dobře to skryli.

V elegantním černém kostýmku šitém na míru a s vlasy staženými do upraveného drdolu vypadala mnohem dospěleji, než když ji viděli naposledy.

„Jdete pozdě,“ poznamenala. „Vaše schůzka měla být ve dvě hodiny. Nyní máme dvě hodiny a dvacet dva minut. Předseda vlády nerad čeká.“

Několik lidí ze skupiny otevřelo ústa na protest, ale Lenka je předběhla.

„Vaše výmluvy mě nezajímají, a premiéra také ne. Teď, kdybyste mě mohli následovat.“

Otočila se na podpatku a vedla je směrem k Harryho pracovně. Když došli ke dveřím kanceláře, jednou zaklepala, otevřela dveře a nahlédla dovnitř.

„Představitelé ministerstva jsou zde.“

„Pusť je dovnitř,“ ozval se Harryho hlas z druhé strany dveří.

Lenka otevřela dveře dokořán a pokynula jim, aby vstoupili.

Brumbál a Brousek šli v čele.

„Jdete pozdě,“ prohlásil Harry způsobem, který by slušel učiteli kárajícímu studenta, jenž zmeškal začátek hodiny.

Neobtěžoval se vzhlédnout od papírů před sebou, zatímco všichni příchozí se posadili, aniž by je k tomu někdo vyzval.

„Nedostali jsme zprávu, že čas schůzky byl změněn, dokud nebylo příliš pozdě,“ protestoval Brousek.

„To není moje věc,“ odpověděl Harry; stále nevzhlédl od svých papírů. „Poslali jsme vám zprávu v dostatečném předstihu prostřednictvím sovy, vámi preferovaným způsobem spojení. Těžko mohu být odpovědný za to, že vaše společenství odmítá používat mudlovské komunikační metody, jako je například telefon, který by vám umožnil přijímat zprávy mnohem rychleji.“

V té chvíli se Umbridgeová zvedla a začala křičet: „My kouzelníci dokážeme dostatečně komunikovat, aniž bychom se museli uchylovat k použití mudlovských prostředků.“

Na to Harry vzhlédl a jeho zelené oči se zavrtaly do temných očí Umbridgeové: „A to je přesně ten arogantní přístup, jehož následkem teď je, že jste se všichni opozdili přes dvacet minut na schůzku, kterou jste se snažili domluvit tři týdny. Teď se tamhle posaďte a mlčte. Kvůli vaší nedochvilnosti jsem pozadu se svým papírováním.“

„Kontakt přes letaxovou síť funguje stejně efektivně jako telefon,“ vmísil se do debaty Brumbál, „a zjistili jsme, že skrz ten váš se nedá projít.“

Harry se chvíli díval na Brumbála s pronikavým pohledem v očích, než přikývl: „Ano. V těchto neklidných časech jsme se s mými zaměstnanci shodli, že takové spojení mezi mou kanceláří a nepřátelským prostředím je nežádoucí, a tak jsme je uzavřeli.“

„Uzavřeli?“ podivila se McGonagallová. „Jak?“

„Kouzlem,“ odpověděl Harry. „Ach, to mi připomíná, Dobby?“

Vedle Harryho křesla za stolem se s prasknutím objevil domácí skřítek.

„Ano, pane premiére?“ zeptal se.

„Dobby, byl bys tak laskav a přinesl čaj?“ požádal ho Harry.

„Hned, pane,“ odpověděl Dobby a znovu se přemístil.

„Počkat,“ řekl Brousek rozhořčeně. „Co myslíte tím ‚nepřátelským prostředím‘? Krb ve vaší pracovně je spojený pouze s tím v mé kanceláři.“

„Ano,“ opáčil Harry. „Toho jsem si dobře vědom.“ Přitom se nedíval na Brouska, ale spíše na Popletala a Umbridgeovou. První se ve svém křesle trochu ošil, zatímco druhá se jen zamračila.

Harryho pohled na zlomek vteřiny spočinul na Snapeově posměšném výrazu, než se vrátil zpět k dokumentům na stole.

Se zvukem přemístění se znovu objevil Dobby, v rukou držel malý kulatý podnos, na kterém ležel porcelánový šálek s podšálkem, malá konvička, džbáneček mléka, cukřenka a lžička. Položil to na stůl a připravil Harrymu šálek čaje, než zase zmizel; tácek tam nechal.

Harry, ponořený do papírů před sebou, natáhl ruku, uchopil šálek, usrkl a znovu ho položil.

Brumbál se snažil prolomit ticho a znovu začal: „Takže, Harry, máš domácího skřítka, který pro tebe pracuje. Jak na něj reaguje zbytek personálu?“

„Čím více mě budete vyrušovat, tím déle mi bude trvat, než dokončím kontrolu těchto dokumentů,“ odpověděl Harry.

Brumbál uraženě zmlkl a uvelebil se v křesle.

Popletal se předklonil a natáhl se po tácu. Když si ho přisunul blíž k sobě, na okamžik zvažoval, jestli má smysl poukázat na to, že Potterův domácí skřítek nepřinesl dost šálků, ale rozmyslel si to a jednoduše jeden vykouzlil.

Odložil jej, zvedl konvici a chtěl si nalít, ale do šálku vyteklo jen pár kapek.

Se zrudlým obličejem odstrčil tác.

Amelia, Tonksová, Kingsley a Moody se zazubili. Harry dělal, co mohl, aby se cítili nevítaní a méněcenní. Byl to účinný způsob, jak se postavit jejich zastrašovací taktice, když dorazili v tak velkém počtu.

Harry začal klepat perem o stůl a zíral na větu na kusu papíru před sebou. Asi po minutě, během které začalo ťukání všem ostatním lézt na nervy, se předklonil a načmáral na list papíru poznámku. O několik sekund později přidal další, a pak ještě jednu, než otočil stránku a pokračoval ve čtení.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Vstupte,“ řekl Harry.

Dveře se otevřely a Lenka strčila hlavu dovnitř.

„Harry, ministr financí si chce být jistý, že se zúčastníš té schůzky zítra v devět ráno.“

„Ano, budu tam,“ přikývl Harry. „Ach, než půjdeš, mohla bys vzít tohle,“ ukázal na pár listin, „a dát to zpět ve správném pořadí.“

„Samozřejmě,“ souhlasila Lenka, přišla a posbírala dokumenty, na které ukázal. „Aha, a nezapomeň, ve tři čtvrtě na šest máš schůzku s ministrem vnitra.“

„Ach tak, ano. Děkuji.“ odpověděl Harry.

„Pottere, to už by stačilo!“ zařval Snape, který si tento okamžik vybral k výbuchu hněvu. „Nemáme kdy ztrácet čas vašimi malichernými hrami!“

V kanceláři zavládlo ticho. Popletal se tvářil trochu polekaně, Brousek se mračil, Brumbál, McGonagallová a bystrozorové zděšeně kroutili hlavami a Umbridgeová vypadala, že se Snapem zcela souhlasí.

Harry i Lenka klidně pozorovali, jak ten člověk zuří.

„Je všechno v pořádku, pane?“ ozval se mužský hlas.

Všechny oči se obrátily ke dveřím, kde stál vysoký, svalnatý černoch. Byl oblečený v černé uniformě a po boku měl zbraň. Vedle něj stál stejně oblečený běloch.

„Prosím, odveďte tohoto muže odsud,“ požádal Harry a ukázal na Snapea. „Ztrapnil sebe i své společníky a už ho nechci mít ve své kanceláři.“

„Ano pane,“ odpověděl první muž a se svým společníkem se přesunul ke Snapeovi. Ten sáhl pro svou hůlku, ale právě když se jí dotkl prsty, byla vytržena z jeho sevření.

Snape se otočil právě včas, aby viděl, jak ji Dobby chytil.

„Výborně, Dobby,“ prohlásil Harry. „Tento měsíc budeš mít ve své výplatě odměnu. Lenko, dohlédneš na to?“

„Jistě,“ odpověděla, vytáhla z kapsy blok a pero a udělala si poznámku.

„Děkuji, pane,“ zaradoval se Dobby, než zmizel.

Dva uniformovaní muži Snapea pevně popadli a nepříliš jemně ho odtáhli z místnosti, Lenka odešla za nimi.

Když odcházeli, Brumbál a McGonagallová si konečně vzpomněli, kdo ti dva muži jsou: Dean Thomas a Wayne Hopkins. Jejich zmizení z kouzelnického světa před více než deseti lety byla připisována smrtijedům, ale podle všeho tomu tak nebylo.