pochytá a pozabíjí, když jsme místo opozice zvolili prohlášení neutrality?\" \"Neutralita je jen ubohou výmluvou, když nejsi ochotný —!\" odsekla Walburga, ale vzápětí se s křikem zhroutila, když ji výbuch černé magie srazil na zeď. \"Stačí.\" Ta slova byla pevná a tvrdá a z Orionovy hůlky syčela magie. \"Ty, ty se opovažuješ?\" Škrábala se na nohy, rukou šmátrala po hůlce a nevěřícně, zuřivě se na něj dívala. \"Jsem Blacková! Jsem tvoje manželka! Jsem —!\" \"Ne, nejsi,\" pronesl Orion se vzteklou konečností. \"Walburgo, snažila ses znesvětit rod Blacků. Snažila ses svázat nás do područí monstra, které by nás zničilo, a —\" \"To se neodvážíš! Nemůžeš!\" Walburga na Oriona zděšeně zírala a nemohla tomu uvěřit. \"Nemůžeš to udělat!\" \"Snažila ses nás dovést do rukou toho, kdo třikrát ukázal, že je naším nepřítelem. Požadovala jsi, abychom ignorovali naše dluhy a abychom porušili zákaz, který byl vyhlášen z děsivě zjevných důvodů!\" zavrčel Orion a švihl hůlkou k rodinnému gobelínu. \"Dokázala jsi, že nemáš místo v této rodině, již nejsi —!\" \"NE! TO NEUDĚLÁŠ!\" ječela a pozvedla proti němu hůlku. Ale než mohla seslat jedinou inkantaci, její vlastní bratr jí v tom zabránil svým kouzlem. \"— Blacková!\" dořekl Orion s mrazivou konečností a spálený flek pohltil část gobelínu, kde bývalo její jméno. Nejen že ji vypálil z gobelínu, což bývalo typické vyhození člena rodiny za jeho nepředloženosti. Ne, zašel dál. Přetrhal veškerá spojení s rodinou, se jménem. Jmenoval ji zrádcem nejen jejich ideálů, ale také bezpečí a bezpečnosti rodiny. \"Odejdi, Walburgo,\" prohlásil Orion tiše zděšené ženě, která bývala kdysi jeho manželkou. \"Nemáš tady místo.\" \"Ne, ne, ne, ne\" Walburga zírala na gobelín vytřeštěnýma, nevěřícíma očima. \"To nemůžeš. To není skutečné, nemůžeš, nemůžeš!\" Orion si povzdechl, jak jej síla opustila. \"Prostě běž, Walburgo.\" \"Ne! Nepůjdu! Jsem Blacková! Nemůžeš mi to vzít! Jsem —\" ječela hystericky a chvěla se v popření. \"Běž,\" pokynul Orion důrazně a prastaré obrany najednou oživly, vyhodily Walburgu z místnosti, táhly ji chodbou a nekompromisně ji vymrštily hlavními dveřmi ven. Jakmile bylo hotovo, obrátil se Orion k Cygnusovi, který se soustředil na Druellu. Ta na něj zírala vytřeštěnýma očima. \"Takže, Druello, co to bude?\" zeptal se jí Cygnus s tváří jako vytesanou z kamene. \"Budeme vymetat špínu dál?\" Polkla a pak pomalu zavrtěla hlavou. \"Pak navrhuji, abys odešla, švagruše,\" prohlásil Orion a probodl ji pronikavým pohledem. \"Právě teď se necítím nijak zvlášť racionální a nechci, abys mě pokoušela.\" Druella vyjekla a kvapně oba muže opustila, nechávajíc je samotné s jejich drinky. \"Doprdele kurvafix,\" vyhrkl Orion a vypadal jako před zhroucením. \"U Merlinových koulí, co jsem to právě provedl?\" \"Pravděpodobně jsi nás zachránil od značných bolestí hlavy a poskytl důvod k dalším,\" odvětil Cygnus, když se strnule posadil a tvrdě na něj pohlédl. \"Co jsem měl dělat? Nedala mi na vybranou!\" bránil se Orion. \"Vždyť to víš!\" \"Vzal jsi jí to nejdůležitější, co měla — rodinu,\" oponoval Cygnus chladně. \"Rozhodl jsem se tak kvůli tomu, co by té rodině udělala!\" Orion popadl své pití. \"Myslíš, že jsem to chtěl?\" \"Myslíš, že jsem tě chtěl podporovat?\" střelil Cygnus zpět zamračeně. \"Co jiného jsem měl udělat?\" zeptal se Orion. \"Neposlouchala by! Nezměnila by se! Umanula si trvat na tom, co, jak oba víme, by zničilo naši rodinu tak či tak!\" \"Ano, to si umanula,\" souhlasil Cygnus. \"Jen proto jsem tě podpořil. Neznamená to ale, že by se mi to nějak líbilo.\" \"Byla to moje žena! Myslíš, že já jsem si to užíval?\" \"Je moje sestra.\" Dlouho na sebe mrzutě zírali, než si Orion povzdechl a zavrtěl hlavou. \"Teď na tom nezáleží. Musím zajistit, že svoje bývalé postavení nevyužije k tomu, aby nás ohrozila.\" Cygnus se zamračil a chtěl Orionovo prohlášení vyvrátit, ale vybavilo se mu šílenství v sestřiných očích. Její zrada Jediné místo, kam půjde, kam by mohla jít, je u toho monstra. Monstra, které spokojeně zužitkuje všechny její informace. \"Teď s tím asi nic neuděláme,\" připustil Cygnus s pohledem upřeným do sklenky. \"I po tom všem\" \"Zvolila si a názor by nezměnila,\" připomněl Orion tiše a povzdechl si. \"Asi jsem za to částečně vinen, protože jsem vždy dovolil, aby bylo po jejím. Nezdálo se mi důležité se s ní hádat.\" \"Tak byla vychovaná. Pro všechny bylo prostě snazší, aby bylo po jejím, aby si myslela, že má pravdu. Nikdo se nechtěl potýkat s jejími