Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Kapitola 24: Zaklela jsem tě



Confessions

Prekladateľ : Octavie

Názov originálu: Confessions

Autor originálu : SaintDionysus

Link na originál : Confessions

Banner: solace


 



Shrnutí: Ministryně kouzel je na své poslední diplomatické cestě před odchodem z funkce, ale hrozba terorismu je vysoká. Bude tato cesta do Evropy plná romantiky, nebo nebezpečí?

Písně, které inspirovaly tuto kapitolu:

La vie en rose – Louis Armstrong

I Put A Spell On You – Nina Simone

Witchcraft – Frank Sinatra

AN: Druhou část kapitoly věnuji MrBenzedrine. Objeví se zde její umělecký fotograf Draco z povídky Sex Ed.

 

Kapitola 24: Zaklela jsem tě

 

Duben 2030

Hlasité tikání hodinek, které mají kolem krku, signalizuje, že se blíží jejich odjezd. Hermiona má v jedné ruce kabelku ze své osobní sbírky se svými věcmi a druhou rukou drží Draca.

Ten je z mnoha důvodů znepokojený. Zaprvé: nesnáší cestování přenášedlem - je notoricky známé tím, že je nepřesné a už ho nejednou přeneslo do stromů, bahna nebo popelnic. Harry ho uklidňoval, že tato přenášedla jsou neuvěřitelně přesná a pocit by měl být jako u přemístění. Ministerstvo kouzelnické dopravy na těchto přenášedlech pracuje už léta, integruje do nich mudlovskou technologii GPS a stopovací magii. Všechna místa, kam budou cestovat, byla přesně určena a z nedostatku lepšího výrazu "naprogramována" do přenášedel.

Za druhé: Draco je nervózní z toho, že se s Hermionou poprvé objeví jako pár na státní návštěvě. Ačkoli mu může být jedno, co si o jejich vztahu myslí lidé doma v Británii, obává se diplomatických důsledků. Cestují do několika konzervativních zemí - některé z nich jsou znepokojeny už tím, že žena má takovou moc. Tato svobodná žena s milencem v závěsu je nestoudným popřením toho, co se od politika, a navíc ženy, očekává. Draco ví, že Hermiona se dokáže udržet, ale to, co je v sázce, přesahuje osobní hrdost - jde o mezinárodní diplomacii.

A nakonec se obává o její bezpečí. Před hodinou se stavili Harry a Ginny, aby se rozloučili. Harry se nepřišel jen rozloučit s přáteli; byl tam i služebně. Jakožto šéf kouzelnických pořádkových sil si vzal Draca a Hermionu stranou, aby jim oznámil, že tajná ochranka byla zdvojnásobena. Řekl, že je to jen preventivní opatření, ale Harry na okamžik polevil v ostražitosti a Draco nahlédl do jeho mysli, kde uviděl dva zmařené pokusy o útoky v řecké a bulharské kouzelnické obchodní čtvrti. Harry se rychle uzavřel, protože věděl, co se Draco dozvěděl. Pak si jen povzdechl a přikývl. Oba muži beze slov řešili to, co by je tam venku mohlo čekat.

„Hej,“ pronese Hermiona a probere Draca z jeho zasnění.

„Hm?“ pohlédne na nadšení v její tváři.

„Dvacet vteřin,“ usměje se na něj a stiskne mu dlaň. V unisonu odpočítávají, jako by byl Nový rok nebo se účastnili startu raketoplánu. Když ručičky hodin dosáhnou nuly, hlasitě zazvoní a vsaje je to do víru. Objeví se na střeše budovy uprostřed Paříže, kde jsou obklopeni celým diplomatickým i bezpečnostním týmem, čítajícím asi čtyřicet diplomatů, asistentů, specialistů na komunikaci, soukromého tiskového sboru, léčitele a ochranky.

Draco, vděčný, že stojí na svých dvou nohách, řekne: „Harry měl pravdu. Je to úplně jako přemístění.“

Hermiona se k němu nahne a políbí ho. „Nevím, proč jsi byl tak vystrašený. Vsadím se, že programování těch věciček měli na starosti mimo jiné i Albus, Scropius a Rose.“

„Hermiono, vážně si myslíš, že ze všech těch nadaných mozků na ministerstvu, na tahle přenášedla musely přijít naše děti?“ pronese Draco skepticky. „Miláčku, oni jsou brilantní, ale kde by vzali čas na to, aby mohli pracovat na takovém projektu?“

„Myslím, že mám dceru, která se ráda šťourá v mudlovských předmětech jako její dědeček, synovce, který má vzácný dar cestovat, a ty máš syna, který je dost chytrý na to, aby našel způsob, jak obojí zkombinovat,“ prohlásí, když jdou k šéfovi jejich ochranky, Evanovi Montagueovi.

„Dobrý den, paní ministryně,“ natáhne před sebe ruku a ona mu s ní potřese.

„Bystrozore Montague,“ usměje se. „Harry mi prozradil, že naši ochranku povede přátelská tvář. Ale neřekl mi kdo.“

Pohlédne po Hermionině levici. „Draco! Rád tě vidím,“ řekne muž a pevně stiskne svému bývalému spolužákovi ze zmijozelu ruku a poplácá ho po rameni.

„Evane. Taky tě rád vidím. Jak se má tvůj bratr? A manželka s dětmi?“ Draco se k muži, který je o pět let mladší než on, chová srdečně.

Evan byl příliš mladý na to, aby se během bitvy o Bradavice postavil na jednu ze stran nebo bojoval. Zatímco byl zavřený ve sklepeních s ostatními zmijozely, Astoria ho utěšovala. Ukázala mu, že člověk může být stále statečný a soucitný bez ohledu na to, do jaké koleje byl zařazen. Po válce se snažil přinést čest své koleji a byl vzorným studentem. Vynikal v obraně proti černé magii a chtěl pracovat jako bystrozor po boku válečného hrdiny Harryho Pottera. Časem se osvědčil jako jeden z Harryho nejdůvěryhodnějších bystrozorů.

„Dobře. Dobře. Graham má na starosti rodinný majetek. Moje děti budou za rok a za dva roky absolvovat Bradavice. Manželka stále vede knihkupectví a snaží se nemyslet na to, čím se živím,“ zasměje se.

„Jsem ráda, že se všem daří dobře,“ řekne Hermiona vřele. Rozhlédne se kolem a prohlíží si krásné pařížské panorama. Z jejich vyhlídky mají dokonalý výhled na Eiffelovu věž. Protože přijeli pod rouškou noci, mohou si vychutnat zázrak, jakým je město světel. „Evane, kde to vlastně jsme?“

„Máme velmi výhodnou polohu, paní ministryně. Hotel Le Meurice, který bude vaší základnou po následující tři dny. Už jsme se ubytovali, připojili se k francouzské letaxové síti, zabezpečili celou budovu a na vaše apartmá jsme umístili další zabezpečení. Můžeme vás a váš personál doprovodit do vašich pokojů, kdykoli budete připraveni,“ pokyne rukou dopředu ke dveřím.

„No, pokud je to tak... Když už jsme na místě určení a jsme chráněni ochrannými štíty, nebude ti vadit, když zůstaneme nahoře a budeme se ještě chvíli kochat výhledem, že ne, Evane?“ zeptá se Draco a přitáhne si Hermionu blíž k sobě.

„Samozřejmě, že nám to nevadí,“ řekne se šibalským úsměvem. „Tady jsou vaše karty. Jste v apartmá Belle Etoile. Váš tým včetně mě bude mít přístup do společných prostor, ale ložnice má soukromý přístup. Kdybyste někoho hledali, britské ministerstvo má k dispozici celé sedmé patro.“

„Děkuji, Evane,“ ocení vše Hermiona. „Vy a váš tým si můžete odpočinout hned, jakmile budou všichni na svých pokojích.“

„Ano, paní ministryně. Draco,“ kývne na ně, otočí se na podpatku a odvádí ostatní pryč.

Allie, Hermionina asistentka, k nim přistoupí s šibalským úsměvem. Pro svou šéfovou a pana Malfoye má slabost. Když je vidí pohromadě, dokáže to vykouzlit úsměv na tváři každému: „Takže... mám zavolat pokojovou službu, aby přinesla šampaňské a kanapky?“

„A to jsem si myslel, že to dva týdny bez domácích skřítků nepřežiju,“ strčí Draco Allie stoeurovou bankovku.

„Vy jste si vyměnil mudlovské peníze?“ zatváří se Allie překvapeně.

„Allie,“ pronese Hermiona. „Protože jsi mudlorozená, možná bys mohla pochopit mou narážku. Pamatuješ si, když ve Zpátky do budoucnosti má doktor Brown kufřík s bankovkami pro každé dějinné období?“

„Samozřejmě! Je to jedna z mých nejoblíbenějších filmových sérií,“ odpoví. Hermionin úsměv se rozšíří, když si Draco s přehnaným důrazem povzdechne.

„Tak Draco má podobný kufřík s různými světovými bankovkami. Upřímně si myslím, že je absurdní cestovat s tak velkou hotovostí.“

Allie se zachichotá, když ho sleduje, jak protočí oči. „Přeci nejsme mudlovští turisté, které lze snadno okrást. Máme ochrany, přivolávání, ukrývací kouzla – a to nemluvě o tom, že bych každému odkouzlil koule, kdyby se mě pokusil okrást.“

„Oba jste moc vtipní. Jdu do svého pokoje. Jsem vyčerpaná. Chápu, že pan Potter chce, abychom pro jistotu cestovali v noci, ale dvě hodiny ráno po pracovním dni jsou trochu moc. Tu láhev šampaňského nechám připravit, jakmile se ubytuji,“ řekne a mávne na rozloučenou.

„Dobrou noc, Allie,“ popřejí jí.

Kráčejí ruku v ruce k okraji budovy, vdechují svěží jarní vzduch a dívají se na blikající světla města. Draco jí políbí pravou ruku a pak ji lehce natočí tak, aby se jejich dlaně dotýkaly. Sklouzne pravou rukou na její bok – do uvolněného tanečního postoje. Ona mu instinktivně položí levou ruku na rameno a začnou se pohupovat. Draco si začne broukat melodii, kterou ona nepoznává.

„Co si to broukáš?“ zeptá se a opře se hlavou o jeho bradu.

„Tvé kouzlo propletené s mým od Celestiny Warbeckové. Maminka její hudbu pouštěla, aby otci zlepšila náladu. Když tančili, jako by svět kolem nich zmizel,“ zamyšleně vzpomíná, když ji políbí na temeno hlavy a přitáhne si ji blíž. „Promiň. Pobyt tady ve Francii mi je připomíná. Kdysi jsme trávili vždycky léto v Paříži a pak v Marseille. Jedny z mých nejhezčích vzpomínek na dětství. Nebyli úplně příšerní, no, než...“

„Neomlouvej se,“ podívá se na něj a on si všimne zelených flíčků v jejích očích. „Vím, že jsi je miloval, a toho bys nikdy neměl litovat. Navzdory všemu vím, že nebyli zlí - protože tě stvořili.“

Něžně ji líbá a stále hlouběji se zamilovává do ženy, která stále dokáže najít soucit s lidmi, kteří by ji nechali zemřít ve svém domě bez výčitek svědomí. „Jsi příliš laskavá a shovívavá,“ říká plný obdivu.

„Na to nezapomínej. Ale myslím to vážně. Je ti odpuštěno a jsi milován,“ řekne, když mu obtočí ruce kolem krku a položí si hlavu na jeho hruď. „Víš, že Paříž mi taky připomíná moje rodiče?“

„Opravdu?“

„Ano. Počkej chvilku,“ přeruší objetí, sáhne do tašky a vytáhne mobil. Zdá se, že jí chvíli trvá, než něco najde, a on se na ni tázavě podívá. Se spokojeným úsměvem začne z reproduktoru tiše hrát La Vie En Rose od Louise Armstronga. „Omlouvám se, ale měla jsem pocit, že potřebujeme trochu místní hudby.“

Uchechtne se, když se snaží položit telefon, aniž by ho upustila. Vyklouzne jí z rukou a sklouzne po střeše, načež se rozpačitě ušklíbne a nechá ho tam. Rozhodne se, že si ho přivolá později.

„Pěkná práce,“ škádlí ji, když si ji přitáhne zpátky do náruče a začnou se pohupovat do rytmu melodie, „ale výběr hudby se mi líbí. Nejsem si jistý, jestli jsem to už někdy slyšel.“

„Všechno je jednou poprvé. Mí rodiče milovali starou hudbu. Ta píseň je trochu starší než oni, ale je skvělá, romantická hudba nikdy nevyjde z módy. Vzali mě sem léto po druhém ročníku,“ vzpomíná.

„Já vím,“ odpoví Draco nenuceně a tváří se, že ví něco, co ona ne.

„Jak to víš?“ stáhne obočí a snaží se pochopit, na co naráží.

„Viděl jsem tě, jak se snažíš dostat na Rue des Mystères,“ ušklíbne se nad šokem v její tváři a snaží se vybavit si ten moment. Ladně ji vede po střeše sérií kroků. „Zrovna jsme s rodiči skončili s nákupy a byli jsme na mudlovské straně. Nikomu to neříkej, ale Narcissa byla na sladké a milovala mudlovské cukrárny. Když jsem jedl čokoládový croissant, uslyšel jsem známý panovačný hlas, který mluvil příšernou lámanou francouzštinou.“

Ona se začne smát, když si vzpomene, jak těžké bylo najít kouzelnickou čtvrť Paříže bez průvodce nebo překladatele - ani mudlovští rodiče jí moc nepomohli.

Jeho umění konverzace a tance je víc než svůdné - je okouzlující a srdce se jí rozbuší.

Draco pokračuje: „Byl jsem v šoku a naštvaný, že jsem se tě ani tady nemohl zbavit, takže jsem samozřejmě řekl rodičům nějakou výmluvu, abych tě mohl pronásledovat.“

„To jsi neudělal!“ zavrtí hlavou a zaboří ji do jeho hrudi.

„Ale jo. Měl jsem v plánu udělat to, co obvykle - nějaký hrozný vtip a chovat se jako naprostý hlupák. Tak jsem tě sledoval do obchodu s famfrpálovými potřebami a viděl jsem tě, jak si povídáš s nějakým klukem. Myslel jsem si, že jsem vtipný, když jsem převrhl hromadu potlouků a poslal je z jejich obalů směrem k tobě. Promiň,“ snaží se odvést její pozornost od přiznání viny tím, že ji s elegantní lehkostí zakloní. S jejími prohnutými zády si ji pomalu přitáhne k sobě, zatímco špičkou nosu přejíždí od pupíku nahoru mezi její ňadra a dává jí jemné smyslné polibky na spodní část krku.

„Mmm. Vyklopil jsi na mě tohle obrovské tajemství a teď se snažíš změnit téma. Měla bych se na tu fretku rozzlobit, ale ten úžasný muž přede mnou mi to znemožňuje,“ lehce rozevře rty, aby mu oplatila polibek.

Jeho rty se setkají s jejími a on ponoří jazyk do jejích úst, jen jemně a krátce. Líbá ji od rtů až k čelisti. Zašeptá jí do ucha: „Tehdy jsem si myslel, že si dělám legraci.“ Jeho ruce sklouznou z jejích boků na zadní část těla a pořádně jí zmáčknou vypracovaný zadeček. Vyhrne látku její sukně a vystaví její sotva zakrytý zadek chladné noci. Zašeptá jí do ucha: „Teď jsem si uvědomil, že jsem žárlil.“

V očekávání se jí zatají dech, ale bouchání ledu o kov a cinkot křišťálu signalizují, že šampaňské a občerstvení už dorazilo.

„Proč nás číšníci pořád ruší?“ zeptá se žertem Draco, když pustí její sukni dolů a uhladí ji. S číšníkem se baví francouzsky. Unaveně vyhlížejícího mladíka propustí a pokyne mu, aby nechal tác u jednoho z bistro stolků. Hlasité bouchnutí, které se ozve při odšpuntování láhve oba vyděsí a oni se jí zasmějí své hlouposti. Rychle zhltnou kanapky a usrknou šampaňské, aniž by si uvědomili, jaký měli hlad.

Hermiona si všimne růže na podnosu, přiblíží ji k nosu a vdechne její vůni. Vezme ji za stonek a sametové okvětní lístky mu otře o zarostlou tvář. „Tak takhle bude vypadat zbytek našeho života? Šampaňské, růže a tanec za svitu měsíce?“

„Možná, dokud to neposeru, nezachovám se jako debil a neřeknu něco jízlivého.“

„Nebo dokud se já nezachovám jako povýšená mrcha.“

„Vidíš, už si navzájem přiznáváme své chyby.“

„Pohádáme se...“

„… a pak se usmíříme – a usmiřování může být ta nejlepší část.“

Kousne se do rtu, když se k ní nakloní, aby ji políbil, ale položí mu prst na rty a řekne: „Jsi připravený jít do postele? Vzpomínám si, že jsi mi slíbil něco v tom smyslu, že se se mnou budeš milovat ve všech zemích a na všech kontinentech.“

„Vzpomínáš si správně. Takže mi nezbývá než splnit svůj slib. Veďte mě, paní ministryně,“ řekne s povytaženým obočím a těší se na to, co ho večer čeká.

Vezme ho za ruku a vede ho ke dveřím apartmá. V očích jí šibalsky zajiskří a nakloní se mu k uchu: „Slibuju, že si to víc než příjemně užiješ.“

****

Hermiona trvá na tom, že se před spaním musí osvěžit. Očekávání se stupňovalo celý den, ale Draco si ještě pár minut může dovolit. Udělá si trochu větší pohodlí, shodí ze sebe sako, sundá si kravatu a rozepne si tři horní knoflíčky košile. Zdá se, že jí to chvíli trvá, a tak si vybalí věci nezbytné pro příští dny: obleky na schůzky, róby na státní večeři, toaletní potřeby, fotoaparát a objektivy, a ještě několik překvapivých dárků pro Hermionu - jako by konvička mohla být jediným dárkem, který jí dá. Otevře sametové krabičky a sebevědomě se usměje.

Cvaknutí kliky dveří ho upozorní, že je dáma jeho srdce připravena. Otočí hlavu jejím směrem a ústa mu spadnou na podlahu - od hlavy až k patě vypadá jako nějaké nebeské zjevení. Její jemné vlny jsou volně sepnuté a odhalují krk, krajkový a saténový korzet má stažený tak, že její ňadra vypadají jako ty nejpohodlnější polštáře, do kterých by nejraději zabořil obličej. Není si jistý, jestli to, co má na sobě, vůbec může nazvat kalhotkami - jsou to jen pruhy látky, které sotva zakrývají její tvarované boky a rozkošný střed. Dokonce má na sobě podvazkový pás s krajkou zdobenými punčochami a saténové lodičky na jehlových podpatcích. Průsvitný župánek, který má přehozený, není kvůli zdrženlivosti - je to ozdoba doplňující celý komplet.

Olízne si rty, zatímco ji hltá očima, a podaří se mu ze sebe vypravit: „Sladký Ježíši.“

„Ježíši? Žádný Merlin nebo Salazar?“ zeptá se naoko stydlivě, když se přiblíží k Dracovi, který je oproti ní velmi přehnaně oblečený.

„Jen syn Boha má schopnost stvořit něco tak božského,“ řekne sametovým tónem. S fotoaparátem, kterou má na dosah, pořídí snímek výsledku jejího loudání.

Jeho reakce na ni ji přiměje ke koketnímu smíchu: „Draco, miláčku. Co máš v plánu s tím foťákem?“

„Však víš, to, co dělá každý jiný turista - zachycovat umění, památky, krásné věci, které mě zaujmou,“ odpoví, zatímco pořizuje několik dalších fotografií.

Jedním prstem mu odsune přístroj od obličeje a jemně přitiskne své rty na jeho. „Takže, lásko. Jsi připraven?“

„Ještě ne,“ přejede prsty po krajkovém okraji živůtku. Zvedání a klesání jejího hrudníku je zdůrazněno plností jejích prsou v tak lichotivém prádle. „Tolik ses snažila. Byla by škoda, kdybych z tebe tohle strhl tak brzy.“

Chytne ho za košili a přitáhne si ho k sobě tak, že se rty dotkne jeho ucha. „Tak co máš na mysli?“

„Budeš moje modelka?“ zavrká jí do ucha.

„Jistě,“ ujistí ho a pustí ho s výrazem sebejistoty a rozpustilosti, jak se na múzu sluší.

„Běž k oknu. Máme neuvěřitelný výhled na Eifelovku.“

„Tady?“

„Ano. Teď roztáhni závěsy. Jednu ruku na každou stranu. Ano. Takhle." Je slyšet zběsilý pohyb závěrky objektivu. Obdivuje světlo města a měsíční svit vytvářející na jejím těle efekt siluety a zvýrazňující její křivky. „Perfektní. Teď úplně rozhrň závěsy. Chci, aby ses postavila napravo. Zůstaň ke mně zády a dívej se dál z okna. Vezmi pravou ruku, zvedni ji jen lehce nad hlavu a přidržuj závěs.“

„Takhle?“

„Jen o něco níž. Ano, teď dej levé rameno dolů a vystrč levý bok trochu nahoru. Levé rameno nech povolené. Můžeš si sundat župan z ramen? Ano. To se mi líbí. Vlastně jen lehce otoč hlavu a podívej se dolů na konečky prstů. Hermiono, ty umíš tak skvěle ovládat své tělo… Něco mi tu chybí. Vydrž.“ Vezme delší sametovou krabičku a přistoupí k ní. Ona zalapá po dechu, když jí na zápěstí připevní jemný diamantový náramek. „Teď jsem připravený tě vyfotit.“

Obejme ho kolem ramen a její rty se přitisknou na jeho: „Draco, ty to přeháníš. Ale je to nádherné a vůbec ne obscénní.“

„Hermiono,“ nadzvedne obočí, „kazíš záběr. Poděkovat mi můžeš později.“

Štípne ho do boku, protože ví, jak je zde lechtivý, a vrátí se k oknu. Draco se ušklíbne jako školák, když mezi záběry kontroluje hledáček. Hermionu přemáhá vzrušení. Draco v ní dokáže vyvolat pocit, že je sexy a žádoucí, aniž by na ni sáhl. Je to jedna z mnoha věcí, které si zamilovala.

„Zlato, běž si lehnout na lehátko,“ zavolá na ni zpoza kamery. 'Zlato' jí neříká často a Hermionu to dostane do koketní nálady.

Opře se tělem o dlouhé křeslo, ale tentokrát ji Draco sám polohuje, místo aby ji dirigoval. Jedno koleno mírně pokrčí a zkříží ho přes druhou nohu, takže se její tělo stočí tak, aby vynikla linie jejího břicha. Jeho silné ruce jí vklouznou pod záda a instruují ji, aby se prohnula, a pak jí ohne pravou paži nad hlavu, zatímco levou rukou uchopí pravé zápěstí. Jak se nad ní jeho tělo tyčí, ztrácí se v opojení, které ji přemůže, kdykoli vdechne jeho vůni.

„Zvedni bradu. Ať vidím tvůj nádherný krk. Víš co? Něco tomu pořád chybí.“

„Nech mě hádat. Další cetka?“

„Žádná cetka, ale jemný zlatý řetízek s – jaké slovo jsi použila? Obscénní? Ano, s obscénním, obrovským, smaragdovým přívěškem obklopeným diamanty,“ řekne ledabyle, zatímco jí ho nasazuje tak, aby přívěsek spočíval těsně nad jejím dekoltem.

Neodvažuje se pohnout ani brvou, ale její oči říkají všechno - je šokovaná, popuzená, že Draco utratil tolik peněz, a chce mít to zatracené focení už za sebou, aby si ji mohl brát znovu a znovu. „Draco, doufám, že tohle je poslední záběr, jinak budeš mít s těmi zápěstími přivázanými k sloupkům postele opravdu těžké focení.“

„Ty nezbednice. Slibuji. Tohle je naposledy.“ Vyfotí ji v této poloze z různých úhlů. Spokojený se svou prací odloží fotoaparát. Sjede prsty po jejích stehnech až k velmi vlhkému spodnímu prádlu, které čeká na svlečení, nebo tak si to alespoň myslí.

„Roztáhni látku,“ polohlasně zasténá Hermiona, když se poddává jeho dotekům.

Draco nechápe, co tím myslí, dokud si neuvědomí, že kalhotky mají skrytý otvor. Jeho prsty se ponoří do jejího středu, zatímco druhou rukou si rozepíná košili. „Bože. Myslel jsem, že jsem připravený.“ Na Hermionin protest prsty vyndá. „Lásko, potřebuju obě ruce, abych se svlékl, a nevidím, že bys schovávala hůlku, abys mi nechala zmizet oblečení. Slibuji. Nebude to trvat dlouho... pokud mi nechceš pomoct.“

„Tak to každopádně,“ posadí se a roztrhne mu košili, přičemž mu odlétnou všechny knoflíky. Její ruce mu zběsile rozepínají pásek a zip a osvobozují ho z těsných kalhot. „Myslím, že pro dnešek už bylo předehry dost. Vezmi si mě.“

S tím se nad ní nakloní a vnikne do své dychtivé čarodějky. Není to pomalé milování, jaké si naplánovali. Je intenzivní a silné. Napětí, které se v něm po celý den hromadilo, potřebuje uvolnit. Draco se posadí vzpřímeně s jejíma nohama obtočenýma kolem jeho pasu a pokračuje v hlubokých, pronikavých pohybech. Než se sama posadí, Hermiona sáhne po fotoaparátu a vyfotí jeho uchvácené soustředění.

Cvaknutí způsobí, že Draco otevře oči, na tváři se mu vytvoří úsměv kočky, která slízala všechnu smetanu, a zpomalí tempo.

„Oh-ho-ho. To jsou přesně ty fotky, které chceš. Mmm. Tady... fotím... vkusné... umělecké... mmm... budoárové fotky.“ Sleze z ní a plácne ji přes zadek. „Vylez na postel. Musím si dojít pro hůlku.“

„Pro hůlku?“

„Okouzlím foťák, aby nás vyfotil a my se mohli soustředit jen jeden na druhého.“

„Aha,“ zčervená, „to zní líp než se u toho rozptylovat focením. Chceš, abych se také svlékla?“

Jeho obočí se zvedne: „Ano. Potřebuju cítit tvou kůži na své.“

Mávne hůlkou a řekne: „Cameramea Leviosa.“

Kamera se vznáší ve vzduchu a sleduje ho, jak se pohybuje po její nahé postavě. Vrhnou se do horečných polibků a pokračují tam, kde skončili. Ona si dává na koníčku načas, naklání se a pohupuje boky tak, jak to má on rád. Pak ji otočí na záda a rukama jí jezdí po zádech nahoru a dolů, zatímco je za ní. Poznali, co ten druhý považuje za příjemné. Ale nejvzrušující je pro ně to, že když dosáhnou vrcholu, jsou tváří v tvář. Dnes v noci si ji přitáhne na klín, když ví, že se chystá k propasti. Jejich čela se dotýkají a dýchají přerývaně, pohybují se rychle, ve shodě, dychtiví po vyvrcholení. Když oba cítí, jak jejich těly pronikají vlny elektřiny, Draco přejede zuby po Hermionině krku a jazykem sjede po řetízku její nové třpytivé cetky.

Stále v jeho objetí vydechne: „Miluji tě. Tak. Zatraceně. Moc.“

„Miluju tě víc, než si kdy dokážeš představit,“ odpoví, nechce se nechat překonat.

Oba si opřou hlavy o polštáře a přitáhnou si peřinu. Draco natáhne ruku a do dlaně mu vpluje fotoaparát. Jde si prohlédnout snímky a přejede si rukou po tváři, vypadá ohromeně.

„Ukaž mi to.“ Hermiona si položí hlavu na jeho hruď a společně si prohlížejí fotky. „Jsou dobré. Tahle je sexy. Tahle taky. Ty. Jo. Tvoje záda a zadek jsou prostě nádherné. Co to bylo za kouzlo?“

Cameramea. Začal jsem na něm pracovat po tvém malém sextingovém kousku. Ale místo pouhé levitace se pohled kamery promítá do mé mysli a já jí říkám, kdy a kde má cvakat,“ říká, zatímco si prohlíží další erotické fotky.

„Jak to, že jsi neztratil koncentraci?“

„S velkými obtížemi,“ směje se. „Asi bychom se měli vyspat. V poledne máš schůzku s ministrem Francouzského kouzelnického shromáždění a v deset máme instruktážní brunch.“

„Kolik je teď hodin?“

Podívá se na hodiny na nočním stolku. „Půl páté.“

„Budeme úplně hotoví. Ale stálo to za to.“

 

Příště nás čeká: Diplomatická cesta oficiálně začne.