Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Kapitola 13. Jiskření



 


Autor: hesaluti       Překlad: denice        Beta: Sevik99        Banner: Jacomo

https://www.fanfiction.net/s/7957417/1/Discovery 

Rating: 13+



 

 

Kapitola 13. Jiskření

 

Vyšli z chalupy a kráčeli domů uličkou zalitou měsíčním svitem. Draco vzal Hermionu za ruku a ona ho probodla pohledem.

„Co to děláš?“

„Možná se za námi dívají,“ podotkl a ohlédl se. „Tahle cesta je trochu hrbolatá a ty jsi opilá, takže bys mohla upadnout.“

„Nejsem opilá!“

„Mluvilas o sobě jako o Hermioně,“ prohlásil a ona zděšeně zalapala po dechu.

„Cože? Fakt? Ale ne!“ řekla šokovaně. Draco propukl v smích a jí došlo, že si dělá legraci. Tvrdě do něj strčila. „To bylo kruté! Nenávidím tě!“

„Ale kdepak,“ odpověděl. Už se hodně setmělo, ale přesto viděla jiskry v jeho očích.

„Jasně že ne,“ přiznala mírně chraptivým hlasem, protože se opravdu cítila trochu opilá. Nenávist k němu necítila, ve skutečnosti byla upřímně ráda, že je tu s ní. Obrátil se k ní a upřeně se jí zadíval do očí. Vztáhl druhou ruku, uchopil její volnou dlaň a ona se znovu zachvěla. Co se to tu dělo? Proč se takhle cítila, kdykoli se k ní Draco přiblížil? Proč jeho pohled rozpaloval její smysly? Byl to takový rozpor, ale věděla, že k němu stále víc lne. Cítila, jak jí na hlavu dopadá něco chladného, pak její ruku zasáhla velká kapka vody a po ní další. Pohlédla vzhůru a najednou se nebesa otevřela a zalila je hustým deštěm.

„No tak – poběž!“ vykřikl Draco a přitáhl si ji blíž.

„V těchto botách utíkat nemůžu!“

Ignoroval její slova a prakticky ji vlekl za sebou. Bylo to však marné, protože teď už silně pršelo – doslova lilo – déšť dopadal na zem a rozprskával se v malých vodotryscích. Ani jeden z nich na sobě neměl kabát a v několika vteřinách začala voda stékat Hermioně po zádech. Klopýtla, když se jí podpatky zabořily do hlíny, a zachytila se Draca, který ji popadl pod pažemi, aby ji udržel na nohách. Ucítila ostré bodnutí v kotníku, kousla se do rtu a snažila se nevykřiknout. Když se Draco ujistil, že stojí rovně, otočil se a chtěl se znovu rozběhnout k jejich chalupě, ale Hermiona udělala jen jeden krok a znovu se zhroutila.

„Jdi – já utíkat nemůžu, moc mě bolí kotník,“ zalapala po dechu, po tváři i po vlasech jí stékal déšť. Draco se na okamžik odmlčel, a pak se najednou sklonil a zvedl ji. Chvíli bojovala, nesnášela to ponížení, ale když ji do obličeje opět udeřila sprška vody a bolest v kotníku zesílila, nechala ho, aby ji ten kousek do chalupy donesl. Mávnutím hůlky otevřel dveře a do chodby málem spadli, jen tak tak udržel rovnováhu. Postavil ji na podlahu a znepokojeně ji pozoroval.

„Jsi v pořádku?“

„Hodně to bolí – možná to budeš muset znehybnit,“ pokusila se udělat krok, opřela se přitom o zeď, ale neudržela se a málem skončila na zemi, kdyby ji Draco znovu nezachytil.

„Tak počkej – jen se opři o stěnu,“ navrhl jí. „Jdu pro přikrývku.“ Chvíli za ním hleděla a přemýšlela, co to má znamenat. Rychle se vrátil s velkým přehozem; poznala, že je z její postele. Vytáhl hůlku a namířil ji na ni, takže sebou trhla.

„Zůstaň v klidu – usuším ti oblečení, pak se do tohohle zabalíš a odnesu tě na pohovku.“ Mávl hůlkou k Hermioně, pořád se opírající o zeď. Ucítila závan horkého vzduchu, na její prochladlou kůži zapůsobil nádherně. Pokračoval v tom několik minut, ale její šaty byly pořád dost vlhké, hlavně spodní prádlo, protože k němu se horký vzduch nedostal. „To bychom měli, na tvých vlasech se to neodvažuji zkoušet,“ podotkl. Chtěl ji zvednout, ale odstrčila ho.

„Můžu chvíli počkat – měl by ses osušit,“ poznamenala.

Udělal, co mu navrhla, a přejel hůlkou přes své oblečení. Po chvilce se zarazil a dal hůlku pryč. „Kašlu na to – trvá to moc dlouho,“ řekl a přetáhl si košili přes hlavu. Hermiona mohla jen stát a sledovat, jak si sundává i tričko. Když se natáhl k opasku, potřásla hlavou.

 „Co to děláš?“

„To je v pořádku – jsem zcela dostatečně oblečený,“ prohlásil. „Tyhle kalhoty si nechat nemůžu, jsou nejmokřejší!“

Hermiona nevěděla, kam s očima, částečně kvůli rozpakům a částečně proto, že opravdu nechtěla vypadat, jako že hltá očima absolutně nádherný exemplář muže, který před ní momentálně stojí ve spodním prádle. Draco na ni pohlédl a povzdechl si. „Pro Merlina! Nemusíš se hroutit; prostě tě uložím na pohovku, vyběhnu nahoru a obleču si suché šaty.“

„Nehroutím se!“

„Jsi úplně rudá.“

„Fakt mě bolí kotník a stojím tu nalepená na zdi jako idiot!“ vyštěkla.

„Dělám tak rychle, jak to jde – nemůžu tě odnést na pohovku, když ze mě teče!“

„Jdi se obléct, nějak se tam doplazím,“ řekla a začala se neohrabaně spouštět na zem.

„Tak to ne!“ popadl ji, s využitím své větší výšky a váhy překonal její odpor a znovu ji zvedl. Čtyřmi dlouhými kroky ji snadno přenesl na pohovku, ale když se ocitla tváří přitisknutá na jeho nahém hrudníku, bylo to nejdelších dvacet vteřin jejího života. Jeho pleť byla hladká, pevná a lehce medově zbarvená; musela zavřít oči, aby ji nehltala pohledem. Položil ji a ona zasténala, když jí zapulzovalo v kotníku. Sklonil se nad něj a udělal obličej.

„Hned to zafixuju.“

„Ne! Jdi a něco si obleč!“ Hermiona se snažila udržet oči odvrácené od jeho nahého těla.

„Už jsem ti řekl, že toho mám na sobě dost!“ řekl Draco, ale probodla ho pohledem, a tak vyběhl nahoru po schodech. Po necelé minutě se vrátil v teplákách a přiléhavém tričku. Když si představila, co bylo pod obtaženým šatstvem, stále měla chuť zírat. Byl tak dokonale souměrný, svaly zřetelně viditelné a pevné, ale ne nadměrně, a teď mu pořád ještě vlhké vlasy padaly do očí, které upíral na její opuchlý kotník.

„Nejdřív odstraním otok – pak bych to mohl zafixovat,“ řekl a zapomněl, že ho Hermiona pozoruje. Zamával hůlkou kolem jejího kotníku a ona ucítila jakýsi podivný tah kolem něj. Nebylo to bolestivé, tak si jen skousla ret a čekala, až bude konec. Draco se sklonil a jemně se dotkl jejího kotníku.

„Bolí to?“ zeptal se a ona přikývla.

„Dobrá – už to bude!“ Znovu zamával hůlkou a Hermiona okamžitě pocítila úlevu. Vzhlédla k jeho šedým očím. „Lepší?“ zeptal se.

„Ano – děkuji,“ sundala nohy z pohovky a opatrně došlápla na podlahu.

„Pomalu – nejsem léčitel,“ varoval ji.

„Vím – jen to zkusím,“ souhlasila. Vstala a přenesla na nohu polovinu své váhy. Zdála se být trochu citlivá, ale snadno ji udržela. Udělala krok a pořád to bylo dobré. Chtěla se na Draca usmát, ale pak se rozhodla, že mu oplatí, jak ji napálil, když jí namluvil, že se o sobě zmínila jako o Hermioně. Pohnula nohou, vykřikla a předklonila se, jako by ji to strašně zabolelo. Draco přiskočil a popadl ji za paži, aby ji podepřel.

„Není to dobré? Myslel jsem, že jsem to spravil – je mi to moc líto,“ řekl. Hermiona se narovnala, odstrčila ho a párkrát si na místě poskočila.

„Spravil jsi to – díky,“ prohodila nedbale a ušklíbla se na něj. Přimhouřil oči a olízl si rty.

„Moc chytré, Grangerová.“

„Oplátka, Malfoyi.“

„Nevyhraješ, když budeme hrát na oplátku – já jsem Draco Malfoy, vzpomínáš?“

„Uvidíme,“ řekla. „Jdu se osprchovat a převléknout.“

 

xxx

 

Když se vrátila dolů, byl Draco v kuchyni a připravoval jim pití.

„Jak je teď tvému kotníku?“ zeptal se. Otočil se k ní a ona si nenechala ujít jeho oči, rychle hodnotící její vzhled. Byla, jak to pojmenoval, naprosto dostatečně oblečená, ale ukazovala víc pokožky než obvykle, protože její pohodlné kalhoty se úplně nedotýkaly jejího tílka, a když sklouzly, objevilo se opálené břicho. Tílko mělo tenká ramínka, ale neodhalovalo nic jiného než ramena. V ruce držela dlouhý huňatý svetr, a nyní si přála, aby si ho oblékla už ve svém pokoji, jenže po sprchování jí bylo horko. Teď ji rozpaloval Dracův pohled!

„Můj kotník je v pořádku, děkuji.“ Nervózně si pohrávala s ramínkem tílka. Dracovy oči sledovaly její prsty a zdržely se na jejím krku. „Díky za pití.“ Rychle přešla do pokoje a navlékla si svetr, i když jí bylo vedro. Usedla na pohovku a Draco se k ní přidal.

„To byl večer!“ poznamenal. „Zdají se být milí – velmi mudlovští – ale milí.“

„Velmi mudlovští?“ zakroutila hlavou. „Slyšíš se, co říkáš?“

„Je to tady zase!“ řekl.

„Ale ty jsi tak blahosklonný! Myslela jsem, že jsi z tohohle všeho vyrostl.“

„To ano! Proč jsi tak zatraceně přecitlivělá na všecko, co řeknu?“ opřel si hlavu a povzdechl si. „Tohle je jako každou chvíli čekat na Expulso. Řeknu, že podle mě máme slunečný den a bum! Jen protože podle tebe máme zataženo!“

Hermiona na něj hleděla, s hlavou na opěradle pohovky a nohama nataženýma před sebou, a bylo jí jasné, že Draco má pravdu. Byla z něj nervózní a štěkala na něj kvůli úplným maličkostem.

„Slibuji, že na tebe nebudu vyjíždět, pokud ty slíbíš, že budeš míň kritický ke všemu a ke všem,“ navrhla.

„Bez ohledu na to bys měla být míň výbušná. Nemůžu si pomoct, jsem, jaký jsem,“ prohlásil svým obvyklým upjatým způsobem.

„Grrrrr!“ zavrčela na něj, nedokázala ovládnout svůj temperament a prudce vstala, aby odešla dřív, než podlehne pokušení seslat na něj Avadu Kedavru. Byl však příliš rychlý, chňapl po ní, jednou rukou uchopil rukáv jejího příliš velkého svetru a druhou ji vzal kolem pasu. Dlaň měl na jejím holém břiše a Hermiona cítila, jak se jí téměř podlamují nohy; a tentokrát to nemělo nic společného s poraněným kotníkem. Ztuhla, beze slova, neschopná se pohnout, dokud ji Draco znovu nepřiměl si sednout. Nestáhl ruku z jejího pasu a ona ho o to nepožádala.

„Dělal jsem si legraci,“ řekl tiše. „Souhlasím s tvým návrhem. Ty bys neměla ztrácet nervy a já zkusím být míň kritický.“

„Správně. Dobrá.“ Nebyla schopná říct o mnoho víc, protože měla sucho v ústech. Možná byla mnohem opilejší, než si myslela, protože jeho jako pírko lehounký dotek ji přiváděl k šílenství. Znovu si připomněla jejich objetí z minulého večera a teď si uvědomovala, že očima hledá jeho rty, a holou pokožku nad jeho tričkem. Když se lehce dotkl její pleti těsně pod krkem, znovu se mu zahleděla do očí. Upřeně na ni zíral a neodvrátil pohled, ani když jí jemně stáhl svetr a odhalil její rameno.

Hermiona si byla jistá, že kdyby bylo možné vidět elektřinu, byla by jí obklopena. Nikdo nikdy se jí nedotkl tak málo a přitom v ní vzbudil tolik vjemů. Vířila v ní brnící, drásavá změť pocitů, a bylo jí jasné, že se jí nikdy ani nesnilo, že by tohle někdy cítila k Dracu Malfoyovi. A to muselo skončit! Okamžitě!

Vyskočila, natáhla si zpět svetr a popadla sklenku.

„Měla bych jít do postele,“ řekla už na cestě ke dveřím. „Dobrou noc.“