vyhrát, ale proti Urquhartovi se mnou ještě nešel. Už jsi někdy někomu nosil?\" \"Skoro furt,\" zalhal Harry, pamětliv svého tvrzení, že pomáhal v obchodě. Muž ho si ho prohlížel hodnotícím pohledem. \"Asi by to šlo, na tu bídu... Dvacet liber. Když vyhraju, třicet. Když o hodně, tak víc. Jo, já jsem Andy MacRae,\" podal ruku Harrymu, který se jí chopil. \"Šéfuju Skotským hledačům.\" Harry ustoupil. \"Cože?\" \"Skotským hledačům. Ze Frithside Street ve Fraseburghu. Znáš, ne? Detektory kovu. Prodáváme po celém Skotsku.\" Harrymu spadl kámen ze srdce. Nejdřív se lekl, že má před sebou zemskou hlavu detektivů. \"No jasně,\" odpověděl rozšafně, ale vzápětí zaslechl mluvit rozhlasového hlasatele z rádia v karavanu a rázem bylo po klidu. \"Obyvatelé severního a východního pobřeží by měli být na pozoru před hledaným Harrym Potterem, který utekl z nápravného zařízení pro mladistvé. Tento vysoce nebezpečný usvědčený vrah uprchl pravděpodobně na rybářském člunu, vyzýváme proto všechny přístavy v dané oblasti, aby dbaly zvýšené opatrnosti. Výstraha se týká následujících obcí a celého pobřeží v jejich okolí: Banff, MacDuff, Newtown, Longmanhill, Craigmaud, Ladysford, Mid Ardlaw, Rosehearty, Fraserburgh a Peterhead. Potter je vysoký 185 cm, váha přibližně 83 kilogramů...\" \"Měli bychom vyrazit!\" prohlásil Harry rozhodně ve snaze přehlušit zbytek popisu tělesných znaků. \"Nechceme nechat Urquharta čekat, ne?\" Obrátili se k BMW, Harry se ještě přes rameno otočil po Donnyho rozčepýřené matce, která ho podmračeně pozorovala. Co když jí MacLeod řekl, že nemá žádné příbuzné? Doufal, že zprávu z rádia přeslechla. Jak to, že už sova dolétla až na ministerstvo? Á, počkat... stačilo jí přeci dolétnout do Banff, odkud už se zprávy podávaly rychlejšími způsoby — letaxem nebo přemístěním. Stalo se teď totéž, co po Siriusově útěku: ministerstvo upozornilo mudlovskou vládu, takže po něm v současné době pátral nejen kouzelnický svět. No prima. Štěstí, že se rozhodl nechat si narůst dlouhé vlasy a vousy a že azkabanský hábit odložil v karavanu. V autě cestou do golfového klubu si Harry všiml, jak ho MacRae kradmo pozoruje. Po několika podezřívavých pohledech se ho muž optal: \"Proč sis nenechal poslat ňáký peníze z domu? Když tě okradli.\" Harry se zaksichtil. \"No, abych se přiznal, než jsem vyrazil, pohádal jsem se s tátou. Chtěl, abych seděl doma. Pracoval jsem u něj od tý doby, kdy jsem v šestnácti seknul se školou. Už to budou dva roky a už mi to leze krkem. Teď je mi osmnáct,\" zalhal, \"a chci si už konečně žít po svým. Nemám zájem dál skákat, jak píská.\" MacRae přikývl. \"Rozumný kluk. Jojo, postavit se na vlastní nohy. Udělal jsem to taky tak. Utek\' jsem z domu v patnácti, na moře. K hlubinnýmu pásáku. Vylovili jsme všechno, co spadlo do vody. Naučil jsem se makat jako pořádnej chlap, starat se sám o sebe. Šetřil jsem a ve čtyřiadvaceti si založil vlastní firmu. Celej svět si dělá prču ze skotský šetrnosti, ale já tý naší lakotnosti vděčím za všechno. Nebyl bych tím, kým jsem dnes, kdybych celý ty roky nevobracel každou libru.\" Harry přitakával, očima hypnotizoval autorádio a doufal, že MacRaeho nenapadne ho za jízdy pustit. Zanedlouho zaparkovali před budovou s nápisem Fraserburghský golfový klub. Tak už vím, kde jsem přistál. Ve Fraserburghu. Udržel se, aby nevyzvídal ani na Donnyho matce, ani na MacRaeovi, takové dotazování by přeci jen působilo podivně. Otevřel dveře u auta a zachvěl se, jak na něho zaútočil ostrý poryv studeného větru. MacRae si toho všiml: \"Víš co, pojď sem.\" Lehce zmatený Harry za ním přišel ke kufru auta. Uvnitř bylo několik papírových nákupních tašek se starými svršky páchnoucími naftalínem. \"To je na dobročinný bazar naší farnosti. Pak to tam musím odvézt. Žena tomu předsedá. Na, vem si tohle,\" vytáhl z jedné tašky silnou hnědou tvídovou bundu. Harry se do ní nasoukal, seděla mu perfektně, báječně hřála takovým tím starým poctivým způsobem. \"Proč se jí chcete zbavit?\" zeptal se užasle. Pak se málem kousl do jazyka, když mu padl pohled na MacRaeovo vyklenuté bříško. Pokud to byla jeho bunda, muselo to být už léta, co ji měl naposledy na sobě. \"Je přítele mé dcery. Lloyda,\" vyplivl znechuceně. \"Seznámili se na škole. Takový ten týpek s nosem tak nahoru, že musí nosit deštník, aby mu do něj nenapršelo.\" Odmlčel se a Harry se uznale uchechtl, protože cítil, že se to od něho čeká. \"Ale... nebude mu chybět?\" zeptal se nejistě. \"A co je mi po tom? Nechal ji u nás, když mu konečně řekla, aby odprejsknul