Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Kapitola 5., část 2.



 

Nejvyšší čas na změnu 

Originálhttps://www.fanfiction.net/s/6430401/1/Facilitating-Change

Autor: Aurette

Překlad: denice           Beta: Sevik99         Banner: Jimmi



 

 

Nejvyšší čas na změnu, kapitola 5., část 2.

 

Severus Snape zhrouceně seděl u svého kuchyňského stolu a nevěděl o sobě. Jednou paží objímal prázdnou láhev od brandy a druhá mu bezvládně visela k podlaze. Vedle jeho hlavy se při každém hlubokém výdechu třepotal útržek novin. Zobrazoval fotografii tmavě oděného muže, naklánějícího se a šeptajícího do ucha ženy, která se k němu pomalu otáčela. Jejich tváře nebyly vidět, ale výjev v sobě měl smyslnost, která okouzlovala. Dokonce i ty, kteří věděli, že se to nikdy nestalo.

 

xxx

 

Snape vstoupil do Kanceláře patentových přihlášek lektvarů, zarazil se a rozhlédl se po místnosti. Naposledy zde byl před skoro třemi měsíci. Dnes se sem rozhodl jít z náhlého popudu, protože věděl, že kdyby si vzal nějaký čas na rozmyšlenou, nikdy by k tomu nedošlo.

Nechal dveře, aby se za ním samy zavřely s klapnutím, které v prázdné místnosti zaznělo až příliš hlasitě. 

Všechno tu vypadalo jako oslava chaosu. Většina rostlin, které předtím zabíraly kancelář, uhynula kvůli nedostatku péče. Kouzla na stěnách, kobercích a stolech byla ve stavu rozkladu – původní barvy a textury se začaly objevovat pod vylepšeními, která provedla slečna Grangerová. V člověku to zanechávalo pocit opuštěnosti, i když se mu snažil nepodléhat.

Na stole ležely dvě podložky a lístek s pokynem, aby si vybral a vyplnil ten správný formulář a před odchodem ho zanechal na pultu. Vypadalo to, že ministerstvo konečně pochopilo, že tuto práci zvládne kdokoli během patnácti minut před koncem pracovní doby, a neobtěžovalo se za slečnu Grangerovou hledat náhradu.

Zvedl příslušný formulář a zvažoval, že ho půjde vyplnit do kavárny. Tato místnost byla příliš depresivní. Nakonec se rozhodl, že tady je to stejně dobré jako kdekoli jinde. Alespoň na něj nebudou zírat jako vždy, když se objevil na veřejnosti.

Pracoval asi deset minut - popisoval použití svého regenerátoru hrtanu - když se dveře znovu otevřely. Podíval se, kdo ho vyrušuje, a ztuhl, než se prudce vztyčil.

„Slečno Grangerová? Co tady děláte?“

Nakrátko se zarazila a vzhlédla od knihy, do které měla při chůzi zabořený nos.

„Pane Snape! Přihlašujete nový lektvar?“ Drobný úsměv, který se jí objevil ve tváři, když ho spatřila, rychle zmizel.

„Očividně ano. Na něco jsem se vás ptal, slečno Grangerová. Proč jste tady?“

Zamračila se, odvrátila se od něj a jeho napadlo, že vypadá stejně zvadle jako celá kancelář. Útroby se mu sevřely hněvem, když viděl, jak prošla na druhou stranu pultu, odložila knihu a nejistě svěsila hlavu, než se mu podívala do očí.

„Myslím, že jsme už několikrát probrali, že tady pracuji, a nemám zájem se opakovat.“

Vrhl se k pultu. „Proč?“ zasyčel. „Nepředstírejte, že mi nerozumíte. Proč jste ještě tady?“

Viděl, jak jí v očích vzplála jasná jiskra vzteku, než i ta pohasla. Sáhla dolů a bez dívání otevřela zásuvku, načež před něj na pult položila provázkem převázaný štos pergamenů.

„Co je to?“ zeptal se.

„Podle posledního sčítání je to padesát dva zdvořile formulovaných vysvětlení, že jsem považována za nekvalifikovanou, nezpůsobilou, nežádoucí nebo z jiných důvodů nevhodnou vykonávat zaměstnání, která jsem dostala, než jsem přestala rozesílat žádosti. Dalších čtrnáct mi ještě nepřišlo.“ Prstem šťouchla do svazku. „Jestli chcete, můžete si je přečíst. Některá jsou docela zábavná.“

„Ne, děkuji. Této cti se zřeknu. Mám doma hromadu podobných.“ Ušklíbl se a prohrábl si rukou vlasy, aby se pokusil uklidnit, než ze sebe udělá hlupáka. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. „Takže vás nakonec nechali na holičkách? A co na to říká Minerva?“

„Školní rada zamítla její návrh přijmout mě do učení s odvoláním na mé morální vlastnosti. Nová pravidla, která ministerstvo zavedlo po Brumbálově a vašem působení, jí dost pevně svázala ruce. Ty nitky, za které tahala ve snaze mi pomoci, budou příčinou, proč jsem ještě na některé dopisy nedostala odpověď. Mám podezření, že ji nechtějí urazit tím, že by mě rovnou odmítli zaměstnat.“

Měl pocit, že má žaludek plný olova. Šťouchl do hromádky prstem a řekl: „Je mi to moc líto, slečno Grangerová.“

„To nemusí. Mně není. Ničeho nelituji.“ Mávla rukou do prostoru. „Tohle pro mě není konec. Jen čekám na svůj čas. Směnný kurz mezi kouzelnickým a mudlovským světem pracuje v můj prospěch. Mám v plánu během příštího roku ušetřit co nejvíc ze svého platu, a pak tento svět opustit a začít znovu v mudlovském. Chci se přestěhovat do Austrálie. Slyšela jsem, že je tam zubní ordinace se dvěma milými lidmi, kteří by mohli ve své praxi potřebovat asistentku. Náhodou vím, že si potrpí na příběhy o pohnutých osudech."

„Chystáte se odejít?“ ujišťoval se. „A co Potter a Weasley? Ty byste taky nechala za sebou?“

„Ron a Harry vždycky budou moji přátelé. Podporují mé rozhodnutí. Pořád si s nimi budu psát a občas je navštívím, na tom se nic nezmění.“

„Vy to vzdáváte,“ utrhl se na ni. „Proč to chcete udělat?“

Zasmála se. „Ukážu vám to.“

Šokovalo ho, když obešla přepážku a začala si rozepínat knoflíky. Rychle o pár metrů ustoupil, ale udělal zase dva kroky vpřed poté, co rozevřený hábit odhalil mudlovské tričko a džíny. Vyhrnula si tričko o několik centimetrů a zahákla palce za opasek, čímž stáhla dolů kalhoty.

Na jejím hladkém bílém břiše byla jeho rukopisem černým inkoustem vytetována slova ‚Tak to nedělejte…‘

Vyschlo mu v ústech.

„Proč to chci udělat? Protože můžu. Tady mě nečeká nic jiného, než se celý život snažit dokázat své kvality lidem, kteří mi ani nechtějí dát šanci. Tohle dělat nemusím. Vy jste mě to naučil.“

Zvedl prst, aby jím obkreslil svá slova, ale strhl ruku zpátky, když si uvědomil, co se chystá udělat. Podíval se na ni, když její slova konečně pronikla skrz fakt, že je trvale označená jeho rukopisem. Usmál se. Její oči se rozšířily a on se usmál ještě víc. Ustoupil a gestem jí naznačil, aby si upravila oblečení.

„Jste pozoruhodná mladá žena, slečno Grangerová. Tleskám vašim argumentům.“

„Dobře. To jsem ráda.“ Zapnula si hábit a vrátila se zpět za přepážku. „Mimochodem, chtěla jsem si s vámi promluvit. Procházela jsem si papíry k vašim patentům.“ Když viděla jeho zamračený výraz, mávla rukou. „Já vím, slídila jsem. Ale jistě si dovedete představit, jaká je tady nuda. Víte vůbec, že se blíží termín obnovení vašich patentů? Některé z těch nejstarších už kvůli vaší nečinnosti propadly a natrvalo se staly veřejným majetkem. Ale jenom letos vám končí platnost osmi patentů.“ Usmála se na něj a naklonila se blíž přes pult. „Jestliže vyplníte patřičné formuláře, nejenže budete držitelem patentů po dalších dvacet let, ale budete si moci znovu vyjednat podmínky. Kdybyste je například chtěl převést z veřejného užívání bez poplatků zpět do svého výhradního vlastnictví, teď je na to vhodná doba. Pokud byste se později rozhodl je opět bezplatně poskytnout veřejnosti, můžete tak kdykoli učinit. Zajímavé, že? Nejenže by si lidé byli nuceni uvědomit, o kolik lepší byl jejich život v posledních dvaceti letech díky vám, ale téměř přes noc byste se stal i neuvěřitelně bohatým člověkem.“

Hleděl na ni s úsměvem. „Jste velmi mstivá osoba, Grangerová.“

„Na to jste přišel až teď? Díváte se na dívku, která vám v prvním ročníku zapálila hábit, když si myslela, že proklínáte koště jejího kamaráda.“

„To jste byla vy? Neměl jsem tušení.“

Zvysoka na něj pohlédla. „Ne. Skutečně nemáte tušení.“

„Slečno Grangerová. Kdybych chtěl peníze, neposkytl bych patenty před dvaceti lety k veřejnému použití. Chtěl jsem, aby ty lektvary sloužily ke zmírnění některých škod, které jsem napáchal svými životními rozhodnutími.“

„Ano, a vidím, jak skvěle se vám to povedlo. Nebudu se snažit přemlouvat vás k něčemu, co je proti vašemu přesvědčení. Mluvím jen o jemné připomínce, aby si uvědomili, kolik moci jste měl a že jste se jí vzdal.“

„Nebudu měnit status lektvarů, které jsou otázkou života a smrti.“

„To bych ani nenavrhovala.“

„Potřeboval bych pomoc s vyplněním příslušných formulářů a vyjednáváním následných smluvních podmínek. S těmito věcmi nemám trpělivost.“

Sáhla pod pult, vytáhla tlustou, jemu adresovanou obálku, a hodila ji na přepážku. „Obojí je hotovo. Je třeba jen váš podpis.“

„Kdybych měl převzít vaření svých lektvarů pro veřejnost, musel bych si zařídit vlastní výrobu.“

„Pokud byste přivítal pomoc, mám volný čas.“

„Ne dost.“ Pohlédl na ni a cítil, jak se mu svírá žaludek při dalších slovech, která pronesl. „Potřeboval bych učednici. Minimálně na příští rok.“

Tváře jí zrudly a oči se jí začaly lesknout.

„Když se to vezme kolem a kolem, vím o jednom géniovi, o kterém byste mohl uvažovat.“

„Vskutku. Jak brzy by ten génius mohl začít?"

„Okamžitě?“ vypískla.

„Nesmysl, je nutné sepsat učňovskou smlouvu a vy ji musíte navrhnout. Můžete také nechat ministerstvo, aby vám zaplatilo za čas, který k tomu potřebujete, zatímco dokončím tuto patentovou přihlášku.“

„Dobře! Hned s tím začnu,“ řekla a vrhla se ke dveřím. Zastavila se s rukou na zárubni a otočila se. „Už jsem vám někdy řekla, jak úžasný jste?“

Nesčetněkrát,“ odpověděl.

 

xxx

 

Druhý den přesně v devět hodin ráno Snape otevřel dveře a přivítal ho umírající lyrový fíkus, uvadající břečťan pestrý a nejošklivější kukačkové hodiny na světě.

„To si děláte legraci,“ řekl rostlině do obličeje.

„Nabídl jste mi práci,“ odpověděla. „Toto je součást dohody. Zachránil jste mě, teď musím zachránit já je.“

„Nenuťte mě, abych toho litoval, Grangerová.“

„Nebudete. Slibuji.“

Otevřel dveře dokořán a ona protančila kolem něj. Zezadu vypadala jako chodící batoh s kudrnatými vlasy a dlouhou sukní s indickým vzorem.

„Co ještě jste si přinesla?“

„Hlavně dokumenty. Napadlo mě, že v první řadě je třeba zapracovat na naší smlouvě, a pak zjistit, jaké patenty chcete získat zpátky nejdřív. Navrhuji vaše vylepšené veritasérum. Platnost patentu vyprší za dva týdny, opětovné převzetí neuškodí nikomu kromě bystrozorů, a ti budou muset platit. Starý vzorec byl beznadějně vadný. Včera večer jsem ho zkoumala.“

„Ovšemže jste ho zkoumala. Zajímalo by mě, co by psali v novinách, kdyby zjistili, jak špatný vliv na mě máte.“

Chichotala se, zatímco zavíral dveře.

 

xxx

 

Poznámka autorky: Co myslíte? Bude toho litovat?

 

Poznámka překladatelky: Kapitolu bych normálně rozdělila na tři části, ale připadalo mi surové nechat vás na tento konec čekat do Tří králů ;-)

Všem přeji pokojný advent a šťastné Vánoce.