Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Kapitola 5. Rezervace



Autor: hesaluti       Překlad: denice        Beta: Sevik99        Banner: Jacomo

https://www.fanfiction.net/s/7957417/1/Discovery

Rating: 13+




 

 

Kapitola 5. Rezervace

 

„To spiknutí je rozsáhlejší, než jsem předpokládal,“ řekl Draco. „Myslel jsem si, že je jen ta jedna skupina, kterou znám, ale včera jsem zjistil, že je jich víc. Nevím kde, ani kolik, ale mluvili jsme o tom, že bych Podezřelému číslo jedna dodal další neregistrované hůlky…“

„Podezřelému číslo jedna?“ přerušila ho.

„Harry ví, kdo to je.“

„Ach.“

„Je lepší, když neznáš jméno – nikdo ho potom z tebe nemůže dostat.“ Draco viděl obavy v Hermionině tváři a dodal: „Nemyslím, že se o to někdo pokusí, ale pořád je lepší nevědět.“

„Pokračuj.“

„Zmínil se o zásobování ‚ostatních skupin‘. Samozřejmě jsem se neptal, koho tím myslel, ale jsem si jistý, že to z něj dostanu.“ Draco se předklonil. „Myslím, že bych ti měl trochu víc objasnit pozadí situace, jinak to nebude dávat smysl a nebudeš schopná informace Harrymu správně interpretovat.“

Přikývla. „Nic z toho zatím nedává smysl. Kdo jsou tito lidé a co přesně podle tebe mají za lubem?“

„Podezřelí číslo jedna a dva jsou mé obchodní kontakty. Několikrát jsme se setkali ve společnosti – hlavně proto, abychom udrželi podnikání v chodu – ne proto, že bychom byli přátelé. Každopádně na jedné z těchto společenských událostí mluvili víc než obvykle a já jsem to zaslechl. Chystali nějaký podraz. Mě to nijak zvlášť nezajímalo nebo netrápilo, abych pravdu řekl. Spousta lidí, s kterými obchoduji, ráda občas uzavírá pokoutní kšeftíky.“

Hermiona ohrnula rty. „Ty taky?“

„Ne. Nehodlám to riskovat.“ Draco se nezdál být uražený její otázkou a Hermionu trochu překvapila jeho přímá a podle všeho upřímná odpověď. To od něj nečekala. „Pak jsem si uvědomil, že několik dalších lidí, které znám, jede v těchhle tajnostech, a začal jsem se zajímat, o co jde.“

„Byli ochotní se o tom před tebou zmínit, ale nechtěli ti říct podrobnosti?“ ujišťovala se Hermiona. „To vypadá divně.“

„Myslím, že mě zkoušeli – snažili se zjistit, jestli bych byl ochotný se k nim přidat,“ vysvětloval Draco. „Předpokládám, že moje pověst a jméno mě doporučuje k účasti na podobných kšeftech. Takhle to chodí – nikdy jsem nepátral po detailech, ale nikdy mě nezapojili úplně.“

„A co plánují? Snaží se vytvořit novou armádu Smrtijedů, nebo něco podobného?“ položila otázku, která se dala očekávat.

„To je součást plánu – neříkají si Smrtijedi nebo tak, ale vím, že mají v úmyslu zaútočit na ministerstvo. To je poslední kousek informace, který jsem Potterovi poslal. Pochází z rozhovoru, který jsem vyslechl mimoděk, takže netuší, že o tom vím.“

„Ale i kdyby tu bylo několik skupin těchto lidí, nebude jich dost na to, aby porazili ministerstvo!“

„Přesně. Proto jsme si s Potterem uvědomili, že v tom musí být ještě něco víc,“ souhlasil. „Po včerejšku a po žádosti o víc hůlek mám představu, o co jiného by mohlo jít.“

„Neregistrované hůlky mohou mít nebezpečná jádra, která sesílají silnější kouzla, že?“ ujišťovala se Hermiona. Při své práci na ministerstvu o nich už slyšela.

„Ano, a myslel jsem si, že o to jde, ale když se mnou včera mluvil Podezřelý číslo jedna...“ Hermiona si povzdechla při opakovaném použití toho, co považovala za absurdní způsob, jak někoho pojmenovat, ale Draco ji ignoroval a pokračoval. „Podezřelý číslo jedna řekl něco o tom, že nezůstanou žádné stopy.“

Hermiona přikývla, když kousky zapadly na místo. „Teď si vzpomínám! Hůlky nezanechávají žádné stopy – nemůžeš určit, kdo kouzlo seslal, ani jaké kouzlo bylo použito naposledy. Priori incantatem u nich nefunguje.“

„Jo, jasně.“ Draco sklonil hlavu k rameni. „Bohužel naprosto netuším, jaké kouzlo nebo prokletí se tak zoufale snaží skrýt.“

„Nepromíjitelné kletby?“

„To je očividné, ale něco mi říká, že to není jen tohle. Chci říct, že nepotřebuješ Priori incantatem, abys zjistila, jestli někdo použil vražednou kletbu, že? Pokud je oběť mrtvá, už to víš.“

Hermina se přistihla, že zírá na Draca, který se ponořil do svého příběhu a zjevně své myšlenkové pochody vyjadřoval slovy. Tvář měl staženou soustředěním, oči temně šedé, rty sevřené v úzké lince, ale něco na něm naznačovalo, že polevil ve své ostražitosti. Nesnažil se být chytřejší než ona nebo sarkastický. Byl sám sebou, a ta proměna ji překvapovala. Byl okouzlující a Hermiona by jeho slova dokázala poslouchat celé hodiny.

Nejen to, většina z toho, co předpokládal nebo odhadoval, jí znělo pravděpodobně. Její logická mysl rozpoznala někoho se stejnou schopností zpracovávat informace a dávat je do logických souvislostí, ze kterých bylo snazší vyvodit závěr, a přesně tak Draco pracoval – úplně stejně, jak by postupovala ona.

„Myslím, že máš pravdu – musí za tím být něco víc,“ souhlasila a on zvedl obočí.

„Takže se nakonec na něčem shodneme?“ zeptal se.

Povzdechla si, když se uchýlil ke svému obvyklému sarkasmu. Další otázku pojala jako výzvu. „Proč o nich podáváš informace?“

„Jak to myslíš?“

„Třeba to nejsou tví přátelé, ale pořád jsou to tví společníci. Takže v kterém okamžiku ses rozhodl začít ministerstvo informovat o tom, co myslíš, že by mohli provádět? To ministerstvo, proti kterému Voldemort a jeho Smrtijedi bojovali, dokud se do něj neinfiltrovali?“ Hermiona náhle zmlkla, nechtěla si ho znepřátelit. To ovšem neznamenalo, že její otázka není oprávněná.

„Chceš tím říct, proč jsem já – syn Luciuse Malfoye, jednoho z nejvýznamnějších Smrtijedů – převlékl kabát a plazím se před ministerstvem?“ Shrnul to výstižně, i když trochu otevřeně. „Nemyslím si, že tě požádali, abys analyzovala mou roli v této věci?“

Hlasitě si povzdechla. „Dobře – prostě zůstaňme u toho, co musím předat Harrymu.“

Draco ohrnul rty. „Nečekám, že bys mi třeba jen na okamžik uvěřila, tak nebudu ztrácet čas ospravedlňováním sebe sama.“

„Řekla jsem dobře! Prostě mi pověz, co musím vědět,“ prohlásila s netrpělivostí v hlase.

Draco pokračoval, jako by vůbec nepromluvila. „Ale stejně ti to řeknu – možná by sis měla dát velký lok alkoholu, protože tě to šokuje,“ předklonil se a okázale jí podával sklenici, ale ona ji odmítla. „Já – Draco Malfoy – mám zásady, a co je ještě důležitější, svědomí. Věř tomu nebo ne, tyto vlastnosti nejsou vyhrazené jen pro prudérní malé nebelvírky!“ S bouchnutím odložil její sklenici na stůl a opět se pohodlně usadil. „Říkal jsem ti, že budeš šokovaná!“

Hermiona zatoužila ho za ten tón i slova plácnout po jeho pohledné tváři, protože i když jí říkal, že má jisté obdivuhodné vlastnosti, dokázal, aby to vyznělo jako urážka.

„Nejsem šokovaná, ale jako obvykle se ti povedlo mě urazit.“

„Tobě taky.“

„Já jsem tě neurazila!“

„Takže tvůj závěr, že je neuvěřitelné, abych udělal správnou věc, aniž bych z toho něco měl, nebyla urážka?“

„Můžu vycházet jenom z tvé minulosti,“ řekla ostře.

Draco náhle vstal. „To je všechno, co zatím mám, takže se ozvu, až budu vědět víc.“ Svým činem, výrazem i slovy dal jasně najevo, že tím jejich dnešní rozhovor skončil, a když se Hermiona znovu přemístila pryč, vážně přemýšlela, o kolik víc toho ještě dokáže snést.

 

xxx

 

Nemusela o tom uvažovat dlouho, protože hned druhý den, ještě dřív, než předala Dracovy informace Harrymu, dostala další dopis. Byl psaný ve stejném duchu jako předchozí.

 

Milá SK,

 

Hermiona si lámala hlavu, snažila se přijít na to, co by to mohlo znamenat – zapomněla se ho zeptat a nedokázala nic vymyslet.

 

Milá SK,

jaká škoda utrácet naše vzácné společné chvilky hádkami!

Neříká se, že nenávist je blízká lásce?

 

Hermiona hleděla na tento řádek, opravdu tam nemusel být, protože jí nepřinášel žádné informace. V duchu ho slyšela, jak to říká svým posměšným tónem.

 

Zkusíme se zaměřit na lásku? Setkáme se proto na místě, které je soustředěné výhradně na lásku.

V osm večer – rezervace bude na jméno našeho ředitele, ale ne zjevné.

V naději

NKSM

 

Hermiona opět potřásla hlavou. Chápala důvody, ale jeho lístky byly jako hádanky. Místo, které je soustředěné výhradně na lásku? Kostel? Ne – těžko by si mohli rezervovat stůl v kostele! Najednou jí to došlo a ona zaúpěla. Madam Pacinková? Vážně? Proč vybral právě tohle? Nenáviděla ten podnik.

A rezervace byla na jméno Brumbál? Ne, Malfoy by nepsal tak jasně. Něco ne tak zřejmého? Myslel tím McGonagallovou? Ale to bylo také příliš evidentní.

Zavrtěla hlavou, s tím si začne dělat starosti, až tam dorazí.

 

xxx

 

Pět minut před osmou vstoupila k madam Pacinkové. Ta přistoupila přímo k ní a nadšeně ji pozdravila.

„Hermiona Grangerová!“ řekla nahlas a Hermiona na ni chtěla zasyčet, ať zmlkne. Potřebovala tam nepozorovaně vklouznout! Naštěstí nebylo v restauraci moc lidí. „Jaké potěšení! Dovolte, abych vám ukázala náš nejlepší stůl.“

„Vlastně se mám setkat... s přítelem...“

„Áách, to je rozkošné!“ Madam měla svůj vlastní, jedinečný pohled na to, co Hermiona myslela slovem přítel. „Pak to tedy bude půvabný stolek pro dva!“

„Ne – myslím, že máme rezervaci,“ Hermiona se nervózně rozhlédla, ale nevypadalo to, že ji někdo z ostatních hostů pozoruje.

„Jak milé. Na jaké jméno, drahá? Grangerová?“

„Eeh... ne... myslím, že by to mohla být McGonagallová,“ jakmile to vyslovila, začala se cítit trapně a madam Pacinková se zamračila.

„McGonagallová? Jste si jistá, drahoušku? Proč by měla být na toto jméno?“

„Ach, to je jen shoda okolností. Můj přítel se jmenuje...“ odmlčela se a lámala si hlavu, jaké jméno asi mohl Draco použít. Proč to neudělal jednoduše? Madam čekala s tázavým výrazem v očích.

Hermiona vzpomínala, jak se Draco pokoušel vypořádávat se s hádankami. Odpověď by byla logická – jméno našeho ředitele, ale ne zjevné – ředitele, ne ředitelky. Takže to nemohla být McGonagallová. Ovšem neexistovala absolutně žádná možnost, aby teď žádala o rezervaci na jméno Brumbál! Na lístku stálo – ne to zjevné. Už se chystala vzdát, když jí to došlo.

„Albus. Rezervace je na jméno Albus,“ řekla. Byla si jistá, že je to správně.

„Aha! Ano, drahoušku. Na toto jméno skutečně máme rezervaci. Váš přítel už je tady,“ madam vypadala naprosto nevzrušená tímto rozhovorem a ani v nejmenším nežasla, že se tu její návštěvnice měla setkat s Dracem Malfoyem. Hermiona se rozhlédla po všech hostech restaurace.

„Ach, tady není, moje drahá. Pojďte za mnou.“

 


PP: Tajemství iniciál se odhalí už příště. Yuki už jedno písmeno v komentáři k minulé kapitole uhodla, třeba si zkusíte tipnout i vy další :-)