Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Kapitola 1: Má oblíbená vybledlá fantazie



Confessions

Prekladateľ : Octavie

Názov originálu: Confessions

Autor originálu : SaintDionysus

Link na originál : Confessions



Slíbené shrnutí hry Harry Potter a prokleté dítě. Obsahuje spoilery!

Z epilogu víme, že Harry má s Ginny tři děti. Prostřední Albus se právě chystá do Bradavic a s Harrym si moc nerozumí. Je spíš intelektuál, ke sportům ani koštěti vztah moc nemá. A navíc se v Bradavicích dostane do zmijozelu a dokáže si najít jediného kamaráda – Scorpiuse Malfoye, což mezi nimi všechno ještě víc zhorší.

Harry si vyčítá smrt všech, kteří kvůli němu zemřeli a smrt Cedrika mu vyčítá Amos Diggory a jeho neteř Delphi. Albus, ve snaze se s otcem sblížit a pomoci mu, získá společně se Scorpiusem v Hermionině kanceláři (Hermiona je ministryně kouzel) obraceč času a rozhodnou se vrátit do minulosti, aby zabránili Cedrikově smrti.

Obraceč času je dokáže dostat do minulosti jen na pár minut. Vrátí se tedy v čase a dokáží Cedrika zachránit, ten však nakonec zemře jinak. Svým činem ale trochu změní chod času. Ron si nevzal Hermionu, ale Padmu Pattilovou a měl s ní syna Panju.

Kluci se tedy rozhodnou se vrátit znovu, tentokrát Cedrika zachrání, jenže taky nezemře Voldemort a oni se vrátí do strašlivé budoucnosti. Harry je mrtvý, Albus se tím pádem nenarodil a Scorpius musí vše napravit. Pomůže mu Severus Snape, vrátí Scorpiuse zpátky v čase, ten v minulosti všechno urovná. Přítomnost je tedy opět stejná jako před jejich zásahy, všechno sdělí také Delphi, Cedrikově sestřenici. A tehdy zjistí, že se za ni jen vydávala, je ve skutečnosti Voldemortova dcera a rozhodne se vrátit se také do minulosti a zachránit svého otce.

Vrátí se ale o dost dřív, do dne, kdy se Voldemort rozhodne zabít Harryho jako batole. Albus a Scorpius tentokrát vše řeknou rodičům, a tak se do minulosti přenesou i Harry, Ginny, Hermiona, Ron a Draco a společnými silami Delphi porazí.

 

Kapitola 1: Má oblíbená vybledlá fantazie 

Písně, které inspirovaly tuto kapitolu:

My Favourite Faded Fantasy – Damien Rice

Our Day Will Come – Amy Winehouse

Latch – Daniela Andrade

 

 


Shrnutí:

Je začátkem března 2030, něco málo přes deset let od událostí v knize Harry Potter a prokleté dítě. Granger-Weasleyovi a Malfoyovi oslavují nadcházející sňatek svých dětí, Rose a Scorpiuse. Láhev whisky pomůže s uklidněním nervů a odhalí dávná tajemství.

 

****


Březen 2030

Dnes večer probíhá zásnubní večírek Rose a Scorpiuse. Pořádáním této párty na Malfoy Manor chtějí Draco i Scorpius veřejně prohlásit, že tímto končí čistokrevná linie rodu Malfoyů. Ron i Hermiona byli ohledně místa konání trochu zdrženlivější. Když byli v Dracově domě naposledy, byl používán jako sídlo smrtijedů a přihodily se zde hrozné věci. Ale jako ministryně kouzel se Hermiona rozhodla Malfoyovy v uspořádání této akce podpořit, aby mohli ukázat, že předsudky vůči mudlům, mudlorozeným, i těm poloviční krve, jsou věcí minulosti. Ačkoli má Scorpiuse velmi rád, Ron nesdílí Hermionin takt pro diplomacii a pořád se trochu zlobí, že jejich jediná dcera ponese jméno Malfoy.

Hosti začínají přicházet. Draco, Ron, Rose a Scorpius všechny vítají a Rose si náhle uvědomí, že tu její matka není. „Draco. Tati. Viděl někdo z vás mámu?“

„Ne, srdíčko,“ odpovídá Ron své dceři, ale je zapojen do konverzace, než stihne říct cokoli dalšího.

„Podívám se po ní. Vy dva tu zůstaňte a bavte své hosty.“ Draco má slabé podezření, kde by mohla být a vydá se směrem ke vchodu do starého sklepení. A ona opravdu stojí před schody vedoucími tam, kde byli drženi její přátelé, zatímco ona byla mučena.

„Hermiono.“

Vzhlédne a bledost její tváře vyjadřuje vše. Dracovo srdce poklesne, protože ví, že jí jeho dům přináší vzpomínky na jejich utrpení. Přestože jsou přátelé už přes deset let, nikdy ji sem z tohoto důvodu nepozval.

„Nemohu ještě jít do velkého sálu. Je to... Prostě…“ Její hlas se vytratí a on vzpomíná na chvíle, kdy ji jeho teta mučila opakovaným cruciatem – její bolestné výkřiky ho pořád straší ve snech.

Položí jí v uklidňujícím gestu ruku na rameno a řekne: „Vím, že je pro tebe těžké tady být. Pořád na to myslím. Tolik toho dne lituji.“ Ona k němu přistoupí a obejme ho kolem pasu, hledá útěchu. Když se jejich oči střetnou, snaží se jí ukázat svou upřímnost. Je stále trochu roztřesená, ale přiměje se k úsměvu.

„Všechno je dole zamčené. Všechny rodinné temné artefakty jsou uzavřené a jdou otevřít pouze krevní magií. Kdybych někdy toužil se na ně jen třeba podívat, musím si fyzicky ublížit. Doteď jsem to udělal pouze dvakrát. Poté, co Astoria zemřela, jsem tam uklidil všechen svůj alchymistický výzkum a podruhé, abych vyndal obraceč času.“ Pak jí ukáže jizvy na své dlani.

Její prsty objedou linky jizvy, „Nikdy předtím jsem si toho nevšimla. Proč máš jizvy? Nepoužil jsi třemdavu?“ zeptá se zmateně, ale zároveň se jí ulevilo, že tato část jeho rodinné minulosti je zamčena před Dracovou přítomností, stejně jako před Scorpiusovou a Roseinou budoucností.

„Chtěl jsem mít připomínku.“ Nyní se jeho výraz změní a vypadá zahanbeně.

Pokud jde o jeho vzhled, nechal si Draco pro tuto příležitost ostříhat vlasy, což zamaskovalo šedou v jeho platinové blond. Také si v pokusu vypadat mladší oholil bradku. Díky faktu, že jeho syn je zasnoubený a brzy se ožení, se cítí trochu starý. Přestože zestárl, jeho styl je stále nadčasový. Má na sobě vypasovaný oblek se sakem a zelenou brokátovou vestu s vázankou. Čas k němu byl přívětivý a zvládl zůstat štíhlý navzdory tomu, že mu v červnu bude padesát let.

Hermiona oproti němu trochu prozrazuje svůj věk. Přestože je stále překrásná, stres z jejího života i kariéry si vybral svou daň. Má jemné vrásky od mračení a bílý pramínek, který se jí táhne od kořínků vlasů až do drdolu.

Začala cvičit jógu a provádí meditace, aby si pomohla od napětí. Výsledkem je postava, kterou má nejlepší za poslední léta. Pro tuto příležitost má oblečený nádherný červený sametový svrchník s vysokým límcem a zlatou výšivkou. Pod ním má jednoduché šaty v barvě šampaňského až na zem.

Draco se vymaní z jejich objetí, vezme její dlaň do své a ustoupí, aby si ji prohlédl, „Jak je možné, že jsme dokončili školu před více než třiceti lety, a přesto stále nosíme barvy našich kolejí?“

Hermiona se na sebe podívá a zasměje se. „Myslím si, že je to spíš podvědomý výběr než cokoli jiného.“

„Chtěla bys drink na zklidnění nervů, než se vrátíme na večírek?“

„Ano, myslím, že by to pomohlo.“

„Jollie?“

Objeví se roztomile vypadající domácí skřítek v miniaturní verzi černé uniformy pro uklízečky včetně bílého límce a zástěrky.

„Mohla bys, prosím, přinést pro mě a paní ministryni Grangerovou lahev šampaňského?

„Něco silnějšího.“

„Opravdu? Dobře, prosím, přines do knihovny Glenglassaugh ročník 55 single malt. A, prosím, řekni Rose a Scorpiusovi, kde budeme a že si paní ministryně potřebuje jen chvilku odpočinout.“

„Hned to bude, pane.“

„To je docela dost hezky oblečená domácí skřítka.“

„A dost dobře placená, jestli mohu dodat. Snažím se napravit rodinné hříchy i na svém domácím personálu.“ Shlédne na ni a uvědomí si, že pořád drží její ruku. Povzbudivě ji stiskne a zavtipkuje, „Víš, že bez pomoci jsem úplně k ničemu.“

Zasměje se, „Jsi beznadějný případ, pokud jde o mnoho věcí.“

„Jsem rozmazlený. Sice už nejsem takový trouba, ale nechat se obsluhovat je luxus, kterého se asi nikdy nevzdám.“ Mrkne na ni a pak ji doprovodí do knihovny. Sednou si na jednu z masivních pohovek směřujících ke krbu. „Je ti zima?“ Zeptá se jí.

„Trochu.“ Draco střelí ohnivou kouli do krbu a v místnosti se okamžitě oteplí. Najednou se ozve hlasité prásknutí a Jollie se vrátí se vzácnou skotskou whisky. „Děkuji, Jollie. Co říkaly děti?“ Hermiona se usměje nad skutečností, že je Draco stále nazývá „dětmi“.

„Ať si paní ministryně odpočine tak dlouho, jak bude potřebovat a oni se o své hosty postarají.“ Informuje je veselá služebnice.

„Děkuji, Jollie. Můžeš se teď vrátit ke svým povinnostem na večírku.“ Nalije pro oba pití do sklenic, bez ledu. Jednu Hermioně podá. „Na zdraví.“

Než si usrkne červeně mahagonové tekutiny, přivoní si a ucítí vrstvu fíků, meruněk a trochu ostružin – možná dokonce malinko belgické čokolády a poutavé aroma pražené kávy. Když se konečně dotkne jejích rtů, je jemná, přesto plná chuti. Whisky je silná a komplexní – ovocná, bylinná a ostrá; je výjimečná. „Draco. Je úžasná. Kde jsi ji našel?“

„Měla by být úžasná, protože stála tisíc liber. Je z malé palírny v Portsoy. Byla zavřená skoro dvacet let a když ji znovu zprovoznili, našli schované sudy. Na své novější whisky používají sudy z Tennessee, aby k chuti přidali nuanci bourbonu.“ Ačkoli se spousta jeho ideálů změnila, trocha snobismu v něm stále přetrvává.

„Podle mě má dobrá skotská nevyčíslitelnou hodnotu. Stojí za každý vyměněný galeon, svrček i srpec. Říkala jsem ti, jak jsme jeli v lednu s Ronem na víkend na Vysočinu, abychom navštívili pár palíren? Ten hlupák to ani neocenil. Řekl, že všechna whisky chutná stejně,“ řekne uštěpačně, vyloženě naštvaná na svého manžela. Draco se usměje. „A děkuji ti. To pití pomáhá.“

„No, příště, až Weasley odmítne jít na exkurzi do palírny, přidám se k tobě. Sběr vzácné whisky je mým koníčkem. Trochu mě mrzí, žes mi žádnou nepřivezla.“

„Věděla jsem, že se budeš zlobit. Věř mi, snažila jsem se ti nějakou přivézt, ale s tím, jak se můj manžel choval, to ta láhev domů nedala.“ Oba se zasmějí a napětí povolí.

„Hermiono. Jsme přátelé už dlouhou dobu, ale rád bych s tebou probral jednu věc, ke které jsem se nikdy nedostal.“

„O co jde?“ Je chycena mezi klidem, způsobeným alkoholem, a zájmem, které v ní vyvolává sílící napětí v jeho tváři.

On mezitím sebere všechnu odvahu, pořádně se napije a začne uvolňovat tíhu téměř čtyřicetiletého mlčení. „Nikdy jsem se ti neomluvil. Konkrétně jen a pouze tobě. Nikdy jsem se ti neomluvil, jak hrozně jsem se k tobě na škole choval.“

„Draco, to už jsou věky. Ano, byl jsi zmetek a surovec s úplně pomýleným myšlením, ale to bylo před třiceti lety. Zranil jsi mé city? Ano. Ale je to za námi. Podívej se na nás teď.“

„Ne, Hermiono. Nemůžeš to jen tak smést ze stolu, dokud ti neřeknu všechno. Když jsem tě před chvílí viděl tak smutnou… Musím ti to říct.“ Dolije jim skleničky a znovu si lokne. Její oči jsou rozšířené a plné zmatku. „Celé své mládí jsem žil ve strachu. Z toho, že zklamu své rodiče. Z toho, co si o mě lidé pomyslí. Z toho, že nesplním své povinnosti. Z toho být sám k sobě upřímný. Byl jsem idiot. Nadával jsem ti a stál jsem stranou, když byl tvůj život v ohrožení, protože jsem se bál.“

„Kam tím míříš, Draco?“ Hermiona si sundá kabátek a začne si rukou ovívat obličej.

„Je tu moc horko?“ zeptá se, zaskočený, když ji uvidí v saténových šatech barvy šampaňského. Ačkoli je už oficiálně ve středním věku, je si jistý, že se o svou postavu stará.

„Ne, to je tou whisky. Pokračuj.“ Stydí se přiznat, že má nával horka. Ani ona si nechce připustit, že stárne.

Žádné další zdržování, přikazuje si Draco. „Choval jsem se k tobě jako debil, protože – myslel jsem si, že když to řeknu nahlas, snáze tomu uvěřím. Možná bych mohl akceptovat ten názor, že mudlorození jsou ti poslední z posledních, jak mi říkal můj otec. Ale ty jsi nebyla. Nejsi. Co se snažím říct: to kvůli tobě dal Ginny denník Temného pána.“

Ona se mezitím snaží dát dohromady všechny dílky skládačky, ale vypité drinky si vybírají svoji daň. „Když jsem se po skončení prvního ročníku vrátil domů, otec pochopil, že můj vztek na mudlorozenou dívku, jediného studenta, který měl lepší známky než já, byl jediný způsob, jak jedenácti a dvanácti letí kluci vyjadřují to, že se jim někdo líbí.“

Spadne jí čelist. „Cože prosím?“ řekne s absolutně zmateným výrazem.

„Můj otec mi chtěl ukázat, že mudlorození nemají v našem světě místo. Až na své smrtelné posteli mi přiznal skutečný důvod svého zapojení v tom roce, kdy byla otevřena tajemná komnata. Řekl, že radši uvidí zemřít celou školu ‘mudlovských šmejdů’ – jeho slova, ne moje – než aby si jeho syn myslel, že je v pořádku míchat krev vztahem s někým, kdo není čistokrevný. Tvrdě jsem se snažil tě nebrat na vědomí, a dařilo se mi to až do vánočního plesu ve čtvrtém ročníku. Tehdy jsem nemohl přijít na jediný důvod, proč bych tě v ten moment měl nenávidět. Uf. Já nemůžu.“ Skloní hlavu a zírá na dno své sklenice. Prohrábne si vlasy v gestu frustrace – zvyk z mládí, který prozrazuje, jak je nervózní.

„Draco, to je v pořádku. Se mnou můžeš mluvit.“ Hermiona položí svou ruku na jeho koleno. Pohlédne na ni, a to mu pomůže shromáždit zbytky kuráže.

Ještě jeden lok a vyklop to, pomyslí si. „Choval jsem se jako imbecil, protože ses mi líbila a já se za to nenáviděl. Bojoval jsem s tím, co se odehrávalo v mé hlavě. Téměř jsem shromáždil dost odvahy na to, abych zachránil tebe, Harryho a Weasleyho z našeho domu, ale selhal jsem. Kam tím mířím… odpustíš tomu strašně nenávistnému, arogantnímu, zbabělému klukovi, který ti způsobil tolik bolesti?“

Whisky se mu musela dostat do hlavy, protože jeho slova začínají znít nezřetelně. A stejně tak i její.

„Odpustila jsem mu, když jsem si uvědomila, že dospěl do muže přede mnou, který vychoval tak úžasného mladíka, jako je Scorpius. Draco, já vím, že už nejsi ten stejný člověk.“

Ti dva se k sobě přiblíží a vypadá to, jako by se právě chystali políbit, ale on se odtáhne. Ví, že teď z nich mluví alkohol. „Astoria byla láska mého života. To ona mi pomohla najít odvahu stát se tím mužem, kterým jsem dnes. Když odešla, nevěřil jsem, že bych se mohl někdy ještě vůbec podívat na jinou ženu. Ale když jsem bojoval v tom kostele po tvém boku, připomněl jsem si toho studenta, který nemohl mít to, co chtěl. Tohle ti říkám bez jakýchkoli postranních úmyslů a naděje. Mé vyprahlé srdce bude po zbytek života milovat tu ženu, která mě zachránila a která nikdy neměla být má.“

Pohnutá jeho slovy položí dlaň na jeho tvář a nahne se, aby mu dala jediný polibek. On položí své ruce na její a jejich čela se spojí. „To by stačilo,“ řekne jí. „Jsi připravena na oslavu našich dětí? Oslavu jejich romance, která mi byla odepřena?“

„Která byla odepřena nám,“ opraví ho a jejich oči se setkají, když i ona chystá své přiznání, „Já si na tebe také ten první ročník myslela. Samozřejmě velmi nevinným způsobem, kterým přemýšlí jedenácti a dvanáctiletí. Dokonce jsi mě přitahoval, když jsme byli teenageři, ale to, jak ses ke mně choval, mi lámalo srdce. Asi máš pravdu. Možná jsme si nikdy nebyli souzeni, ale tohle – tohle bude naše chvíle. Budu ji chovat ve svém srdci.“

Políbí ji ještě jednou, ale tentokrát nechá své rty na jejích o trochu déle. Když vstanou, vytáhne Draco něco z kapsy, odhodí to do ohně a řekne, „Incendio.“

„Co to bylo?“

„Jeden moment z naší minulosti. Nemohl jsem si vzpomenout, jestli byl opravdový nebo ne, ale ty jsi mi to teď zodpověděla.“

„Byl to obraceč času?“

„Ano. Měl jsem ho zničit už před lety, ale až doteď jsem na to nebyl připravený. Takže, paní ministryně, můžeme se vrátit?“ Přidrží její svrchník a ona vklouzne pažemi do rukávů.

„Myslím, že ano. Ještě jeden drink na cestu?“

„Jsi si jistá, že to zvládneš? Už jsi měla dva.“

„Draco, právě se chystám vejít do sálu plného ministerských patolízalů, elitářských čistokrevných čarodějů – včetně tvé bývalé přítelkyně, mého muže, všech našich přátel, poté, co jsem se líbala s otcem snoubence své dcery. Ano, potřebuju další drink.“

„No, líbáním bych to nenazval. Spíš polibkem z lítosti.“

„To nebylo z lítosti! Bylo to rezervované a vystihlo to okamžik.“

Draco zamkne dveře, chytne ji kolem pasu a políbí ji dlouze a tvrdě. Jeho rty toužebně a cílevědomě pohltí ty její. Předtím těžce hledal slova, ale možná činy mluví hlasitěji. Je to, jako by jejich těla proťal blesk. Tolik nevyřčených věcí přichází do popředí. Hermiona taje v jeho náručí, její ruce se pohybují po jeho hrudi až k ramenům, aby se ho zachytila.

Pak se odtáhne a řekne, „Teď můžeš říct, že jsme se líbali.“

„Draco?“ Její srdce buší jako o závod. Zrovna řekla, že si nikdy nebyli souzeni, tak proč cítí, jako by do sebe najednou všechno začalo zapadat?

„Ano?“ Pořád ji drží. Ví, že posledním polibkem pokoušel štěstí a trochu ho udivuje, že mu nedala facku.

„Měli bychom se vrátit na večírek. Pořád chci další drink a asi ti dlužím novou láhev. Budu muset jet do Skotska a jednu ti koupit.“

„Co tím myslíš?“

„Nevím, ale něco cítím.“ Ovládne se a znovu ji nepolíbí, místo toho si ji přivine do těsného objetí.

„Víš co? Půjdeme zpátky a můžeme si promluvit, až budeš vědět.“ Drží její tvář v dlaních. Trvalo mu téměř čtyřicet let se dostat takhle daleko. Nikdy nesnil o tom, že by měl nějakou šanci. Jestli tu nějaká je, dokáže být velmi trpělivý. Všimne si, že Hermiona už nemá nalíčené rty, protože většinu růže slíbal nebo skončila na skleničce. „Jak vypadám? Nejsem od rtěnky?“

„Trochu.“ Setře mu ji. Pustí ji z náručí, vezme sklenky a podá jí tu její.

Nabídne jí rámě a ona ho přijme. Odejdou z knihovny a uvidí své děti, jak jim jdou naproti. Z druhého konce chodby to vypadá, jako by se vrátili v čase. Scorpius neuvěřitelně připomíná mladšího Draca – a Rose Hermionu.

„Mami, jsi v pořádku?“ ptá se Rose Hermiony.

„Ano, ano. Jen mi bylo trochu úzko. Dala jsem si s Dracem pár drinků.“ Dotkne se dceřiny tváře, aby ji ujistila, že je v pořádku.

„Tati, je Hermiona opilá?“ šeptem se zeptá Scorpius svého otce.

„Ne. Jen jsme si vychutnávali whisky a dlouho odkládaný rozhovor,“ řekne Draco trochu samolibě svému synovi a toho tón jeho hlasu naprosto zmate.

„Takže jste připraveni se připojit k oslavě? Táta a strejda Harry už se po vás dívali,“ řekne Rose.

„Ano, půjdeme hned za vámi. Jen nám dejte ještě trochu času. Chci si ještě dopít zbytek svého pití, než vyrazím do jámy lvové.“

„Jasně, řeknu všem, že jste na cestě,“ ujistí je Rose a podívá se na matku trochu nesouhlasně. „Pojď, Scorpiusi.“

„Je ti tak moc podobná,“ pošeptá jí Draco do ucha.

„Občas ano a to bolestně.“ Vypijí posledních pár loků a odloží sklenice na nejbližší stůl. Pak se vydají k pozvaným hostům.

„Připravena?“ zeptá se jí.

„Neopouštěj mě, dokud nebudeme u mé rodiny.“

„Jsi si jistá?“

„Všichni přeci vědí, že jsme budoucí tchánovci podporující své děti.“

„Tak dobře,“ řekne jí. „Ještě jsem ti to neřekl, ale vypadáš dnes večer nádherně.“ To je něco, co jí chtěl říct celý život.

„Děkuji ti. I ty vypadáš velmi pohledně. A fakt, že ses o sebe nepřestal starat, jako můj manžel, tě dělá ještě atraktivnější.“ Na Hermionu teď začíná všechen ten alkohol doléhat. „Opravdu bych ti to neměla říkat, ale už více než rok jsem neměla sex.“

„Paní ministryně, budu se červenat. Rozšiřujete své pozvání? Protože nevím, jak dobrý bych podal výkon, vzhledem k tomu, že jsem už déle než desetiletí mimo provoz.“ Oba se zasmějí a začnou si razit cestu k její rodině a jejich dětem.

„Čemu se smějete?“ zeptá se jich Ron.

Hermiona neochotně pustí Dracovo rámě a vezme za ruku Rona. „Ničemu, jen že jsme s Dracem právě vypili whisky v hodnotě nejmíň pětiset liber.“

„Nechápu, co na whisky máte. Co je špatného na vychlazeném půllitru?“

„Weasley, musíš se naučit ocenit, jak krásně komplexní se stává whisky s věkem. Je potřeba o ni pečovat s touhou a trpělivostí a pak si ji vychutnat a užít.“

„Ne, kámo. Prostě si dám ležák.“ Ron absolutně nemá tušení, na co Draco naráží. Hermiona, narozdíl od něj, pochopí jeho metaforu a svou druhou rukou se otře o Dracovu. Jejich malíčky se zaháknou do sebe.

 

 

Příště nás čeká:

Flashback do šestého ročníku. Odehrává se poté, co nebelvíři vyhrají svůj první zápas sezóny. Hermiona má své tajemství.