Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Kapitola 6., část 2.



Nejvyšší čas na změnu 

Originálhttps://www.fanfiction.net/s/6430401/1/Facilitating-Change

Autor: Aurette

Překlad: denice           Beta: Sevik99         Banner: Jimmi



 

Hermiona se na sebe podívala do zrcadla a zaujala nevinnou pózu. Vybrala si volnou sukni, která jí splývala těsně nad kotníky, a pletený svetr s hezky vysokým límcem a dlouhými rukávy. Skutečnost, že byl trochu přiléhavý a ona neměla podprsenku, kompenzovala tím, že si nedala moc práce s účesem a obula si praktické boty. V praktických botách určitě nebude vypadat, že se o něco snaží?

Od nedávného večera, kdy konečně nahlas přiznala, že se jí Snape líbí, nemyslela na nic jiného. Včera zničila přísady v hodnotě třiceti galeonů, protože od něj nedokázala odtrhnout oči a mysl.

Byl tak odlišný od toho, co si všichni mysleli, že o něm ví. Byl skutečně velmi lidský. Ukopával si palce u nohou, drbal se v rozkroku, nakupoval v Tescu a měla podezření, že příliš pije, když ona není nablízku. Byl mistrný lektvarista a příšerný kuchař. Trhl sebou, zavrčel a neuvěřitelně rychle se pohnul, aby jí zahojil to nejmenší popálení od horké páry na malíčku, a pak jí dalších patnáct minut nadával.

Také se červenal. To poslední zjištění ji dostalo.

Nezdálo se však, že by to bylo vzájemné. Očividně nebyla jeho šálkem čaje, což z ní dělalo ještě většího idiota, když se pokusila dát na Ronovu radu. Odkdy vůbec přijímala od Rona rady o něčem jiném než o šachu?

Málem si to rozmyslela a podprsenku na sebe přece jen hodila, ale když se podívala na obrázek, který měla kouzlem přilepený vedle zrcadla a na němž se k ní sklání, aby jí šeptal do ucha, zatímco ona se k němu pomalu otáčí tváří, utvrdila se ve svém rozhodnutí.

Brzy bude svět ještě víc než kdy předtím přesvědčený, že spí se Severusem Snapem. Bylo by opravdu tak špatné, kdyby se to stalo skutečností? No, kromě faktu, že se nikdy nemá randit s vlastním šéfem? A věkového rozdílu? A toho, že se jí možná líbí jen proto, že trpí těžkým případem uctívání hrdinů?

Povzdechla si. Byla to jeho chyba. Muž v jeho věku by vážně neměl mít pěkný zadek. Opravdu. Jestli předpokládal, že ona se bude držet zpátky, když on má takový zadek, tak očekával příliš mnoho.

Kývla na svůj odraz a vyšla z ložnice.

O pět minut později přispěchala zpátky, přetáhla si svetr přes hlavu a ze zásuvky vyškubla podprsenku.

Přenesla se na odlehlé místo u starého kanálu a těch pár set metrů k Snapeově zchátralému domku se prošla. Když otevřela vchodové dveře, cítila, jak ji jeho strážná kouzla přijímají. V jejich rutině, ve způsobu, jakým ji přidal ke svému životu, ke svému domovu a ke své práci teď bylo něco domáckého. Sundala si plášť, pověsila ho na věšák u dveří a prošla obývacím pokojem, přecpaným knihami a teď se dvěma vybledlými rozvrzanými křesly místo jednoho. Prošla do kuchyně a on zvedl oči od talíře a kývl směrem ke sporáku.

„Nasnídej se, jestli chceš,“ zamumlal, když polkl a otřel si rty ubrouskem.

Popadla talíř. „Tak copak jsme dneska spálili?“

„Míchaná vajíčka a rajčata. Včera jsi snědla všechnu klobásu. Tady je káva. Došel nám i čaj. Musím znovu zaběhnout do obchodu. Myslím, že by ses měla zastavit u svatého Munga a nechat se vyšetřit od léčitele, jestli nemáš tasemnici. Obří oliheň toho snědla míň než ty.“

„Abys věděl, mám velmi rychlý metabolismus. Co se týče běhání do obchodu, půjdu s tebou. Sama potřebuju pár věcí.“

„Ne, chtěl bych, abys začala připravovat základ pro další veritasérum, a pak se pustíš do dnešních objednávek. Myslím, že to s Životabudičem pochopili dřív, než jsme si mysleli. Až se vrátím, budu muset pár hodin sledovat tuhle dávku vlkodlačího.“

„Dobře. Začnu s tím, jakmile se najím.“

Vstal od stolu, zrovna když se s talířem otočila od sporáku. Rozpačitě kolem sebe na malém prostoru kroužili, než se odsunul ke dřezu a ona došla ke stolu a posadila se na jeho židli.

„Snape?“

„Hmm?“

„Nechtěl bys se mnou jít v sobotu na zápas?“

Hned nereagoval a nechal vodu stékat po své namydlené ruce. „Na zápas?“

„Mám lístky na první hru Harryho a Rona proti Ginny a Harpyjím. Bude to zábava. Já…“ kousla se do rtu a zhluboka se nadechla. „Říkala jsem si, jestli bys nešel. Se mnou.“

Neodpověděl, dokud neskončil s drhnutím svého talíře a neopláchl ho. Vzal starou utěrku a osušil si ruce. „Nemyslím si, že by to bylo moudré, slečno Grangerová. Tisk… myslím, že by to příliš poškodilo tvou pověst, kdyby tě viděli se mnou.“

„To je sice vznešený postoj, pane Snape, ale moje pověst už je poněkud pošramocená. A jestli máš pravdu ohledně dnešních zpráv, do víkendu z ní stejně nic nezbude.“

Otočil se a pohlédl na ni utrápenýma očima.

Usmála se na něj. „Je mi to jedno,“ řekla.

„Tvoji přátelé-“

„Ty jsi můj přítel. Pokud jde o ostatní, nemám před nimi žádná tajemství. Dali mi dva lístky. Vědí, co k tobě cítím, a neodsuzují mě.“ Tou poslední větou zariskovala. Mohl ji vzít jako pravdu, kterou to bylo, nebo jen jako pravdu, kterou mohl přijmout. Její odhodlání selhalo, když na ni zíral. Sklopila oči na stolní desku a popadla kečup.

„Uvidíme, jak se tento týden vyvine,“ řekl.

„V pořádku.“

 

xxx

 

Týden se nevyvíjel dobře. Snape byl s každým dalším ‚odhalením‘, které se o nich dvou objevilo v novinách, čím dál vzteklejší a uzavřenější. Lidé si teď byli dobře vědomi, kolik patentů vlastní a jak zranitelní by byli, kdyby se rozhodl je všechny zprivatizovat. Dokonce i po jeho rychlém popření jakéhokoli záměru změnit status patentu na vylepšený Životabudič se objevily články, které ho v náznacích vykreslovaly jako dalšího Pána zla a ji jako jeho naivní nebo ochotnou děvku. Tisk se už na začátku týdne utábořil před jeho domem a nejevil žádné známky, že se chystá odejít. Po prvním dni, kdy na ni doráželi fotografové a novináři, se rozhodla chodit do práce a zpět pod zastíracím kouzlem, což je přesvědčilo, že u něj teď tráví noci.

Veřejnost jim to polykala i s navijákem a Hermionu šokovalo množství nenávistných dopisů, které jí každý den přicházely. Snape se jen ušklíbl, když vyjádřila překvapení.

Nálada v domě padla na samé dno. Jako by se Snape bál, že tisk vidí a slyší všechno, co si řeknou. Když byli spolu, choval se až bolestně korektně, ale většinou se držel stranou; buď vařil lektvary, nebo se snažil odcházet z domu a vléct tisk za sebou jako smečku psů, aby mohla být sama.

Hermiona se ho několikrát pokusila probrat z netečnosti, do níž upadal, ale byla zdvořile ignorována.

V pátek už byl připravený vybuchnout a Hermiona se bála, že by mohl udělat nějakou pitomost. Vzala si z něj příklad a rozhodla se, že je řada na ní, aby je odlákala a dopřála mu trochu klidu. V poledne uklidila svůj pracovní kout a sundala si ochrannou zástěru.

„Musím si ještě něco zařídit,“ prohodila nenuceně.

„Co?“

„Něco důležitého,“ odpověděla. „Dnes odcházím dřív.“

Zvedl hlavu od kotlíku, ve kterém cosi míchal, a ohlédl se po ní. Nedokázala se ovládnout, aby se pod jeho pohledem neošívala.

„Počkej chvilku a já tě bezpečně vyprovodím.“

„To není třeba,“ ujistila ho. „Jsem velká holka, Snape. Zvládnu to.“

Sklouzl po ní očima a sklonil hlavu. „To by se ti nemělo dít,“ řekl tiše.

„Neobtěžují mě. Přála bych si, aby neobtěžovali tebe.“

„A já bych si přál, aby všichni shořeli v pekle. Nikdo nikdy nedostane, co si přeje.“

„To není pravda. Spousta lidí dostane, co si přeje. Ginny a Harrymu se to podařilo. Ronovi také.“ Povzdechla si. „Přála bych si, aby sis to rozmyslel a zítra přišel.“

Podíval se na ni, jako by přišla o rozum. „Ty snad žertuješ. Myslím, že jsi blázen, když vůbec uvažuješ o tom, že bys šla ty sama. Úplně bych ti to zakázal, kdybych nevěděl, že tam budou Arthur a Molly.“

Zakázal?“ Hermionin temperament vzplál. „Proč si myslíš, že mi máš právo cokoli zakazovat? Jakmile opustím tento dům, nemáš mi co poroučet. Mimo naši smlouvu nemáš právo po mně cokoli chtít.“

Otevřel ústa k odpovědi, ale zase je zavřel.

„Vypadni, ty holka pitomá,“ zavrčel. „Ať mě vezme ďas, jestli se budu starat o to, co by se ti mohlo stát!“

Odvrátil se od ní a její hrudí projela svíravá bolest. Zhluboka se nadechla a přešla k místu, kde s úzkostlivou pečlivostí krájel kořeny sedmikrásek. Zvedla ruku, položila mu ji na rameno a ucítila, jak se pod její dlaní náhle zachvěl, než ji setřásl.

„Uvidíme se v pondělí,“ řekla.

Dlouhou chvíli pokračoval v sekání kořenů, než na ni vrhl pohled a prudce přikývl.

Byla už v polovině schodů ze suterénu, když na ni zavolal.

„Prosím tě, buď opatrná, Grangerová.“

„Budu, slibuji.“

 

xxx

 

Hermiona tleskala, jásala a křičela, když kolem ní Harry a Ginny prolétli a zubili se od ucha k uchu jako typická dvojice zamilovaných rivalů, kteří se chtějí zabít kvůli malé zlaté kuličce. Byla vmáčknutá mezi ostatní Weasleyovy a usilovně se snažila ignorovat skutečnost, že se o ní na okolních sedadlech mluví víc než o hře. George byl přilepený k jejímu boku a snažil se ji fyzicky chránit před komentáři a Molly vypadala, že je připravená začít lidi proklínat, zatímco Arthur trávil většinu hry uklidňováním své ženy.

Hermiona vydržela tři čtvrtě hodiny, než jí nadávky a pokřikování přerostly přes hlavu a přes protesty své adoptivní rodiny tiše odešla. Rozptylovala je od hry, o které si budou se smíchem povídat dalších deset let, a připadala si jako idiot. Spěchala na přemísťovací bod a zmizela.

Přistála u kanálu, rychle na sebe seslala zastírací kouzlo a proplížila se kolem reportérů a novinářů, kteří se schovávali kolem jeho domu.

Ucítila, jak strážná kouzla povolují, a strčila do dveří. Nikdy předtím sem v sobotu nepřišla. Iluzi domácké rutiny prolomila něčím, co se až příliš podobalo vniknutí do jeho soukromí. Zrušila zastírací kouzlo a ze zvyku zamířila do kuchyně, kde ho našla sedět u stolu, zírat z okna a ve dvě odpoledne popíjet brandy. Podle pomalých pohybů jeho rukou usoudila, že už u láhve sedí pěkně dlouho. Dosud nikdy ho neviděla tak neupraveného.

Přišla k němu zezadu a zastavila se.

„Přemýšlel jsi někdy o tom, jaký by mohl být?“ zeptala se.

„Jaký by mohl být kdo?“ zeptal se své sklenky.

„Ten polibek, ke kterému nikdy nedošlo. Z té fotky v novinách.“

Na dlouhou chvíli se odmlčel, než vyprázdnil sklenku.

„Pořád přemýšlíš o tom, že se přestěhuješ do Austrálie?“ zeptal se v odpověď, zatímco sáhl po láhvi a znovu si nalil.

Dlouho tam stála, hleděla mu na zátylek a sledovala, jak pije, než si povzdechla a vrátila se domů.