Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Kapitola 9 – část 2/2



Tisíc podob krásy

Originál: https://archiveofourown.org/works/550545/chapters/980826

Autor: Geoviki                Překlad: LadyF             Beta: Violeta  



Talvez o mundo não seja pequeno,
Nem seja a vida um fato consumado.

Možná svět není malý,
ani život není předem daný.


Calice – Gilberto Gil / Chico Buarque (portugalská píseň)

. . . . . . . .

Harry k Dracovu zděšení poskytl bez jeho vědomí exkluzivní rozhovor Jinotaji, v němž do detailu vylíčil, co všechno Draco podstoupil, aby ho osvobodil od následků Luciusovy záludné kletby. Byl z toho příšerně na rozpacích a následujících několik týdnů se držel raději na mudlovské straně Děravého kotle, aby se vyhnul davům šílených fanoušků.

„Nejsem žádný zkurvený Polepšený Draco,“ zavrčel nahlas citaci titulku z novin, než je znechuceně odhodil. „Kdy už si ti tupohlavci konečně zapíšou za uši, že jsem v prvé řadě nikdy nebyl zloduch? Proč to téma konečně nenechají plavat?“

Harry na jeho lamentování reagoval pokaždé stejně: odhodlaným polibkem, který ve většině případů vedl k daleko příjemnějším aktivitám.

Aby toho nebylo málo, Harry obohatil všechny pracovníky studia JayKay o fantaskní detaily ohledně jeho záhadného mlčení, takže byl Draco za hrdinu dokonce i ve smyšlené verzi příběhu. Když začal mluvit, práce ve studiu se na několik dní pozastavila, protože všichni slyšeli jeho hlas poprvé v životě. Jakmile Daniel zjistil, že má Draco piercing, byl k nezastavení a všude ho tahal sebou – Draco tomu nakonec učinil přítrž poté, co ho vzal k výdejovému okénku s jídlem vedle studia – jen aby měl Draco příležitost ukazovat jazyk co nejčastěji a Daniel to mohl okázale a příliš nadšeně komentovat.

Severus ze všeho pochopitelně nebyl šťastný. Věnoval mu dlouhou přednášku o tom, že jeho jednání bylo velice nezmijozelské, následkem čehož se na několik dní rozkmotřili. Draco trval na tom, že samozřejmě jako vždy jednal čistě ve vlastním zájmu, a Severus nakonec neochotně ustoupil. Stále však nebyl nadšený Harryho novou rolí v jeho životě.

„Nebuď takový, Severusi. Neříkal jsi mi ještě nedávno, že se mám uvolnit a začít konečně žít? Nemůžeš si stěžovat, že se tvou radou neřídím. Aspoň už za mě nemusíš podávat inzerát do rubriky osamělých srdcí Denního věštce.“

„Přestože i ten největší ubožák z případných respondentů by byl mnohem lepší volba než Potter?“

Draco se jen střízlivě usmál. „Musíš si uvědomit pár základních faktů, Severusi. Jak Harry, tak i já máme nechvalně známé jméno, což spoustu lidí odradí. Možná by tě překvapilo, jak moc se k sobě ve skutečnosti hodíme.“

Severus na něj jen zlostně zahlížel. „Draco, po téhle zkušenosti už mě nemůžeš ničím překvapit.“

Draco pokrčil rameny. „Věděl jsem, že mě pochopíš.“

„A co Potterovi nebelvírští přátelé? Ti tě chápou?“

„Víc, než bys řekl. No, s Deanem jsem se přátelil už předtím, než jsem se dal dohromady s Harrym – netvař se tak udiveně, že mám mudlorozeného kamaráda. A Grangerová teď chodí s Deanem, takže je na ní nátlak z obou stran, aby se chovala slušně. Ostatní dobře vědí, že vůbec nic nenamítali, když jsem se nabídl, že budu hlídat Harryho místo nich. Kdyby najednou proti mně něco měli, vypadali by jako banda pokrytců, takže mě kvůli Harrymu trpí.“

Severus to velice nerad vzdal.

Draco si uvědomoval, že toho Sully hodně dluží, ale zdráhal se to téma otevřít.

„Moc jsi mi pomohla, víš,“ řekl jí. „Když chce kouzelník domácímu skřítkovi poděkovat, většinou se zeptá, zda by si přál kousek oblečení…“

V duchu si nadával, že neměl připravený kapesník. Sully se mu vrhla kolem nohou a brzy mu promočila kalhoty.

„Pán přece nepošle Sully pryč? Sully nechce oblečení,“ naříkala.

Očividně se netrefil. „To ne! Neposílám tě pryč. Žádné oblečení, dobře? Byl to jenom blbý nápad. Neplač, prosím, Sully.“

„Sully zůstane s pánem Dracem?“ Ani nehnul brvou, když si utřela si usmrkané nosní dírky do vzácné látky jeho kalhot.

„Samozřejmě. Chtěl jsem pro tebe jenom udělat něco hezkého, abych ti poděkoval za všechno, co jsi pro mě v posledních měsících udělala. Co by sis přála?“

S nesmělým úsměvem se odtáhla. „Sully si smí něco přát?“

Přikývl. „Cokoli.“ Nemohlo to být přece tak špatné, ne?

Odpověď se objevila během jednoho lusknutí prstů. V rukou se jí zhmotnil mudlovský magazín, očividně hojně čtený. Měl založené stránky a skřítka mu je s nadšeným úsměvem ukázala.

Špulila se na něj jeho vlastní ústa. Ba co hůř, obrázek pocházel z focení, kdy to Knightleyho vizážisté z jakéhosi záhadného důvodu krapet přehnali s androgynním vzhledem a Daniel se na něm vyřádil s kulmou. Svou feminitou by mohl hravě soutěžit s Pansy Parkinsonovou. Neměl ponětí, jak k tomu časopisu skřítka přišla.

„Může pán Draco udělat Sully stejně krásnou, jako je on?“

A do háje.

„No, ehm, jasně.“

A tak Draco o dva dny později donutil Harryho, aby konečně navštívil Weasleyho a jeho malého špunta, bezpečně za ním zapečetil letaxové spojení a následně několik hodin strávil tím, že ukazoval ohromené domácí skřítce, jak si namalovat oční linku a navrstvit oční stíny.

„Ne, Sully, podívej. Musíš počkat, dokud řasenka neuschne, abys nevypadala jako panda. Tak jo, tohle smyjeme a začneme od znovu.“

Nejsem divnej, uklidňoval se v duchu, jen se přizpůsobuju nové situaci. Je to stoprocentně zmijozelské.

„Tady. Přinesl jsem ti taky parfém.“ Otevřela lahvičku a, k jeho naprostému zděšení, si bez zaváhání vylila celý obsah na hlavu. Záhy zjistil, že i nejvytříbenější francouzské vůně ve větším množství páchnou bordelem.

Grangerová se ze všech Harryho přátel nejvíce kála, poněvadž se v Dracovi také nejvíce zmýlila. Snažila se mu to vynahradit za každou cenu a tolik mu podlézala, že se jí snažil vyhnout, jak to šlo. Jelikož trávila hodně času s Deanem, bylo to takřka nemožné, a tak se s její přítomností smířil. Ale měl k tomu jisté výhrady.

„Konečně jsem dokončila číselnou analýzu vzorce, který byl uplatněn v kletbě,“ oznámila mu a na důkaz rozvinula dlouhatánský svitek pergamenu. „Jedná se hlavně o řadu šest-pět-čtyři-tři-dva-jedna. V základních výpočtech často vychází číslo šest.“ Následovalo podrobné vysvětlení, jenže Draco nikdy nechodil na věštění z čísel pro pokročilé, takže ničemu nerozuměl. „No, tak vidíte?“

„Ne. Co že to má znamenat?“ zeptal se Harry.

Slečna Encyklopedie spustila další výklad. „Schopnost prolomit kletbu očividně úzce souvisí s číslem šest. Reprezentuje stálost, spolehlivost a především ochranu. Koukněte na tuhle část.“ Ukázala na nečitelně načmáranou rovnici. „Vzorec nám v podstatě ukazuje, že tím, že na sebe odeklínač vezme obrovskou odpovědnost a zůstane vytrvalý, získá nejen stabilní postavení ve své komunitě, ale zároveň se stane ochráncem prokleté osoby. Také prohloubí svoje vnímaní sebe sama a okolního světa. S tím asi souvisí mlčení – odeklínač je nucen k sebereflexi, zahloubá se víc do sebe a získá větší důvěru ve své instinkty.“

Draco si v duchu odfrkl, že je to snůška nesmyslů, ale Harry si očividně myslel, že jeho kamarádka snědla všechnu moudrost světa.

„Tak jo, vysvětli mi ještě jednou tuhle pasáž,“ vyhrkl Harry až příliš nadšeně. „Že je můj ochránce. To docela sedí, nemyslíš, Draco?“

Draco pokrčil rameny, ale nehádal se s ním.

Finnegan strávil přehnané úsilí hledáním chytlavé přezdívky pro Draca, která by pasovala k Harryho Chlapci, který přežil.

„Už to mám,“ zvolal zapáleně. „Muž, který miloval.“

Draco zaskřípal zuby. „Trhni si, pitomče.“ Harry se jen zasmál.


I thank you for the air to breathe, the heart to beat,
the eyes to see again (a thousand beautiful things)
And all the things that's been and done, the battles won,
the good and bad in everyone (this is mine to remember).

Děkuji za vzduch, který dýchám, a srdce, jež tluče,
za oči, které znovu vidí (tisíc podob krásy),
a za vše, co bylo vykonáno, za všechny vyhrané bitvy,
za vše, co je v nás dobrého i zlého (a to mám neustále na paměti).

A Thousand Beautiful Things – Annie Lennox

. . . . . . . .

Jake Knightley odlepil oči od foťáku a věnoval Malfoyovi pobavený pohled. „Zklidni hormon, divochu. Na fotkách pro Burberry nesmí být patrná erekce, pamatuješ? Uvolni se, jo? Ale ne moc doslova. Mysli na ekonomiku.“

Ozval se další hlas. „Margaret Thatcherová. Nahatá.“

„Ne, Robin Cook.“

„Nebo co třeba Ann Widdecombová?“ Několik lidí se zahihňalo.

Ve studiu to byla oblíbená hra – vymýšlet způsob, jak pomoct modelům zbavit se nechtěné erekce. Draco se ještě nikdy centrem této zábavy nestal, a přestože byl trochu exhibicionista, bylo mu to krajně nepříjemné.

„Zaseknout se v metru během parného dne.“

„S bandou německých turistů.“

„Kteří chlastají od rána.“

„V kožených gatích.“ To byl samozřejmě Daniel. „Ups, promiň, to moc nepomohlo, že?“

„Ehm. Asi počkám, ehm…“

Jake se otočil, když zaslechl nečekaný hlas. „Ale, ale, jestli to není pan Potter? To jsem si mohl myslet.“

Všichni se dali do smíchu, jen Harry se tvářil, jako by se měl propadnout do země. „Myslel jsem, že budete mít přestávku na oběd. Modelové musí taky něco jíst.“

„Prý na tom trvají,“ přitakal Jake. „Pořád. Máme chvilku zpoždění. Ještě tak půl hodinky. No, teď už dýl,“ dodal s úšklebkem.

Ozval se Daniel. „Nebo si můžeme udělat přestávku hned a nechat Dráčka, ať se se svým problémem vypořádá. Harry určitě –“

„Mlč, je-li ti život milý,“ varoval ho Harry a Daniel mu věnoval rádoby nevinný úsměv.

„Ne, už jenom půl hodinky a budeme hotoví,“ rozhodl Jake. „Uděláme teď pár snímků s pláštěnkami. Půl hodiny, Pottere. A teď mazej.“

Daniel ho vyzývavě sjel pohledem. „Věděl bych o něčem, co se dá stihnout během půl hodiny, Harry.“ Chytl ho za ruku, propletl jejich prsty a odvedl ho opačným směrem.

„Jestli na Harryho něco zkusíš, Danieli, prokleju tě, že se proletíš až na Shetlandy,“ varoval ho Draco.

Harry věnoval Danielovi předstíraně vážný výraz. „Už jsem ho zažil v plné ráži. Viděl jsi někdy Stonehenge? No, tam to teď nazývá novým domovem poslední týpek, co mu zkusil přebrat kluka.“

„No jasně. Jak to říkají v Americe? Pes, který štěká, nekouše.“ Daniel pokračoval v cestě a Harryho ruku důvěrně držel v podpaží. „Ale jsem džentlmen. Nemáš se čeho bát. Bohužel.“


Daniel nakráčel o půl hodiny později zpátky do studia, Harryho držel za rámě a měl samolibý výraz na tváři, jako by doprovázel samotnou královnu. Nebo spíš jednoho z mladých princů. Dracovi stačil jediný pohled na Harryho, aby věděl proč.

„Harry! Co se ti stalo?“

Harry po té otázce znejistěl. „Nelíbí se ti to?“

„Samozřejmě, že líbí. Seš nádhernej. Ne že bys předtím nebyl, samozřejmě.“

Daniel konečně dosáhl svého a vzal si do parády Harryho vrabčí hnízdo. Draco musel uznat, že se mu to vážně povedlo – vlasy byly mnohem kratší, jemně upravené, ale pořád dost ledabyle na to, aby Harry nevypadal jako někdo úplně jiný.

„Fakt se ti to líbí?“

„No jo, fakt. Danieli, jsi génius.“

Daniel předstíral, že se ho to hluboce dotklo. „Samozřejmě, Dráčku. Myslíš, že jsem kadeřník jenom proto, abych mohl celý den obletovat krásné modely, jako jsi ty?“

Draco mu věnoval významný pohled. „Jo, vlastně jo.“

„Tss, seš pěknej drzoun, zlato. Myslím, že jsem tě měl radši, když jsi byl zticha. Kdybys nebyl nadutý manekýn zahleděný do sebe, Draku, tak by sis všiml, že jsem ve své práci jednička. Miluju ji.“ Daniel laškovně omotal ruku kolem Harryho a lstivě se usmál. „Krásní modelové jsou jenom příjemný bonus. Jako teplouš musím naplňovat jisté stereotypy, víš? I když ne, ty asi ne.“

Draco věděl, že Daniel byl pro Harryho zdrojem nekonečného pobavení, protože nikoho jako on neznal. „Takže to všechno jenom hraješ, Danieli?“ zeptal se Harry.

Daniel měl sdílnou náladu, hlavně díky tomu, že se mu konečně podařilo zasáhnout do Harryho vizáže. „Samozřejmě. Svým způsobem. Ostatně každý si před ostatními nasazuje nějakou masku, nemyslíš? Vem si například sebe. Jsi ten nejheterosexuálnější gay, jakého jsem kdy poznal. A pak si vem tady našeho Draka. Rozhodně nikdo nemůže říct, že nevypadá jako Bůh sexu, ale klidně bych se vsadil, že hluboko uvnitř je to pěkný hajzlík. Jenom předstírá, že je milý, aby tě dostal do postele.“

Soudě dle jeho výrazu Daniel naprosto nechápal, proč ani jeden z nich nedokáže ovládnout záchvat smíchu.

Harry se vzpamatoval jako první. „Takže předstíráš, že seš teplej jak růžovej slon, a přitom ve skutečnosti –“

„Jestli čekáš, že řeknu, že ve skutečnosti bydlím v Bexley a mám doma ženu a tři děti, tak tě zklamu. Jsem vážně teplej jak růžovej slon.“

„A bydlíš v Earl’s Court s přítelem a třemi bišonky,“ hádal Draco.

„Trefa. Přítele ovšem držím hodně daleko od kluků jako jste vy dva. Pud sebezáchovy, zlato.“

Harry vzpažil ruce v předstírané panice. „Neboj, kámo. Draco by –“

„– tě proklel tak, že by ses proletěl až na Shetlandy?“ tipl si Daniel.

„Přesně tak. Harry si je dobře vědom, že jsem prošel zvláštním výcvikem.“

Harry se najednou tvářil znepokojeně, a tak Draco usoudil, že to nejspíš v očích nebelvíra poněkud přehnal, obzvláště s ohledem na přítomnost Daniela. Radši to tedy zahnal do autu. „Ups, málem bych zapomněl – musím se chovat mile, jestli chci, aby mě Harry vzal na oběd.“

Harry se na něj s úlevou a vděkem v očích usmál. Draco to považoval za dobré znamení, a tak chytil Harryho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Daniel pochopil, že má Harryho pustit, a učinil tak s velkou neochotou.

Draco si nemohl pomoct a prohrábl prsty Harryho krátký účes. Danielovi se nějak podařilo, že byly vlasy neobyčejně hebké, a tak mu je Draco uhlazoval za ucho tak dlouho, až se Daniel předklonil a plácl ho přes ruku.

„Nesahat, Draku. Ne-sa-hat.“

Draco se usmál, přivinul si Harryho blíž a zabořil mu ruce zpátky vlasů. „Slyšíš něco, Harry? Jako by tady foukal slabý vánek?“ Harry se na něj zazubil.

Daniel si trucovitě překřížil ruce na hrudi. „Vidím, že jsem tady přespočet. No, ještěže jsem oddaný téhle zpropadené práci.“

„Netvrdil jsi před chvílí, že ji miluješ?“ opáčil Harry.

„Uznávám, že je to větší zábava, než kdybych dělal v autodílně.“

„S tím musím souhlasit,“ přitakal Draco.

Daniel si odfrkl. „No ovšem, Drakoušku, nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby se tvé dokonale upravené nehtíky ušpinily kapkou oleje. Řekl bych, že tvé povolání se k tobě skvěle hodí. Jen se tady povaluješ a vypadáš u toho skvostně, zatímco já kolem tebe pobíhám s hřebenem a obyčejní pozemšťané o tobě jenom tajně sní.“

Dracovi se o tom zrovna teď nechtělo přemýšlet, ale modeling už ho začínal poněkud nudit. Zpočátku tu práci přijal, protože to byla jedna z mála činností, které se mohl věnovat během odeklínání Harryho kletby. V poslední době sem však chodil zejména proto, aby se zaměstnal během dne. Ne že by Daniela, Jakea a ostatní neměl rád, ale potřeboval dělat něco víc než jen vypadat dobře.

Stačilo mu, když bude vypadat dobře pro Harryho.

Snad by Jakeovi nevadilo naučit ho pár věcí o tom, jak to vypadá z druhé strany fotoaparátu, kdyby ho o to požádal.

Daniel Harryho pozoroval s novým zájmem, jako by si něco právě uvědomil. „Hele, Harry, pořád nevím, co že to vlastně děláš.“

Harry se usmál. „Není to snad jasné? Jsem obyčejný pozemšťan, který tajně sní o Dracovi.“

„Ne, vážně. Co děláš?“

Draco se nad Harrym slitoval. „No, kdysi býval válečný hrdina. Tak přišel k té ohavné jizvě – zachraňoval svět před zlem. Teď je z něho mezinárodní špión. Lidem však samozřejmě musí tvrdit, že je investiční bankéř.“

Harry se zakřenil. „Je to moje poslání. Co k tomu dodat?“

„Aha, jasně,“ odsekl Daniel. „Děkuji za sdílnost.“

Harry se významně podíval na hodinky. „Neměli bychom jít na oběd? Pokud možno dřív, než se setmí.“

Daniel si povzdechl. „Tak mazejte. Fakt nechápu, jak stihnete dojet do svého hnízdečka v Belgravii a zpátky, dát si oběd a ještě vám zbyde čas na rychlovku.“

„Tak to není –“

„Ale je. Nelži mi.“

„No, v tom případě,“ prohlásil Draco záhadně, „v tom asi bude magie.“

„Neříkej. Tak zatím. Ale varuju tě, Draku, jestli ho rozcucháš, tak tě prokleju, že se proletíš až na Shetlandy.“


So ... Light me up like the sun, to cool down with your rain,
I never want to close my eyes again…

A tak… rozzářím se jako slunce, abych z tebe osušil kapky deště,
a už nikdy nezavřu oči.

A Thousand Beautiful Things – Annie Lennox

 

Harry se s ohledem na situaci tvářil příliš vážně.

Přemístili se do Dracova bytu, protože zde nikdo nebyl dost blízko na to, aby je mohl slyšet – nebo tady byly dostatečně silné stěny. Harry, při sexu odjakživa velmi výřečný, nyní vybízel Draca, aby své city vyjadřoval stejně hlasitě. Harryho sousedi jejich nadšení nesdíleli.

„O čem přemýšlíš, krasavče?“ zeptal se Draco. Něžně pohladil poněkud ulepené stehno svého milence. Ani jeden z nich se zatím neobtěžoval seslat čistící kouzlo.

Harry k němu otočil hlavu. „Ach. Jenom o tobě.“

„Hmmm, hmmm. Tak proč se neusmíváš?“

Harry se pohotově uculil a natáhl se k němu, aby si ho přitáhl k polibku. „Lepší?“ zamumlal proti jeho rtům.

„Mnohem,“ souhlasil.

„Zkazil jsem ti make-up. A taky účes. Mrzí mě to.“

„Mě ne. Jsi zvíře.“ Harry se omlouval za každou blbost, ale Draco zjistil, že to jen málokdy myslí vážně. „Ovládám víc kouzel na úpravu vzhledu, než je pro mladého kouzelníka vhodné.“

„Proč mě to nepřekvapuje, ty bukvice?“

Harrymu zlomyslně blýsklo v očích, zabořil obě ruce do Dracových vlasů a divoce je rozcuchal. Draco ho nechal, ať si chvíli hraje, než polapil jeho rty a jazyk v polibku a Harryho ruce ustaly v pohybu.

Harry ho po chvíli pustil a padl zpátky na polštář. „Vlastně jsem myslel na to, jak rád poslouchám tvůj hlas během sexu.“

Došlo mu, že tím Harry nepřímo poukazuje na jeho úlohu v prolomení kletby, ale záměrně to ignoroval. Pořád byl nesvůj z toho, jak moc je za to Harry vděčný. Chtěl, aby byl jejich vztah – ať už je nebo teprve bude jakýkoli – založen na něčem jiném než na oběti.

„Co dalšího se ti líbí, Harry?“ zašeptal.

„Proč se pokaždé snažíš změnit téma?“

Draco vytřeštil oči, jako by netušil, o čem mluví. „Co tím myslíš? Já jsem žil v domnění, že mluvíme o sexu. Něco mi ušlo?“

Harry se rozesmál, což byl Dracův záměr. Přestože byli jako teenageři velice výbušní, v dospělosti získali užitečnou schopnost udržovat jeden druhého v klidu. Nebo to tak aspoň zatím bylo. Harry měl například dost rozumu na to, aby se držel zpátky, když měl Draco jednu ze svých, popravdě řečeno docela častých, protivných nálad.

„No, opravdu jsme mluvili o sexu. Tak trochu. Jenom jsem ti chtěl říct, jak moc si vážím toho, že tě můžu slyšet.“

„Škoda, že sis toho víc nevážil v Bradavicích.“

„Jdi se bodnout, Draco. Moc dobře víš, že tehdy sis to nezasloužil.“

„O nic víc než teď,“ nadnesl lehkým tónem.

Harry se překulil na bok a bylo to tady – Harryho vrozená upřímnost, které se Draco čím dál víc děsil.

„Draco, proč mě nikdy nenecháš, abych ti řekl, jak moc jsem ti vděčný za to, že jsi prolomil kletbu?“

„Už jsi mi to řekl. Jednou to stačilo. A já jsem ti taky vysvětlil, že jsem to neudělal pro tebe. Udělal jsem to proto, že jsem to považoval za nejlepší způsob, jak si udržet Manor. Proč mě nikdy nenecháš, abych ti to řekl?“

„Už jsi mi to řekl. Jednou to stačilo. Navíc je to pěkná hovadina, Dráčku, a ty to dobře víš.“

Posunul se nahoru, takže seděl opřený o čelo postele a peřina mu decentně zakrývala rozkrok. „To teda ne. Je to pravda. Nejsem nesobecký nebelvír, za jakého mě asi máš. Jsem absolutní sobec, takže mi nemáš za co děkovat.“

Harry se jen usmál, čímž ho ještě víc rozčílil. „Možná to tak bylo ze začátku. Jenže jsem tě viděl sedět u soudního procesu, aniž bys řekl jediné slovo. I když to byla tvoje poslední šance, jak jim zabránit, aby ti sebrali Manor.“ Divoce gestikuloval rukama a počítal každý bod svého plamenného projevu na ulepených prstech. „Ani když tě o něj ministerstvo připravilo. Dokonce ani po tom, co jsem se zachoval jako kretén a vykopl tě ze svého bytu. Nepromluvil jsi, dokud nebylo po kletbě. Tak mi upřímně řekni, co bys z toho všeho měl?“

Nic neodpověděl, protože věděl, že má Harry pravdu. Posledních několik týdnů po soudu opravdu vydržel jenom kvůli Harrymu. To však neznamenalo, že je připravený o tom mluvit.

Harry ještě neskončil. „Přemýšlel jsi někdy vážně o tom, že bys boj s kletbou vzdal? Prosím, odpověz pravdivě. Vážně to chci vědět.“

Draco hodně zvažoval, zda má odpovědět. Samozřejmě, že o tom uvažoval. Vřelo to v něm, když byl frustrovaný, a byl vzteky bez sebe, když o něm Harry pochyboval, ale nikdy doopravdy neměl v úmyslu vykašlat se na to, obzvlášť po tom, co viděl Harryho trpět. Jenže to, že nikdy vážně nepřemýšlel o tom, že Harryho nechá napospas kletbě – inu, nahánělo mu to hrůzu.

To slovo vyšlo z jeho rtů tak tiše, že si nebyl jistý, zda to Harry slyšel. „Ne.“

Harry to však zachytil. „Děkuji,“ odpověděl stejně tiše. Draco si nebyl jistý, zda děkuje za odpověď či za její obsah.

Harry hladil prstem Dracovo koleno. „Hele, to je v pořádku. Už o tom nemusíme mluvit.“ Vzhlédl k němu skrz ofinu, která byla pořád dost dlouhá, aby zakryla jizvu. „Mám dobrou zprávu.“

„Hmm?“

„Manor je na prodej.“

Náhle ho píchlo v podbřišku a byl překvapený, když slyšel sám sebe vyhrnout: „Přeju ministerstvu hodně štěstí v hledání slušné nabídky. Třeba sídlo nový kupec promění v muzeum černé magie.“

Harry chvíli mlčel, než se odhodlal k dalšímu bodu. „Tak jsem si říkal, že bych mohl –“

V tu ránu mu došlo, co se mu Harry chystá navrhnout, a okamžitě ho zarazil. „Ne, Harry. Nedovolím ti, abys pro mě koupil Manor.“

Ach, moc dobře viděl, že se Harry chystá do válečného tažení, ale Draco neměl v úmyslu ho pustit ani k prvnímu útoku. Možná už mu nepatřilo bohatství Malfoyů, ani sídlo či další dědictví, ale stále disponoval malfoyovskou hrdostí.

„Ale Draco –“

Ne. Prostě ne.“

Harry měl ve tváři vepsaný stejný výraz jako tu noc, co Draco opustil Bradavice, aby se přidal do řad smrtijedů, a stejně jako tehdy cítil Draco iracionální touhu dovolit Harrymu, aby se o vše postaral. Neudělal to však tenkrát a rozhodně se nevzdá ani teď.

„Harry, prosím. Chápu, že se mi snažíš vynahradit, že jsem přišel o sídlo, ale abych přiznal pravdu, nemyslím si, že jsem mohl před zatraceným Starostolcem říct cokoli, co by zásadně změnilo jejich názor. Rozhodující slovo měla politika a ne zdravý rozum, víš?“

Harry mu chtěl skočit do řeči, ale Draco mu to nedovolil.

„Vyslechni mě. Vím, že si myslíš, že pro mě Manor znamenal celý svět. Všichni si to myslí. Sakra, dokonce i já jsem si to myslel – dokud mě jedna domácí skřítka nevyvedla z omylu.“

Tohle přiznání Harryho naprosto ohromilo, přesně jak čekal. „Hermiona by na tebe byla pyšná,“ vysoukal ze sebe. „Hned by se tě pokusila naverbovat do SPOŽÚS.”

„O tom nepochybuji.“

Měl záludnou náladu, a tak nechal Harryho čekat tak dlouho, dokud se nezeptal: „Tak co ti teda řekla ta záhadná domácí skřítka?“

„Byla to Sully, samozřejmě. Vždycky jsem si myslel, že náleží sídlu a až mi přestane patřit, budu ji tam muset nechat. Ona však trvala na tom, že půjde se mnou. Vysvětlila mi, že Manor tvoří pouze kámen a cihly, kdežto ona může přísahat věrnost pouze člověku. To mě přimělo k zamyšlení.“

„Na co jsi přišel?“

„Že bylo hloupé přísahat věrnost kameni a cihlám. Tím jsem patrně dosáhl moudrosti domácí skřítky.“

„To jo.“

„Víš, když jsem byl mladší, měl jsem na Malfoy Manor samé hezké vzpomínky, ale z posledních let jednoznačně převažují ty špatné. Pravděpodobně o tom nevíš, ale v době, kdy jsem odcházel, už jsem nadobro uzavřel asi tak polovinu pokojů. Místnost, kde byla zavražděna moje matka, samozřejmě. Síň s portréty. Luciusovu pracovnu. Tedy spíš to, co z ní zbylo.“

Harry vytřeštil oči. „Co se s ní stalo?“

Styděl se přiznat, co udělal. „Řekněme, že jsem noc předtím, než jsem se odstěhoval ze sídla, prošel jistou katarzí. Zarazil jsem se naštěstí dřív, než jsem podpálil celý barák.“

„Aha.“ Vypadalo to, že chce Harry něco dodat, ale nakonec jen pomalu zavrtěl hlavou a po chvíli doplnil: „Taky mám za sebou několik náročných nocí.“

„O tom nepochybuju. Nelíbilo se mi tam žít a stejně jsem tam zůstal. A to jenom proto že mi od mala každý tvrdil, že tam patřím. Že nemůžu být Dracem Malfoyem bez Manoru.“ Prohrábl si rukou vlasy a odstranil si je z očí, aby na Harryho lépe viděl. „Jenže jsem se pletl. Akorát mi trvalo nějakou dobu, než jsem na to přišel.“

Harry ho nepřerušoval, jen zlehounka hladil Draca po celém těle, jako by utěšoval křehkou bytost. Draco věděl, že Harry v minulosti neměl moc příležitostí k dotekům, a občas se zdálo, že se to nyní snaží vykompenzovat. Ne že by si Draco stěžoval.

„Severus se mi snažil vysvětlit, že jsem v sídle nežil, jen jsem tam umíral, ale neposlouchal jsem ho.“

Harry zněl zamyšleně. „Kdy sis to konečně uvědomil?“

Odpověď na tuto otázku znal okamžitě. „Poté, co jsem o Manor přišel. Zjistil jsem, že mi mnohem víc chybí boj o sídlo, než sídlo samotné. Nechápej to špatně – byl jsem kvůli tomu, co mi ministerstvo udělalo, pěkně nasranej. Vlastně pořád jsem.“

Harry se zamračil, ale pokračoval v jemné masáži – zápěstí, zadečku, ramen a lýtek – dotýkal se Draca zkrátka všude, kam dosáhl. „To nejsi sám.“

Usmál se. „Já vím. Kdy že se chystáš k výletu na ministerstvo, aby sis vyzvedl svůj Merlinův řád?“

 „Jen tak to nebude.“ Podle Harryho tónu poznal, že není jediný, kdo lpí na své hrdosti.

„Hele, Harry, nebudu předstírat, že to nebolí, ale dostanu se z toho. Bude to v pohodě. Když jsem musel odejít ze sídla a nastěhovat se sem – víš, najednou jsem zjistil, že za sebou poprvé v životě nevláčím celou svoji minulost. Tady můžu být jenom Draco Malfoy. Nikoli syn Luciuse. Jsem teď mnohem šťastnější, než jsem byl předtím.“

„Protože jsi přišel o Manor?“

„Ano, přesně tak. Nakonec jsem za to rád.“ Zacukaly mu koutky úst, když se na něj Harry pátravě zadíval. „No jo, možná mám v poslední době ještě pár jiných důvodů, proč být šťastný. Každopádně teď už víš, proč nestojím o to, abys koupil Manor. Nechci ho zpátky.“

Harry se k němu přisunul blíž, vzal Draca za ruku a přitiskl si ji ke tváři. „Koupil bych ho, kdyby sis to přál, víš, protože si to za to, co jsi udělal, opravdu zasloužíš. Nejenom za to, co jsi udělal pro mě. Taky pro Řád. Ale myslím, že tě chápu.“

Draco sklopil hlavu a políbil Harryho na čelo. Chtěl mu říct, že by od něj sídlo stejně nepřijal, i kdyby o něj pořád stál, ale k čemu by to bylo? Akorát by se pohádali kvůli blbosti a přitom spolu trávili tak pěkný… oběd.

„Tak jo, Harry, jestli máš nutkavou potřebu utratit za mě nechutnou sumu peněz a pořádně si mě rozmazlit, směle do toho. Jak už jsem řekl, jsem sobec. Jen nekupuj Malfoy Manor.“

„Dobře, dobře. A co třeba tři bišonky?“

„Ty vole, jen to ne. Nic, s čím je víc starostí než se mnou. Kup mi Lamborghini a nauč mě řídit.“

Harry se štěkavě zasmál. „To nemyslíš vážně. Víš vůbec, co je Lamborghini? Viděl jsi někdy nějaké?“

„Ano, u tebe v telce, samozřejmě. Každý správný borec má Lamborghini.“

„Panebože, stvořil jsem monstrum. No tak, přestaň mě mlátit, příšero. Jestli chceš Lamborghini, tak ti ho koupím. Předpokládám, že k němu budeš chtít taky adekvátní vohoz.“

„Ano, samo sebou.“

 „Akorát tě nenaučím řídit, protože to sám neumím.“

Draco se potměšile usmál. „Tak v tom případě budu muset najmout sexy italského instruktora. Ach, Paolo, ukaž mi ještě jednou, jak správně uchopit řadící páku… bene, bene… au!“ Nestihl se vyhnout polštáři, který mu Harry hravě hodil na hlavu.

„Na to zapomeň, tygře. Ale jsem ochoten zaplatit někoho, kdo bude patřičně starý, ošklivý a hlavně žena.“

„Ha. Ty evidentně žárlíš, carissimo.“ Líně se protáhl a dal si záležet, aby k sobě upoutal Harryho pozornost, než vyklouzl z postele. „Podívej, přijdu kvůli tobě pozdě do práce.“

„A co jídlo?“

„Na to nemám čas. Cestou ukořistím něco v kuchyni. Tahle dieta teď mezi modely hodně frčí – přemíra sexu a nedostatek jídla.“

Harry ho následoval a naposledy si ho přitáhl k polibku. Draco mu dovolil, aby si hrál s jeho piercingem, což byla činnost, kterou si oba pravděpodobně užívali více, než bylo zdrávo.

„Harry, musím zpátky do studia,“ přerušil ho nakonec. „Jinak mě vyhodí a pak mě budeš muset vydržovat.“

„Ano, a co by na tom bylo špatného?“

„Věř mi, Harry, dokonce ani ty si mě nemůžeš dovolit.“

„Tak jo, můžu aspoň s tebou?“

Zavrtěl hlavou. „Ne, to radši ne. Totálně jsem zničil tvůj nový účes. Kdyby tě Daniel takhle viděl, dal by mi to pořádně sežrat.“ To nebyla tak úplně pravda – kadeřníkovi se Harryho nepoddajné vlasy podařilo zkrotit natolik, že poprvé v životě poslouchaly a Harry měl po jejich hrátkách pouze sexy rozcuch.

„Hmm. Na Shetlandách je prý v tomto ročním období krásně. Když budeš hodný, přijedu tě tam navštívit.“

Draco mu rychle zamával a vyšel ze dveří. Po chvilce nakoukl zpátky dovnitř.

„Harry, mio innamorato, k tomu Lamborghini? Ať má zmijozelské barvy.“ Naposledy se ušklíbl a zmizel.

Konec.


Poznámky autorky:

K této sérii patří ještě jednorázová povídka: Autumn Can Really Hang You Up the Most.

Dále bylo dokončeno pokračování povídky: Delicate Sound of Thunder. (PP: na těchto stránkách bude brzy vycházet pod názvem Křehké hřmění.)

Tato povídka byla vylepšena díky obětavé práci mých beta-readerů. Myslím, že se ani nedá vyjádřit, kolik času a úsilí věnovali vývoji tohoto příběhu. Bez nich by byl mnohem méně vymazlený a zajímavý. Děkuji především velmi talentované Isis (isiscolo), která obětovala spoustu svého volného času, aby mi pomohla překonat technické problémy s psaním, a také Aje (wayfairer), která mi pomohla vylepšit osnovu příběhu, jeho tempo a charakterizaci postav. Zionsstarfish mě podpořila pokaždé, když jsem to potřebovala, čehož si nesmírně vážím.

Chtěla bych poděkovat Icarusancalion za informace, které sdílela na LiveJournalu, o tom, jak napsat bitevní scénu – její vysvětlení byla fascinující a hodně mi pomohla.

Aja vymyslela správný výpočet věštění čísel (numerologie) použitý ve španělské kletbě. Byl tak skvělý, že jsem ho prostě musela použít – díky, Ajo!

Také bych chtěla poděkovat A. J. Hallovi (současnému partnerovi v AK Redmund, Hall a Strongfellows) a čtenářům a přispěvatelům na hp_britglish za odpovědi na moje otázky ohledně britských zvyklostí.

Citace (až na Faulknera, Rowlingovou a báseň Wings of Azrael) pocházení z písní, které jsem poslouchala během psaní. Texty si našly cestu do příběhu a nabyly tak nových významů – až na dvě písně, které se staly přímou inspirací pro děj kapitol. První je Warsaw 1943 (I Never Betrayed The Revolution) jihoafrického hudebníka Johnnyho Clegga. Tato píseň byla napsána na základě skutečného příběhu dvou přátel. Jeden zradil druhého přesně jako Dean Seamuse. V písni oba přátelé zahynou ve vězení. Druhá je San Vicente brazilského písničkáře Miltona Nascimenta, která poetickým způsobem popisuje politické nepokoje v Brazílii během 70. let 20. století. Námět pro způsob, jakým Draco prolomí Kletbu zhrzeného milence, pochází z pohádky O dvanácti bratrech bratří Grimmů. Vypráví o sestře, která složila slib mlčení, aby osvobodila své bratry před kletbou, která je proměnila v husy. Čelí přitom stejné nedůvěře svého okolí jako Draco v mé povídce. (PP: V českém prostředí známe spíše Sedmero krkavců Boženy Němcové.)